Tag Archive PP Pes

Fyziologické hodnoty psa

Mezi základní znalosti každého majitele psa by měla být znalost fyziologických hodnot psa. Základní vyšetření těchto hodnot vám prozradí hodně o aktuálním zdravotním stavu psa a vyhodnocení těchto hodnot je jedna z prvních věcí, co u psa vyšetří veterinář. Neznalost majitelů zjišťuji za seminářích – tam vám znalosti doplním. Ale horší je, když se člověk ptá na facebooku, kolik má mít teplotu pes….
Dneska  je schopen téměř každý majitel mobilu si pamatovat, kolik má jeho chytrý mobil paměť, jaký operační systém a jaké rozlišení má fotoaparát. Myslím, že dostat do hlavy pár důležitých údajů o psovi by neměl být takový problém. Jako pomůcku si můžete vytisknout a nebo uložit do telefonu přehlednou tabulku, kterou naleznete na konci článku.

kontrola sliznice ve spojivkovém vaku oka

DECHOVÁ FREKVENCE je počet dechů za minutu. Nezapomeňte, že při a nebo po zátěži, v teplém počasí a při psychické zátěži se dechová frekvence mnohonásobně zvyšuje. Hodnota pak dosahuje až 200-220 dechů za minutu. Dechový frekvence  se zjišťuje se pohledem na bok/hrudník psa a počítá se počet dechů a výdechů. Jestliže je pes v bezvědomí, dech může být mělký a pohledem špatně viditelný. Pak se odečte tak, že se položí dlaň na hrudník psa a počítá se zvednutí hrudníku. Nádech a výdech= 1 dechový cyklus. Počítejte 30 vteřin a násobte dvěma.

Dechová frekvence u psa v psychickém, fyzickém klidu a v teplotním komfortu je 10-30 dechů za minutu. 

 

TEPOVÁ FREKVENCE je počet tepů za minutu. Tak jako u dechové frekvence platí, že při zátěži fyzické a nebo psychické a v teplém počasí se tato hodnota zvyšuje nad fyziologickou hodnotu. Tep nejlépe odečtete na stehenní tepně na vnitřní straně stehna. Počítejte 15 vteřin a násobte čtyřmi. Hodnoty se navíc liší u štěňat a u dospělých psů s ohledem na velikost. 

POZOR! Pokud je pes v bezvědomí a chcete si ověřit, zda jsou zachované životní funkce (jestli pes dýchá a je zachovaná srdeční aktivita) NEOVĚŘUJE SE TEP, ALE POUZE DECHOVÁ AKTIVITA! Stejně jako u lidí je hledání pulzu ztráta času – laik má problém hned najít místo, kde probíhá tepna. Navíc pes a nebo člověk může být v bezvědomí a dýchat a puls nemusí být hmatný kvůli velkému poklesu krevního tlaku. Dalším důvodem je pak chyba při ověřování tepu, kdy zachránce cítí v konečcích prstů svůj tep a ne tep zachraňovaného…. 
Tepová hodnota nás zajímá  především u zvířete při vědomí, kdy chceme vědět hodnotu tepů. 

Tepová frekvence u psa v psychickém, fyzickém klidu a v teplotním komfortu je: 

u štěňat: 120-160 tepů/min.

u malých a středních plemen: 80-120 tepů/min.

u velkých a obřích plemen: 60-100 tepů/min.

 

TĚLESNÁ TEPLOTA se u psa měří v konečníku. Měřte digitálním teploměrem nejlépe s ohebným koncem v případě podezření na změnu zdravotního stavu. Konec teploměru namažte vazelínou a nebo olejem. Svěrač konečníku je poměrně silný, je nutné teploměr zasunout dostatečně hluboko, aby teploměr měřil teplotu uvnitř rekta. 

Tělesná teplota psa je 37,5-39°C.

 

Teploměr zasuňte dostetečně hluboko do konečníku psa. Teploměr musí být potřený vazelínou a nebo olejem.

 

 

 

BARVA SLIZNIC je ukazatel aktuálního zdravotního stavu psa. Sliznice psa jsou dobře viditelné na dásních psa a na spojivce oka. Sliznice u zdravého psa je vlhká, hladká, bez erozí a růžové barvy na nepigmentovaných místech. Jednotlivé odchylky mohou znamenat více zdravotních komplikací – v tomto článku je uvedena nejčastější příčina způsobená stavem vyžadující akutní poskytnutí první pomoci.

Bledá až bílá sliznice – velká krevní ztráta! Jediná laikem rozpoznatelná známka vnitřního krvácení. 

Červená sliznice– přehřátí psa (+suchá sliznice a absence slin)

Modrofialová sliznice – cyanoza – dušení cizím tělesem, zástava krevního oběhu. (Akutní nedostatek kyslíku ve tkáních psa.)

Žlutá sliznice – onemocnění jater a nebo žlučníku.

 

TABULKU KE STAŽENÍ V PDF NALEZNETE ZDE: fyziologické hodnoty první pomoc

 

 

 

 

Srst s podsadou nestříhejte!

Jako každý rok i letos  s oteplováním přichází mánie stříhání psů. JENŽE velká část psích plemen má srst s podsadou, která není ke stříhání určena a ostříhání psu škodí.
Jen letos jsem v provozovně fyzioterapie měla ostříhanou kříženku border kolie(majitelka si psa ostříhala sama strojkem z Lidlu…) a hrubosrstého jack russel teriéra ostříhaného úplně na krátko- též domácí tvorba. On ten pes totiž nosil na těch chlupech domů nepořádek.

Bohužel se najdou i psí salony, kde vám na požádání psa s podsadou bez mrknutí oka vezmou strojkem.

A jak je to tedy s tím (ne)stříháním?

Psí srst můžeme rozdělit z hlediska údržby na dva typy:

  • srst, která se stříhá a jinak kosmeticky upravuje – pes nemá podsadu

  • srst, která má podsadu a nestříhá se

 

  • samostatně pak stojí plemena bezsrstá

 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. 

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

 

Funkce srsti:

Srst psa má obrovský význam v termoregulaci zvířete. Pes, jak známo se nedokáže chladit pocením jako člověk, jeho potní žlázy jsou v minimálním množství a k regulaci teploty jsou nedostatečné. Hlavní mechanismus ochlazování psa je pomocí odpařování přebytečného tepla prostřednictvím zrychleného dýchání, odborně nazývaného jako termická polypnoe. Běžně se dechová frekvence dostává z klidových 10-30 dechů za minutu až na 250 za minutu. 
Srst psa je dalším velkým pomocníkem v regulaci teploty psa, protože díky stavbě psí srsti je pes dokonale chráněn před vnějšími vlivy prostředí a pokud má srst s podsadou, tak má ideální prostředek k udržení tělesné teploty v zimě a ochraně proti přehřátí v létě.

Srst tedy:

  • chrání psa před vnějšími vlivy- déšť, slunce, mráz
  • pomáhá odvodu tepla a nebo odvodu tepla brání (termoregulační funkce)

 

Plemena psů s vlasovou strukturou srsti jsou bez podsady a nebo s podsadou- liší se podle plemene. Tato srst se běžně upravuje střihem dle standardu plemene a nebo požadavku plemene, jelikož srst roste jako vlasy. Stříháním dle standardů střihů jednotlivých plemen nezasahujeme do termoregulační funkce srsti psa (která je u tohoto typu srsti navíc minimální). Není dobrý nápad takové plemeno vzít na léto „trojkou“, protože odhalená a citlivá kůže se na slunci může spálit.

Plemena psů s hrubou srstí se udržují trimováním. Jsou majitelé, kteří místo trimování v salonech požadují stříhání a nebo si psa ostříhají doma sami. Tento typ srsti nemá podsadu a k odstranění odumřelých chlupů slouží právě technika trimování a stříhání není vhodnou technikou údržby této srsti.

Plemena psů s podsadou jsou ta, kde je přítomna krycí srst a podsada. Během ročního období dochází k výměně srsti podsady- na léto pes vylíná tak, že podsada je minimální a na zimu výrazně zhuňatí a podsada je výrazná. Krátkosrstá plemena jako maďarský ohař, pinč, dobrman atp. mají i v zimním období podsadu minimální a nebo žádnou. Plemena s takovým typem srsti jsou obecně náchylnější jak k přehřátí, tak podchlazení.
Plemena se středně dlouhou a nebo dlouhou srstí jsou dokonale vybavena k odolávání klimatickým vlivům právě tím, že krycí srst chrání psa před deštěm, sluncem a podsada vykonává funkci termoregulační- v létě zabraňuje přehřátí psa a v zimě podchlazení.

A právě u psů s takovým typem srsti majitelé v dobré víře udělají poměrně zásadní chybu- psa na léto ostříhají. Sama mám tervuerena a celé léto slyším dobrácké „odborné“ rady- „ostříhejte toho psa, vždyť mu musí být hrozné horko“, „proč toho psa trápíte, nebylo by lépe ostříhanému?“, „podívejte se, sotva dýchá, to je jasný, v těch chlupech je mu horko“.
Naopak! Pokud bych psa ostříhala, bude mít velice vážné potíže s tím, aby se v létě nepřehřál.

Někdy je opodstatněné psa se srstí s podsadou ostříhat, respektive prostříhat v kvalitním psím salonu po poradě s veterinářem  z hlediska zdravotního a to jsou kožní problémy, hormonální poruchy tvorby a růstu srsti atp. U zdravého zvířete toto opodstatnění opravdu nemá a psovi jednoznačně škodí. 

Výstavní úpravy srsti s podsadou jsou zásahy pouze do pesíků, tedy krycích chlupů a jedná se o úpravu tvaru tlapek, ocasu, linie břicha a hrudi a podobně (jako například u zlatého retrívra či irského setra). 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. 

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

 

Na přiloženém schématu přejatém ze zahraničního webu je jasně vidět, jak srst s podsadou funguje. A také, že je důležité psa s podsadou pravidelně odumřelé podsady zbavovat, aby srst byla vzdušná, bez odumřelých chlupů a mohla dobře plnit svou funkci:

Horní schémata ukazují, jak vypadá srst zbavená podsady a srst s podsadou.
Dolní schéma ukazuje, jaký je rozdíl v proudění vzduchu a odvodu tepla srstí vyčesanou a nevyčesanou a jak působí slunce na srst ostříhanou.  Zároveň je patrné, jak působí podsada v zimě- teplo, které si pes vytvoří svalovou prací nepustí ven a studený vzduch nemá šanci psa ochladit skrz hustou podsadu.

Bohužel se setkávám neustále s případy ostříhaných psů v rámci „lepšího“ komfortu v létě, nebo dokonce kvůli tomu, že pes na chlupech nosí domů nepořádek. (Takovým lze doporučit místo psa třeba želvu).

 

O srst s podsadou je nutné důkladně pečovat, aby mohla plnit svou termoregulační funkci 

Místo stříhání je nutné psu důkladně srst vyčesávat a zbavovat staré podsady. Pokud je srst zacuchaná a i v teplém počasí je plná zimní podsady, pes se necítí komfortně, protože srst nedokáže plnit svou termoregulační funkci plnohodnotně. Zejména po zimě bývá vyčesávání bohaté podsady zdlouhavé a jedno vyčesání psa zimní podsady nezbaví. Psa je nutno vyčesávat důkladně a několikrát, protože pes podsadu uvolňuje postupně. 

 

Jarní vyčesávání podsady. Asi čtvrté kolo důkladného vyčesání a pořád je podsady dost. 


Zdroj: vlastní

 

Pár konkrétně-anonymních případů z praxe:

Slečna s australským ovčákem  přišla na rehabilitaci pro bolestivost zad jejího psa. Veterinář (!!) doporučil psa vzít nakrátko, protože dle něj psa bolí záda proto, že místo na pelechu lehá na dlažbě, tudíž na záda nastydl. Majitelka nelenila a australského ovčáka s bohatou srstí opravdu ostříhala, nicméně zjistila, že psa záda bolí stále. Vyjádřila jsem podezření na vážné degenerativní změny  páteře dle klinického obrazu (pan doktor se neobtěžoval udělat ani RTG) a majitelku referovala zpět na veterinu. Po pár dnech přišel mail, že doktor neochotně psa zrentgenoval a v příloze mi poslala RTG psa s velice rozsáhlými spondylotickými změnami.
Pes samozřejmě nadále lehá na dlažbě místo v pelechu…

Majitelka koně mě pozvala na osteopatické ošetření koně. Kolem pobíhal nakrátko vystříhaný kříženec ovčáka téměř dohola a partner majitelky a spolumajitel psa neměl nic lepšího na práci, než psa v průběhu ošetření koně zlejvat vodou z hadice, protože psovi je horko ( vážně?) .

Majitelka feny border kolie vystříhává břicho nakrátko, protože pes na břiše nosí domů zvenku nepořádek. Na namítnutí, že naruší termoregulaci psa díky narušení integrity srsty odvětila, že ho stejně bude vyholovat, protože prostě nosí domů nepořádek…

Majitelka  x zlatého retrívra přišla před pár lety na rehabilitaci se psem vystříhaným tak, že  hlavu, nohy a ocas nechala  osrstěnou, zbytek  byl ostříhaný. „Aby jí nebylo horko“. Po vysvětlení funkce srsti psa jedno léto psa nechala zarůst. Další rok  byla  fena opět ostříhaná.  Protože v těch chlupech je jí prostě horko….

 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. Takhle ostříhaný pes se světlou kůží se na slunci velmi snadno spálí.

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

 

Rizika ostříhání srsti jsou následující:

  • přehřátí psa vlivem pozbytí termoregulační funkce srsti
  • spálení od slunce!
  • snížení kvality srsti psa- často se stává, že po ostříhání se rapidně zhorší kvalita srsti a trvá, než nabyde původní kvality
  • prochladnutí- opravdu není záruka, že celé léto budou tropy
  • nachlazení v oblasti ledvin a močových cest, velkých nervových plexů zejména pak lumbosakrálního

 

Pokud máte psa vyholeného po ortopedické a nebo jiné operaci a nebo z jiného zdravotního důvodu, pak je nutné psa chránit před slunečním zářením a vyholenou oblast natírat opalovacím krémem po dobu, než narostou chlupy. (Dětské opalovací mléko je použitelné i pro psa, pochopitelně není vhodné nechat psa natřenou partii olizovat). Kůže je citlivá a velmi náchylná ke spálení od slunce. Při delším pobytu na slunci je vhodné psu dát bavlněné triko, které bude oholenou část krýt a přesto nebude psa nikde škrtit a nebude ho mít upnuté. Nejideálnější je vyholeného psa slunečnímu záření vystavovat co nejméně. Pokud máte psa oholeného a je chladno či deštivo, je velice vhodné psovi na vycházky a pobyt venku pořídit funkční deku pro psy (Hurta, Back on Track). 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. 

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

Tonutí psa

Překvapivě i pes se může utopit. Vzhledem k tomu, že pes nepřemýšlí v dlouhodobém horizontu jako člověk, tak se může stát, že psovi uprostřed vodní nádrže jednoduše dojdou síly. Další způsob, jak si utopit psa je nechat ho pohybovat se ve vodě v místě vodních jezů a nebo na tekoucí vodě se zvýšeným průtokem vody. Pes se také může dostat do míst, kde je spodní proud. V poslední době je velká obliba brát psa na paddleboard a nebo loď. Ve chvíli, kdy pes není úplně dobře ovladatelný a buď se vrhne z plavidla za kachnou a nebo zpanikaří a vyskočí do vody daleko od břehu, může nastat problém s vysílením psa, než doplave na mělčinu. 

Poměrně šikovná je plovací vesta pro psa- starými kynologickými mazáky vysmívaná, ale u současných pejskařů se těší čím dál větší oblibě a právem. Psu usnadňuje pohyb ve vodě a pokud se psem plavete z důvodu zvýšení jeho kondice a nebo rehabilitace, tak díky vestě pes může stejnoměrně zatížit všechny čtyři končetiny a plavat stejnoměrně. Pochopitelně je tu velký bonus ve formě bezpečnosti psa pro situaci, kdy se pes vysílí, což může nastat stejně dobře jako u člověka. 
(Pozn. autorky- po absolvování kurzu s vodní záchrannou službou jsem si uvědomila, jak moc je plavání náročné na fyzičku- a nemyslím „plavání“ na paní radovou pět metrů od břehu, ale opravdu plavání. )

Jak vybrat vestu pro psa? 

Vest je na trhu poměrně velké množství. Pro psa neplavce vyberte určitě vestu dlouhou přes celá záda- tělo dobře podrží ve vodorovné pozici. Jen pozor- konec vesty by měl končit před kořenem ocasu- pes ho ve vodě používá jako kormidlo. Pro psy, kteří plavou se dá pořídit vesta kratší. 
V obou případech ale platí, že by vesta neměla nikde škrtit, ale  pes by z ní neměl „vypadnout“, neměla by omezovat pohyb předních ani zadních končetin. 

Tonutí je poměrně nebezpečné v tom, že dojde často „najednou“ k rychlému potopení psa a nebo člověka. Zapomeňte na scény z Pobřežní hlídky, kdy tonoucí hlasitě volal o pomoc. Tak to moc nefunguje. Tonoucí člověk nemá sílu volat o pomoc. Zápasí o dech a na volání nezbývá sil. Tak podobně u psa. Pes plave a najednou zničehonic máte obrovský problém. 

Jak předejít tomu, aby se pes začal topit?

  • Nepouštějte psa do vody v nebezpečných místech – okolí jezu, jez, místa se zvýšeným průtokem vody po deštích, upouštění přehrad a podobně.
  • Nepřeceňujte síly svého psa! To, že máte pocit, že pes ještě pořád může a má spoustu sil se může záhy změnit během pár vteřin. 
  • Pokud psa berete na paddleboard, do lodi a nebo na raft, používejte plovací vestu pro psa.

 

Záchrana tonoucího psa 

Záchrana tonoucího člověka a nebo psa je poměrně nebezpečná záležitost pro zachránce. V případě tonutí člověka je bezpečnější záchrana tonoucího člověka ve chvíli, kdy je v bezvědomí, než člověka při vědomí, který panicky hledá něco, čeho by se chytl a svádí boj o holý život.  Pokud máte plovák, paddleboard a nebo třeba pet lahev, tak je záchrana poměrně bezpečná- topícímu se člověku strčíte pod ruce něco, čeho se může chytit a panika už je poté zvládnutelná a pro záchrance je bezpečnější takového člověka doprovodit ke břehu. Lépe ve dvou zachráncích! Psovi ovšem nevysvětlíte, že se má chytit pet lahve.. Tonoucí pes se bude zoufale škrábat po člověku ve snaze na něco z vody vylézt. Topící se pes při vědomí je schopen stáhnout pod vodu člověka! Pokud se jedná o malého psa, situace ve vodě je ještě poměrně zvládnutelná, ale v případě psa větší velikosti je to vysloveně nebezpečné. Podotýkám, že pokud někdo chce zachraňovat tonoucího psa a nebo člověka z vody, měl by být dobrý plavec a rozhodně se nepoustět na hlubokou vodu s holýma rukama. Potřebujete něco, čeho se chytíte při záchraně sami, když záchranu podceníte a dotyčný vás začne stahovat do vody a něco, co tonoucímu poskytnete na chycení a nebo na to  vytáhnete z vody.  Bezpečnost je na prvním místě v poskytování první pomoci. Hrdinů jsou plné hřbitovy a bohužel jsou případy, kdy při záchraně někoho utonul sám zachránce. A není jich málo… 
Pokud máte možnost, při záchraně tonoucího psa při vědomí využijte paddleboard, nafukovací lehátko, loďku – něco, na co psa můžete z vody vytahnout. Opět je to práce nejlépe pro dva lidi. 
Pokud je tonoucí pes v bezvědomí, dopravte ho ke břehu tak, aby hlava byla celou dobu nad hladinou a do plic se mu nedostávala další voda. 
Na břehu zjistěte, zda pes dýchá a nebo nedýchá. Pokud nedýchá, neprodleně zahajte resuscitaci – o postupu při resuscitaci psa se dočtete ZDE. U tonutí započněte resuscitaci pěti úvodními vdechy. 

Zabezpečte psovi tepelný komfort. Pes s mokrou srstí, vysílený a a po zástavě srdeční aktivity bude podchlazený. Psa zabalte ideálně do izotermické folie, která nenasákne vodou. Pokud je zachránce sám, řeší tepelný komfort po obnovení životních funkcí, které je přednostní, pokud je na místě více lidí, tak druhý zachránce řeší už v průběhu resuscitace tepelný komfort. 

ZAPOMEŇTE  NA VYLÉVÁNÍ VODY Z PLIC! Sladká voda se z plic vstřebává. Navíc ztrácíte drahocenný čas k pokusu přivést psa zpět k životu- vaším primárním úkolem je dostat do těla psa kyslík, protože tonutí dochází k dušení, jehož následkem je zástava a nebo porucha srdeční aktivity. Tonutí může být buď „mokré“, kdy se do plic reálně dostává voda a nebo „suché“, kdy se při tonutí reflexivně stáhnou svaly okolo dýchacích cest  a voda do plic proniknout nemůže- ale ani vzduch- dochází tedy k asfyxii a zástavě oběhu. 

Pokud se vám podaří obnovit životní funkce u psa se zástavou oběhu a nebo jste z vody vytáhli psa ještě při vědomí, rozhodně je na místě kontaktování veterinárního lékaře a převoz psa ke kontrole stavu. 

Pro akutní situace byste měli mít v telefonu uložené kontakty na nejbližší veterinární pohotovosti. 
Ale pro vyhledání a kontaktování nejbližší veterinární pohotovosti můžete využít mobilní aplikaci Zvíře+. 

www.zvireplus.cz


NEZAPOMEŇTE VŽDY PŘED PŘEVOZEM PSA V AKUTNÍM STAVU TELEFONICKY UVĚDOMIT VYBRANÉ VETERINÁRNÍ PRACOVIŠTĚ O VAŠEM PŘÍJEZDU A STAVU PSA!!! 

Kardiopulmonální resuscitace psa

Když se řekne první pomoc, většinu lidí napadne právě resuscitace. Snad proto, že většina národa je pozorovatelem bizarních seriálů ze zdravotnictví, kde je resuscitace v dost nepodařeném provedení k vidění prakticky v každém díle. Bohužel určité procento fanoušků po shlédnutí první tisícovky dílů  mozkožroutích seriálů nabírá dojem, že je vlastně skoro doktor. Pak se dostane do reálné situace, zírá a neví.  Protože Doktor House není zrovna po ruce, stejně tak jako vrchní sestra na podpatcích s výstřihem do pasu, ani superfešák v záchranářské uniformě. Nikdo! Vy a člověk, co leží na zemi, má modrofialovou barvu, chroptí, klepe se a za chvíli se zaklepe naposled, pokud nic neuděláte. Vítejte v realitě. 

U psa je to to samé. Když se ptám na seminářích, co od semináře očekáváte především, tak se většinou shodnete na tom, že určitě tu resuscitaci. Kdyby jako náhodou. Tak kdyby jako náhodou vám zkolaboval pes tak, že nedýchá, tak ve většině případů ho neoživíte. Vítejte v realitě podruhé. Teď ještě PROČ ho většinou neoživíte- pokud se jede na zkolabovaného člověka a někdo je tak duchapřítomný a sanitku nejen zavolal, ale dokázal zahájit nepřímou srdeční masáž, je šance, že až přijede posádka, dotyčného napojí na monitor, vyhodnotí srdeční rytmus, zajistí dýchací cesty a žilní vstup a podle dané poruchy srdečního rytmu pacienta během resuscitace buď zdefibriluje a nebo mu podá příslušné léky. Pak je šance, že pacient přežije.  Někdy ovšem člověk zůstává dlouhé minuty bez pomoci a mozek jak známo zhruba pět minut bez přísunu kyslíku odumírá a to nevratně. Člověk nepřežije a nebo přežije ve stavu, kdy je snad lepší, aby ani nepřežil. No a nebo se stane, že laik na chodníku provede skvělou a ukázkovou nepřímou masáž srdce, posádky jsou u pacienta během pár minut, ale přes veškerou snahu pacient zemře. Protože to prostě nebylo slučitelné se životem. Takže pokud jste v situaci, kdy máte zkolabovaného psa, nemáte k dispozici monitor, léky, doktora, je to prostě hop a nebo trop. V lepším případě máte k dispozici veterinární záchrannou službu s lékařem, ale většinou jste v tom sami. Vy a pes. 
Přes to všechno si myslím, že by majitel psa měl znát, jak provést co nejlépe resuscitaci psa. Protože pořád je lepší, pokud jste dělali všechno dobře, ale pes vám zůstal pod rukama, než když jste nedělali nic. Pár z vás, co jste absolvovali seminář a že je vás kolem tisíce touto situací prošlo. Resuscitovali, pes nepřežil. Ale jsou vděční, že věděli jak. Byli si jistí, že bojovali. Tak nejvíc, jak mohli. 

Co vlastně kardiopulmonální resuscitace je a k čemu slouží? 

Je to náhrada srdeční činnosti a plicní ventilace, jejímž účelem je oddálení nevratného poškození životně důležitých orgánů vlivem nedostatku kyslíku ve tkáních. Především mozku, který je na nedostatek kyslíku nejvíce citlivý – mozek bez přísunu kyslíku odumírá během cca pěti minut. Pokud se jedná o podchlazený organismus, tak je doba delší. Nepřímou masáží srdce nepřímo působíme tlakem na srdce-krevní pumpu těla, která pohání krev po těle a díky výměně kyslíku a oxidu uhličitého v červených krvinkách dochází k tomu, že tělo je dostatečně zásobeno kyslíkem. Pokud srdce nepracuje správně a nebo vůbec, je nutné jeho činnost suplovat právě masáží srdce. Snahou je, aby krev byla distribuována po těle do příjezdu ZZS. U člověka se již v laické první pomoci ustoupilo od umělého dýchání a zahajuje se pouze nepřímá srdeční masáž. U dětí v laické první pomoci umělé dýchání zůstalo. Důvod je prostý – většina dospělých lidí zkolabuje vlivem poruchy srdečního rytmu a srdce vypoví funkci, když jsou tkáně a plíce plné okysličené krve. Takže do příjezdu záchranky je přednostní nahradit tu pumpu a zajistit, že krev obíhá. Tělo není hloupé a v kritické situaci dokáže zásobení krví omezit na nejdůležitější části těla. Říká se tomu centralizace oběhu. Takže v době, kdy má záchranná služba poměrně krátké dojezdy a nebo dříve přijede Policie s vybavením k první pomoci je u dospělého člověka většinou plně dostačující ta masáž. Ale u dětí je to naopak. Děti nejčastěji zkolabují vlivem dušení a nebo tonutí. To znamená, že k zástavě srdeční činnosti dochází vlivem nedostatku kyslíku v tkáních a s masáží srdce si nevystačíte. Tělo zoufale potřebuje kyslík. Takže tam prosím používejte umělé dýchání. No a samozřejmě pokud se dospělý člověk topil a nebo dusil, je to ta samá písnička – tělo nemá kyslík. Ale to umělé dýchání málokdo umí dobře, málokdo dokáže překonat odpor a umělé dýchání poskytnout. Pokud umíte a chcete, hurá. Pokud ne, masírujte a modlete se. 
No a u psa neexistují žádné oficiální stanovy k poskytování první pomoci jako u lidí a tudíž si každý dělá a říká co chce. Projela jsem semináře první pomoci v Německu a Rakousku. Od Německého Červeného kříže po veterinární kliniku ve Vídni a záchranku ve Vídni. Všichni se shodují – u psa dýchat. Jednoznačně. Nemáte v zádech sanitku s kyslíkovou lahví a pomůckami k zajištění dýchacích cest jako při resuscitaci člověka. Lidem se většinou nepříčí kontaktovat svoje ústa s tlamou psa tak jako s ústy jiného, cizího člověka. A koneckonců- jste v situaci, kdy nemáte moc na výběr. 

KDY  resuscitovat psa 

První podmínka je, že je situace pro zachránce bezpečná. Platí pro záchranu psa i člověka. Ale to je ostatně základní  podmínka k jakémukoliv poskytnutí první pomoci. Další podmínka je, že pokud pes a nebo člověk masivně krvácí, před zahájením resuscitace krvácení zastavíte buď tlakovým způsobem a nebo v nejhorším škrtidlem. 

Indikace k zahájení resuscitace je, že je  pes je v bezvědomí a nedýchá. A nebo je v bezvědomí a dýchá divně- lapavě. Opět to samé platí pro člověka. Čekat, jestli pes náhodou nezačne dýchat a probudí se z bezvědomí je jako čekat na zjevení Krista. Je to tak málo pravděpodobné. Oboje. Ztrácíte čas a šanci na záchranu. Nečekat, resuscitovat. Ihned. 


JAK? 

V první řadě bych se ráda pozastavila nad tím, jak ne. Bohužel se dá dohledat mnoho zdrojů (ano, i českých), kdy je návod na resuscitaci ne úplně ideální. Slušně napsáno. Každopádně neustálým opisováním ze „zaručeně pravdivých“ zdrojů se ty nesmysly šíří pořád dál. 
Můžete se dočíst, ze psa resuscitujeme tak, že leží na levém boku a masáž srdce se provádí na pravé straně hrudního koše. Případně,  že masáž srdce se dělá tak, že pes leží na zádech a masíruje se ve středu hrudní kosti jako u člověka. Oba postupy odporují ideální funkčnosti hned z několika důvodů: 

Srdce psa je nejblíže hrudní stěně na levé straně hrudníku, ve spodní třetině mezi třetím až šestým žebrem. Tedy za levým loktem. Takže je jaksi neúčelné masírovat pravou stranu hrudního koše. Tlak nebude cílený na srdce tak jako při masáži levé strany hrudního koše. 

Podloženo odborným faktem- čerpáno z Anatomie domácích savců 2 (König a Liebich)  – asi 60% objemu srdce je lokalizováno vlevo od střední roviny hrudníku. 

Viz obrázek (Anatomie domácích savců 2 – König a Liebich)

 

A proč je ne úplně ideální resuscitovat psa v poloze na zádech? Pes v bezvědomí je jako hadrová panenka, svalový tonus je ochablý  a pes v poloze na zádech ležet prostě nemůže. Bude vám padat ke straně. Další důvod je anatomie a fyzika- pokud si vezmeme hrudník člověka, tak je dorzoventrálně oploštělý, tedy plochá strana je na přední straně a zadní straně hrudníku. Srdce leží ve středohrudí hrotem srdce natočeným doleva. Masáž srdce provádíme v poloze člověka na zádech a masírujeme v oblasti hrudní kosti. Logicky. I anatomická stavba žeber napovídá tomu, že hrudník nejsnadněji stlačíme z přední a zadní strany a nikoliv z boků. 
U psa je to přesně naopak. Vzhledem k oploštění hrudního koše z bočních stran je poměrně neúčelné vyvíjet tlak na hrudní kost- energie tlaku se „rozuteče“ do stran, místo aby byla nahrazena funkce srdeční pumpy. Navíc vzhledem k anatomii při tlaku na hrudní koš se pes v bezvědomí tuplem zhroutí ke straně. Efekt masáže srdce prachbídný. U psů se sudovitým hrudníkem (bull plemena) by anatomicky teoreticky připadala v úvahu resuscitace v poloze psa na zádech, nicméně v případě, že máte pomocníka a ten psa v poloze přidržuje, protože jinak se bude i pes se sudovitým hrudníkem mít tendenci hroutit do boční polohy. 
Snad napoví nákresy – nalevo hrudník psa, napravo hrudník člověka. 

 

Takže tolik k tomu, jak neresuscitovat a teď k tomu, jak by se resuscitovat mělo- podotýkám, že se shoduje většina světových organizátorů seminářů první pomoci pro psy a shodují se i všichni lektoři zahraničních seminářů, které jsem absolvovala. Všichni se přiklání k osvědčenému algoritmu jako u resuscitace člověka. Snad proto, že tepová frekvence dospělého člověka je fyziologicky 60-90/min a u psa je podle velikosti od 60-120/min. Stejně jsme si blízcí i klidovou  dechovou frekvencí. 
Tedy resuscitace psa ( i člověka) se provádí podle schématu 30 stlačení hrudníku: 2 vdechy (! pozor- viz výše- v laické resuscitaci vyjma dětí upřednostňujeme jen srdeční masáž!)

Je nutné, aby pes ležel na pevném podkladu- na zemi. Pokud je na posteli a nebo na gauči, sundejte ho na zem. 

Umělé dýchání je vhodné zachovat. I u psů jsou hojné případy jako u dětí, že došlo k zástavě srdeční činnosti vlivem tonutí a nebo dušení – tady je poměrně slušná šance, že se resuscitace podaří, pokud je zahájena včas a dobře. Porucha srdeční činnosti není vyvolaná z příčin poruchy vedení elektrického potenciálu srdce, ale z důvodu nedostatku kyslíku ve tkáních. Pokud z nějakého důvodu dýchání nelze provést, alespoň provádějte masáž srdce. 
Psovi se provádí umělé dýchání z úst do nosu psa. Aby vdechovaný vzduch neunikal tlamou ven, rukama držte tlamu psa pevně zavřenou.  Pokud se jedná o malého psa velikosti čivavy, krysaříka a podobně, dýchá se do nosu a tlamy zároveň- jako u mimina, kterému se rty obemknou jeho rty i nos, protože ústa novorozence jsou tak malá, že jen do úst je to problematické. 

Intenzita vdechu musí být přizpůsobena velikosti a konstituci psa- vdech je správně provedený, pokud se hrudní koš nadzvedne.

Hrudní koš je nutno stlačovat do hloubky jedné třetiny šířky hrudního koše. U člověka řekneme, že to je asi pět až šest centimetrů, ale u psa to takhle paušalizovat nelze. Pokud je to německá doga, masáž bude poměrně intenzivní, protože doga je velký pes s poměrně širokým hrudníkem. Ale pokud je to saluki, který je taky velký, tak tam bude masáž méně intenzivní co do hloubky stlačení – je to chrt a jeho hrudník je o polovinu užší než u dogy. Stejně tak u malého psa- stafbulík se sudovitým hrudníkem vyžaduje poměrně intenzivní masáž, zvláště u nasvalených jedinců, zatímco velikostně podobný například border terirér má opět o polovinu užší hrudník. Speciálně štěňata a čivavy, krysaříci potřebují extra šetrné zacházení – tam určitě k masáži srdce nepřistoupíme tak jako u velkého psa přes sebe přeloženýma rukama, ale za použití pouze dvou a nebo tří prstů. Frekvence stlačení hrudního koše je 100-120/min. 

Poloha psa při resuscitaci a „zapadnutí jazyka“. 

Opět narazím na jeden mýtus, který se nese snad z generace na generaci. Že pokud člověk zkolabuje do bezvědomí, zapadne mu jazyk a je potřeba člověku sáhnout do úst a jazyk vytáhnout ven. No a dříve se tradovalo (a občas se ještě mezi lidmi tahle legenda vyskytuje), že je potřeba spínacím špendlíkem nutno připnout jazyk ke spodnímu rtu. Než byste někomu provedli tenhle brutální dvojitej piercing, tak máte před sebou nebožtíka. Jazyk jako takový opravdu může ucpat dýchací cesty – ale spíše než zapadnutí jazyka tomuhle jevu sluší termín obstrukce dýchacích cest kořenem jazyka. Protože se stane to, že v poloze na zádech v bezvědomí máme poměrně hodně uvolněné svaly. A jazyk je sval. Kořen jazyka je poměrně objemné těleso a to, co vidíme v ústech je pouze jeho volná část – viz obrázek. No a tenhle uvolněný sval se v bezvědomí úplně povolí a dýchací cesty zneprůchodní – viz druhý obrázek. Proto je důležitý krok u člověka v bezvědomí předsunutí dolní čelisti a lehký záklon hlavy. Pokud je podezření na poraněnou krční páteř, tak pouze předsunutí dolní čelisti. Tkáně se napnou a kořen jazyka nebude zneprůchodňovat dýchací cesty.

U psa při resuscitaci na pravém boku zajistíme průchodnost dýchacích cest tak, že psovi natáhneme krk tak, aby byl v jedné rovině s páteří. Tím se napnou tkáně a kořen jazyka nemůže utlačovat dýchací cesty. Volnou část jazyka vytáhneme z tlamy ven – bude volně viset z boku tlamy. 

Zdroj: Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka

vlevo- obstrukce dýchacích cest kořenem jazyka a její uvolnění po záklonu hlavy a předsunu dolní čelisti (vpravo). Zdroj: svetoutdooru.cz

 

POSTUP KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE U PSA

Pes je v bezvědomí – nereaguje na vnější podněty:

1. Ověření, zda je situace pro zachránce bezpečná 

2. Pokud pes masivně krvácí, je nutno neprodleně krvácení zastavit před zahájením resuscitace!

3. Ověření dechu – pes nedýchá  a nebo dýchá lapavě- zahájení resuscitace

4. Otevřete psovi tlamu a zkontrolujte, jestli není v tlamě cizí těleso, které by mohlo utlačovat dýchací cesty. Vytáhněte jazyk. Srovnejte krk psa tak, aby byl v rovině s páteří. 
5. Pokud pes nezačal po uvolnění dýchacích cest sám dýchat, proveďte dva umělé vdechy do nosu psa a neprodleně přikročte ke třiceti stlačením hrudníku ve frekvenci 100-120/min. Cyklus opakujte po dobu dvou minut bez přestávek a poté vyhodnoťte, zda pes nezačal dýchat. Pokud ne, pokračujte v resuscitaci dále. Pokud jste dva, po dvou minutách se v resuscitaci střídejte. Pokud máte k dispozici veterinární záchrannou službu (PetMedic- Praha a okolí), přivolejte si posádku při zahajování resuscitace, aby byl vůz vyslán co nejdříve na místo ( pokud jste sami, využijte hlasitý odposlech telefonu a při telefonátu resuscitujte- neztrácíte čas). 

6. Pokud pes začal jevit známky dýchání, případně se probouzí z bezvědomí, přestaňte resuscitovat a okamžitě uvědomte veterinární pracoviště a zajistěte neprodleně transport. Po celou dobu transportu monitorujte životní funkce psa a v případě opětovné zástavy zahajte opětovně resuscitaci. 

Jestliže resuscitujete déle jak deset minut a pes nejeví známky dýchání, resuscitace je neúspěšná. 
Existuje ale mnoho stavů, které lze vyřešit dřív, než k resuscitaci musí dojít. Je to například krvácení, dušení a mnoho dalších stavů. Je poměrně smutný fakt, že hodně majitelů psa neví, co dělat, pokud se jeho pes dusí a nemá nejmenší ponětí, co dělat, když jeho pes silně krvácí. Znalost první pomoci a pravidelné procvičování a opakování by mělo být nedílnou součástí znalostí majitele psa. Bohužel se najde velké procento lidí, co ani netuší, jakou má pes tělesnou teplotu. Ale není to jen o psech. Spousta lidí absolutně netuší, jak pomoci člověku a dokonce se najdou i dospělí jedinci, co neví, jaké číslo je na záchrannou službu. Neznalost první pomoci může být a často je příčinou toho, že někdo nepřežije. I když by mohl. 

Na závěr ještě zpátky  k těm lidem. Přeci jen, jsem budoucí záchranář ve finální části studia. Ještě nadšenej a nevyhořelej budoucí záchranář. Takže asi takhle – každej den umírají lidi. Přirozeně. A nebo taky zbytečně. Proto, že někdo prošel kolem ležícího člověka v domnění, že to je opilec a přitom to byl táta od čtyř dětí s infarktem a nebo něčí dítě s hypoglykemií a ne zfetovanec a nebo zhulenec. Stačilo jít, zjistit situaci a přivolat pomoc. A mohlo být o zbytečnou  a předčasnou smrt míň. Dnešní urgentní medicína dokáže fakt kolikrát zázraky. Ale k tomu, aby se ten zázrak mohl stát, tak je potřeba někdo, kdo nad tím průšvihem na ulici nemávne rukou, neodvrátí zrak a neodejde, ale je potřeba někoho, kdo pomůže, poskytne první pomoc a tu záchranku zavolá. Vaše zákonná povinnost v poskytnutí první pomoci začíná a končí přivoláním záchranky. Cokoliv navíc je už nad rámec zákonné povinnosti poskytnutí první pomoci. Ale nebuďte bezohlední a první pomoc se naučte. Může přijít situace, kdy bude potřeba, abyste ji dobře ovládali. Třeba k tomu, abyste někomu zachránili život. 

foto: Amálka Kiššová

První pomoc při dušení psa

Když jsem před několika lety měla v hlavě nápad na semináře první pomoci pro psy, poslední impuls k tomu, abych nápad zrealizovala byl právě můj dusící se pes. Kdybych nevěděla, jaká je první pomoc při dušení psa a včas nezasáhla, tak Agi už je několik let po smrti. Na veterinární klinice, kam jsem psa odvážela na kontrolní vyšetření jsem se dozvěděla, že majitelé často panicky psa naloží do auta a odváží k veterináři, ovšem bez poskytnutí první pomoci a psa dovezou už bez známek života. Od doby, co semináře běží již třetím rokem jsem se doslechla od účastníků o mnoha a mnoha případech dušení psa s dobrým i špatným koncem.

Jak tedy poznám, že se pes dusí ?

Příznaky dusícího se psa:
(příznaky jsou popsané postupně od začátku dušení)

  • neklid, panika
  • pes si tlapou mne čumák, dáví se (ale nezvrací), snaží se těleso vykašlat
  • oči „vylézající“ z důlků
  • sliznice oka a tlamy včetně jazyka mají fialovo-nachovou barvu (cyanóza vlivem nedostatečného okysličení tkání)
  • pes je nahrbený, břicho je vtažené
  • pes postupně přestává mít snahu o zbavení se cizího tělesa, přestává kašlat a dávit se, nastupuje neschopnost psa stát, pes se motá, až postupně zaujme polohu vleže na boku
  • nastoupí bezvědomí a dojde k zástavě srdeční a dechové aktivity vlivem hypoxie- nedostatku kyslíku v tkáních

Nepleťte si dušení psa cizím tělesem a reverse sneezing („zpětné kýchání“)

Reverse sneezing a nebo česky zpětné kýchání si často majitelé psů pletou s dušením psa a natočená videa psa s tímto problémem často sdílí ve skupinách na facebooku s prosbou o radu, že se jim dusí pes. Můžu všechny z vás ubezpečit, že pokud by se pes dusil, tak než natočíte video a vložíte ho na facebook, máte psa mrtvýho.
Reverse sneezing není nic jiného, než spasmus měkkého patra a svalů okolo hrtanu, který nutí psa prudce a dlouze vdechovat vzduch za typického chrochtavého zvuku. Pes většinou stojí s hlavou nataženou dopředu, má vytřeštěné oči a opravdu se tváří, že je to jeho poslední minuta v životě.
Většinou je to neškodná respirační záležitost, která psa postihne jednou za čas. Příčinami mohou být rozrušení, změny teplot (vytopený byt- mrazivé počasí venku), pyly, tahání psa na vodítku, delší měkké patro. Častěji se s tímto jevem potkáte u brachycefalických psů jako je buldoček, čivava, mops a podobně. Ale moje fena malinoise reverse sneezing předváděla poměrně pravidelně, ačkoliv je to dlouholebé plemeno.
První pomoc je velice jednoduchá – ucpat psovi nosní dírky a zároveň zvednou hlavu tak, aby byl krk natažený (a uvolnily se tím svaly okolo hrtanu a průdušnice). Pes je nucen nadechnout se nosem a záchvat okamžitě odeznívá. (Opravdu z praxe ověřeno na vlastním psovi).

Nezaměňujte ale tento záchvat za psincový kašel a nebo za kolaps trachey, případně nějakou závažnou respirační infekci. (Jednoduché odlišit- pokud psu přikryju nosní dírky a „divné“ dýchání neustane, rozhodně se nebude jednat o neškodný reverse sneezing).
Je také poměrně jednoduché odlišit dušení cizím tělesem od reverse sneezing. Při záchvatu reverse sneezing nemá pes cyanotické sliznice (modrofialové), protože nedochází k nedostatku kyslíku v tkáních – pes se nedusí. V případě dušení a nedostatku kyslíku v tkáních se barva sliznic mění a nastávají i další doprovodné známky dušení (viz odstavec příznaky).

Zde je video s typickým průběhem záchvatu reverse sneezing:
(staženo z youtube https://www.youtube.com/watch?v=U3L4v0W2_Sw)

Co dělat, pokud se můj pes dusí?

1. Při podezření na dušení psa zkontrolujte tlamu.


Někdy pes jeví známky dušení, ale ve skutečnosti se mu přilepil piškot na horní patro a nebo se mu zasekl klacek a nebo kus kosti mezi stoličky v horní čelisti – pes se bude dávit, kašlat, třít si packou čumák a nebo třít tlamu o zem. Pro důkladné zkontrolování je vhodné si posvítit do krku psa – většina chytrých telefonů má funkci baterky. Pokud uvidíte cizí těleso uvízlé u kořene jazyka, které se dá vytáhnout bez rizika toho, aby jste předmět zatlačili dále do hltanu, můžete se pokusit jej vytáhnout. Pokud hrozí pokousání psem, který panikaří a nebo je těleso nevyndatelné, přistupte rovnou k vypuzovacím manévrům (viz bod 2).
Pokud psovi otevřete tlamu a v zadní části tlamy má pes uvízlý míček, který uzavírá hltan, není prakticky možné jej vytáhnout prsty (míček je kulatý, od slin a bude klouzat) – můžete se pokusit míček vytlačit zpět do tlamy tak, že psovi nahmatáte míček u úhlu dolní čelisti a v mezisaničí a zvenčí se jej pokusíte vytlačit zpět do tlamy. Pokud se nepodaří tento manévr, přistupte neprodleně k vypuzovacím manévrům ( následující bod .).


POZOR! Do tlamy můžete sáhnout psovi, kterého dobře znáte a nebo vlastnímu psovi. Pokud pomáháte cizímu psovi, manipulace s tlamou není bezpečná! Potom je nejlepší přistoupit rovnou k vypuzovacím manévrům.
Pokud se i váš pes vzpouzí tak, že do tlamy se mu prostě nedostanete a akorát soubojem o otevření tlamy psa přicházíte o čas, rovnou přistupte k následujícímu bodu:

2. Pokud je pes při vědomí a je schopen stát, použijte následující vypuzovací manévry:


Úder mezi lopatky – obdoba vypuzovacího manévru u lidí. Manévr je méně invazivní, než Heimlichův hmat (viz dále), proto s ním začínejte. Dusícího psa jednou rukou nadzvedněte pod břichem tak, aby zadní část těla psa byla výše a hlava nejníže – na těleso zároveň bude působit gravitace. Druhou rukou (ideálně dominantní rukou) proveďte několik úderů mezi lopatky plochou dlaně tak, aby úder sklouzl ve směru osy těla psa- není cílem psa tlouct, ale těleso rozpohybovat tak, aby vypadlo zpět do hltanu a tlamy. Úder je veden silou přiměřenou velikosti a konstituci psa. Úder ale musí být rázný. Příliš málo intenzivní úder nepomůže ( a pes se udusí) a působení nadměrnou silou je zbytečné a psovi velice nepříjemné. Proveďte 3 – 5 úderů a v případě, že se pes stále dusí, přistupte k invazivnějšímu kroku:

Heimlichův hmat – využijete hlavně u velkých psů, ale je aplikovatelný i na středně velké psy. U malých plemen je vzhledem k nízké váze hmat špatně proveditelný a v případě použití nepřiměřené síly může způsobit psu zranění. Uchopte psa tak, že rukama obemknete hrudní koš psa a v oblasti, kde se spojují žeberní oblouky ( a kde se nachází mečovitý výběžek hrudní kosti) přiložte ruku v pěst palcem opřenou o psa a druhou rukou překryjte ruku zatnutou v pěst a prudce stlačte toto místo šikmo vzhůru směrem k bránici psa. Proveďte několik stlačení a zkontrolujte stav psa. Tento hmat je poměrně bolestivý, protože místo stlačení je velmi citlivé, proto postupujte sice razantně, ale s citem a ohledem na velikost a konstituci psa. Opět platí, že málo intenzivní zásah nepomůže, příliš velká síla je zbytečná a způsobuje psu zbytečnou bolest.
U malého psa lze tento manévr nahradit několika ráznými stlačeními hrudního koše ze stran.
Principem Heimlichova hmatu je zvýšení nitrohrudního tlaku, čímž se může uvolnit překážka v dýchacích cestách.

Byla bych velmi ráda, aby každý čtenář dokázal lokalizovat oblast lopatek a oblast mečovitého výběžku hrudní kosti na vlastním psovi, protože až se váš pes bude dusit, není prostor na hledání anatomických struktur, musíte jít na jisto. (Tato problematika je obsahem seminářů první pomoci pro psy).

úder mezi lopatky při dušení cizím tělesem

3. Pes je při vědomí, ale v poloze vleže na boku a není již schopen stát (máte několik desítek vteřin, než upadne do bezvědomí a záhy dojde k zástavě srdeční činnosti vlivem nedostatku kyslíku v těle), použijte následující postup:

Najděte nejvyšší bod hrudního koše a několikrát po době jej dynamicky stlačte s ohledem na konstituci a velikost psa. Nejvyšší bod hrudního koše je vodítko pro to, aby zachránce nestlačoval břicho, čímž by mohl evakuovat obsah žaludku jícnem do dutiny tlamy a mohlo by dojít k následné aspiraci obsahu žaludku do dýchacích cest. Po několika stlačeních proveďte několik vdechů do nosu psa a toto schéma opakujte do zlepšení stavu psa (pes se snaží vstávat, začíná se hýbat, sliznice opět mají růžovou barvu). Pravidelně kontrolujte zadní část tlamy psa, zda-li se cizí těleso nedostalo do míst, kde jej lze vyjmout manuálně. Tento manévr také zvyšuje nitrohrudní tlak, takže je šance, že se překážka uvolní. Navíc v tomto stavu má pes již velice ochablý svalový tonus kosterního svalstva díky nedostatku kyslíku ve tkáních, tím pádem se uvolnily svaly i okolo dýchacích cest.

Pokud se stav psa nezlepšil a pes upadl do bezvědomí, na které navazuje následná zástava dechové a srdeční aktivity, začněte s kardiopulmonální resuscitací psa. Díky ztrátě svalového tonu je možné, že se překážka uvolní až při resuscitaci.

POZOR! Nejrůznější dostupné rady na téma chytit psa za zadní nohy a cizí těleso ze psa „vytřepat“ má několik háčků – psa střední a větší velikosti většinou majitel není schopen ze země zvednout. Zvednout psa za zadní končetiny si koleduje o luxaci kyčelního kloubu zvláště u psa s vyšším stupněm dysplazie. Pes má relaxované kosterní svalstvo, tudíž kyčelní klouby nechrání před zraněním tonus příslušných svalových skupin.. No a v poslední řadě – než psa uchopíte, zvednete (mezitím vám třikrát upadne, protože je už velmi vláčný) utíkají drahocenné vteřiny, které můžete použít k vypuzovacímu manévru.

Na youtube existuje video, kde název mylně uvádí, že jde o resuscitaci psa.
Jedná se o vypuzovací manévr u psa, který už je právě ve fázi, kdy není schopen stát.
Proč to není resuscitace?
Zachránce neprovádí kontinuální masáž oblasti hrotu srdce, pes by navíc při resuscitaci ležel na opačném boku. Pes je při vědomí – všimněte si, že občas pohne hlavou a aktivně se brání manipulaci s jeho tlamou. Takového psa nerescitujeme, protože člověk i pes se resuscituje ve fázi, kdy není přítomná dechová aktivita a je přítomno bezvědomí…
Za povšimnutí stojí změna barvy sliznice tlamy v průběhu videa z tmavě fialové (cyanoza) po zdravě růžovou barvu sliznice na konci videa.
Video bylo staženo z youtube. https://www.youtube.com/watch?v=xzwZJ0PHe-E


Pes by neměl mít k dispozici hračky, které jsou nepřiměřeně malé velikosti psa, tudíž mohou ucpat dýchací cesty, stejně tak je nebezpečné nechávat o samotě psa se sušeným uchem a nebo kostí, kterou může pes spolknout a začít se dusit. Nezapomeňte, že primárně se pes udusí překážkou v dýchacích cestách, ale na vině může být i velký kus kosti/ucha/velký pamlsek spolknutý a uvízlý v jícnu. Jícen a průdušnice na sebe těsně naléhají a trávicí a dýchací cesty mají společnou část – hltan. Pokud uvízne těleso v jícnu, kterého se nedokáže pes zbavit dávením a nebo kašlem, cizí těleso ucpe jícen, který sekundárně tlačí na průdušnici a zužuje její průsvit. Postupně vznikajícím otokem jícnu dochází k utlačování průdušnice a pes se může udusit. Právě Agi se málem udusil tak, že spolkl od sousedky hozený pamlsek tak, že se mu vzpříčil v jícnu a utlačoval průdušnici. Vypuzovací manévry pomohly tomu, že pamlsek se v jícnu uvolnil a pes začal normálně dýchat.

Pokud se váš pes dusil a vám se podařilo cizí těleso odstranit, přesto kontaktujte veterinární pracoviště a nechte psa prohlédnout, zda nedošlo k poškození dýchacích cest.
Poranění psa může dojít i při vypuzovacích manévrech. V případě, že pes po dušení vykašlává krvavou pěnu je poranění zřejmé a převoz k veterináři by měl být neprodlený.

Seminář do konce roku už s největší pravděpodobností žádný nebude, ale připravuji pro vás termíny na rok 2021.

 

První pomoc pro psy

dokážete vyhodnotit zdravotní stav psa?                                                                                                                                                                                                                                                                    

 

Víte, že například podle sliznic dokážete rozpoznat silné vnitřní krvácení, které může psa stát život, pokud není včas dopraven k veterinárnímu lékaři?
Majitel psa je ten, kdo rozhoduje o tom, zda jeho psa potřebuje veterinárního lékaře a jak moc je situace (ne)odkladná. Majitel by měl být schopen zajistit první pomoc, která může zachránit zdraví a nebo život, vykomunikovat příjem na veterinární pracoviště a zařídit transport pro psa.
Aby mohl správně poskytnout první pomoc, musí vědět, co dělat v které situaci.
Toto všechno je obsahem seminářů první pomoci pro psy.
Termíny seminářů naleznete zde: http://www.prvnipomocpropsy.cz/planovane-kurzy/

Pro poskytnutí první pomoci psovi byste měli mít doma, v autě, na cvičáku a nebo na túrách po ruce lékárničku. Tu si můžete objednat zde:
http://www.prvnipomocpropsy.cz/lekarnicka-pro-psy/

Pokud chcete někomu dát seminář jako dárek, můžete objednat dárkový poukaz s neomezenou platností:
http://www.prvnipomocpropsy.cz/darkovy-poukaz-na-seminar/

Fixační náhubek pro běžné použití – jak si zabít psa snadno a rychle

Teplé počasí začíná převládat nad chladným a proto je na čase si připomenout, jaký náhubek je pro psa vhodný a jaký ne.

Málokterý majitel ví, jak má vypadat správně padnoucí náhubek a stále je k vidění mnoho majitelů psů, kteří využívají na běžné použití a na cesty MHD fixační náhubky. Bohužel jak uvidíte ve článku, existuje spoustu prodejců, kteří přímo fixační náhubky na běžné nošení doporučují a tím šíří nepravdivé informace o tom, k čemu je fixační náhubek určen…

Read More


Jak správně poskytnout první pomoc psovi

Kdo z majitelů psů může zodpovědně říct, že ví, co by dělal v krizové situaci, kdy jeho pes potřebuje poskytnout první pomoc, která může zachránit zdraví a nebo přímo život psa? Po pěti letech školení seminářů první pomoci pro psy a cca stém proběhlém semináři můžu odpovědět, že malé procento. Read More


První pomoc pro psy