Category Archive Nezařazené

Tonutí psa

Překvapivě i pes se může utopit. Vzhledem k tomu, že pes nepřemýšlí v dlouhodobém horizontu jako člověk, tak se může stát, že psovi uprostřed vodní nádrže jednoduše dojdou síly. Další způsob, jak si utopit psa je nechat ho pohybovat se ve vodě v místě vodních jezů a nebo na tekoucí vodě se zvýšeným průtokem vody. Pes se také může dostat do míst, kde je spodní proud. V poslední době je velká obliba brát psa na paddleboard a nebo loď. Ve chvíli, kdy pes není úplně dobře ovladatelný a buď se vrhne z plavidla za kachnou a nebo zpanikaří a vyskočí do vody daleko od břehu, může nastat problém s vysílením psa, než doplave na mělčinu. 

Poměrně šikovná je plovací vesta pro psa- starými kynologickými mazáky vysmívaná, ale u současných pejskařů se těší čím dál větší oblibě a právem. Psu usnadňuje pohyb ve vodě a pokud se psem plavete z důvodu zvýšení jeho kondice a nebo rehabilitace, tak díky vestě pes může stejnoměrně zatížit všechny čtyři končetiny a plavat stejnoměrně. Pochopitelně je tu velký bonus ve formě bezpečnosti psa pro situaci, kdy se pes vysílí, což může nastat stejně dobře jako u člověka. 
(Pozn. autorky- po absolvování kurzu s vodní záchrannou službou jsem si uvědomila, jak moc je plavání náročné na fyzičku- a nemyslím „plavání“ na paní radovou pět metrů od břehu, ale opravdu plavání. )

Jak vybrat vestu pro psa? 

Vest je na trhu poměrně velké množství. Pro psa neplavce vyberte určitě vestu dlouhou přes celá záda- tělo dobře podrží ve vodorovné pozici. Jen pozor- konec vesty by měl končit před kořenem ocasu- pes ho ve vodě používá jako kormidlo. Pro psy, kteří plavou se dá pořídit vesta kratší. 
V obou případech ale platí, že by vesta neměla nikde škrtit, ale  pes by z ní neměl „vypadnout“, neměla by omezovat pohyb předních ani zadních končetin. 

Tonutí je poměrně nebezpečné v tom, že dojde často „najednou“ k rychlému potopení psa a nebo člověka. Zapomeňte na scény z Pobřežní hlídky, kdy tonoucí hlasitě volal o pomoc. Tak to moc nefunguje. Tonoucí člověk nemá sílu volat o pomoc. Zápasí o dech a na volání nezbývá sil. Tak podobně u psa. Pes plave a najednou zničehonic máte obrovský problém. 

Jak předejít tomu, aby se pes začal topit?

  • Nepouštějte psa do vody v nebezpečných místech – okolí jezu, jez, místa se zvýšeným průtokem vody po deštích, upouštění přehrad a podobně.
  • Nepřeceňujte síly svého psa! To, že máte pocit, že pes ještě pořád může a má spoustu sil se může záhy změnit během pár vteřin. 
  • Pokud psa berete na paddleboard, do lodi a nebo na raft, používejte plovací vestu pro psa.

 

Záchrana tonoucího psa 

Záchrana tonoucího člověka a nebo psa je poměrně nebezpečná záležitost pro zachránce. V případě tonutí člověka je bezpečnější záchrana tonoucího člověka ve chvíli, kdy je v bezvědomí, než člověka při vědomí, který panicky hledá něco, čeho by se chytl a svádí boj o holý život.  Pokud máte plovák, paddleboard a nebo třeba pet lahev, tak je záchrana poměrně bezpečná- topícímu se člověku strčíte pod ruce něco, čeho se může chytit a panika už je poté zvládnutelná a pro záchrance je bezpečnější takového člověka doprovodit ke břehu. Lépe ve dvou zachráncích! Psovi ovšem nevysvětlíte, že se má chytit pet lahve.. Tonoucí pes se bude zoufale škrábat po člověku ve snaze na něco z vody vylézt. Topící se pes při vědomí je schopen stáhnout pod vodu člověka! Pokud se jedná o malého psa, situace ve vodě je ještě poměrně zvládnutelná, ale v případě psa větší velikosti je to vysloveně nebezpečné. Podotýkám, že pokud někdo chce zachraňovat tonoucího psa a nebo člověka z vody, měl by být dobrý plavec a rozhodně se nepoustět na hlubokou vodu s holýma rukama. Potřebujete něco, čeho se chytíte při záchraně sami, když záchranu podceníte a dotyčný vás začne stahovat do vody a něco, co tonoucímu poskytnete na chycení a nebo na to  vytáhnete z vody.  Bezpečnost je na prvním místě v poskytování první pomoci. Hrdinů jsou plné hřbitovy a bohužel jsou případy, kdy při záchraně někoho utonul sám zachránce. A není jich málo… 
Pokud máte možnost, při záchraně tonoucího psa při vědomí využijte paddleboard, nafukovací lehátko, loďku – něco, na co psa můžete z vody vytahnout. Opět je to práce nejlépe pro dva lidi. 
Pokud je tonoucí pes v bezvědomí, dopravte ho ke břehu tak, aby hlava byla celou dobu nad hladinou a do plic se mu nedostávala další voda. 
Na břehu zjistěte, zda pes dýchá a nebo nedýchá. Pokud nedýchá, neprodleně zahajte resuscitaci – o postupu při resuscitaci psa se dočtete ZDE. U tonutí započněte resuscitaci pěti úvodními vdechy. 

Zabezpečte psovi tepelný komfort. Pes s mokrou srstí, vysílený a a po zástavě srdeční aktivity bude podchlazený. Psa zabalte ideálně do izotermické folie, která nenasákne vodou. Pokud je zachránce sám, řeší tepelný komfort po obnovení životních funkcí, které je přednostní, pokud je na místě více lidí, tak druhý zachránce řeší už v průběhu resuscitace tepelný komfort. 

ZAPOMEŇTE  NA VYLÉVÁNÍ VODY Z PLIC! Sladká voda se z plic vstřebává. Navíc ztrácíte drahocenný čas k pokusu přivést psa zpět k životu- vaším primárním úkolem je dostat do těla psa kyslík, protože tonutí dochází k dušení, jehož následkem je zástava a nebo porucha srdeční aktivity. Tonutí může být buď „mokré“, kdy se do plic reálně dostává voda a nebo „suché“, kdy se při tonutí reflexivně stáhnou svaly okolo dýchacích cest  a voda do plic proniknout nemůže- ale ani vzduch- dochází tedy k asfyxii a zástavě oběhu. 

Pokud se vám podaří obnovit životní funkce u psa se zástavou oběhu a nebo jste z vody vytáhli psa ještě při vědomí, rozhodně je na místě kontaktování veterinárního lékaře a převoz psa ke kontrole stavu. 

Pro akutní situace byste měli mít v telefonu uložené kontakty na nejbližší veterinární pohotovosti. 
Ale pro vyhledání a kontaktování nejbližší veterinární pohotovosti můžete využít mobilní aplikaci Zvíře+. 

www.zvireplus.cz


NEZAPOMEŇTE VŽDY PŘED PŘEVOZEM PSA V AKUTNÍM STAVU TELEFONICKY UVĚDOMIT VYBRANÉ VETERINÁRNÍ PRACOVIŠTĚ O VAŠEM PŘÍJEZDU A STAVU PSA!!! 

AKUTNÍ A ŽIVOT OHROŽUJÍCÍ STAVY


Jak vyhodnotit stav psa v akutním stavu

  Úraz, nehoda a nebo jiný akutní stav psa znamená pro majitele velký stres. Někteří majitelé jednají racionálně a psovi dokážou pomoci, ale většina upadne v hysterii a paniku a není schopna vymyslet, CO dělat, s čím začít, na co se zaměřit a minuty utíkají. Pokud má pes závažná zranění a nebo je v opravdu akutním stavu, zemře vám pes před očima, aniž vy jste přišli na to, kde vlastně začít. U lidí je výhoda ta, že pokud jste svědky situace vyžadující okamžité poskytnutí první pomoci, operátor na lince 155 k situaci vysílá posádku RZP a nebo i RLP/RV, pokud to situace vyžaduje a do doby příjezdu posádky dává instrukce volajícímu a provádí ho celou situací. Pokud se jedná o psa, musíte si poradit sami…

Protože jako budoucí záchranář se pořád setkávám s algoritmem cABCDE, který používají k práci profesionálové, tady máte jednoduchý návod v podobném duchu napasované na míru majiteli- laikovi a psovi, který potřebuje fakt akutně pomoc. Budeme se držet osvědčeného schématu cABCDE, protože na komplexní vyšetření stavu pacienta prostě nikdo nic geniálnějšího nevymyslel. 
Tento systém slouží k tomu, aby vyšetřující člověk postupoval systematicky a logicky. Postupuje se od nejhoršího k nejméně závažnému. Protože pokud budete měřit teplotu masivně krvácejícímu psovi, tak sice zjistíte sníženou tělesnou teplotu, ale pravděpodobně se pejsek zastavení krvácení nedožije. U tohoto algoritmu je samozřejmě potřeba použít selský rozum, tudíž pokud mi pes „akorát“ kulhá, přičemž běhá po louce, už jen logickou úvahou můžu vyloučit bod c, A, B, C, – pes masivně nekrvácí, má průchodné dýchací cesty, dýchá zjevně normálně, pokud běhá po louce a krevní oběh bude taktéž v pořádku. V tomto případě se tedy zabývám body D a E a sice těch částí, které se týkají pohyblivosti psa. Ale pokud přijdete ke psovi v bezvědomí a nevíte co se stalo, rozhodně si projedete celý algoritmus cABCDE. 

Pokud je váš pes zraněný a nebo se akutně změní jeho zdravotní stav, s rozvahou a klidem psa vyšetřete a podle situace poskytněte první pomoc a zajistěte transport na veterinární pracoviště. Pokud nejste seznámeni se základním postupem, JAK správně a hlavně bezpečně pro vás i psa poskytnout první pomoc, přečtěte si nejprve tento článek.

 

c – Critical bleeding – ŽIVOT OHROŽUJÍCÍ ZEVNÍ KRVÁCENÍ

Před celkovým vyšetřením psa se ujistěte, že u psa není přítomno silné zevní krvácení. Pokud ano, krvácení neprodleně zastavte tlakovým obvazem a nebo škrtidlem. Pokud pes krvácí z drobných povrchových zranění, pokračujte ve vyšetření podle ABCDE a drobné krvácení ošetřete později. 

A – Airway – PRŮCHODNOST DÝCHACÍCH CEST

Pokud je váš pes při vědomí a normálně dýchá, jeho dýchací cesty jsou průchodné. Pokud je pes v bezvědomí, je potřeba si ověřit, zda pes není v bezvědomí vlivem neprůchodnosti dýchacích cest – zkontrolujte dutinu tlamy psa a případná cizí tělesa odstraňte. Z tlamy vytáhněte jazyk a nechte volně viset ven. Stejně tak pokud pes náhle začal ztěžka dýchat a dusit se- překážkou může být cizí těleso v dýchacích cestách a nebo otok. S dusícím se psem si dokážete jako laik poradit – o dušení se dočtete zde:  první pomoc při dušení psa.

B – Breathing – DÝCHÁNÍ

Dechová frekvence – tato hodnota by měla být v optimálních podmínkách fyzického a psychického klidu 10-30/min. Ovšem z fyziologických hodnot je zrovna dechová frekvence nejméně vypovídající, protože při stresu psa a nebo při vysoké teplotě ovzduší, případě u psa po zátěži může hodnota několikanásobně přesahovat fyziologickou hodnotu a je to zcela v pořádku. Ovšem zrychlená dechová frekvence může poukazovat i na reakci na bolest a diskomfort psa vlivem úrazu. Naopak zpomalená dechová frekvence je varovný příznak, zejména pokud je pes v bezvědomí ať vlivem akutní změny zdravotního stavu a nebo úrazu.

Barva sliznic – zkontrolujte, zda není přítomna cyanoza –  modrofialová barva jazyka, spojivky a dásní značí nedostatečné okysličení tkání (dušení, zástava srdeční činnosti..).  Bledá až bílá sliznice (anemická) je u psa v akutním stavu po úraze známkou možného vnitřního krvácení!

Kvalita dýchání – zkontrolujte, zda pes dýchá normálně, bez velkého úsilí a zda není přítomno penetrující poranění hrudníku (pneumothorax!)

POKUD PES NEDÝCHÁ A NEBO JE V BEZVĚDOMÍ A DÝCHÁ LAPAVĚ, NEPRODLENĚ ZAHAJTE KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACI. Více ve článku o resuscitaci psa.

C – Circulation – KREVNÍ OBĚH A KRVÁCENÍ

Tepová frekvence – nejlépe se  odečítá nejlépe na vnitřní straně stehna na stehenní tepně. Případně lze odečíst na levé straně hrudního koše- ale zde je tep „rušen“ dechem a laika může výrazně plést. 
Tepová frekvence je u velkého psa přibližně 60-100/min, u malého 80-120/min a u štěňat 120-160/min.

Opět platí, že stres, fyzická zátěž zvyšuje srdeční frekvenci. Pes v bezvědomí se špatně hmatným pulsem a  nízkou tepovou frekvencí  poukazuje na šokový stav/velkou krevní ztrátu a další vážné stavy.

Doba kapilárního návratu – tato hodnota ukazuje kvalitu periferního prokrvení a tím orientačně stav krevního oběhu.  Zkontrolujte dobu kapilárního návratu, která by neměla přesáhnout dvě vteřiny. U psa se vyšetřuje na sliznici tlamy, kdy na nepigmentované místo zatlačíte prstem, vytlačíte tak krev z kapilár a odečítáte dobu, kdy se krev do odkrveného místa vrací. Pokud je tato hodnota nad 2 vteřiny, je zde podezření na VNITŘNÍ KRVÁCENÍ A NEBO ŠOK.  Nevyšetřujte u psa cizího z důvodu vaší bezpečnosti.

Barva sliznic – bledá sliznice znamená silné krvácení a společně s prodlouženou dobou kapilárního návratu je to ukazatel vnitřního krvácení. Červená sliznice u psa ponechaného v místě s vysokou teplotou poukazuje na přehřátí. 

Ošetřete krvácející rány (pozor, silné krvácení ošetřujeme ihned podle bodu c! ). 

 

D – Disability – POSTIŽENÍ

Celkový stav – stav vědomí – pokud pes normálně reaguje na podněty, je při vědomí. Pokud nereaguje na žádné podněty, jedná se o bezvědomí – komatický stav.  Pokud lze psa probudit na většinou pouze bolestivý podnět a pes upadá zpátky do nevědomí, jedná se o stav soporózní, lehčí poruchu vědomí nazýváme somnolence a pes se jeví ospale a dezorientovaně. Všechny stavy poruchy vědomí vyžadují okamžitý transport k veterinárnímu lékaři. Příčinami může být úraz hlavy, otrava a nebo závažné interní onemocnění. 

Reakce zornic – zejména po úraze je vhodné psovi zkontrolovat reakci zornic –  zda jsou symetrické a není jedna zornice výrazně větší než druhá. Pokud je zornice očí rozdílná, je podezření na úraz hlavy a stav vyžaduje transport k veterinárnímu lékaři. Z hlediska bezpečnosti rozhodně nepohlížejte do očí cizímu zraněnému psovi! Zkontrolujte, zda má pes oči klidné a nebo mu cukají oči ze strany na stranu (nystagmus).

( Lze vyšetřit reakci na osvit, nicméně laik většinou nenosí vyšetřovací světlo a hlavně  většinou ve stresu nedokáže vyhodnotit, jestli zornice reagují a nebo ne. )


Pohyblivost – zaměřte se na to, zda je pes pohyblivý a pokud ano, zda je přítomno kulhání na končetinu a kterou.  Pokud pes není pohyblivý, neovládá pánevní končetiny a nebo pánevní i hrudní končetiny  a stavu předcházel úraz, je ve hře poranění páteře – s ohledem na tento fakt se psem manipulujte obezřetně. Změna pohybu může být náhlá i bez úrazu – pes se začne stáčet k jedné straně, případně k jedné straně padat. Tady je zvláště u starších psů podezření na cévní mozkovou příhodu a nebo vestibulární syndrom. 

 

E – Exposure – DALŠÍ PŘÍZNAKY

Psa vyšetřete od hlavy k patě a hledejte známky poranění, otok, kožní změny, změny držení končetin (podezření na frakturu a nebo luxaci). 

Pokud pes zvrací a nebo má průjem, sledujte frekvenci a obsah. Sledujte přítomnost krve a případně parazitů. 

Sledujte nezvyklé nahrbení psa, nafouknutí v oblasti žaludku, vkasané břicho a podobné změny na těle psa. 

Tělesná teplota – teplotu psa změřte v konečníku. Fyziologické rozmezí je 37,5- 39 °C.

ZAJISTĚTE TEPELNÝ KOMFORT – pokud pes krvácí, máte podezření na vnitřní krvácení a nebo došlo k rozsáhlým poraněním, pes má změnu vědomí je zajištění teplotního komfortu velmi důležité. Poslouží izotermická folie, suchá deka a nebo suchá bunda. 

 

Kdo je připraven, není překvapen… 

Až svého psa vyšetříte a zajistíte první pomoc, je nutno zajistit transport na veterinární pracoviště. A u většiny majitelů nastává shánění veterinární pohotovosti a dotazování se na facebookových skupinách. Upřímně řečeno, když čtu dotazy jako třeba „Akutní! Pohotovost pro psa v Praze?“ a nebo „Pomoc, kde je nejbližší pohotovost v Jablonci? Náš veterinář nezvedá telefon!“, tak se mi svírá žaludek. Většina akutních dotazů samozřejmě vzniká v noci, takže tázající málokdy obdrží smyslupnou odpověď. Občas se nějaký dobrák uchýlí k tomu, že napíše „Jeeje, snad bude v pořádku. Neporadím, ale držím palečky!“. Hezké, ale k ničemu. Sice jsme si tak nějak zvykli každý problém konzultovat na síti, ale nějak si odvykáme používat vlastní rozum. 


Takže: 

  • Telefonní číslo na veterinární pohotovost a na „záložní“ pohotovost, když vás na té první odmítnou a nebo třeba nezvednou telefon SI ULOŽTE DO TELEFONNÍHO SEZNAMU! 
  • Mějte zjištěný alternativní převoz na veterinární kliniku. Protože až budete potřebovat auto, k dispozici nebude. Zákon schválnosti. Některé taxislužby dokážou převézt domácí mazlíčky, ovšem vždy hlašte operátorovi taxislužby! No a samozřejmě Praha má výhodu veterinární záchranné služby  Petmedic, jejíž číslo si také uložte do telefonu, pokud jste pražští. 
  • VŽDY odstavujte auto natankované. I když se vám už po práci na benzínku zajíždět nechce. Není nic horšího, než akutně nakládat psa do auta, přičemž víte, že když jste z auta naposledy vystupovali, svítila tam rezerva. Vlastní zkušenost. 
  • A poslední věc, která by se měla podle mě vytesat do hlavy každému majiteli psa: 
    NIKDY NEJEZDĚTE SE PSEM V AKUTNÍM STAVU NA VETERINÁRNÍ PRACOVIŠTĚ BEZ UVĚDOMĚNÍ PERSONÁLU TELEFONICKY!! Nemáte jistotu, že vám psa akutně budou moci přijmout a navíc o vás neví – pokud zavoláte předem, že vezete psa s podezřením na torzi, mají čas se na situaci připravit. 

 

Schéma cABCDE v tabulce pro vytištění naleznete ZDE.

 

Kardiopulmonální resuscitace psa

Když se řekne první pomoc, většinu lidí napadne právě resuscitace. Snad proto, že většina národa je pozorovatelem bizarních seriálů ze zdravotnictví, kde je resuscitace v dost nepodařeném provedení k vidění prakticky v každém díle. Bohužel určité procento fanoušků po shlédnutí první tisícovky dílů  mozkožroutích seriálů nabírá dojem, že je vlastně skoro doktor. Pak se dostane do reálné situace, zírá a neví.  Protože Doktor House není zrovna po ruce, stejně tak jako vrchní sestra na podpatcích s výstřihem do pasu, ani superfešák v záchranářské uniformě. Nikdo! Vy a člověk, co leží na zemi, má modrofialovou barvu, chroptí, klepe se a za chvíli se zaklepe naposled, pokud nic neuděláte. Vítejte v realitě. 

U psa je to to samé. Když se ptám na seminářích, co od semináře očekáváte především, tak se většinou shodnete na tom, že určitě tu resuscitaci. Kdyby jako náhodou. Tak kdyby jako náhodou vám zkolaboval pes tak, že nedýchá, tak ve většině případů ho neoživíte. Vítejte v realitě podruhé. Teď ještě PROČ ho většinou neoživíte- pokud se jede na zkolabovaného člověka a někdo je tak duchapřítomný a sanitku nejen zavolal, ale dokázal zahájit nepřímou srdeční masáž, je šance, že až přijede posádka, dotyčného napojí na monitor, vyhodnotí srdeční rytmus, zajistí dýchací cesty a žilní vstup a podle dané poruchy srdečního rytmu pacienta během resuscitace buď zdefibriluje a nebo mu podá příslušné léky. Pak je šance, že pacient přežije.  Někdy ovšem člověk zůstává dlouhé minuty bez pomoci a mozek jak známo zhruba pět minut bez přísunu kyslíku odumírá a to nevratně. Člověk nepřežije a nebo přežije ve stavu, kdy je snad lepší, aby ani nepřežil. No a nebo se stane, že laik na chodníku provede skvělou a ukázkovou nepřímou masáž srdce, posádky jsou u pacienta během pár minut, ale přes veškerou snahu pacient zemře. Protože to prostě nebylo slučitelné se životem. Takže pokud jste v situaci, kdy máte zkolabovaného psa, nemáte k dispozici monitor, léky, doktora, je to prostě hop a nebo trop. V lepším případě máte k dispozici veterinární záchrannou službu s lékařem, ale většinou jste v tom sami. Vy a pes. 
Přes to všechno si myslím, že by majitel psa měl znát, jak provést co nejlépe resuscitaci psa. Protože pořád je lepší, pokud jste dělali všechno dobře, ale pes vám zůstal pod rukama, než když jste nedělali nic. Pár z vás, co jste absolvovali seminář a že je vás kolem tisíce touto situací prošlo. Resuscitovali, pes nepřežil. Ale jsou vděční, že věděli jak. Byli si jistí, že bojovali. Tak nejvíc, jak mohli. 

Co vlastně kardiopulmonální resuscitace je a k čemu slouží? 

Je to náhrada srdeční činnosti a plicní ventilace, jejímž účelem je oddálení nevratného poškození životně důležitých orgánů vlivem nedostatku kyslíku ve tkáních. Především mozku, který je na nedostatek kyslíku nejvíce citlivý – mozek bez přísunu kyslíku odumírá během cca pěti minut. Pokud se jedná o podchlazený organismus, tak je doba delší. Nepřímou masáží srdce nepřímo působíme tlakem na srdce-krevní pumpu těla, která pohání krev po těle a díky výměně kyslíku a oxidu uhličitého v červených krvinkách dochází k tomu, že tělo je dostatečně zásobeno kyslíkem. Pokud srdce nepracuje správně a nebo vůbec, je nutné jeho činnost suplovat právě masáží srdce. Snahou je, aby krev byla distribuována po těle do příjezdu ZZS. U člověka se již v laické první pomoci ustoupilo od umělého dýchání a zahajuje se pouze nepřímá srdeční masáž. U dětí v laické první pomoci umělé dýchání zůstalo. Důvod je prostý – většina dospělých lidí se zhroutí vlivem poruchy srdečního rytmu a srdce vypoví funkci, když jsou tkáně a plíce plné okysličené krve. Takže do příjezdu záchranky je přednostní nahradit tu pumpu a zajistit, že krev obíhá. Tělo není blbé a v kritické situaci dokáže zásobení krví omezit na nejdůležitější části těla. Říká se tomu centralizace oběhu. Takže v době, kdy má záchranná služba poměrně krátké dojezdy a nebo dříve přijede Policie s vybavením k první pomoci je u dospělého člověka většinou plně dostačující ta masáž. Ale u dětí je to naopak. Děti se nejčastěji zhroutí vlivem dušení a nebo tonutí. To znamená, že k zástavě srdeční činnosti dochází vlivem nedostatku kyslíku v tkáních a s masáží srdce si nevystačíte. Tělo zoufale potřebuje kyslík. Takže tam prosím používejte umělé dýchání. No a samozřejmě pokud se dospělý člověk topil a nebo dusil, je to ta samá písnička – tělo nemá kyslík. Ale to umělé dýchání málokdo umí dobře, málokdo dokáže překonat odpor a umělé dýchání poskytnout. Pokud umíte a chcete, hurá. Pokud ne, masírujte a modlete se. 
No a u psa neexistují žádné oficiální stanovy k poskytování první pomoci jako u lidí a tudíž si každý dělá a říká co chce. Projela jsem semináře první pomoci v Německu a Rakousku. Od Německého Červeného kříže po veterinární kliniku ve Vídni a záchranku ve Vídni. Všichni se shodují – u psa dýchat. Jednoznačně. Nemáte v zádech sanitku s kyslíkovou lahví a pomůckami k zajištění dýchacích cest jako při resuscitaci člověka. Lidem se většinou nepříčí kontaktovat svoje ústa s tlamou psa tak jako s ústy jiného, cizího člověka. A koneckonců- jste v situaci, kdy nemáte moc na výběr. 

KDY  resuscitovat psa 

První podmínka je, že je situace pro zachránce bezpečná. Platí pro záchranu psa i člověka. Ale to je ostatně základní  podmínka k jakémukoliv poskytnutí první pomoci. Další podmínka je, že pokud pes a nebo člověk masivně krvácí, před zahájením resuscitace krvácení zastavíte buď tlakovým způsobem a nebo v nejhorším škrtidlem. 

Indikace k zahájení resuscitace je, že je  pes je v bezvědomí a nedýchá. A nebo je v bezvědomí a dýchá divně- lapavě. Opět to samé platí pro člověka. Čekat, jestli pes náhodou nezačne dýchat a probudí se z bezvědomí je jako čekat na zjevení Krista. Je to tak málo pravděpodobné. Oboje. Ztrácíte čas a šanci na záchranu. Nečekat, resuscitovat. Ihned. 


JAK? 

V první řadě bych se ráda pozastavila nad tím, jak ne. Bohužel se dá dohledat mnoho zdrojů (ano, i českých), kdy je návod na resuscitaci ne úplně ideální. Slušně napsáno. Každopádně neustálým opisováním ze „zaručeně pravdivých“ zdrojů se ty nesmysly šíří pořád dál. 
Můžete se dočíst, ze psa resuscitujeme tak, že leží na levém boku a masáž srdce se provádí na pravé straně hrudního koše. Případně,  že masáž srdce se dělá tak, že pes leží na zádech a masíruje se ve středu hrudní kosti jako u člověka. Oba postupy odporují ideální funkčnosti hned z několika důvodů: 

Srdce psa je nejblíže hrudní stěně na levé straně hrudníku, ve spodní třetině mezi třetím až šestým žebrem. Tedy za levým loktem. Takže je jaksi neúčelné masírovat pravou stranu hrudního koše. Tlak nebude cílený na srdce tak jako při masáži levé strany hrudního koše. 

Podloženo odborným faktem- čerpáno z Anatomie domácích savců 2 (König a Liebich)  – asi 60% objemu srdce je lokalizováno vlevo od střední roviny hrudníku. 

Viz obrázek (Anatomie domácích savců 2 – König a Liebich)

 

A proč je ne úplně ideální resuscitovat psa v poloze na zádech? Pes v bezvědomí je jako hadrová panenka, svalový tonus je ochablý  a pes v poloze na zádech ležet prostě nemůže. Bude vám padat ke straně. Další důvod je anatomie a fyzika- pokud si vezmeme hrudník člověka, tak je dorzoventrálně oploštělý, tedy plochá strana je na přední straně a zadní straně hrudníku. Srdce leží ve středohrudí hrotem srdce natočeným doleva. Masáž srdce provádíme v poloze člověka na zádech a masírujeme v oblasti hrudní kosti. Logicky. I anatomická stavba žeber napovídá tomu, že hrudník nejsnadněji stlačíme z přední a zadní strany a nikoliv z boků. 
U psa je to přesně naopak. Vzhledem k oploštění hrudního koše z bočních stran je poměrně neúčelné vyvíjet tlak na hrudní kost- energie tlaku se „rozuteče“ do stran, místo aby byla nahrazena funkce srdeční pumpy. Navíc vzhledem k anatomii při tlaku na hrudní koš se pes v bezvědomí tuplem zhroutí ke straně. Efekt masáže srdce prachbídný. U psů se sudovitým hrudníkem (bull plemena) by anatomicky teoreticky připadala v úvahu resuscitace v poloze psa na zádech, nicméně v případě, že máte pomocníka a ten psa v poloze přidržuje, protože jinak se bude i pes se sudovitým hrudníkem mít tendenci hroutit do boční polohy. 
Snad napoví nákresy – nalevo hrudník psa, napravo hrudník člověka. 

 

Takže tolik k tomu, jak neresuscitovat a teď k tomu, jak by se resuscitovat mělo- podotýkám, že se shoduje většina světových organizátorů seminářů první pomoci pro psy a shodují se i všichni lektoři zahraničních seminářů, které jsem absolvovala. Všichni se přiklání k osvědčenému algoritmu jako u resuscitace člověka. Snad proto, že tepová frekvence dospělého člověka je fyziologicky 60-90/min a u psa je podle velikosti od 60-120/min. Stejně jsme si blízcí i klidovou  dechovou frekvencí. 
Tedy resuscitace psa ( i člověka) se provádí podle schématu 30 stlačení hrudníku: 2 vdechy (! pozor- viz výše- v laické resuscitaci vyjma dětí upřednostňujeme jen srdeční masáž!)

Je nutné, aby pes ležel na pevném podkladu- na zemi. Pokud je na posteli a nebo na gauči, sundejte ho na zem. 

Umělé dýchání je vhodné zachovat. I u psů jsou hojné případy jako u dětí, že došlo k zástavě srdeční činnosti vlivem tonutí a nebo dušení – tady je poměrně slušná šance, že se resuscitace podaří, pokud je zahájena včas a dobře. Porucha srdeční činnosti není vyvolaná z příčin poruchy vedení elektrického potenciálu srdce, ale z důvodu nedostatku kyslíku ve tkáních. Pokud z nějakého důvodu dýchání nelze provést, alespoň provádějte masáž srdce. 
Psovi se provádí umělé dýchání z úst do nosu psa. Aby vdechovaný vzduch neunikal tlamou ven, rukama držte tlamu psa pevně zavřenou.  Pokud se jedná o malého psa velikosti čivavy, krysaříka a podobně, dýchá se do nosu a tlamy zároveň- jako u mimina, kterému se rty obemknou jeho rty i nos, protože ústa novorozence jsou tak malá, že jen do úst je to problematické. 

Intenzita vdechu musí být přizpůsobena velikosti a konstituci psa- vdech je správně provedený, pokud se hrudní koš nadzvedne.

Hrudní koš je nutno stlačovat do hloubky jedné třetiny šířky hrudního koše. U člověka řekneme, že to je asi pět až šest centimetrů, ale u psa to takhle paušalizovat nelze. Pokud je to německá doga, masáž bude poměrně intenzivní, protože doga je velký pes s poměrně širokým hrudníkem. Ale pokud je to saluki, který je taky velký, tak tam bude masáž méně intenzivní co do hloubky stlačení – je to chrt a jeho hrudník je o polovinu užší než u dogy. Stejně tak u malého psa- stafbulík se sudovitým hrudníkem vyžaduje poměrně intenzivní masáž, zvláště u nasvalených jedinců, zatímco velikostně podobný například border terirér má opět o polovinu užší hrudník. Speciálně štěňata a čivavy, krysaříci potřebují extra šetrné zacházení – tam určitě k masáži srdce nepřistoupíme tak jako u velkého psa přes sebe přeloženýma rukama, ale za použití pouze dvou a nebo tří prstů. Frekvence stlačení hrudního koše je 100-120/min. 

Poloha psa při resuscitaci a „zapadnutí jazyka“. 

Opět narazím na jeden mýtus, který se nese snad z generace na generaci. Že pokud člověk zkolabuje do bezvědomí, zapadne mu jazyk a je potřeba člověku sáhnout do úst a jazyk vytáhnout ven. No a dříve se tradovalo (a občas se ještě mezi lidmi tahle legenda vyskytuje), že je potřeba spínacím špendlíkem nutno připnout jazyk ke spodnímu rtu. Než byste někomu provedli tenhle brutální dvojitej piercing, tak máte před sebou nebožtíka. Jazyk jako takový opravdu může ucpat dýchací cesty – ale spíše než zapadnutí jazyka tomuhle jevu sluší termín obstrukce dýchacích cest kořenem jazyka. Protože se stane to, že v poloze na zádech v bezvědomí máme poměrně hodně relaxované svaly. A jazyk je sval. Kořen jazyka je poměrně objemné těleso a to, co vidíme v ústech je pouze jeho volná část – viz obrázek. No a tenhle uvolněný sval se v bezvědomí úplně povolí a dýchací cesty zneprůchodní – viz druhý obrázek. Proto je důležitý krok u člověka v bezvědomí předsunutí dolní čelisti a lehký záklon hlavy. Pokud je podezření na poraněnou krční páteř, tak pouze předsunutí dolní čelisti. Tkáně se napnou a kořen jazyka nebude zneprůchodňovat dýchací cesty.

U psa při resuscitaci na pravém boku zajistíme průchodnost dýchacích cest tak, že psovi natáhneme krk tak, aby byl v jedné rovině s páteří. Tím se napnou tkáně a kořen jazyka nemůže utlačovat dýchací cesty. Volnou část jazyka vytáhneme z tlamy ven – bude volně viset z boku tlamy. 

Zdroj: Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka

vlevo- obstrukce dýchacích cest kořenem jazyka a její uvolnění po záklonu hlavy a předsunu dolní čelisti (vpravo). Zdroj: svetoutdooru.cz

 

POSTUP KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE U PSA

Pes je v bezvědomí – nereaguje na vnější podněty:

1. Ověření, zda je situace pro zachránce bezpečná 

2. Pokud pes masivně krvácí, je nutno neprodleně krvácení zastavit před zahájením resuscitace!

3. Ověření dechu – pes nedýchá  a nebo dýchá lapavě- zahájení resuscitace

4. Otevřete psovi tlamu a zkontrolujte, jestli není v tlamě cizí těleso, které by mohlo utlačovat dýchací cesty. Vytáhněte jazyk. Srovnejte krk psa tak, aby byl v rovině s páteří. 
5. Pokud pes nezačal po uvolnění dýchacích cest sám dýchat, proveďte dva umělé vdechy do nosu psa a neprodleně přikročte ke třiceti stlačením hrudníku ve frekvenci 100-120/min. Cyklus opakujte po dobu dvou minut bez přestávek a poté vyhodnoťte, zda pes nezačal dýchat. Pokud ne, pokračujte v resuscitaci dále. Pokud jste dva, po dvou minutách se v resuscitaci střídejte. Pokud máte k dispozici veterinární záchrannou službu (PetMedic- Praha a okolí), přivolejte si posádku při zahajování resuscitace, aby byl vůz vyslán co nejdříve na místo ( pokud jste sami, využijte hlasitý odposlech telefonu a při telefonátu resuscitujte- neztrácíte čas). 

6. Pokud pes začal jevit známky dýchání, případně se probouzí z bezvědomí, přestaňte resuscitovat a okamžitě uvědomte veterinární pracoviště a zajistěte neprodleně transport. Po celou dobu transportu monitorujte životní funkce psa a v případě opětovné zástavy zahajte opětovně resuscitaci. 

Jestliže resuscitujete déle jak deset minut a pes nejeví známky dýchání, resuscitace je neúspěšná. 
Existuje ale mnoho stavů, které lze vyřešit dřív, než k resuscitaci musí dojít. Je to například krvácení, dušení a mnoho dalších stavů. Je poměrně smutný fakt, že hodně majitelů psa neví, co dělat, pokud se jeho pes dusí a nemá nejmenší ponětí, co dělat, když jeho pes silně krvácí. Znalost první pomoci a pravidelné procvičování a opakování by mělo být nedílnou součástí znalostí majitele psa. Bohužel se najde velké procento lidí, co ani netuší, jakou má pes tělesnou teplotu. Ale není to jen o psech. Spousta lidí absolutně netuší, jak pomoci člověku a dokonce se najdou i dospělí jedinci, co neví, jaké číslo je na záchrannou službu. Neznalost první pomoci může být a často je příčinou toho, že někdo nepřežije. I když by mohl. 

Na závěr ještě zpátky  k těm lidem. Přeci jen, jsem budoucí záchranář ve finální části studia. Ještě nadšenej a nevyhořelej budoucí záchranář. Než tenhle článek zavřete s tím, že to psalo neurvalý hovado bez kousku citu, zkuste se zamyslet nad tim, jestli na tom náhodou není kousek pravdy. Alespoň kousek. Protože svět není rozkvetlá louka plná jednorožců prdící duhu. Svět je místo, kde každej den umírají lidi. Přirozeně. A nebo taky zbytečně. Proto, že někdo prošel kolem ležícího člověka v domnění, že to je ožrala a přitom to byl táta od čtyř dětí s infarktem a nebo něčí dítě s hypoglykemií a ne zfetovanec a nebo zhulenec. Stačilo jít, zjistit situaci a přivolat pomoc. A mohlo bejt o zbytečnou  a předčasnou smrt míň. Dnešní urgentní medicína dokáže fakt kolikrát zázraky. Ale k tomu, aby se ten zázrak mohl stát, tak je potřeba někdo, kdo nad tim průserem na ulici nemávne rukou, neodvrátí zrak a neodejde, ale je potřeba někoho, kdo pomůže, poskytne první pomoc a tu záchranku zavolá. Nezapomeňte, že příště na tom chodníku může ležet vaše máma, táta a nebo třeba dítě…

foto: Amálka Kiššová

První pomoc při dušení psa

Když jsem před několika lety měla v hlavě nápad na semináře první pomoci pro psy, poslední impuls k tomu, abych nápad zrealizovala byl právě můj dusící se pes. Kdybych nevěděla, jaká je první pomoc při dušení psa a včas nezasáhla, tak Agi už je několik let po smrti. Na veterinární klinice, kam jsem psa odvážela na kontrolní vyšetření jsem se dozvěděla, že majitelé často panicky psa naloží do auta a odváží k veterináři, ovšem bez poskytnutí první pomoci a psa dovezou už bez známek života. Od doby, co semináře běží již třetím rokem jsem se doslechla od účastníků o mnoha a mnoha případech dušení psa s dobrým i špatným koncem.

Jak tedy poznám, že se pes dusí ?

Příznaky dusícího se psa:
(příznaky jsou popsané postupně od začátku dušení)

  • neklid, panika
  • pes si tlapou mne čumák, dáví se (ale nezvrací), snaží se těleso vykašlat
  • oči „vylézající“ z důlků
  • sliznice oka a tlamy včetně jazyka mají fialovo-nachovou barvu (cyanóza vlivem nedostatečného okysličení tkání)
  • pes je nahrbený, břicho je vtažené
  • pes postupně přestává mít snahu o zbavení se cizího tělesa, přestává kašlat a dávit se, nastupuje neschopnost psa stát, pes se motá, až postupně zaujme polohu vleže na boku
  • nastoupí bezvědomí a dojde k zástavě srdeční a dechové aktivity vlivem hypoxie- nedostatku kyslíku v tkáních

Nepleťte si dušení psa cizím tělesem a reverse sneezing („zpětné kýchání“)

Reverse sneezing a nebo česky zpětné kýchání si často majitelé psů pletou s dušením psa a natočená videa psa s tímto problémem často sdílí ve skupinách na facebooku s prosbou o radu, že se jim dusí pes. Můžu všechny z vás ubezpečit, že pokud by se pes dusil, tak než natočíte video a vložíte ho na facebook, máte psa mrtvýho.
Reverse sneezing není nic jiného, než spasmus měkkého patra a svalů okolo hrtanu, který nutí psa prudce a dlouze vdechovat vzduch za typického chrochtavého zvuku. Pes většinou stojí s hlavou nataženou dopředu, má vytřeštěné oči a opravdu se tváří, že je to jeho poslední minuta v životě.
Většinou je to neškodná respirační záležitost, která psa postihne jednou za čas. Příčinami mohou být rozrušení, změny teplot (vytopený byt- mrazivé počasí venku), pyly, tahání psa na vodítku, delší měkké patro. Častěji se s tímto jevem potkáte u brachycefalických psů jako je buldoček, čivava, mops a podobně. Ale moje fena malinoise reverse sneezing předváděla poměrně pravidelně, ačkoliv je to dlouholebé plemeno.
První pomoc je velice jednoduchá – ucpat psovi nosní dírky a zároveň zvednou hlavu tak, aby byl krk natažený (a uvolnily se tím svaly okolo hrtanu a průdušnice). Pes je nucen nadechnout se nosem a záchvat okamžitě odeznívá. (Opravdu z praxe ověřeno na vlastním psovi).

Nezaměňujte ale tento záchvat za psincový kašel a nebo za kolaps trachey, případně nějakou závažnou respirační infekci. (Jednoduché odlišit- pokud psu přikryju nosní dírky a „divné“ dýchání neustane, rozhodně se nebude jednat o neškodný reverse sneezing).
Je také poměrně jednoduché odlišit dušení cizím tělesem od reverse sneezing. Při záchvatu reverse sneezing nemá pes cyanotické sliznice (modrofialové), protože nedochází k nedostatku kyslíku v tkáních – pes se nedusí. V případě dušení a nedostatku kyslíku v tkáních se barva sliznic mění a nastávají i další doprovodné známky dušení (viz odstavec příznaky).

Zde je video s typickým průběhem záchvatu reverse sneezing:
(staženo z youtube https://www.youtube.com/watch?v=U3L4v0W2_Sw)

Co dělat, pokud se můj pes dusí?

1. Při podezření na dušení psa zkontrolujte tlamu.


Někdy pes jeví známky dušení, ale ve skutečnosti se mu přilepil piškot na horní patro a nebo se mu zasekl klacek a nebo kus kosti mezi stoličky v horní čelisti – pes se bude dávit, kašlat, třít si packou čumák a nebo třít tlamu o zem. Pro důkladné zkontrolování je vhodné si posvítit do krku psa – většina chytrých telefonů má funkci baterky. Pokud uvidíte cizí těleso uvízlé u kořene jazyka, které se dá vytáhnout bez rizika toho, aby jste předmět zatlačili dále do hltanu, můžete se pokusit jej vytáhnout. Pokud hrozí pokousání psem, který panikaří a nebo je těleso nevyndatelné, přistupte rovnou k vypuzovacím manévrům (viz bod 2).
Pokud psovi otevřete tlamu a v zadní části tlamy má pes uvízlý míček, který uzavírá hltan, není prakticky možné jej vytáhnout prsty (míček je kulatý, od slin a bude klouzat) – můžete se pokusit míček vytlačit zpět do tlamy tak, že psovi nahmatáte míček u úhlu dolní čelisti a v mezisaničí a zvenčí se jej pokusíte vytlačit zpět do tlamy. Pokud se nepodaří tento manévr, přistupte neprodleně k vypuzovacím manévrům ( následující bod .).


POZOR! Do tlamy můžete sáhnout psovi, kterého dobře znáte a nebo vlastnímu psovi. Pokud pomáháte cizímu psovi, manipulace s tlamou není bezpečná! Potom je nejlepší přistoupit rovnou k vypuzovacím manévrům.
Pokud se i váš pes vzpouzí tak, že do tlamy se mu prostě nedostanete a akorát soubojem o otevření tlamy psa přicházíte o čas, rovnou přistupte k následujícímu bodu:

2. Pokud je pes při vědomí a je schopen stát, použijte následující vypuzovací manévry:


Úder mezi lopatky – obdoba vypuzovacího manévru u lidí. Manévr je méně invazivní, než Heimlichův hmat (viz dále), proto s ním začínejte. Dusícího psa jednou rukou nadzvedněte pod břichem tak, aby zadní část těla psa byla výše a hlava nejníže – na těleso zároveň bude působit gravitace. Druhou rukou (ideálně dominantní rukou) proveďte několik úderů mezi lopatky plochou dlaně tak, aby úder sklouzl ve směru osy těla psa- není cílem psa tlouct, ale těleso rozpohybovat tak, aby vypadlo zpět do hltanu a tlamy. Úder je veden silou přiměřenou velikosti a konstituci psa. Úder ale musí být rázný. Příliš málo intenzivní úder nepomůže ( a pes se udusí) a působení nadměrnou silou je zbytečné a psovi velice nepříjemné. Proveďte 3 – 5 úderů a v případě, že se pes stále dusí, přistupte k invazivnějšímu kroku:

Heimlichův hmat – využijete hlavně u velkých psů, ale je aplikovatelný i na středně velké psy. U malých plemen je vzhledem k nízké váze hmat špatně proveditelný a v případě použití nepřiměřené síly může způsobit psu zranění. Uchopte psa tak, že rukama obemknete hrudní koš psa a v oblasti, kde se spojují žeberní oblouky ( a kde se nachází mečovitý výběžek hrudní kosti) přiložte ruku v pěst palcem opřenou o psa a druhou rukou překryjte ruku zatnutou v pěst a prudce stlačte toto místo šikmo vzhůru směrem k bránici psa. Proveďte několik stlačení a zkontrolujte stav psa. Tento hmat je poměrně bolestivý, protože místo stlačení je velmi citlivé, proto postupujte sice razantně, ale s citem a ohledem na velikost a konstituci psa. Opět platí, že málo intenzivní zásah nepomůže, příliš velká síla je zbytečná a způsobuje psu zbytečnou bolest.
U malého psa lze tento manévr nahradit několika ráznými stlačeními hrudního koše ze stran.
Principem Heimlichova hmatu je zvýšení nitrohrudního tlaku, čímž se může uvolnit překážka v dýchacích cestách.

Byla bych velmi ráda, aby každý čtenář dokázal lokalizovat oblast lopatek a oblast mečovitého výběžku hrudní kosti na vlastním psovi, protože až se váš pes bude dusit, není prostor na hledání anatomických struktur, musíte jít na jisto. (Tato problematika je obsahem seminářů první pomoci pro psy).

úder mezi lopatky při dušení cizím tělesem

3. Pes je při vědomí, ale v poloze vleže na boku a není již schopen stát (máte několik desítek vteřin, než upadne do bezvědomí a záhy dojde k zástavě srdeční činnosti vlivem nedostatku kyslíku v těle), použijte následující postup:

Najděte nejvyšší bod hrudního koše a několikrát po době jej dynamicky stlačte s ohledem na konstituci a velikost psa. Nejvyšší bod hrudního koše je vodítko pro to, aby zachránce nestlačoval břicho, čímž by mohl evakuovat obsah žaludku jícnem do dutiny tlamy a mohlo by dojít k následné aspiraci obsahu žaludku do dýchacích cest. Po několika stlačeních proveďte několik vdechů do nosu psa a toto schéma opakujte do zlepšení stavu psa (pes se snaží vstávat, začíná se hýbat, sliznice opět mají růžovou barvu). Pravidelně kontrolujte zadní část tlamy psa, zda-li se cizí těleso nedostalo do míst, kde jej lze vyjmout manuálně. Tento manévr také zvyšuje nitrohrudní tlak, takže je šance, že se překážka uvolní. Navíc v tomto stavu má pes již velice ochablý svalový tonus kosterního svalstva díky nedostatku kyslíku ve tkáních, tím pádem se uvolnily svaly i okolo dýchacích cest.

Pokud se stav psa nezlepšil a pes upadl do bezvědomí, na které navazuje následná zástava dechové a srdeční aktivity, začněte s kardiopulmonální resuscitací psa. Díky ztrátě svalového tonu je možné, že se překážka uvolní až při resuscitaci.

POZOR! Nejrůznější dostupné rady na téma chytit psa za zadní nohy a cizí těleso ze psa „vytřepat“ má několik háčků – psa střední a větší velikosti většinou majitel není schopen ze země zvednout. Zvednout psa za zadní končetiny si koleduje o luxaci kyčelního kloubu zvláště u psa s vyšším stupněm dysplazie. Pes má relaxované kosterní svalstvo, tudíž kyčelní klouby nechrání před zraněním tonus příslušných svalových skupin.. No a v poslední řadě – než psa uchopíte, zvednete (mezitím vám třikrát upadne, protože je už velmi vláčný) utíkají drahocenné vteřiny, které můžete použít k vypuzovacímu manévru.

Na youtube existuje video, kde název mylně uvádí, že jde o resuscitaci psa.
Jedná se o vypuzovací manévr u psa, který už je právě ve fázi, kdy není schopen stát.
Proč to není resuscitace?
Zachránce neprovádí kontinuální masáž oblasti hrotu srdce, pes by navíc při resuscitaci ležel na opačném boku. Pes je při vědomí – všimněte si, že občas pohne hlavou a aktivně se brání manipulaci s jeho tlamou. Takového psa nerescitujeme, protože člověk i pes se resuscituje ve fázi, kdy není přítomná dechová aktivita a je přítomno bezvědomí…
Za povšimnutí stojí změna barvy sliznice tlamy v průběhu videa z tmavě fialové (cyanoza) po zdravě růžovou barvu sliznice na konci videa.
Video bylo staženo z youtube. https://www.youtube.com/watch?v=xzwZJ0PHe-E


Pes by neměl mít k dispozici hračky, které jsou nepřiměřeně malé velikosti psa, tudíž mohou ucpat dýchací cesty, stejně tak je nebezpečné nechávat o samotě psa se sušeným uchem a nebo kostí, kterou může pes spolknout a začít se dusit. Nezapomeňte, že primárně se pes udusí překážkou v dýchacích cestách, ale na vině může být i velký kus kosti/ucha/velký pamlsek spolknutý a uvízlý v jícnu. Jícen a průdušnice na sebe těsně naléhají a trávicí a dýchací cesty mají společnou část – hltan. Pokud uvízne těleso v jícnu, kterého se nedokáže pes zbavit dávením a nebo kašlem, cizí těleso ucpe jícen, který sekundárně tlačí na průdušnici a zužuje její průsvit. Postupně vznikajícím otokem jícnu dochází k utlačování průdušnice a pes se může udusit. Právě Agi se málem udusil tak, že spolkl od sousedky hozený pamlsek tak, že se mu vzpříčil v jícnu a utlačoval průdušnici. Vypuzovací manévry pomohly tomu, že pamlsek se v jícnu uvolnil a pes začal normálně dýchat.

Pokud se váš pes dusil a vám se podařilo cizí těleso odstranit, přesto kontaktujte veterinární pracoviště a nechte psa prohlédnout, zda nedošlo k poškození dýchacích cest.
Poranění psa může dojít i při vypuzovacích manévrech. V případě, že pes po dušení vykašlává krvavou pěnu je poranění zřejmé a převoz k veterináři by měl být neprodlený.

Seminář do konce roku už s největší pravděpodobností žádný nebude, ale připravuji pro vás termíny na rok 2021.

 

Test první pomoci pro psy 3. – anatomicko-fyziologický :)

Tak schválně – jak si poradíte s pár záludnostmi z oblasti anatomie a fyziologie? 🙂

A až zvládnete tenhle, na webu jsou ještě další dva kvízy s tématem první pomoci
( první naleznete zde a druhý tady 🙂  ).

236
vytvořil Zuzana Wildmannová

Anatomie a fyziologie psa

Každý majitel psa by měl znát základy anatomie a fyziologie. Jak jste na tom vy? 🙂

1 / 12

Funkce slinivky u psa?

2 / 12

Kolik zubů má trvalý chrup psa?

3 / 12

Jakým způsobem je připojena hrudní končetina k trupu?

4 / 12

kterou kost pes nemá?

5 / 12

počet hrudních obratlů psa?

6 / 12

Kde najdete nefrony?

7 / 12

Co je pesík?

8 / 12

Lymfocyt je

9 / 12

synoviální tekutinu najdeme:

10 / 12

Systola je:

11 / 12

hladkou svalovinu nalezneme:

12 / 12

Délka života červené krvinky psa je:

Výsledek je

The average score is 56%

Jak se vám líbil kvíz?


První pomoc při otravě psa

Otrava psa je poměrně častý důvod úmrtí a nebo vážného poškození zdraví většinou s trvalými následky.

Otravy mohou být neúmyslné, způsobené nedostatečným zabezpečením domácnosti (viz dále). Poměrně častější je otrava úmyslná, kdy pes pozře pohozenou návnadu s jedem, hřebíky, napínáčky a podobně.

Prevence otrav

Domácnost a zahrada

Domácnost, ve které žijí psi by měla být zabezpečena tak, aby se pes nemohl dostat k látkám, které mohou způsobit otravu.

  • Léky by měly být na jednom místě a nejlépe v uzamykatelné skříni.
  • Čistící prostředky a prací prostředky musí být uskladněny tak, aby se k nim pes nedostal.
  • Tabákové výrobky udržujte také mimo dosah psa včetně popelníku. Nikotin je pro psa prudce jedovatý.
  • Pes nesmí mít samostatný přístup do dílny a nebo garáže bez dozoru člověka. Hrozí zde pozření chladící kapaliny do automobilu a jiných chemických látek. Speciálně v těchto prostorech je nebezpečí, že pes se nějakou chemikálií potřísní ( vylité ředidlo, unikající voda z chladiče na podlahu garáže, otevřená plechovka s barvou atp.) a ve snaze se očistit chemikálii pozře a nebo dojde k poleptání kůže.
  • Pokojové rostliny by měly být ideálně mimo dosah psa a majitel by měl znát názvy rostlin, které v domácnosti má. Ve chvíli, kdy má pes překyselený žaludek a pálí ho žáha je pro psa pokojová rostlina vděčným zdrojem pro pokus nepříjemný stav zmírnit. (Pozn.autorky- jak známo, pes když ho pálí žáha rád ve velkém množství požírá trávu. Pokud je pes doma a tráva není k dispozici, nepohrdne pokojovou rostlinou, stejně jako můj pes Agi, který před několika lety sežral půlku Difenbachie 🙂  ).
  • Potraviny by měly být před psem také mimo dosah. U některých druhů potravin hrozí přímo otrava, u jiných minimálně nepříjemné zažívací potíže a někdy i akutní zánět slinivky (při pozření většího množství tučných potravin). Pokud necháváte kynout těsto, NIKDY ho nenechávejte v dosahu psa.
  • Jedy na hlodavce a slimáky nemají svoje místo v domácnosti a nebo na zahradě, kde se pohybuje pes.

Při venčení

Z důvodu vysoké koncentrace úmyslně pohozených návnad by měl pes být po celou dobu venčení pod dozorem majitele a ten by měl vědět, jestli jeho pes někde něco žere a pokud možno okamžitě zjistit co. Bohužel se často stává, že pes si volně pobíhá venku a majitel nepřítomně zírá do telefonu a sjíždí sociální sítě a absolutně netuší, že jeho pes někde něco sežral…

Co dělat při otravě

Při řešení otrav rozhoduje rychlost řešení situace. Některé látky mohou psa otrávit během pár hodin po pozření.

První pomoc při pozření jedovaté látky je vyvolání zvracení a podání některého z dostupných adsorbenčních přípravků,  které vyvazují toxiny z gastrointestinálního traktu a okamžité kontaktování veterinárního pracoviště a neprodlený transport!

POZOR! ZVRACENÍ NELZE VYVOLAT VŽDY!

Zvracení NELZE vyvolat v následujících situacích:

  • pes pozřel chemikálii
  • pes pozřel pěnivé látky
  • pes je malátný, kolabuje, padá do bezvědomí (hrozí aspirace)
  •  při křečových stavech
  • zvracel a nebo zvrací
  • pes pozřel látku před více než dvěma hodinami
  • pozřel návnadu s napínáčky, hřebíky, střepy
  • NEVYVOLÁVEJTE ZVRACENÍ, POKUD NEVÍTE, CO PES SEŽRAL!!!

V těchto případech můžete podat adsorbující látku, která vyvazuje jed z trávicího traktu. Lze použít AKTIVNÍ UHLÍ a nebo ENTEROZOOGEL. Nevýhodou živočišného uhlí je, že je obarven obsah trávicího traktu a případné krvácení z traktu je špatně diagnostikovatelné. Proto by nezbytnou výbavou majitele psa měl být Enterozoogel. Při podezření na otravu se podává dvojnásobná dávka.

Tip: Pokud váš pes pozřel látku, kterou dokážete identifikovat a nevíte, zda můžete vyvolat zvracení a nedaří se vám zkontaktovat veterináře,  lze kontaktovat Toxikologickou informační službu. Tato služba je s nonstop pracovní dobou a primárně je určena na řešení intoxikací lidí. Lze se ovšem poradit i ohledně účinku látek na zvíře.
Služba je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, takže pokud tuto linku budete kontaktovat, připravte si vaše rodné číslo a číslo vaší pojišťovny.

Telefon na TIS :  224 91 92 93 a nebo 224 91 54 02

(z praxe-   seminářová modelka stafbulka Kačenka se napila lepidla na tapety v nestřeženou chvilku. Věděla jsem, že lepidlo na tapety psa akutně neotráví, nicméně jsem si nebyla jista, zda je natolik neškodné, aby se nechalo vyjít přirozenou cestou a jestli je vůbec možné vyvolat zvracení. Kontaktovala jsem tedy TIS, kde jsem byla obeznámena se složením lepidla a ujištěna, že psu nehrozí žádné nebezpečí a vyvolání zvracení není nutné.)

Vyvolání zvracení

Pokud zvracení vyvolat lze, tak následujícími způsoby:

  • v účinnosti naprosto vede 3% peroxid vodíku. Ten lze naředit vodou 50:50 a podat stříkačkou do tlamy psa v dávce 1-2 ml/kg psa. POZOR- aby peroxid účinkoval, je ideální, aby pes chodil. Tedy dostat do psa peroxid a na vodítku provést. Je poměrně vysoká šance, že pes obsah žaludku zvrátí, protože peroxid vodíku začne v žaludku pěnit a to donutí psa zvracet. Většinou. 
  • alternativně lze použít jedlou sodu
  • další způsob vyvolání zvracení je voda s hořčicí a nebo voda se solí (lžíce soli na psa), ovšem tyto způsoby nejsou tak účinné jako peroxid

Po vyvolání zvracení můžete podat adsorbenční látku (Enterozoogel). Pokud se vám zvracení nepodaří vyvolat, nepropadejte panice, veterinář si s obsahem žaludku poradí. Na vyvolání zvracení si vyberte jeden způsob, nekombinujte různé způsoby vyvolání zvracení!

(z praxe- Kačenka o vánočních svátcích vytahla z koše pytlík od masa a sežrala. Protože není zrovna u igelitového pytlíku moc vhodné čekat, zda traktem projde a nebo ne, nalila jsem do ní peroxid a vzala ji projít. K její nelibosti pytlík vydala zpět během asi tří minut po podání peroxidu. Kačenka se pokouší v pravidelných intervalech spáchat sebevraždu nejrůznějšími způsoby. Kačence se daří velice dobře, ale panička už má tiky v oku 🙂 Prostě stafbulík 🙂  ).

Pokud se pes potřísní chemikálií ve formě barvy, nafty, benzínu, chladící kapaliny do chladiče a nebo nějakým čističem, je nutné zamezovat psovi, aby se látku ze srsti snažil olízat a srst psa neprodleně omyjte velkým množstvím vody. V případě chemikálií hrozí poleptání kůže, proto neprodleně kontaktujte veterinárního lékaře.

V případě potřísnění oka chemikálií je nutné oko vyplachovat velkým množstvím vody a psa neprodleně transportovat k veterináři, přičemž je vhodné i po dobu transportu oko psa prokapávat nejlépe přípravkem určeným na výplach očí  a nebo alespoň pitnou vodou.

Otrava ethylenglykolem

Je součástí některých nemrznoucích kapalin do ostřikovačů a nemrznoucích směsí do chladiče. Ethylengykol je nasládlé chuti.

Projev příznaků je od jedné hodiny do tří hodin po pozření a pes je utlumený, jeho stav připomíná opilost, pes je výrazně žíznivý, zvrací a má průjem, přidávají se křeče.  Ethylenglykol způsobuje selhání ledvin.
Smrtelná dávka je 4,4 ml/kg psa.

Metaldehyd

Je moluskocid používaný v přípravcích na hubení slimáků. Snad nejznámější je Vanish na slimáky. Přípravky s metaldehydem jsou většinou modré a nebo zelené granule.

Příznaky po pozření metaldehydu nastupují již od  15 minut po pozření do tří hodin. Otrava metaldehydem bývá velice prudká a velice často fatální. Metaldehyd způsobuje třes, slinění, zvracení, průjem,  zvýšení tělesné teploty (až přes 41°C), poruchy pohybu, poruchy srdeční frekvence, křečové stavy a zvíře umírá na zástavu dechové aktivity.

Stutox II

Stutox je fosfid zinku, který je aplikován na hubení hlodavců. Sekundárně jsou bohužel tráveni i dravci pozřením otrávených hlodavců. Stutox je ve formě šedozelených granulí.

Příznaky otravy jsou od patnácti minut do čtyř hodin po pozření. Stutox uvolňuje v trávicím traktu plyn fosfan. Pes často zvrací s příměsí krve. Přítomné je sípavé a rychlé dýchání. Mohou se objevit křeče.

Jed na hlodavce – antikoagulancia

Tento typ jedu na hlodavce je hojně využívaný a nebezpečné je to, že příznaky se projeví v závislosti na množství pozřeného jedu a velikosti psa jeden až sedm dní po pozření. Antikoagulační jed způsobuje snížení srážlivosti krve. Na psu lze pozorovat krváceniny na kůži (u méně pigmentovaných jedinců), pes je apatický, dušný, bývají přítomné krváceniny na sliznicích. Později dochází ke krvácení z tělních otvorů, zvracení a nebo vykašlávání krve. Může být přítomna anémie. Zvíře umírá následkem vykrvácení. Pokud se otrava zjistí včas, je poměrně dobře řešitelná podáváním vitamínu K, případně transfuzí krve.

Léky

Bohužel otrava léky je často způsobena majitelem psa, který v dobré víře bez porady s lékařem zvířeti podává humánní léčiva. Mnoho lidských léčiv se využívá i ve veterinární medicíně, ale majitel za žádných okolností nesmí svévolně bez konzultace s veterinářem podávat jakékoliv léky!

Zejména nebezpečné je podání Paracetamolu a nebo Ibuprofenu. Dost hrozivé je, že na facebookových skupinách si lidé navzájem doporučují při řešení zdravotních problému psa podávání Paralenu a nebo Ibalginu.

Otrava Paracetomolem

Paracetamol je analgetikum a antipyretikum. Prodává se jako Paralen, Panadol, Coldrex a podobně.

Dávka 100mg/kg způsobuje zvracení a methemoglobinemii, dávka 900mg/kg psa způsobuje akutní selhání jater!

Příznaky- cyanoza, zvracení, svědivost, snížená tělesná teplota, zvracení, zrychlená srdeční a dechová frekvence.

Otrava Ibuprofenem

Často podávané majitelem pro řešení bolesti pohybového aparátu psa. Podání Ibuprofenu vyvolává krvácivé eroze v trávicím traktu a selhání ledvin.

Poškození sliznice trávicího traktu vyvolává dávka 50-125 mg/kg , dávka 175-250 mg/kg psa vyvolává akutní selhání ledvin. Byl zaznamenán případ žaludečního vředu, který perforoval žaludeční stěnu po podání 110mg/kg váhy psa.

Příznaky otravy Ibuprofenem jsou bolestivost břicha, anémie, natrávená krev ve stolici a zvracení krve.

OPRAVDU VÁM STOJÍ ZA TO RISKOVAT ZDRAVÍ A ŽIVOT PSA PODÁVÁNÍM LIDSKÝCH LÉKŮ?

Otrava čokoládou

Hodně diskutované téma mezi pejskaři. Pro psa je toxická látka, která je obsažena v kakaovníku a sice teobromin. Záleží tedy na kvalitě čokolády a množství obsahu kakaových bobů a tím pádem teobrominu v čokoládě. Rozhodně není na místě experimentovat, jaká čokoláda pro psa je a nebo není jedovatá.

Příznaky otravou teobrominem jsou nejprve zvracení, průjem, nastává hyperaktivita, srdeční arytmie, ale může nastat i třes a křeče. Pokud je otrava silná, zvíře umírá na respirační a srdeční selhání.

Obsah teobrominu v potravinách:

bílá čokoláda – 1 mg

mléčná čokoláda – 155-200 mg

hořká čokoláda – 470 mg

čokoláda na vaření – 1400 mg

kakaový prášek – 460-2600 mg

Smrtelná dávka pro psa je 250-500 mg.

Otrava hroznovým vínem a rozinkami

Snad ještě více diskutované téma, než otrava čokoládou. Momentálně se neví, co přesně vyvolává otravu psa po pozření hroznů a nebo rozinek, protože zaznamenané případy otrav byly způsobeny různými druhy hroznů a některé byly chemicky ošetřeny a jiné ne. Jedna z hypotéz mluví o tom, že otrava vzniká z díky nadměrnému příjmu jednoduchých cukrů. Hovoří se také o individuální citlivost některých jedinců na látky obsažené v hroznech. Až čtvrtina psů nemá po pozření hroznů žádné příznaky otravy. Je každopádně na místě nepodávat psovi hrozny ani rozinky minimálně proto, protože pro psa nemají žádnou zásadní výživovou hodnotu a může to případně pro psa být nebezpečné.

Příznaky otravy hrozny je silné zvracení, průjem a rozvíjející se selhání ledvin.

Otrava nikotinem

Nikotin je pro psa silně toxický, smrtelná dávka může být už obsah nikotinu z jedné cigarety. Nikdy nenechávejte krabičku cigaret v dosahu psa, stejně jako popelník. Smrt může nastat do jedné hodiny od pozření letální dávky nikotinu.

Příznaky jsou zvracení,  zrychlené dýchání a srdeční aktivita, třes, křeče a zvíře umírá na paralýzu dechového centra.

Otrava sinicemi

Nikdy nenechávejte svého psa se koupat ve vodě s řasami a ani takovou vodu pít. Stejně tak jako z louží, kde se řasy vyskytují. Pokud pes do řasnatého rybníku skočí, zabraňte následnému olizování srsti psa a omyjte ho čistou vodou. Vodní řasy produkují cyanotoxin, které jsou nebezpečné pro psa i člověka.

Příznaky nastávají krátce po pozření vody s řasami. Pes zvrací, má průjem, nastává třes a křeče. Cyanotoxin poškozuje játra, takže při pozření většího množství vody s řasami může nastat selhání jater.

Plánované semináře první pomoci pro psy naleznete ZDE.

Zdroj: Veterinární toxikologie v klinické praxi (Zdeňka Svobodová, Helena Modrá a kol.)