Kardiopulmonální resuscitace psa

Kardiopulmonální resuscitace psa

Když se řekne první pomoc, většinu lidí napadne právě resuscitace. Snad proto, že většina národa je pozorovatelem bizarních seriálů ze zdravotnictví, kde je resuscitace v dost nepodařeném provedení k vidění prakticky v každém díle. Bohužel určité procento fanoušků po shlédnutí první tisícovky dílů  mozkožroutích seriálů nabírá dojem, že je vlastně skoro doktor. Pak se dostane do reálné situace, zírá a neví.  Protože Doktor House není zrovna po ruce, stejně tak jako vrchní sestra na podpatcích s výstřihem do pasu, ani superfešák v záchranářské uniformě. Nikdo! Vy a člověk, co leží na zemi, má modrofialovou barvu, chroptí, klepe se a za chvíli se zaklepe naposled, pokud nic neuděláte. Vítejte v realitě. 

U psa je to to samé. Když se ptám na seminářích, co od semináře očekáváte především, tak se většinou shodnete na tom, že určitě tu resuscitaci. Kdyby jako náhodou. Tak kdyby jako náhodou vám zkolaboval pes tak, že nedýchá, tak ve většině případů ho neoživíte. Vítejte v realitě podruhé. Teď ještě PROČ ho většinou neoživíte- pokud se jede na zkolabovaného člověka a někdo je tak duchapřítomný a sanitku nejen zavolal, ale dokázal zahájit nepřímou srdeční masáž, je šance, že až přijede posádka, dotyčného napojí na monitor, vyhodnotí srdeční rytmus, zajistí dýchací cesty a žilní vstup a podle dané poruchy srdečního rytmu pacienta během resuscitace buď zdefibriluje a nebo mu podá příslušné léky. Pak je šance, že pacient přežije.  Někdy ovšem člověk zůstává dlouhé minuty bez pomoci a mozek jak známo zhruba pět minut bez přísunu kyslíku odumírá a to nevratně. Člověk nepřežije a nebo přežije ve stavu, kdy je snad lepší, aby ani nepřežil. No a nebo se stane, že laik na chodníku provede skvělou a ukázkovou nepřímou masáž srdce, posádky jsou u pacienta během pár minut, ale přes veškerou snahu pacient zemře. Protože to prostě nebylo slučitelné se životem. Takže pokud jste v situaci, kdy máte zkolabovaného psa, nemáte k dispozici monitor, léky, doktora, je to prostě hop a nebo trop. V lepším případě máte k dispozici veterinární záchrannou službu s lékařem, ale většinou jste v tom sami. Vy a pes. 
Přes to všechno si myslím, že by majitel psa měl znát, jak provést co nejlépe resuscitaci psa. Protože pořád je lepší, pokud jste dělali všechno dobře, ale pes vám zůstal pod rukama, než když jste nedělali nic. Pár z vás, co jste absolvovali seminář a že je vás kolem tisíce touto situací prošlo. Resuscitovali, pes nepřežil. Ale jsou vděční, že věděli jak. Byli si jistí, že bojovali. Tak nejvíc, jak mohli. 

Co vlastně kardiopulmonální resuscitace je a k čemu slouží? 

Je to náhrada srdeční činnosti a plicní ventilace, jejímž účelem je oddálení nevratného poškození životně důležitých orgánů vlivem nedostatku kyslíku ve tkáních. Především mozku, který je na nedostatek kyslíku nejvíce citlivý – mozek bez přísunu kyslíku odumírá během cca pěti minut. Pokud se jedná o podchlazený organismus, tak je doba delší. Nepřímou masáží srdce nepřímo působíme tlakem na srdce-krevní pumpu těla, která pohání krev po těle a díky výměně kyslíku a oxidu uhličitého v červených krvinkách dochází k tomu, že tělo je dostatečně zásobeno kyslíkem. Pokud srdce nepracuje správně a nebo vůbec, je nutné jeho činnost suplovat právě masáží srdce. Snahou je, aby krev byla distribuována po těle do příjezdu ZZS. U člověka se již v laické první pomoci ustoupilo od umělého dýchání a zahajuje se pouze nepřímá srdeční masáž. U dětí v laické první pomoci umělé dýchání zůstalo. Důvod je prostý – většina dospělých lidí se zhroutí vlivem poruchy srdečního rytmu a srdce vypoví funkci, když jsou tkáně a plíce plné okysličené krve. Takže do příjezdu záchranky je přednostní nahradit tu pumpu a zajistit, že krev obíhá. Tělo není blbé a v kritické situaci dokáže zásobení krví omezit na nejdůležitější části těla. Říká se tomu centralizace oběhu. Takže v době, kdy má záchranná služba poměrně krátké dojezdy a nebo dříve přijede Policie s vybavením k první pomoci je u dospělého člověka většinou plně dostačující ta masáž. Ale u dětí je to naopak. Děti se nejčastěji zhroutí vlivem dušení a nebo tonutí. To znamená, že k zástavě srdeční činnosti dochází vlivem nedostatku kyslíku v tkáních a s masáží srdce si nevystačíte. Tělo zoufale potřebuje kyslík. Takže tam prosím používejte umělé dýchání. No a samozřejmě pokud se dospělý člověk topil a nebo dusil, je to ta samá písnička – tělo nemá kyslík. Ale to umělé dýchání málokdo umí dobře, málokdo dokáže překonat odpor a umělé dýchání poskytnout. Pokud umíte a chcete, hurá. Pokud ne, masírujte a modlete se. 
No a u psa neexistují žádné oficiální stanovy k poskytování první pomoci jako u lidí a tudíž si každý dělá a říká co chce. Projela jsem semináře první pomoci v Německu a Rakousku. Od Německého Červeného kříže po veterinární kliniku ve Vídni a záchranku ve Vídni. Všichni se shodují – u psa dýchat. Jednoznačně. Nemáte v zádech sanitku s kyslíkovou lahví a pomůckami k zajištění dýchacích cest jako při resuscitaci člověka. Lidem se většinou nepříčí kontaktovat svoje ústa s tlamou psa tak jako s ústy jiného, cizího člověka. A koneckonců- jste v situaci, kdy nemáte moc na výběr. 

KDY  resuscitovat psa 

První podmínka je, že je situace pro zachránce bezpečná. Platí pro záchranu psa i člověka. Ale to je ostatně základní  podmínka k jakémukoliv poskytnutí první pomoci. Další podmínka je, že pokud pes a nebo člověk masivně krvácí, před zahájením resuscitace krvácení zastavíte buď tlakovým způsobem a nebo v nejhorším škrtidlem. 

Indikace k zahájení resuscitace je, že je  pes je v bezvědomí a nedýchá. A nebo je v bezvědomí a dýchá divně- lapavě. Opět to samé platí pro člověka. Čekat, jestli pes náhodou nezačne dýchat a probudí se z bezvědomí je jako čekat na zjevení Krista. Je to tak málo pravděpodobné. Oboje. Ztrácíte čas a šanci na záchranu. Nečekat, resuscitovat. Ihned. 


JAK? 

V první řadě bych se ráda pozastavila nad tím, jak ne. Bohužel se dá dohledat mnoho zdrojů (ano, i českých), kdy je návod na resuscitaci ne úplně ideální. Slušně napsáno. Každopádně neustálým opisováním ze „zaručeně pravdivých“ zdrojů se ty nesmysly šíří pořád dál. 
Můžete se dočíst, ze psa resuscitujeme tak, že leží na levém boku a masáž srdce se provádí na pravé straně hrudního koše. Případně,  že masáž srdce se dělá tak, že pes leží na zádech a masíruje se ve středu hrudní kosti jako u člověka. Oba postupy odporují ideální funkčnosti hned z několika důvodů: 

Srdce psa je nejblíže hrudní stěně na levé straně hrudníku, ve spodní třetině mezi třetím až šestým žebrem. Tedy za levým loktem. Takže je jaksi neúčelné masírovat pravou stranu hrudního koše. Tlak nebude cílený na srdce tak jako při masáži levé strany hrudního koše. 

Podloženo odborným faktem- čerpáno z Anatomie domácích savců 2 (König a Liebich)  – asi 60% objemu srdce je lokalizováno vlevo od střední roviny hrudníku. 

Viz obrázek (Anatomie domácích savců 2 – König a Liebich)

 

A proč je ne úplně ideální resuscitovat psa v poloze na zádech? Pes v bezvědomí je jako hadrová panenka, svalový tonus je ochablý  a pes v poloze na zádech ležet prostě nemůže. Bude vám padat ke straně. Další důvod je anatomie a fyzika- pokud si vezmeme hrudník člověka, tak je dorzoventrálně oploštělý, tedy plochá strana je na přední straně a zadní straně hrudníku. Srdce leží ve středohrudí hrotem srdce natočeným doleva. Masáž srdce provádíme v poloze člověka na zádech a masírujeme v oblasti hrudní kosti. Logicky. I anatomická stavba žeber napovídá tomu, že hrudník nejsnadněji stlačíme z přední a zadní strany a nikoliv z boků. 
U psa je to přesně naopak. Vzhledem k oploštění hrudního koše z bočních stran je poměrně neúčelné vyvíjet tlak na hrudní kost- energie tlaku se „rozuteče“ do stran, místo aby byla nahrazena funkce srdeční pumpy. Navíc vzhledem k anatomii při tlaku na hrudní koš se pes v bezvědomí tuplem zhroutí ke straně. Efekt masáže srdce prachbídný. U psů se sudovitým hrudníkem (bull plemena) by anatomicky teoreticky připadala v úvahu resuscitace v poloze psa na zádech, nicméně v případě, že máte pomocníka a ten psa v poloze přidržuje, protože jinak se bude i pes se sudovitým hrudníkem mít tendenci hroutit do boční polohy. 
Snad napoví nákresy – nalevo hrudník psa, napravo hrudník člověka. 

 

Takže tolik k tomu, jak neresuscitovat a teď k tomu, jak by se resuscitovat mělo- podotýkám, že se shoduje většina světových organizátorů seminářů první pomoci pro psy a shodují se i všichni lektoři zahraničních seminářů, které jsem absolvovala. Všichni se přiklání k osvědčenému algoritmu jako u resuscitace člověka. Snad proto, že tepová frekvence dospělého člověka je fyziologicky 60-90/min a u psa je podle velikosti od 60-120/min. Stejně jsme si blízcí i klidovou  dechovou frekvencí. 
Tedy resuscitace psa ( i člověka) se provádí podle schématu 30 stlačení hrudníku: 2 vdechy (! pozor- viz výše- v laické resuscitaci vyjma dětí upřednostňujeme jen srdeční masáž!)

Je nutné, aby pes ležel na pevném podkladu- na zemi. Pokud je na posteli a nebo na gauči, sundejte ho na zem. 

Umělé dýchání je vhodné zachovat. I u psů jsou hojné případy jako u dětí, že došlo k zástavě srdeční činnosti vlivem tonutí a nebo dušení – tady je poměrně slušná šance, že se resuscitace podaří, pokud je zahájena včas a dobře. Porucha srdeční činnosti není vyvolaná z příčin poruchy vedení elektrického potenciálu srdce, ale z důvodu nedostatku kyslíku ve tkáních. Pokud z nějakého důvodu dýchání nelze provést, alespoň provádějte masáž srdce. 
Psovi se provádí umělé dýchání z úst do nosu psa. Aby vdechovaný vzduch neunikal tlamou ven, rukama držte tlamu psa pevně zavřenou.  Pokud se jedná o malého psa velikosti čivavy, krysaříka a podobně, dýchá se do nosu a tlamy zároveň- jako u mimina, kterému se rty obemknou jeho rty i nos, protože ústa novorozence jsou tak malá, že jen do úst je to problematické. 

Intenzita vdechu musí být přizpůsobena velikosti a konstituci psa- vdech je správně provedený, pokud se hrudní koš nadzvedne.

Hrudní koš je nutno stlačovat do hloubky jedné třetiny šířky hrudního koše. U člověka řekneme, že to je asi pět až šest centimetrů, ale u psa to takhle paušalizovat nelze. Pokud je to německá doga, masáž bude poměrně intenzivní, protože doga je velký pes s poměrně širokým hrudníkem. Ale pokud je to saluki, který je taky velký, tak tam bude masáž méně intenzivní co do hloubky stlačení – je to chrt a jeho hrudník je o polovinu užší než u dogy. Stejně tak u malého psa- stafbulík se sudovitým hrudníkem vyžaduje poměrně intenzivní masáž, zvláště u nasvalených jedinců, zatímco velikostně podobný například border terirér má opět o polovinu užší hrudník. Speciálně štěňata a čivavy, krysaříci potřebují extra šetrné zacházení – tam určitě k masáži srdce nepřistoupíme tak jako u velkého psa přes sebe přeloženýma rukama, ale za použití pouze dvou a nebo tří prstů. Frekvence stlačení hrudního koše je 100-120/min. 

Poloha psa při resuscitaci a „zapadnutí jazyka“. 

Opět narazím na jeden mýtus, který se nese snad z generace na generaci. Že pokud člověk zkolabuje do bezvědomí, zapadne mu jazyk a je potřeba člověku sáhnout do úst a jazyk vytáhnout ven. No a dříve se tradovalo (a občas se ještě mezi lidmi tahle legenda vyskytuje), že je potřeba spínacím špendlíkem nutno připnout jazyk ke spodnímu rtu. Než byste někomu provedli tenhle brutální dvojitej piercing, tak máte před sebou nebožtíka. Jazyk jako takový opravdu může ucpat dýchací cesty – ale spíše než zapadnutí jazyka tomuhle jevu sluší termín obstrukce dýchacích cest kořenem jazyka. Protože se stane to, že v poloze na zádech v bezvědomí máme poměrně hodně relaxované svaly. A jazyk je sval. Kořen jazyka je poměrně objemné těleso a to, co vidíme v ústech je pouze jeho volná část – viz obrázek. No a tenhle uvolněný sval se v bezvědomí úplně povolí a dýchací cesty zneprůchodní – viz druhý obrázek. Proto je důležitý krok u člověka v bezvědomí předsunutí dolní čelisti a lehký záklon hlavy. Pokud je podezření na poraněnou krční páteř, tak pouze předsunutí dolní čelisti. Tkáně se napnou a kořen jazyka nebude zneprůchodňovat dýchací cesty.

U psa při resuscitaci na pravém boku zajistíme průchodnost dýchacích cest tak, že psovi natáhneme krk tak, aby byl v jedné rovině s páteří. Tím se napnou tkáně a kořen jazyka nemůže utlačovat dýchací cesty. Volnou část jazyka vytáhneme z tlamy ven – bude volně viset z boku tlamy. 

Zdroj: Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka

vlevo- obstrukce dýchacích cest kořenem jazyka a její uvolnění po záklonu hlavy a předsunu dolní čelisti (vpravo). Zdroj: svetoutdooru.cz

 

POSTUP KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE U PSA

Pes je v bezvědomí – nereaguje na vnější podněty:

1. Ověření, zda je situace pro zachránce bezpečná 

2. Pokud pes masivně krvácí, je nutno neprodleně krvácení zastavit před zahájením resuscitace!

3. Ověření dechu – pes nedýchá  a nebo dýchá lapavě- zahájení resuscitace

4. Otevřete psovi tlamu a zkontrolujte, jestli není v tlamě cizí těleso, které by mohlo utlačovat dýchací cesty. Vytáhněte jazyk. Srovnejte krk psa tak, aby byl v rovině s páteří. 
5. Pokud pes nezačal po uvolnění dýchacích cest sám dýchat, proveďte dva umělé vdechy do nosu psa a neprodleně přikročte ke třiceti stlačením hrudníku ve frekvenci 100-120/min. Cyklus opakujte po dobu dvou minut bez přestávek a poté vyhodnoťte, zda pes nezačal dýchat. Pokud ne, pokračujte v resuscitaci dále. Pokud jste dva, po dvou minutách se v resuscitaci střídejte. Pokud máte k dispozici veterinární záchrannou službu (PetMedic- Praha a okolí), přivolejte si posádku při zahajování resuscitace, aby byl vůz vyslán co nejdříve na místo ( pokud jste sami, využijte hlasitý odposlech telefonu a při telefonátu resuscitujte- neztrácíte čas). 

6. Pokud pes začal jevit známky dýchání, případně se probouzí z bezvědomí, přestaňte resuscitovat a okamžitě uvědomte veterinární pracoviště a zajistěte neprodleně transport. Po celou dobu transportu monitorujte životní funkce psa a v případě opětovné zástavy zahajte opětovně resuscitaci. 

Jestliže resuscitujete déle jak deset minut a pes nejeví známky dýchání, resuscitace je neúspěšná. 
Existuje ale mnoho stavů, které lze vyřešit dřív, než k resuscitaci musí dojít. Je to například krvácení, dušení a mnoho dalších stavů. Je poměrně smutný fakt, že hodně majitelů psa neví, co dělat, pokud se jeho pes dusí a nemá nejmenší ponětí, co dělat, když jeho pes silně krvácí. Znalost první pomoci a pravidelné procvičování a opakování by mělo být nedílnou součástí znalostí majitele psa. Bohužel se najde velké procento lidí, co ani netuší, jakou má pes tělesnou teplotu. Ale není to jen o psech. Spousta lidí absolutně netuší, jak pomoci člověku a dokonce se najdou i dospělí jedinci, co neví, jaké číslo je na záchrannou službu. Neznalost první pomoci může být a často je příčinou toho, že někdo nepřežije. I když by mohl. 

Na závěr ještě zpátky  k těm lidem. Přeci jen, jsem budoucí záchranář ve finální části studia. Ještě nadšenej a nevyhořelej budoucí záchranář. Než tenhle článek zavřete s tím, že to psalo neurvalý hovado bez kousku citu, zkuste se zamyslet nad tim, jestli na tom náhodou není kousek pravdy. Alespoň kousek. Protože svět není rozkvetlá louka plná jednorožců prdící duhu. Svět je místo, kde každej den umírají lidi. Přirozeně. A nebo taky zbytečně. Proto, že někdo prošel kolem ležícího člověka v domnění, že to je ožrala a přitom to byl táta od čtyř dětí s infarktem a nebo něčí dítě s hypoglykemií a ne zfetovanec a nebo zhulenec. Stačilo jít, zjistit situaci a přivolat pomoc. A mohlo bejt o zbytečnou  a předčasnou smrt míň. Dnešní urgentní medicína dokáže fakt kolikrát zázraky. Ale k tomu, aby se ten zázrak mohl stát, tak je potřeba někdo, kdo nad tim průserem na ulici nemávne rukou, neodvrátí zrak a neodejde, ale je potřeba někoho, kdo pomůže, poskytne první pomoc a tu záchranku zavolá. Nezapomeňte, že příště na tom chodníku může ležet vaše máma, táta a nebo třeba dítě…

foto: Amálka Kiššová

About the author

Zuzana Wildmannová administrator

Veterinární technik, akreditovaný lektor první pomoci a v současné době student čtvrtého ročníku VOŠ zdravotnické v Praze v oboru Diplomovaný zdravotnický záchranář a stážistka u Zdravotnické záchranné služby. Mimo lektorskou činnost se autorka věnuje terapiím psů a koní především Dornovou metodou, je Doporučený terapeut Dornovy metody pro zvířata a také se věnuje terapiím lidí prostřednictvím Osteodynamiky (Dornova metoda pro lidi). Ve volném čase se věnuje svým dvěma psům, čtrnáctiletému belgickému ovčákovi Agimu a tříleté stafbulce Kačence, se kterou se začíná věnovat záchranářské kynologii. Oba psi jsou na seminářích první pomoci pro psy jako chlupatí asistenti :)

Leave a Reply