Search results for: had

Cévní mozková příhoda u psa

Pes byl ještě před chvílí v pořádku. Nyní se motá, padá na bok, nedokáže stát nebo působí dezorientovaně. Náhlý neurologický deficit je pro majitele vždy šokující. Jednou z možných příčin je cévní mozková příhoda (dále CMP), akutní stav vznikající poruchou prokrvení mozku.

U lidí je diagnoza cévní mozková příhoda druhou nejčastější neúrazovou příčinou smrti. Ačkoli je mrtvice u psů méně častá než u lidí, počty psů s mrtvicí zanedbatelné nejsou. Rychlé rozpoznání příznaků a adekvátní první pomoc mají zásadní vliv na další prognózu.


Co je cévní mozková příhoda u psa

Cévní mozková příhoda představuje náhlé poškození mozkové tkáně v důsledku poruchy krevního zásobení. Nervová tkáň je extrémně citlivá na nedostatek kyslíku a glukózy. Již během několika minut dochází k ireverzibilnímu poškození neuronů.

Rozlišujeme dva základní typy:

Ischemická CMP vzniká uzávěrem cévy trombem nebo embolem. Oblast zásobená postiženou tepnou je vystavena ischemii a následné nekróze.

Hemoragická CMP je důsledkem prasknutí cévy a krvácení do mozkové tkáně. Kvůli krvácení dochází i k tlakovému poškození okolních struktur.

Závažnost klinických příznaků závisí především na lokalizaci léze, nikoli pouze na jejím rozsahu.


Jak mrtvice u psa vzniká a které psy ohrožuje

CMP je ve většině případů sekundárním důsledkem jiného onemocnění.

Mezi nejčastější rizikové faktory patří:

  • onemocnění srdce ,

  • hypertenze,

  • obezita,

  • poruchy srážlivosti krve,

  • nádorová onemocnění,

  • zánětlivé postižení cév.

 

Riziko stoupá s věkem, ale při přítomnosti predispozice se může objevit i u mladších jedinců.


Příznaky mrtvice u psa

Pro CMP je typický náhlý nástup neurologických příznaků. Pes může během minut ztratit schopnost koordinovaného pohybu.

Nejčastější projevy zahrnují:

  • padání na jednu stranu,

  • kroužení,

  • výrazný náklon hlavy,

  • nekoordinovanou chůzi (ataxii),

  • nystagmus (rychlé pohyby očí),

  • slabost nebo ochrnutí končetin,

  • poruchy propriocepce (rovnováhy),

  • slepotu,

  • dezorientaci,

  • změny vědomí.

Rozsah postižení kolísá od mírné poruchy rovnováhy po těžký neurologický deficit.


Diferenciální diagnózy: ne každá neurologická epizoda je mrtvice

Akutní neurologický stav nemusí být vždy cévní mozková příhoda. Existuje několik onemocnění s podobným klinickým obrazem.

Vestibulární syndrom

Idiopatický vestibulární syndrom postihuje zejména starší psy a vzniká perakutně. Projevuje se náklonem hlavy, padáním a nystagmem. Na rozdíl od CMP obvykle chybí slabost končetin a změny vědomí. Prognóza bývá příznivá. Vestibulární syndrom může postihnout i mladé psy, příčinou bývá neléčený zánět uší, polypy, infekce CNS a pod.

Intoxikace

Otravy mohou způsobit ataxii, třes, záchvaty i poruchy vědomí. Často jsou přítomny i systémové příznaky, například hypersalivace nebo hypertermie.

Trauma hlavy

Intrakraniální krvácení po úrazu může klinicky vypadat jako hemoragická CMP. Anamnéza poranění je klíčová.

Zánětlivá onemocnění nervové soustavy

Meningoencefalitidy mohou mít akutní nástup, často však dochází k postupnému rozvoji příznaků a bývá přítomna bolestivost nebo febrilie.

Intrakraniální nádory

Mozkové nádory zpravidla způsobují postupné zhoršování, avšak při krvácení do nádoru může být klinický obraz náhlý.

Metabolické poruchy

Hypoglykémie, jaterní encefalopatie nebo elektrolytové dysbalance mohou vyvolat neurologické projevy bez primárního postižení mozku.

Definitivní rozlišení vyžaduje odborné neurologické vyšetření.


Rozdíly v diagnostice CMP u psa a u člověka

Při podezření na cévní mozkovou příhodu mají majitelé často tendenci srovnávat postup veterinární medicíny s humánní péčí. Mezi diagnostikou CMP u lidí a u psů však existují zásadní rozdíly.

V humánní medicíně je pacient s příznaky mrtvice okamžitě transportován do iktového centra, kde je v urgentním režimu provedeno CT/MRI mozku. Vyšetření umožňuje rychle odlišit ischemickou a hemoragickou příhodu a zahájit cílenou terapii.

U psů je diagnostický postup odlišný.

Veterinární lékař vychází primárně z anamnézy, klinického a neurologického vyšetření, laboratorních testů a zhodnocení dynamiky vývoje příznaků.

Urgentní CT mozku není u psů standardním prvním krokem, zejména z důvodu nutnosti celkové anestezie a s ní spojených rizik u akutních neurologických pacientů. V klinicky stabilních případech však může být zobrazovací vyšetření indikováno k potvrzení diagnózy nebo vyloučení jiných onemocnění. Citlivější metodou je magnetická rezonance (MRI), která detailně zobrazuje mozkovou tkáň a ischemické léze.

Zobrazovací metody vyžadují u zvířat anestezii zajišťující absolutní nehybnost. U pacientů s poruchou vědomí, nestabilním krevním tlakem nebo mozkovým edémem nemusí být akutní anestezie prospěšná. Rozhodnutí o provedení zobrazovací diagnostiky je proto vždy individuální.


První pomoc při podezření na mrtvici

Jakákoliv neurologická příhoda je urgentní stav a první pomoc spočívá v rychlém transportu psa k veterinárnímu lékaři. Psu nepodávat pití, jídlo, žádné léky. 

Chybou je čekat, zda se stav neupraví sám. Čas hraje roli zejména v prevenci sekundárního poškození a stabilizaci základního onemocnění.

Vzhledem k tomu, že u lidí je diagnóza velmi častá a čas je v případě této diagnózy rozhodující, je nutné, aby každý znal příznaky CMP u člověka a dokázal včas zareagovat přivoláním záchranné služby. 
Více o CMP u člověka se dočtete na webu WWW.CASJEMOZEK.CZ


Co rozhoduje o dalším vývoji

Prognóza závisí na lokalizaci léze, rozsahu poškození, rychlosti stabilizace a přidružených onemocněních psa.

Řada pacientů akutní fázi přežije, avšak s přetrvávajícím neurologickým deficitem. V této fázi vstupuje do hry rehabilitace, která zásadně ovlivňuje návrat funkcí, rovnováhy a kvality života.

Možnosti následné fyzioterapie, prognózu návratu pohybu i konkrétní terapeutické postupy podrobně rozebíráme v navazujícím článku zaměřeném na rehabilitaci psa po cévní mozkové příhodě ZDE.

 

Pes a hroznové víno

Toxicita hroznového vína a hrozinek pro psy (a kočky) byla mnoho let poměrně záhadnou. Ví se, že v mnoha případech po pozření hrozna a nebo hrozinek dochází k otravě. Ale proč? A proč ne u všech? Existovalo mnoho hypotéz, které byly postupně vyvrácené.  První popsaný případ prokázané intoxikace hroznovým vínem byl v roce 2001. 
Tajemství okolo otravy hrozny bylo zdá se velmi pravděpodobně definitivně prolomeno. Napomohl případ otravy psa doma vyrobenou modelovací hmotou, jejíž součástí byl vinný kámen. Příznaky otravy psa byly totiž totožné, jako při otravě hroznovým vínem. Studií se zjistilo, že v případech otrav vinným kamenem a hroznovým vínem byly zaznamenány stejné příznaky, laboratorní hodnoty a stejné histopatologické nálezy. 


VELMI PRAVDĚPODOBNĚ JE PŘÍČINOU OTRAV HROZNOVÝM VÍNEM KYSELINA VINNÁ, která je obsažena v hroznech, hrozinkách, vinném kameni a tamarindech. Pro psy a kočky je velmi silným nefrotoxinem (látkou poškozující ledviny).

Zatím nebyla stanovena přesně letální dávka pro psy, ale dle AniCura *) je pravděpodobná dávka 10-30g/kg hmotnosti zvířete.

Vinná réva je rostlina velmi variabilní. Vzhledem k tomu, že v různých odrůdách vína je rozdílný obsah kyseliny vinné a na obsah kyseliny mají vliv ještě další faktory, nelze určit, kolik vína a jaký druh je pro psa toxický.

Je jisté, že u psů, kteří mají nedostatečnou ledvinovou funkci stačí k intoxikaci nízká dávka. 

Jak se projevuje otrava hroznovým vínem?

  • bolest břicha
  • zvracení
  • průjem
  • snížená produkce moči až zástava močení
  • akutní selhání ledvin

Příznaky se začínají projevovat 6-12 hodin po pozření vína.

 

Co dělat při pozření hroznového vína psem?

Mnozí majitelé psů se zřejmě diví- řešit to, že pes žere víno? Však náš Azor spásá naší révu, co je živ a zdravý je jak buk! 
Je mnoho takových případů. Pes celý život víno žere a nic mu není. Na druhé misce vah je ovšem pes, který snědl pár kuliček a zemřel na selhání ledvin. Variabilní obsah kyseliny vinné a individuální citlivost psa ovlivnit nedokážeme. 


Pokud dojde k pozření vína psem a majitel chce z preventivních důvodů situaci řešit, postupuje se jako u jiných otrav, při nichž lze u psa vyvolat zvracení. Rozhodně je na místě konzultace s veterinární klinikou o dalším postupu. 

  • dle váhy psa stříkačkou psovi vpravte do tlamy 3% peroxid vodíku v dávce 1-2 ml na kg psa (ideálně ředěný na 1,5% koncentraci)
  • Aby se zvýšila pravděpodobnost zvracení, psa vezměte na vodítko krátce projít
  • Po vyzvracení podejte Enterozoogel a nebo aktivní uhlí 
  • kontaktujte veterinárního lékaře 

 

Závěrem

Dle nejnovějších studií je ozřejmena pravděpodobná toxická noxa v hroznovém víně. Kyselina vinná je nefrotoxin pro psa a kočku. Zvlášť nebezpečné jsou hrozinky, protože se jedná o koncentrovanou formu hroznového vína. 
V odrůdách vína se obsah kyseliny vinné liší, což může vysvětlovat,  že ne všichni psi se vínem otráví. Nicméně fakt, že kyselina vinná je nefrotoxin by mělo být varovnou informací pro majitele psů. 

Informace ze zahraničních zdrojů byly konzultovány a ověřeny Toxikologickým informačním střediskem, kterému patří velké poděkování za vstřícné a laskavé konzultování mých toxikologických dotazů.

*) síť veterinárních pracovišť v Evropě – https://www.anicuragroup.com/



Zdroje:
https://www.aspcapro.org/resource/toxic-component-grapes-and-raisins-identified
www.tierischehelden.de/weintrauben-giftig-fuer-hunde/
Zdeňka Svobodová, Helena Modrá a kolektiv, Veterinární toxikologie v klinické praxi

 

 

Vlasovec psí – nechtěný suvenýr z dovolené

Letní měsíce lákají majitele psů k cestám do zahraničí – ať už jde o dovolenou na jihu Evropy nebo účast na mezinárodní výstavě. Co už ale tak lákavé není, je riziko importu parazitárního onemocnění, které může  psovi fatálně poškodit zdraví. Léčba je nákladná, náročná a nejistá. Navíc je toto onemocnění specifické v tom, že klinické příznaky se projevují až několik let po nakažení parazitem. 

Co je vlasovec psí?

Vlasovec psí (Dirofilaria immitis) je parazit z kmene Nematoda (hlístice), který představuje pro psy a jiné teplokrevné živočichy riziko závažného onemocnění, které často končí smrtí zvířete. Dirofilarióza se označuje velmi příznačně jako srdeční červivost.

Vlasovec potřebuje k šíření mezihostitele v podobě komára a teplejší podnebí, proto se u nás (zatím) a až na ojedinělé výjimky výskytu tento parazit nevyskytuje. Pro vývoj parazita je nutná teplota ne nižší 14°C -21°C a optimální vlhkost. Na nákazu dirofiláriemi je vhodné myslet v období od dubna do listopadu. 

Častěji se s ním můžeme setkat při cestách na jih Evropy (především ve Španělsku, Francii, Itálii, Řecku, Chorvatsku nebo Bulharsku), v Americe, Austrálii nebo Asii. Avšak v posledních letech byla nákaza srdečními červy ojediněle zaznamenána i ve střední Evropě  – v Rakousku, Maďarsku, Slovensku a také v Česku. Zavlečení může souviset s importem psů z jiných států nebo s klimatickými změnami podnebí. 

(https://www.crouchvalevets.co.uk/)

Jak se pes nakazí?

Vlasovec potřebuje ke svému šíření mezihostitele v podobě komára, který při nasátí krve od infikovaného psa nasaje i larvální stádium parazita- mikrofilárie. Ty se v sacím ústrojí komára vyvíjejí v další infekce schopné stádium, které trvá 10-14 dní. Když infikovaný komár bodne další zvíře, mikrofilárie se dostávají do podkoží následně do cév a postupně se dostávají až do velkých plicních cév a pravé komory srdce. Přeměna z larválního stádia v dospělce trvá přibližně pět měsíců. Po zhruba šesti měsících vývoje v těle hostitele pohlavně dospívají a produkují další mikrofilárie, které kolují krevním řečištěm psa.  Červi mohou v těle psa žit několik let (udává se rozmezí 5-7 let), než pes hyne na srdeční selhání. Dospělý jedinec červa připomíná špagetu a dorůstá délky až třicet centimetrů.

 

 

Příznaky onemocnění a léčba

 

Vzhledem k tomu, že příznaky nastávají ve chvíli, kdy dospělí červi začínají omezovat průtok krve srdcem a omezují dýchání, na přítomnost vlasovce se přichází poměrně pozdě a léčba je velmi komplikovaná až nemožná. 

Příznaky onemocnění jsou:

dušnost

kašel

hubnutí

anemie

snížená aktivita psa, malátnost

selhávání orgánů

 

PREVENCE je jediná cesta, jak se vyhnout tomuto závažnému onemocnění.

Před cestou do oblastí, kde se vlasovec psí vyskytuje navštivte svého veterináře a požádejte ho o antiparazitikum, které je účinné proti těmto hlístům. Tyto preparáty  jsou v podobě spot onů a nebo tablet. Návštěvu veterináře naplánujte minimálně týden před odjezdem. Je vhodné přibalit i repelentní prostředky proti komárům.

 

TESTOVÁNÍ přítomnosti antigenu parazita v krvi psa je možné prostřednictvím testu SNAP 4Dx Plus u veterinárního lékaře. Přítomnost antigenu je prokazatelná 6-7 měsíců po nakažení vlasovcem. SNAP 4Dx Plus test je vhodné provádět JEDENKRÁT ROČNĚ v rámci preventivního vyšetření psa a nebo při podezření na přítomnost onemocnění, které se testem detekují. Jedná se právě o dirofilarii, boreliozu, anaplazmozu a ehrlichiozu.

 

 

 

 

 

zdroje:
Crouch Vale Veterinary Practice. Heartworm in dogs. [online]. Crouchvalevets.co.uk, ©2022 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://www.crouchvalevets.co.uk/news/heartworm-in-dogs/
MVDr. Jiří Šerák. Vlasovec psí – srdeční červivost. [online]. Sherak.cz, ©2022 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://www.sherak.cz/vlasovec-psi-srdecni-cervivost/
VET-PLUS s.r.o. Vlasovec psí. [online]. Vet-plus.cz, ©2023 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://www.vet-plus.cz/vlasovec-psi/
Vaše Veterina. Srdeční červivost – Dirofilaria immitis. [online]. Vaseveterina.cz, ©2023 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://www.vaseveterina.cz/blog/dirofilaria-psa/
VetSupply Australia. Heartworm disease in dogs. [online]. Vetsupply.com.au, ©2023 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://www.vetsupply.com.au/blog/heartworm-in-dogs/
Klinika Yorica. Vlasovec psí – dirofilarióza. [online]. Klinika-yorica.cz, ©2023 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://www.klinika-yorica.cz/clanky/vlasovec-psi/
Idaho Veterinary Hospital. Heartworm prevention and treatment. [online]. Idahovethospital.com, ©2023 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://idahovethospital.com/heartworm-prevention/
 
 
Zeptat se služby ChatGPT
 
 
 

 

 

Srst s podsadou nestříhejte!

Jako každý rok i letos  s oteplováním přichází mánie stříhání psů. JENŽE velká část psích plemen má srst s podsadou, která není ke stříhání určena a ostříhání psu škodí.
Jen letos jsem v provozovně fyzioterapie měla ostříhanou kříženku border kolie(majitelka si psa ostříhala sama strojkem z Lidlu…) a hrubosrstého jack russel teriéra ostříhaného úplně na krátko- též domácí tvorba. On ten pes totiž nosil na těch chlupech domů nepořádek.

Bohužel se najdou i psí salony, kde vám na požádání psa s podsadou bez mrknutí oka vezmou strojkem.

A jak je to tedy s tím (ne)stříháním?

Psí srst můžeme rozdělit z hlediska údržby na dva typy:

  • srst, která se stříhá a jinak kosmeticky upravuje – pes nemá podsadu

  • srst, která má podsadu a nestříhá se

 

  • samostatně pak stojí plemena bezsrstá

 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. 

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

 

Funkce srsti:

Srst psa má obrovský význam v termoregulaci zvířete. Pes, jak známo se nedokáže chladit pocením jako člověk, jeho potní žlázy jsou v minimálním množství a k regulaci teploty jsou nedostatečné. Hlavní mechanismus ochlazování psa je pomocí odpařování přebytečného tepla prostřednictvím zrychleného dýchání, odborně nazývaného jako termická polypnoe. Běžně se dechová frekvence dostává z klidových 10-30 dechů za minutu až na 250 za minutu. 
Srst psa je dalším velkým pomocníkem v regulaci teploty psa, protože díky stavbě psí srsti je pes dokonale chráněn před vnějšími vlivy prostředí a pokud má srst s podsadou, tak má ideální prostředek k udržení tělesné teploty v zimě a ochraně proti přehřátí v létě.

Srst tedy:

  • chrání psa před vnějšími vlivy- déšť, slunce, mráz
  • pomáhá odvodu tepla a nebo odvodu tepla brání (termoregulační funkce)

 

Plemena psů s vlasovou strukturou srsti jsou bez podsady a nebo s podsadou- liší se podle plemene. Tato srst se běžně upravuje střihem dle standardu plemene a nebo požadavku plemene, jelikož srst roste jako vlasy. Stříháním dle standardů střihů jednotlivých plemen nezasahujeme do termoregulační funkce srsti psa (která je u tohoto typu srsti navíc minimální). Není dobrý nápad takové plemeno vzít na léto „trojkou“, protože odhalená a citlivá kůže se na slunci může spálit.

Plemena psů s hrubou srstí se udržují trimováním. Jsou majitelé, kteří místo trimování v salonech požadují stříhání a nebo si psa ostříhají doma sami. Tento typ srsti nemá podsadu a k odstranění odumřelých chlupů slouží právě technika trimování a stříhání není vhodnou technikou údržby této srsti.

Plemena psů s podsadou jsou ta, kde je přítomna krycí srst a podsada. Během ročního období dochází k výměně srsti podsady- na léto pes vylíná tak, že podsada je minimální a na zimu výrazně zhuňatí a podsada je výrazná. Krátkosrstá plemena jako maďarský ohař, pinč, dobrman atp. mají i v zimním období podsadu minimální a nebo žádnou. Plemena s takovým typem srsti jsou obecně náchylnější jak k přehřátí, tak podchlazení.
Plemena se středně dlouhou a nebo dlouhou srstí jsou dokonale vybavena k odolávání klimatickým vlivům právě tím, že krycí srst chrání psa před deštěm, sluncem a podsada vykonává funkci termoregulační- v létě zabraňuje přehřátí psa a v zimě podchlazení.

A právě u psů s takovým typem srsti majitelé v dobré víře udělají poměrně zásadní chybu- psa na léto ostříhají. Sama mám tervuerena a celé léto slyším dobrácké „odborné“ rady- „ostříhejte toho psa, vždyť mu musí být hrozné horko“, „proč toho psa trápíte, nebylo by lépe ostříhanému?“, „podívejte se, sotva dýchá, to je jasný, v těch chlupech je mu horko“.
Naopak! Pokud bych psa ostříhala, bude mít velice vážné potíže s tím, aby se v létě nepřehřál.

Někdy je opodstatněné psa se srstí s podsadou ostříhat, respektive prostříhat v kvalitním psím salonu po poradě s veterinářem  z hlediska zdravotního a to jsou kožní problémy, hormonální poruchy tvorby a růstu srsti atp. U zdravého zvířete toto opodstatnění opravdu nemá a psovi jednoznačně škodí. 

Výstavní úpravy srsti s podsadou jsou zásahy pouze do pesíků, tedy krycích chlupů a jedná se o úpravu tvaru tlapek, ocasu, linie břicha a hrudi a podobně (jako například u zlatého retrívra či irského setra). 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. 

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

 

Na přiloženém schématu přejatém ze zahraničního webu je jasně vidět, jak srst s podsadou funguje. A také, že je důležité psa s podsadou pravidelně odumřelé podsady zbavovat, aby srst byla vzdušná, bez odumřelých chlupů a mohla dobře plnit svou funkci:

Horní schémata ukazují, jak vypadá srst zbavená podsady a srst s podsadou.
Dolní schéma ukazuje, jaký je rozdíl v proudění vzduchu a odvodu tepla srstí vyčesanou a nevyčesanou a jak působí slunce na srst ostříhanou.  Zároveň je patrné, jak působí podsada v zimě- teplo, které si pes vytvoří svalovou prací nepustí ven a studený vzduch nemá šanci psa ochladit skrz hustou podsadu.

Bohužel se setkávám neustále s případy ostříhaných psů v rámci „lepšího“ komfortu v létě, nebo dokonce kvůli tomu, že pes na chlupech nosí domů nepořádek. (Takovým lze doporučit místo psa třeba želvu).

 

O srst s podsadou je nutné důkladně pečovat, aby mohla plnit svou termoregulační funkci 

Místo stříhání je nutné psu důkladně srst vyčesávat a zbavovat staré podsady. Pokud je srst zacuchaná a i v teplém počasí je plná zimní podsady, pes se necítí komfortně, protože srst nedokáže plnit svou termoregulační funkci plnohodnotně. Zejména po zimě bývá vyčesávání bohaté podsady zdlouhavé a jedno vyčesání psa zimní podsady nezbaví. Psa je nutno vyčesávat důkladně a několikrát, protože pes podsadu uvolňuje postupně. 

 

Jarní vyčesávání podsady. Asi čtvrté kolo důkladného vyčesání a pořád je podsady dost. 


Zdroj: vlastní

 

Pár konkrétně-anonymních případů z praxe:

Slečna s australským ovčákem  přišla na rehabilitaci pro bolestivost zad jejího psa. Veterinář (!!) doporučil psa vzít nakrátko, protože dle něj psa bolí záda proto, že místo na pelechu lehá na dlažbě, tudíž na záda nastydl. Majitelka nelenila a australského ovčáka s bohatou srstí opravdu ostříhala, nicméně zjistila, že psa záda bolí stále. Vyjádřila jsem podezření na vážné degenerativní změny  páteře dle klinického obrazu (pan doktor se neobtěžoval udělat ani RTG) a majitelku referovala zpět na veterinu. Po pár dnech přišel mail, že doktor neochotně psa zrentgenoval a v příloze mi poslala RTG psa s velice rozsáhlými spondylotickými změnami.
Pes samozřejmě nadále lehá na dlažbě místo v pelechu…

Majitelka koně mě pozvala na osteopatické ošetření koně. Kolem pobíhal nakrátko vystříhaný kříženec ovčáka téměř dohola a partner majitelky a spolumajitel psa neměl nic lepšího na práci, než psa v průběhu ošetření koně zlejvat vodou z hadice, protože psovi je horko ( vážně?) .

Majitelka feny border kolie vystříhává břicho nakrátko, protože pes na břiše nosí domů zvenku nepořádek. Na namítnutí, že naruší termoregulaci psa díky narušení integrity srsty odvětila, že ho stejně bude vyholovat, protože prostě nosí domů nepořádek…

Majitelka  x zlatého retrívra přišla před pár lety na rehabilitaci se psem vystříhaným tak, že  hlavu, nohy a ocas nechala  osrstěnou, zbytek  byl ostříhaný. „Aby jí nebylo horko“. Po vysvětlení funkce srsti psa jedno léto psa nechala zarůst. Další rok  byla  fena opět ostříhaná.  Protože v těch chlupech je jí prostě horko….

 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. Takhle ostříhaný pes se světlou kůží se na slunci velmi snadno spálí.

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

 

Rizika ostříhání srsti jsou následující:

  • přehřátí psa vlivem pozbytí termoregulační funkce srsti
  • spálení od slunce!
  • snížení kvality srsti psa- často se stává, že po ostříhání se rapidně zhorší kvalita srsti a trvá, než nabyde původní kvality
  • prochladnutí- opravdu není záruka, že celé léto budou tropy
  • nachlazení v oblasti ledvin a močových cest, velkých nervových plexů zejména pak lumbosakrálního

 

Pokud máte psa vyholeného po ortopedické a nebo jiné operaci a nebo z jiného zdravotního důvodu, pak je nutné psa chránit před slunečním zářením a vyholenou oblast natírat opalovacím krémem po dobu, než narostou chlupy. (Dětské opalovací mléko je použitelné i pro psa, pochopitelně není vhodné nechat psa natřenou partii olizovat). Kůže je citlivá a velmi náchylná ke spálení od slunce. Při delším pobytu na slunci je vhodné psu dát bavlněné triko, které bude oholenou část krýt a přesto nebude psa nikde škrtit a nebude ho mít upnuté. Nejideálnější je vyholeného psa slunečnímu záření vystavovat co nejméně. Pokud máte psa oholeného a je chladno či deštivo, je velice vhodné psovi na vycházky a pobyt venku pořídit funkční deku pro psy (Hurta, Back on Track). 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. 

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

První pomoc při uštknutí zmijí u psa

Jaro, léto a začátek podzimu znamenají vyšší riziko kontaktu psa s hady. V České republice žije jediný jedovatý druh – zmije obecná (Vipera berus). Přestože nejde o agresivního hada, k uštknutí psů dochází pravidelně, protože:

  • hada často očichává,
  • dostává se k němu velmi blízko,
  • a bývá nejčastěji uštknut do oblasti hlavy nebo končetin.


Jak poznat zmiji?

V České republice se kromě zmije obecné můžete setkat také s užovkou hladkou, podplamatou, stromovou a nebo obojkovou.

Typická užovka obojková mívá za hlavou světlé skvrny tvořící takzvaný „obojek“.

V praxi ale bývá rozlišení v terénu obtížné a krátký pohled na hada nemusí být pro laika dostatečný.

Ve skutečnosti majitelé velmi často samotné uštknutí nevidí. Pes náhle zakňučí, uskočí, začne kulhat nebo rychle otékat a člověk si teprve následně všimne hada – nebo jen jeho části.

V řadě případů navíc majitel vůbec netuší, zda šlo skutečně o zmiji. Had bývá schovaný v trávě, mezi kameny nebo rychle zmizí. Často člověk zahlédne pouze ocas nebo krátký pohyb v porostu. 
Rozpoznání uštkutí zmijí od kousnutí užovkou je nejlépe identifikovatelné podle stop na kůži psa. 


Jak vypadá rána po uštknutí zmijí?

Zmije obecná má solenoglyfní chrup – tedy dlouhé jedové zuby, které nejčastěji zanechávají dvě vpichové ranky vedle sebe. Ale pozor!

Ranky mohou být:

  • drobné,
  • špatně viditelné,
  • a často rychle překryté otokem.

Pokud se had trefil pouze jedním zubem, může být patrná jen jedna ranka.

Proto pro podezření na uštknutí zmijí mějte vždy, když kromě ranky v kůži rychle nastupuje:

  • rychle vznikající bolestivý otok,
  • zarudnutí,
  • krváceniny v okolí,
  • a výrazná bolestivost.


Jak vypadá kousnutí užovkou?

Užovky nemají jedové zuby jako zmije. Jejich chrup tvoří drobné zahnuté zoubky bez jedových tesáků.

Kousnutí užovkou proto většinou připomíná:

  • drobné škrábance,
  • více malých vpichů vedle sebe,
  • nebo povrchové otisky zoubků.

Výrazný rychle se šířící otok typický pro zmijí uštknutí u kousnutí užovkou obvykle nevzniká.


Co obsahuje zmijí jed?

Zmijí jed obsahuje směs peptidů, polypeptidů, proteinových toxinů a enzymaticky aktivních látek. Působí především cytotoxicky – poškozuje buňky a tkáně v okolí uštknutí. Zároveň zvyšuje propustnost cév a způsobuje jejich rozšíření, což vede k průniku tekutin a krevních složek mimo krevní řečiště a následnému vzniku výrazného otoku.

Součástí účinku jedu je také zánětlivá reakce, porucha srážlivosti krve a hemolýza, tedy poškození červených krvinek. V těžších případech může dojít i k poškození některých orgánů, například ledvin, jater nebo srdeční svaloviny.

Rozsah reakce závisí na:

  • množství aplikovaného jedu,
  • lokalitě uštknutí,
  • velikosti psa,
  • zdravotním stavu,
  • a individuální citlivosti organismu.

Kdy může zmije psa uštknout?

Nejčastěji při:

  • pohybu v vysoké trávě,
  • mezi kameny,
  • v lese,
  • na loukách,
  • ve vřesovištích, borůvčí a nebo kleči,
  • nebo v suchém a slunném terénu.

Had nevnímá zvuky jako člověk. Vibrace půdy zachycuje prostřednictvím čelistí a tyto otřesy přenáší na sluchový aparát. Dospělého člověka proto často zaznamená dříve než psa pobíhajícího desítky metrů před majitelem.

Proto je nejlepší prevencí před uštkutím zmijí mít neustále psa na dohled, sledovat terén okolo sebe a sledovat aktivitu vašeho psa.

Pes na volno zkrátka vyžaduje plnou pozornost majitele. Pokud ji majitel nechce nebo nemůže věnovat, pes by měl být na vodítku.

Zmije samozřejmě může psa uštknout i v případě, že ho máte na dohled, pes hada neloví ani neočuchává a přesto se dostane příliš blízko. Výše uvedená preventivní opatření ale významně snižují riziko kontaktu s hadem.


Příznaky uštknutí zmijí u psa

Příznaky se mohou rozvíjet během několika minut až hodin.

Typické jsou:

  • rychle vznikající otok,
  • bolestivost,
  • zarudnutí,
  • krváceniny v okolí rány,
  • kulhání,
  • výrazná reakce na dotek.

U některých psů zůstane reakce pouze lokální. U jiných může dojít k rozvoji závažného celkového stavu.

Objevit se může:

  • zrychlené dýchání,
  • zrychlená srdeční frekvence,
  • slabost,
  • malátnost,
  • třes,
  • zvracení,
  • průjem,
  • bolest břicha,
  • potíže s dýcháním,
  • kolaps.

V nejtěžších případech může dojít k anafylaktické reakci, poruše vědomí nebo oběhovému selhání.


Co dělat při uštknutí psa?

Majitelova panika a stres stresují i psa. Zvyšuje se tepová frekvence a jed se následně rychleji šíří organismem.

Zmijí jed působí hemoragicky, hemolyticky a cytotoxicky. Zaškrcení může výrazně zvýšit koncentraci jedu v postižené oblasti a způsobit rozsáhlé poškození tkání nebo nekrózu.

Pohyb urychluje šíření jedu tělem.

Ideální je psa odnést k autu a co nejrychleji ho transportovat na veterinární pracoviště. Veterináře předem telefonicky informujte o vašem příjezdu.

Pokud psa nemůžete nést, dojděte s ním klidně co nejkratší možnou trasou na místo, kam může přijet auto.

V dojezdových lokalitách záchranné veterinární služby PetMedic a nebo Zvíře+ neváhejte využít jejich odborných služeb, zajištění veterinární péče na místě a rychlého transportu na veterinární pracoviště!
V komplikovaném terénu, kdy nejste schopni rychle a bezpečně transportovat psa vlastními prostředky požádejte o asistenci Hasičský záchranný sbor, v horských lokalitách požádejte o pomoc Horskou službu.

Pokud je to možné, přiložte chladný obklad.

Byl-li pes uštknut do končetiny a máte k dispozici dlahu typu SamSplint, můžete končetinu šetrně znehybnit.


Co při uštknutí psa nikdy nedělat

Řezání rány nepomáhá odstranit jed a pouze zvyšuje riziko infekce a dalšího poškození.

Tento postup je neúčinný a zdržuje transport psa k veterináři.

Pes po uštknutí často panikaří. Právě pohyb ale významně urychluje šíření jedu tělem.


Jaká je šance, že pes přežije?

Zmijí uštknutí je pro psa reálně přežitelné, ale také reálně smrtelné.

Intenzita reakce závisí na mnoha faktorech:

  • věku psa – ohroženější jsou štěňata a senioři,
  • kondici a zdravotním stavu,
  • individuální citlivosti organismu,
  • lokalitě uštknutí,
  • množství aplikovaného jedu,
  • a rychlosti veterinární pomoci.

Nejrychleji se jed šíří při uštknutí do oblasti hlavy, krku, hrudníku nebo břicha. Relativně příznivější bývá uštknutí do končetiny.

Na jaře mají zmije po zimování často větší zásoby jedu. Někdy naopak dochází k takzvanému „suchému“ kousnutí bez aplikace jedu.

Velkou roli hraje také reakce majitele. Pokud budete otálet, situaci podceníte nebo o uštknutí vůbec nevíte, prognóza psa se výrazně zhoršuje.

Při včasné veterinární péči je ale prognóza u mnoha psů dobrá.


Pozor na zmije v Chorvatsku!

Pokud cestujete se psem do Chorvatska, je potřeba počítat i s výskytem nebezpečnějšíhodruhu hada než v České republice.

 

Nejvýznamnější je zmije růžkatá (Vipera ammodytes), která patří mezi nejjedovatější evropské hady. Typická je výrůstkem („růžkem“) na špičce nosu.

Vyskytuje se hlavně:

  • v kamenitých oblastech,
  • ve zídkách,
  • mezi skalami,
  • v suchém porostu,
  • podél turistických cest.

Její jed působí agresivněji než jed zmije obecné a může vyvolat výraznější systémovou reakci organismu.

Princip první pomoci je ale stejný:

  • zachovat klid,
  • zabránit pohybu psa,
  • nezaškrcovat končetinu,
  • a co nejrychleji vyhledat veterinární pomoc.

    Před cestováním do zahraničí je velmi důležité mít zjištěné kontakty na tamní veterinární pohotovostní pracoviště!
    Aplikace Zvíře+ obsahuje kontakty i na některá pohotovostní pracoviště v Chorvatsku. Tato aplikace patří do telefonu každého majitele psa!

zdroje fotografií:
zmije růžkatá: https://blogorgonopsid.blogspot.com
zmije obecná: Monaco Nature Encyclopedia

Pes a léto

Léto je v posledních letech teplotně nevypočitatelné a velká část teplého období bývá teplotně nesnesitelná pro lidi i pro zvířata. Ale nejen horké počasí je úskalím letních dní..
Na co by měl majitel psa myslet a na co být připraven?

  1. Prochladnutí psa díky nedostatečnému vysušení psí srsti
  2. Hotspot
  3. Syndrom mrtvého ocasu
  4. Otrava sinicemi
  5. Spáleniny polštářků tlapek
  6. Přehřátí
  7. Lokální popáleniny kůže
  8. Intoxikace vodou
  9. Akutní zánět slinivky
  10. Uštknutí zmijí a nebo bodnutí včelou
  11. Tonutí Read More

Jak správně chladit psa a jak je to se stříháním srsti?

Počasí rovnou ze zimního období přeskočilo do půlky léta a začíná každoroční virtuální válka na sociálních sítích  na téma stříhat- nestříhat a jak chladit psa.  Každý majitel by měl být obeznámen s tím, jak zacházet se psem v letním období, aby psu neublížil. Vzhledem k tomu, kolik je ročně případů přehřátí psů se domnívám, že velká část majitelů psů je negramotná a naprosto nepřístupná vyslechnutí informací…

Read More

Intoxikace vodou

Každé léto se pod tímto článkem objeví komentáře, že intoxikace vodou je nesmysl a zbytečné strašení majitelů psů.

Jenže každý rok veterináři řeší psy, kteří po zdánlivě nevinné hře ve vodě skončí v kritickém stavu.
A někteří z nich bohužel nepřežijí….




Jak se může pes otrávit vodou?

Při přijetí většího množství vody, než je tělo zvířete schopno absorbovat, dochází ke zředění krevní plazmy (hypoosmolalita), protože ledviny nestíhají filtrovat a zahušťovat krev. Zároveň v krvi prudce poklesne obsah sodíku a vzniká tzv. hyponatrémie.  Velmi rychle dochází k totálnímu rozvratu vnitřního prostředí organismu, buňky zvětšují svůj objem ve snaze vnitřní nerovnováhu vyrovnat. Vlivem otoku buněk dochází k otoku tkání orgánů, včetně otoku mozku. Ten může vést ke změnám chování, křečím, bezvědomí a v nejhorším případě i k úhynu.

Příznaky

  • zvracení
  • letargie
  • ztráta koordinace
  • nadměrné slinění
  • „skleněné“ oči
  • bledé sliznice
  • rozšířené zornice
  • nadmutí
  • potíže s dýcháním
  • nadměrné močení
  • křeče
  • bezvědomí (pokročilé stádium intoxikace) – smrt


První pomoc

První pomoc pro psa je v tomto případě klíčová k jeho záchraně: okamžitý transport k veterinárnímu lékaři. První příznaky se mohou objevit už během hry nebo během několika minut až hodin po jejím ukončení.


 Jak předejít intoxikaci vodou u psa? 

  • Mějte hrátky psa ve vodě pod kontrolou- zamezte dlouhodobému chytání vody z hadice, aportování hraček z vody. Tato zábava by měla být krátkodobá a kontrolovaná majitelem.
  • Nenechávejte psa s kropícím zařízením o samotě bez dozoru, pokud má sklony vodu chytat.
  • Pokud pes vykazuje příznaky, které jsou výše uvedené, neprodleně navštivte veterinu a upozorněte na aktivitu ve vodě!

Přehřátí psa

Přehřátí psa

Přehřátí je jednou z nejčastějších příčin akutního ohrožení života psa. Přehřátí bohužel často končí zbytečnou smrtí zvířete…

Stupeň přehřátí psa a reverzibilita stavu závisí na době, po kterou byl pes vystaven zvýšení teploty těla a o kolik stupňů se tělesná teplota zvýšila. Jestliže se teplota zvýšila nad hodnotu 41–41,5 °C, nastávají již neurologické příznaky a orgánové poškození. Pes je v ohrožení života.

Pes, na rozdíl od člověka, nemá dostatek potních žláz a nedokáže se chladit pocením. Hlavním regulačním mechanismem je ochlazování přes tlamu zvířete, termická polypnoe, což je evaporační chlazení.

Bohužel si mnoho majitelů psa myslí, že pokud se pes přehřeje, stačí ho „jen“ ochladit a pes bude v pořádku.

 


Co se v těle děje při přehřátí

Přehřátí není jeden moment, ale rychlá kaskáda selhání organismu, rychle dochází k selhání kompenzačních mechanismů psa a následky jsou mnohdy skutečně fatální.

Přehřátí lze dělit do několika stádií.

  1. Kompenzace – pes zrychleně dýchá, cévy se rozšiřují a organismus se snaží odvádět teplo. 
  2. Dekompenzace – teplota stoupá nad ~41–41,5 °C, začíná poškození buněk a nervového systému, mechanismy chlazení už nestačí.
  3. Systémový kolaps  – dochází k poškození cévního endotelu, úniku tekutin z cév a rozvratu mikrocirkulace.

Smrt není způsobena samotnou teplotou, ale následnou kaskádou selhání organismu:

  • mozkový edém → otok mozku, křeče, koma
  • DIC → porucha srážení krve
  • šok → selhání prokrvení orgánů

Další následky přehřátí : 

Nervová soustava –  při přehřátí psa  dochází k edému mozku, křečím, komatu a nevratnému poškození neuronů (edém mozku), což vede často ke smrti. Nadále jsou zasaženy další orgány:

Játra – destrukce hepatocytů, akutní selhání jater.
Ledviny – akutní tubulární nekróza, riziko selhání ledvin do 48 hodin po přehřátí.
Srdce – náhlá smrt, ischémie myokardu, tachyarytmie.
Svaly –  rhabdomyolýza, sekundární poškození ledvin.


Prevence hypertermie psa v letním období

Pohoda a prevence hypertermie psa v letním období je závislá i na dalších faktorech, které může ovlivnit jeho majitel:


Plemena psů s podsadou v letním období nestříhejte 

Mnoho majitelů psů se domnívá, že jejich psovi s hustou srstí a podsadou prospěje, že ho na léto ostříhají. Není to pravda! Hyperventilace je normální a hlavní termoregulační mechanismus. Srst psa není pro psa utrpením a zátěží, ale naopak ochrana před horkem. Dobře udržovaná srst zastává funkci termoizolační. 

Bavíme-li se o plemenech bez podsady (yorkshire teriér etc.) a naháči, situace je zde jiná. Srst plní funkci spíše ozdobnou, než termoregulační a plemena bezsrstá je nutné chránit před slunečním zářením stejně, jako kůži lidskou. Někdy musí být srst s podsadou u psa prostříhaná ze zdravotních důvodů, ale jedná se o výjimečný důvod ostříhání srsti psa.

Bohužel se v praxi veterinárního fyzioterapeuta setkávám s tím, že majitel přichází s dlouhosrstým plemenem s podsadou v létě ostříhaným na půl centimetru…

Mnohem větší službu svému psu prokážete, když budete pravidelně pečovat o srst svého psa a důkladně ho zbavíte zimní srsti. Pes se mnohdy zbavuje zimní podsady ještě na konci května.

Více o (ne)stříhání psů se dočtete ve článku ZDE.


Nenechávejte svého psa v autě ani na pár minut

Každoročně může být natočeno x spotů a napsáno x článků na téma, jak nesmírně nezodpovědné je nechat psa v autě s vypnutým motorem (klimatizací/větráním) a každý rok pár psů zbytečně zemře na přehřátí a následný šok. 

Pokud je venku vysoká teplota, v autě nastává skleníkový efekt, kdy během desítek sekund prudce stoupá teplota (během deseti minut až na 65 °C!).

 

 


Venčete svého psa ráno a večer a vyhýbejte se fyzickým aktivitám

Přizpůsobte obvyklý režim aktuálnímu počasí. Pes se v horkém poledni hodinové vycházky rád vzdá ve prospěch polehávání ve stínu a chladu. Vyhněte se (pokud možno) venčení v odpoledních hodinách úplně, nebo je alespoň zkraťte na nezbytnou dobu (vykonání potřeby). I aktivní jedinci v horkém počasí většinou ve své aktivitě poleví a jsou rádi, pokud mají klidný a chladný prostor pro odpočinek. Trénink sportovních aktivit úplně odložte na příhodnější počasí.


Nezapomínejte, že asfalt je rozpálený a od asfaltu či dlažby jde největší teplo

…a že pes má dýchací cesty níž, než my, lidé, a rozpálený vzduch z asfaltu a dlažby dýchají…

Nejvíce trpí plemena brachycefalická (krátkolebá) a psi s onemocněním zvaným kolaps průdušnice. Pokud možno se snažte vyhýbat takovým cestám a přecházet je jen v nutných případech a venčit na lesních cestách či cestách bez dlažby i asfaltu. Ovšem ne vždy je možné se tomuto prostředí úplně vyhnout. Opět platí – zkraťte venčení pouze na nezbytnou dobu a delší venčení plánujte na brzké ráno či pozdní večer.
Další riziko nadměrného pohybu psa po rozpáleném asfaltu jsou popáleniny na polštářcích končetin psa.


Omezte sportovní aktivity

I sportovně aktivního psa nechte odpočívat. Žádný trénink není tak důležitý, jako zdraví psa. Majitel musí přemýšlet za svého psa. Protože pes, který miluje aport, by klidně aportoval do padnutí i v největším horku v poledne. Ale jsme to my, jejich majitelé, kdo musí přílišné nadšení pro sport a míček krotit. Fyzická aktivita zvyšuje tělesnou teplotu zvířete díky svalové práci. Kombinace horkého počasí a přílišné fyzické aktivity není úplně ideální kombinací.


Zajistěte dostatek pitné vody

Malá miska na vodu nestačí. Na léto je vhodné psu zajistit větší množství čerstvé vody, zejména tehdy, pokud je pes celý den mimo dozor svého majitele, který je mimo domov. Pro více psů velkého plemene neváhejte psům poskytnout vodu v menším kyblíku. Vhodné je také misku a nebo kyblík zajistit tak, aby ji psi nemohli převrhnout a vylít.


Zvolte správný typ náhubku

Na psa nepatří náhubek, ve kterém nemůže otevřít tlamu a chladit se. Stejně jako fixační náhubek, který NENÍ náhubkem pro denní použití! Jak bylo zmíněno výše, hlavní „chladící“ mechanismus je právě psí tlama…

Více o správném náhubku se dočtete ve článku ZDE.


I aktivity ve vodě mohou být pro psa nebezpečné!

Pokud budete nechávat psa trávit dlouhou dobu plaváním a nebo aportováním míčku z vody, dojde velice snadno k přehřátí. Plavání a aportování je fyzická aktivita, která zvyšuje tělesnou teplotu svalovou prací. Pes ve vodě nemůže plavat s otevřenou tlamou, nemůže se ochlazovat zrychleným dýcháním, když má v tlamě míček. Navíc chladná voda způsobí vazokonstrikci periferních cév – chladem se stáhnou malé cévy na povrchu těla a tím se zvyšuje teplo v tělesném jádru.

Delším pobytem v chladnější vodě a nebo následným prochladnutím může dojít k nepříjemné záležitosti, které se říká syndrom mrtvého ocasu – o něm se dočtete v tomto článku.

Poměrně málo se ví o tom, že pokud pes (a nebo člověk) přijme mnoho tekutin naráz, může dojít ke smrti. U lidí se jedná o hloupé sázky a hry, kdo vypije víc (několik případů úmrtí na hyperhydrataci bylo v USA) a u psa se toto děje v případech her psa s rozprašovačem vody, chytání vody z bazénu, rybníku a podobně. V tomto vedou jednoznačně borderkolie a jiní „ADHD“ jedinci, kteří se zacyklí v jedné aktivitě a dokážou u ní strávit neskutečné množství času.

Více o hyperhydrataci se dočtete ZDE.


… A CO DĚLAT, POKUD K PŘEHŘÁTÍ PSA DOJDE?

Příznaky hypertermie psa:

  • zrychlené, obtížné dýchání
  • červené sliznice, husté, vazké sliny, nebo pěna u tlamy
  • dehydratace – (při vytvoření kožní řasy se kůže vrací zpět velmi pomalu)
  • skelný pohled, nervozita, panika, dezorientace zvířete, později apatie
  • zvýšená tepová frekvence, zvýšená teplota, třes
  • později nastává apatie, bezvědomí, koma a smrt

První pomoc při přehřátí psa:

Psa přenést na dobře větrané, chladnější a stinné místo.
POSTUPNÉ (!!!!!) ochlazování zvířete – balení tlapek do studených (ne ledových) hadrů, ručníků. Je-li pes při vědomí, nabídneme čerstvou, vlažnou vodu k pití v malých dávkách. Nenechte psa vypít velké množství vody naráz – mohlo by dojít k zvracení, což je při dehydrataci velmi nežádoucí. Můžeme postupně ochlazovat vlažnou vodou zbytek těla. Nikdy psa nechlaďte nárazově ponořením nebo politím studenou vodou, šokový stav organismu by se mohl prohloubit! Na přehřátého psa použijte vlažnou vodu (teploty těla) a postupně můžete teplotu vody snižovat.

Pokud dojde k bezvědomí a následné zástavě srdeční činnosti, zahajte kardiopulmonální resuscitaci. Článek o resuscitaci naleznete ZDE.

Po ochlazení a stabilizaci stavu zvířete jej dopravte k veterináři nebo využijte výjezdové veterinární služby. Veterinární lékař posoudí stav psa a zahájí další léčbu hypertermie.


Rizikové skupiny:

  • štěňata
  • staří nebo nemocní jedinci
  • psi trpící nadváhou
  • malá a bezsrstá plemena
  • molosoidní a brachycefalická plemena
  • psi ve sportovní či pracovní zátěži