Otrava psa sinicemi

Otrava sinicemi u psa: příznaky, první pomoc a prevence

Koupání v přírodních vodách může skrývat nebezpečí, které každoročně stojí za vážnými otravami a úhyny psů. Řeč je o sinicích.

Mnoho lidí si pod pojmem sinice představí jen zelený povlak na hladině a často ho zaměňují za neškodný žabinec. Ve skutečnosti však některé druhy produkují velmi silné toxiny, které mohou během několika hodin způsobit selhání jater, poškození nervového systému nebo dokonce smrt.

Co jsou sinice?

Sinice neboli cyanobakterie jsou mikroskopické organismy, které se přirozeně vyskytují téměř ve všech sladkých vodách. Přestože se v zahraničních článcích často setkáte s označením blue-green algae (modrozelené řasy), ve skutečnosti se nejedná o řasy, ale o bakterie schopné fotosyntézy.

Za normálních okolností jsou sinice ve vodě přítomny v malém množství a nepředstavují závažný problém. Potíže nastávají ve chvíli, kdy se začnou masivně množit a vytvoří takzvaný vodní květ.

Co je vodní květ?

Vodní květ je jev, při kterém se sinice nebo řasy přemnoží natolik, že jsou viditelné pouhým okem.

Voda připomíná hrachovou polévku, pozorovatelné jsou shluky, které připomínají krupici a nebo nasekané jehličí a u břehů můžeme vidět zelený povlak a nebo nazelenalou pěnu.

Právě v přítomnosti vodního květu bývá koncentrace toxinů nejvyšší.

Proč se sinice přemnoží?

Sinice prospívají v teplé, stojaté vodě s vysokým obsahem živin, zejména fosforu a dusíku. Tyto živiny se do vody dostávají například z hnojiv, odpadních vod nebo splachů z polí. Ke vzniku vodního květu a přemnožení sinic přispívá kombinace vysoké teploty vody při dlouhodobém slunečném a suchém počasí a stojatá či pomalu tekoucí voda. Nejobvyklejší doba výskytu je letní období.

Kde se sinice nejčastěji vyskytují?

Nejčasteji ve stojatých vodách jako jsou rybníky, tůně, především při poklesu vody v době sucha. Objevit se mohou i v pomalu tekoucích potocích a řekách při sníženém průtoku vody v období sucha a nebo regulace průtoku a to nejčastěji ve slepých ramenech, zátokách a pomaleji tekoucích úsecích.

POZOR! Riziko nepředstavují jen rybníky a tůně. Sinice se mohou přemnožit i v obyčejné louži. To platí zejména pro louže na polních cestách, které se během léta rychle zahřívají. Kromě možného výskytu sinic mohou obsahovat také zbytky hnojiv, pesticidů a dalších látek spláchnutých z okolních polí.

Jak poznat sinice ve vodě?

Pozornost by měly vzbudit následující znaky:

zelený nebo modrozelený zákal,
mastný film na hladině,
zelená pěna u břehu,
shluky drobných zelených částeček,
zatuchlý nebo hnilobný zápach.

Největší množství sinic bývá často nahromaděno právě u břehu.
Nenechte se ukolébat čistě vypadající vodou u břehu. Vodní květ může být vlivem větru nahromaděný na opačné straně nádrže, zatímco toxiny uvolněné sinicemi zůstávají rozptýlené ve vodě. Proto je dobré před koupáním zkontrolovat celou vodní plochu, nejen místo, kde se chystáte psa pustit do vody.

TIP: Aktuální výskyt sinic a kvalitu vody na sledovaných koupacích lokalitách lze ověřit na webu Koupací vody. Ne všechny rybníky a nádrže jsou však pravidelně monitorovány, proto vždy sledujte i vzhled vody. Pokud je voda zelená, zakalená nebo se na hladině tvoří povlaky, psa do ní raději nepouštějte.

Sinice lze orientačně odhalit pomocí jednoduchého testu. Vzorek vody nalijte do průhledné láhve a nechte asi 20 minut stát na světle. Sinice mají tendenci shromažďovat se u hladiny, kde vytvoří zelený až modrozelený proužek. Řasy naproti tomu zůstávají rozptýlené ve vodě nebo se postupně usazují ke dnu.
(Doporučení z webu sinice.cz)

Sinice nebo okřehek?

Majitelé psů si často pletou sinice s okřehkem – známým pod lidovým označením žabinec.

Okřehek je drobná plovoucí rostlina tvořená malými zelenými lístky. Jednotlivé rostlinky jsou dobře rozpoznatelné a oddělené.

Sinice naproti tomu vytvářejí spíše zákal, kašovitý povlak nebo zelené shluky. Voda vypadá, jako by do ní někdo nalil zelenou barvu.

Je však důležité vědět, že okřehek a sinice se mohou ve stejné vodě vyskytovat současně.

Proč jsou sinice pro psy nebezpečné?

Nebezpečí nepředstavují samotné sinice, ale toxiny, které některé druhy produkují.

Pes se může otrávit:

vypitím kontaminované vody,
koupáním ve vodě se sinicemi a polykáním vody při plavání,
olizováním mokré srsti po koupání,
aportováním z kontaminované vody,
olizováním pěny nebo povlaků u břehu.

K intoxikaci přitom nemusí dojít po vypití velkého množství vody. U některých toxinů mohou stačit jen jednotlivé loky.

Nejnebezpečnější toxiny sinic

Sinice produkují desítky různých toxinů. Pro psy jsou však nejvýznamnější dvě skupiny.

Mikrocystin: poškození jater

Mikrocystin patří mezi nejčastější toxiny produkované sladkovodními sinicemi.

Po vstřebání napadají jaterní buňky a mohou způsobit:

akutní poškození jater,
krvácivé stavy v důsledku poruchy srážení krve,
selhání jater.

Příznaky se obvykle rozvíjejí během několika hodin po požití.

Anatoxin-a: jeden z nejrychleji působících přírodních jedů

Anatoxin-a patří mezi neurotoxiny.

Napadá nervový systém a narušuje přenos nervových vzruchů mezi nervy a svaly. Výsledkem může být ochrnutí svalů včetně těch, které zajišťují dýchání.

Příznaky se mohou objevit již během několika minut od kontaktu s toxinem!

Právě anatoxin-a stojí za některými případy velmi rychlých úhynů psů po koupání.

Příznaky otravy sinicemi u psa

Příznaky se mohou objevit během několika minut až hodin po kontaktu s kontaminovanou vodou.

Mezi nejčastější patří:

zvracení a průjem,
silné slinění a neklid,
slabost a nekoordinovaná chůze,
svalový třes a křeče,
dezorientace,
potíže s dýcháním,
kolaps.

Při poškození jater se mohou později objevit také:

bolesti břicha,
žloutenka,
krvácivé projevy,
výrazná apatie.

První pomoc při otravě sinicemi

Pokud máte podezření, že se pes napil vody obsahující sinice nebo se v ní koupal, jednejte okamžitě.

Okamžitě psa dostaňte z vody

Zabraňte dalšímu kontaktu s kontaminovanou vodou.

Nenechte ho olizovat srst

Při olizování může přijmout další množství toxinů.

Opláchněte psa čistou vodou

Pokud je to možné, důkladně opláchněte srst a tlapky.

Kontaktujte veterináře

Nečekejte, zda příznaky samy odezní.

U některých typů intoxikace rozhodují doslova minuty.

Nevyvolávejte zvracení bez doporučení veterináře

Pes s neurologickými příznaky se může při zvracení snadno udusit.

Jak otravu sinicemi u psa předejít?

Prevence je v tomto případě mnohem účinnější než následná léčba.

Nepouštějte psa do vody, která:

je zeleně zabarvená,
obsahuje pěnu nebo povlaky,
zapáchá,
vykazuje známky vodního květu,
je dlouhodobě stojatá a přehřátá.

Na výlety vždy noste dostatek vlastní pitné vody a nenechte psa pít z rybníků, tůní nebo louží.

Zdroje:

www.koupaci-vody.cz
www.sinice.cz
www.szu.gov.cz
vet.cornell.edu
vetgirlontherun.com

Cévní mozková příhoda u psa

Pes byl ještě před chvílí v pořádku. Nyní se motá, padá na bok, nedokáže stát nebo působí dezorientovaně. Náhlý neurologický deficit je pro majitele vždy šokující. Jednou z možných příčin je cévní mozková příhoda (dále CMP), akutní stav vznikající poruchou prokrvení mozku.

U lidí je diagnoza cévní mozková příhoda druhou nejčastější neúrazovou příčinou smrti. Ačkoli je mrtvice u psů méně častá než u lidí, počty psů s mrtvicí zanedbatelné nejsou. Rychlé rozpoznání příznaků a adekvátní první pomoc mají zásadní vliv na další prognózu.

Co je cévní mozková příhoda u psa

Cévní mozková příhoda představuje náhlé poškození mozkové tkáně v důsledku poruchy krevního zásobení. Nervová tkáň je extrémně citlivá na nedostatek kyslíku a glukózy. Již během několika minut dochází k ireverzibilnímu poškození neuronů.

Rozlišujeme dva základní typy:

Ischemická CMP vzniká uzávěrem cévy trombem nebo embolem. Oblast zásobená postiženou tepnou je vystavena ischemii a následné nekróze.

Hemoragická CMP je důsledkem prasknutí cévy a krvácení do mozkové tkáně. Kvůli krvácení dochází i k tlakovému poškození okolních struktur.

Závažnost klinických příznaků závisí především na lokalizaci léze, nikoli pouze na jejím rozsahu.

Jak mrtvice u psa vzniká a které psy ohrožuje

CMP je ve většině případů sekundárním důsledkem jiného onemocnění.

Mezi nejčastější rizikové faktory patří:

onemocnění srdce ,
hypertenze,
obezita,
poruchy srážlivosti krve,
nádorová onemocnění,
zánětlivé postižení cév.

Riziko stoupá s věkem, ale při přítomnosti predispozice se může objevit i u mladších jedinců.

Příznaky mrtvice u psa

Pro CMP je typický náhlý nástup neurologických příznaků. Pes může během minut ztratit schopnost koordinovaného pohybu.

Nejčastější projevy zahrnují:

padání na jednu stranu,
kroužení,
výrazný náklon hlavy,
nekoordinovanou chůzi (ataxii),
nystagmus (rychlé pohyby očí),
slabost nebo ochrnutí končetin,
poruchy propriocepce (rovnováhy),
slepotu,
dezorientaci,
změny vědomí.

Rozsah postižení kolísá od mírné poruchy rovnováhy po těžký neurologický deficit.

Diferenciální diagnózy: ne každá neurologická epizoda je mrtvice

Akutní neurologický stav nemusí být vždy cévní mozková příhoda. Existuje několik onemocnění s podobným klinickým obrazem.

Vestibulární syndrom

Idiopatický vestibulární syndrom postihuje zejména starší psy a vzniká perakutně. Projevuje se náklonem hlavy, padáním a nystagmem. Na rozdíl od CMP obvykle chybí slabost končetin a změny vědomí. Prognóza bývá příznivá. Vestibulární syndrom může postihnout i mladé psy, příčinou bývá neléčený zánět uší, polypy, infekce CNS a pod.

Intoxikace

Otravy mohou způsobit ataxii, třes, záchvaty i poruchy vědomí. Často jsou přítomny i systémové příznaky, například hypersalivace nebo hypertermie.

Trauma hlavy

Intrakraniální krvácení po úrazu může klinicky vypadat jako hemoragická CMP. Anamnéza poranění je klíčová.

Zánětlivá onemocnění nervové soustavy

Meningoencefalitidy mohou mít akutní nástup, často však dochází k postupnému rozvoji příznaků a bývá přítomna bolestivost nebo febrilie.

Intrakraniální nádory

Mozkové nádory zpravidla způsobují postupné zhoršování, avšak při krvácení do nádoru může být klinický obraz náhlý.

Metabolické poruchy

Hypoglykémie, jaterní encefalopatie nebo elektrolytové dysbalance mohou vyvolat neurologické projevy bez primárního postižení mozku.

Definitivní rozlišení vyžaduje odborné neurologické vyšetření.

Rozdíly v diagnostice CMP u psa a u člověka

Při podezření na cévní mozkovou příhodu mají majitelé často tendenci srovnávat postup veterinární medicíny s humánní péčí. Mezi diagnostikou CMP u lidí a u psů však existují zásadní rozdíly.

V humánní medicíně je pacient s příznaky mrtvice okamžitě transportován do iktového centra, kde je v urgentním režimu provedeno CT/MRI mozku. Vyšetření umožňuje rychle odlišit ischemickou a hemoragickou příhodu a zahájit cílenou terapii.

U psů je diagnostický postup odlišný.

Veterinární lékař vychází primárně z anamnézy, klinického a neurologického vyšetření, laboratorních testů a zhodnocení dynamiky vývoje příznaků.

Urgentní CT mozku není u psů standardním prvním krokem, zejména z důvodu nutnosti celkové anestezie a s ní spojených rizik u akutních neurologických pacientů. V klinicky stabilních případech však může být zobrazovací vyšetření indikováno k potvrzení diagnózy nebo vyloučení jiných onemocnění. Citlivější metodou je magnetická rezonance (MRI), která detailně zobrazuje mozkovou tkáň a ischemické léze.

Zobrazovací metody vyžadují u zvířat anestezii zajišťující absolutní nehybnost. U pacientů s poruchou vědomí, nestabilním krevním tlakem nebo mozkovým edémem nemusí být akutní anestezie prospěšná. Rozhodnutí o provedení zobrazovací diagnostiky je proto vždy individuální.

První pomoc při podezření na mrtvici

Jakákoliv neurologická příhoda je urgentní stav a první pomoc spočívá v rychlém transportu psa k veterinárnímu lékaři. Psu nepodávat pití, jídlo, žádné léky.

Chybou je čekat, zda se stav neupraví sám. Čas hraje roli zejména v prevenci sekundárního poškození a stabilizaci základního onemocnění.

Vzhledem k tomu, že u lidí je diagnóza velmi častá a čas je v případě této diagnózy rozhodující, je nutné, aby každý znal příznaky CMP u člověka a dokázal včas zareagovat přivoláním záchranné služby.
Více o CMP u člověka se dočtete na webu WWW.CASJEMOZEK.CZ

Co rozhoduje o dalším vývoji

Prognóza závisí na lokalizaci léze, rozsahu poškození, rychlosti stabilizace a přidružených onemocněních psa.

Řada pacientů akutní fázi přežije, avšak s přetrvávajícím neurologickým deficitem. V této fázi vstupuje do hry rehabilitace, která zásadně ovlivňuje návrat funkcí, rovnováhy a kvality života.

Možnosti následné fyzioterapie, prognózu návratu pohybu i konkrétní terapeutické postupy podrobně rozebíráme v navazujícím článku zaměřeném na rehabilitaci psa po cévní mozkové příhodě ZDE.

První pomoc při epileptickém záchvatu

Co vlastně epilepsie je?

U nás se vžilo epilepsií označovat jakýkoliv křečový záchvat, který vypadá jako epilepsie. Ovšem ne každý křečový záchvat je epileptický. U diagnostiky původu a příčiny záchvatů je ideální, když majitel psa dokáže spolupracovat s veterinářem a odpovídat na anamnestické dotazy, které jsou v diferenciální diagnoze důležité (kolik záchvatů pes měl, v jakém časovém odstupu, zda byl v bezvědomí/při vědomí, jak dlouho záchvat trval, co mu předcházelo… ). Pokud je u záchvatu psa více než jedna osoba, je vhodné pro veterináře pořídit video průběhu záchvatu. Samozřejmě pouze v případě, že situace dovoluje pořízení videozáznamu.

Křečové záchvaty lze rozdělit do několika kategorií podle příčiny:

Primární epilepsie – je způsobená onemocněním mozkové tkáně, což může být infekce nervové tkáně, mozková příhoda, nádory a další onemocnění mozku jako například hydrocefalus, což je častá vývojová vada u brachycefalických plemen – především u nevhodně namnožených.

Sekundární epilepsie – je stav způsobený čímkoliv jiným, než poruchou mozkové aktivity. Přesněji řečeno, jedná se často o onemocnění jiného orgánu, než je mozek, ale nemocí je ovlivněn. Častá je jaterní encefalopatie (narušený metabolismus amoniaku) onemocnění ledvin a nebo srdce a pozor- hypoglykemie a nebo hyperglykemie může způsobit křečový záchvat. Věděli jste, že i u psů se vyskytuje diabetes a není to úplně vzácné? Sekundární epilepsie může být způsobena otravou.

K sekundární epilepsii bych ráda dodala, že každý pes by měl v rámci prevence podstoupit ideálně jednou ročně preventivní vyšetření krve. Záchyt špatné funkce z některého orgánu může být častokrát podchycena včas a buď vyléčena úplně, nebo alespoň zpomalen průběh onemocnění. To, že pes vypadá zdravý neznamená, že interně úplně zdravý je.

Idiopatická epilepsie – konečně TA epilepsie. Idiopatická = bez známé příčiny. Elektrická aktivita mozku začne být bez příčiny abnormální, mozek na chvíli přestane fungovat normálně a vzniknou křeče. Epileptický záchvat. Víme, že je to nejčastější typ záchvatů, víme, že má genetickou návaznost a víme, že některá plemena psů k ní mají větší sklon. A taky víme, že by neměli jedinci s touto vadou být v chovu. Ale protože jsme Mekka množení zvířat, tak se množí bez ohledu na genetickou vazbu tohoto a jiných onemocnění. Další důvod proč nemnožit a nekupovat zvířata z neověřených chovů. Vyskytuje se ve věku jednoho až tří let.

Jak může záchvat vypadat?

Nejznámější typ záchvatu je takzvaný grand mal záchvat. Pes upadne do bezvědomí, provází ho křeče, může dojít k pomočení a nebo pokálení zvířete, pes může mít pěnu u huby. To je ta horší varianta. Existuje záchvat typu petit mal, kdy je pes při vědomí, dochází k těkavému pohybu očí, záškubům uší, pysků, zvíře nevnímá majitele.
Pokud zvíře prodělá více než dva záchvaty za 24 hodin, jedná se o takzvané klastry. Pokud na sebe navazuje jeden záchvat za druhým, nebo je záchvat delší než deset minut, mluvíme o status epilepticus.

Záchvat mívá často typický průběh (ale ne vždy):

prodromální stádium – pes je nervozní, vyhledává majitele a nebo se naopak snaží vyhledat klidné místo
aura – intenzivní změny chování, strach
záchvat (grand mal, petit mal)
postiktální fáze – pes může být zmatený, dezorientovaný, může být přechodně i agresivní

PRVNÍ POMOC PŘI EPILEPTICKÉM (KŘEČOVÉM) ZÁCHVATU PSA:

Do tlamy NIC nevkládejte! Dávno jsou doby, kdy se doporučovalo mezi zuby vložit pevný předmět, aby si pes (člověk) nepřekousl jazyk. Za prvé se vám to nepovede, za druhé budete sami asi kousnutí a za poslední můžete způsobit poranění postiženému záchvatem!

Není potřeba vytahovat jazyk! Opět hrozí riziko poranění vás. Ničemu nepomůžete. Jazyk psovi opravdu „nezapadne“, navíc je pes v křeči a nezmůžete s jazykem vůbec, ale vůbec nic.

Užitečnější bude, když se postaráte o to, aby pes odněkud nespadl (z křesla, postele, střechy boudy, schodů…). Pokud je to ve vašich možnostech, psa položte na rovnou podlahu (zem). Pokud ne, psa alespoň přidržujte, aby nespadl. Po záchvatu psa připněte na vodítko kvůli možné dezorientaci!
Pokud pes prodělává delší grandmalový záchvat, není od věci chladit končetiny a břicho, protože díky vysoké fyzické aktivitě těla se zvyšuje tělesná teplota. Záchvat je velmi fyzicky náročný pro oběhový systém a tělo psa. Kdo záchvat zažil na sobě, ví. Po záchvatu pes musí být v absolutním fyzickém klidu.

Pokud pes prodělal první záchvat v životě, je na místě neprodlená návštěva veterináře, který se pokusí určit příčinu záchvatu a nasadit vhodnou medikaci.

foto: Amálie Kiššová

Search results for: jatern