Intoxikace vodou

V létě bychom měli my, lidé dodržovat pitný režim a našim psům poskytnout dostatek čerstvé pitné vody. Ovšem všeho moc škodí a jak se říká, dobrého pomálu. Nadměrný příjem tekutin může způsobit vážné zdravotní problémy nám i našim psům.
U psa k hyperhydrataci může dojít v letním období při hře ve vodě, kdy pes při aportování hraček, potápění, skákání do vody spolyká větší množství vody za krátký čas a nebo při chytání vody z hadice, což je oblíbená letní zábava mnoha psů – pes samozřejmě v zápalu hry nedokáže odhadnout, že už přijal více vody, než jeho organismus dokáže zvládnout.

Co se vlastně při intoxikaci vodou s tělem stane?

Při přijetí většího množství vody, než je tělo zvířete schopno absorbovat, dochází ke zředění krevní plazmy (hypoosmolalita), protože ledviny nestíhají filtrovat a zahušťovat krev. Zároveň v krvi prudce poklesne obsah sodíku a vzniká tzv. hyponatrémie. Dochází k nerovnováze sodnodraselné pumpy, která je klíčová pro transmembránový přenos mezi buňkami a mimo jiné je zodpovědná za vedení elektrického potenciálu svalových a nervových buněk a vyrovnování osmotických dysbalancí. Pokud jsou narušeny tyto mechanismy, dochází k totálnímu rozvratu vnitřního prostředí organismu a k „bobtnání“ buněk ve snaze vnitřní nerovnováhu vyrovnat. Vlivem otoku buněk dochází k otoku tkání orgánů, včetně otoku mozku.

Jaké jsou příznaky intoxikace vodou?

zvracení
letargie
ztráta koordinace
nadměrné slinění
„skleněné“ oči
bledé sliznice
rozšířené zornice
křeče
nadmutí
potíže s dýcháním
bezvědomí (pokročilé stádium intoxikace)
nadměrné močení

Jaká je první pomoc pro psa při otravě vodou?

První pomoc pro psa je v tomto případě klíčová k jeho záchraně: okamžitý transport k veterinárnímu lékaři. Bohužel, většina případů končí smrtí psa, proto je nezbytně nutné myslet na PREVENCI INTOXIKACE:

mějte hrátky psa ve vodě pod kontrolou- zamezte dlouhodobému chytání vody z hadice, aportování hraček z vody. Tato zábava by měla být krátkodobá a kontrolovaná majitelem
nenechávejte psa s kropícím zařízením o samotě bez dozoru, pokud má sklony vodu chytat
pokud pes vykáže příznaky, které jsou výše uvedené, neprodleně navštivte veterinu a upozorněte na aktivitu ve vodě

Cévní mozková příhoda u psa

Pes byl ještě před chvílí v pořádku. Nyní se motá, padá na bok, nedokáže stát nebo působí dezorientovaně. Náhlý neurologický deficit je pro majitele vždy šokující. Jednou z možných příčin je cévní mozková příhoda (dále CMP), akutní stav vznikající poruchou prokrvení mozku.

U lidí je diagnoza cévní mozková příhoda druhou nejčastější neúrazovou příčinou smrti. Ačkoli je mrtvice u psů méně častá než u lidí, počty psů s mrtvicí zanedbatelné nejsou. Rychlé rozpoznání příznaků a adekvátní první pomoc mají zásadní vliv na další prognózu.

Co je cévní mozková příhoda u psa

Cévní mozková příhoda představuje náhlé poškození mozkové tkáně v důsledku poruchy krevního zásobení. Nervová tkáň je extrémně citlivá na nedostatek kyslíku a glukózy. Již během několika minut dochází k ireverzibilnímu poškození neuronů.

Rozlišujeme dva základní typy:

Ischemická CMP vzniká uzávěrem cévy trombem nebo embolem. Oblast zásobená postiženou tepnou je vystavena ischemii a následné nekróze.

Hemoragická CMP je důsledkem prasknutí cévy a krvácení do mozkové tkáně. Kvůli krvácení dochází i k tlakovému poškození okolních struktur.

Závažnost klinických příznaků závisí především na lokalizaci léze, nikoli pouze na jejím rozsahu.

Jak mrtvice u psa vzniká a které psy ohrožuje

CMP je ve většině případů sekundárním důsledkem jiného onemocnění.

Mezi nejčastější rizikové faktory patří:

onemocnění srdce ,
hypertenze,
obezita,
poruchy srážlivosti krve,
nádorová onemocnění,
zánětlivé postižení cév.

Riziko stoupá s věkem, ale při přítomnosti predispozice se může objevit i u mladších jedinců.

Příznaky mrtvice u psa

Pro CMP je typický náhlý nástup neurologických příznaků. Pes může během minut ztratit schopnost koordinovaného pohybu.

Nejčastější projevy zahrnují:

padání na jednu stranu,
kroužení,
výrazný náklon hlavy,
nekoordinovanou chůzi (ataxii),
nystagmus (rychlé pohyby očí),
slabost nebo ochrnutí končetin,
poruchy propriocepce (rovnováhy),
slepotu,
dezorientaci,
změny vědomí.

Rozsah postižení kolísá od mírné poruchy rovnováhy po těžký neurologický deficit.

Diferenciální diagnózy: ne každá neurologická epizoda je mrtvice

Akutní neurologický stav nemusí být vždy cévní mozková příhoda. Existuje několik onemocnění s podobným klinickým obrazem.

Vestibulární syndrom

Idiopatický vestibulární syndrom postihuje zejména starší psy a vzniká perakutně. Projevuje se náklonem hlavy, padáním a nystagmem. Na rozdíl od CMP obvykle chybí slabost končetin a změny vědomí. Prognóza bývá příznivá. Vestibulární syndrom může postihnout i mladé psy, příčinou bývá neléčený zánět uší, polypy, infekce CNS a pod.

Intoxikace

Otravy mohou způsobit ataxii, třes, záchvaty i poruchy vědomí. Často jsou přítomny i systémové příznaky, například hypersalivace nebo hypertermie.

Trauma hlavy

Intrakraniální krvácení po úrazu může klinicky vypadat jako hemoragická CMP. Anamnéza poranění je klíčová.

Zánětlivá onemocnění nervové soustavy

Meningoencefalitidy mohou mít akutní nástup, často však dochází k postupnému rozvoji příznaků a bývá přítomna bolestivost nebo febrilie.

Intrakraniální nádory

Mozkové nádory zpravidla způsobují postupné zhoršování, avšak při krvácení do nádoru může být klinický obraz náhlý.

Metabolické poruchy

Hypoglykémie, jaterní encefalopatie nebo elektrolytové dysbalance mohou vyvolat neurologické projevy bez primárního postižení mozku.

Definitivní rozlišení vyžaduje odborné neurologické vyšetření.

Rozdíly v diagnostice CMP u psa a u člověka

Při podezření na cévní mozkovou příhodu mají majitelé často tendenci srovnávat postup veterinární medicíny s humánní péčí. Mezi diagnostikou CMP u lidí a u psů však existují zásadní rozdíly.

V humánní medicíně je pacient s příznaky mrtvice okamžitě transportován do iktového centra, kde je v urgentním režimu provedeno CT/MRI mozku. Vyšetření umožňuje rychle odlišit ischemickou a hemoragickou příhodu a zahájit cílenou terapii.

U psů je diagnostický postup odlišný.

Veterinární lékař vychází primárně z anamnézy, klinického a neurologického vyšetření, laboratorních testů a zhodnocení dynamiky vývoje příznaků.

Urgentní CT mozku není u psů standardním prvním krokem, zejména z důvodu nutnosti celkové anestezie a s ní spojených rizik u akutních neurologických pacientů. V klinicky stabilních případech však může být zobrazovací vyšetření indikováno k potvrzení diagnózy nebo vyloučení jiných onemocnění. Citlivější metodou je magnetická rezonance (MRI), která detailně zobrazuje mozkovou tkáň a ischemické léze.

Zobrazovací metody vyžadují u zvířat anestezii zajišťující absolutní nehybnost. U pacientů s poruchou vědomí, nestabilním krevním tlakem nebo mozkovým edémem nemusí být akutní anestezie prospěšná. Rozhodnutí o provedení zobrazovací diagnostiky je proto vždy individuální.

První pomoc při podezření na mrtvici

Jakákoliv neurologická příhoda je urgentní stav a první pomoc spočívá v rychlém transportu psa k veterinárnímu lékaři. Psu nepodávat pití, jídlo, žádné léky.

Chybou je čekat, zda se stav neupraví sám. Čas hraje roli zejména v prevenci sekundárního poškození a stabilizaci základního onemocnění.

Vzhledem k tomu, že u lidí je diagnóza velmi častá a čas je v případě této diagnózy rozhodující, je nutné, aby každý znal příznaky CMP u člověka a dokázal včas zareagovat přivoláním záchranné služby.
Více o CMP u člověka se dočtete na webu WWW.CASJEMOZEK.CZ

Co rozhoduje o dalším vývoji

Prognóza závisí na lokalizaci léze, rozsahu poškození, rychlosti stabilizace a přidružených onemocněních psa.

Řada pacientů akutní fázi přežije, avšak s přetrvávajícím neurologickým deficitem. V této fázi vstupuje do hry rehabilitace, která zásadně ovlivňuje návrat funkcí, rovnováhy a kvality života.

Možnosti následné fyzioterapie, prognózu návratu pohybu i konkrétní terapeutické postupy podrobně rozebíráme v navazujícím článku zaměřeném na rehabilitaci psa po cévní mozkové příhodě ZDE.

Otrava psa nikotinem

Jak neustále upozorňuji na kurzech první pomoci pro psy, nikotin je pro psa vysoce toxický a intoxikace mívá závažný průběh a vede často k úmrtí zvířete.

Mechanismus otravy

Nikotin se velmi rychle vstřebává přes sliznici dutiny ústní do krevního oběhu a působí především na nervový systém. Stimuluje nikotinové acetylcholinové receptory, což vede k jejich nejprve nadměrné aktivaci a následně k vyčerpání. Výsledkem je rozvrat autonomního i somatického nervového systému, vznik závažných neurologických příznaků, ovlivnění srdeční aktivity a dýchání. U psa se klinické příznaky objevují velmi rychle, často již během 15–60 minut od požití.

Riziko pro psa nepředstavují pouze samotné cigarety

Pro psa nepředstavují riziko jen samotné cigarety. Stejně nebezpečný, často dokonce nebezpečnější, je celý sortiment výrobků s obsahem nikotinu, který se běžně vyskytuje v domácnostech. Patří sem nedopalky, žvýkací tabák, nikotinové sáčky, náplasti, žvýkačky, náplně do elektronických cigaret i samotné e-cigarety. Tyto produkty často obsahují vysoké koncentrace nikotinu, bývají ochucené a pro psa atraktivní.
K otravám dochází často také mimo domácnost, zejména při venčení. Často především hravé štěně a nebo mladý pes najde na zemi pohozený nedopalek a nebo vyhozené nikotinové sáčky a v rámci hry a nebo prozkoumávání neznámého dojde k otravě.

Příznaky otravy

Nástup klinických příznaků nastává obvykle během 15–60 minut po požití nikotinu. Doba nástupu účinku se liší dle formy pozřeného nikotinu – nejsnáze se vstřebávají tekuté náplně elektronických cigaret a nikotinové sáčky, které jsou určeny k vložení do úst a vstřebávání sliznicí. Také záleží na koncentraci nikotinu ve výrobku, který pes pozřel.

U psa nastupují následující příznaky:

tachykardie (zrychlená srdeční akce)
srdeční arytmie
hypertenze
tachypnoe (zrychlená dechová frekvence)
průjem, zvracení, bolest břicha
ztráta koordinace, poruchy chůze
neklid, třas
záškuby svalstva
křeče
hypersalivace (slinění)
kolaps
úmrtí následkem respiračního selhání způsobené paralýzou dechových svalů

Zvláště ohroženou skupinou jsou kardiaci, staří psi a štěňata.
Intenzita příznaků a vážnost průběhu intoxikace závisí na celkovém zdravotním stavu psa, velikosti a konstituci, věku a samozřejmě množství a formě přijatého nikotinu. Hlavní roli v úspěšnosti řešení intoxikace hraje včasný převoz psa k veterináři a zahájení léčby.

Co dělat, když pes pozře nikotin?

U této intoxikace můžete postupovat jako při většině otrav psa – tedy pokusit se vyvolat zvracení, podat střevní adsorbens. O otravách se dočtete více ve článku ZDE.

POZOR! Vzhledem k velmi rychlému nástupu účinku nikotinu, který primárně postihuje nervový systém, je časové okno pro vyvolání zvracení a odstranění větší části dávky z žaludku psa velmi krátké a po nástupu neurologických příznaků (křeče, třas, dezorientace) je nemožné pro riziko aspirace žaludečního obsahu.

Navíc je nutné počítat s tím, že nikotin se vstřebává již přes sliznici dutiny ústní, takže část dávky se do krevního oběhu dostává už při samotném kousání nebo žvýkání nikotinového výrobku. Nejvyšší riziko představují formy nikotinu v tekuté podobě, zejména náplně do elektronických cigaret, dále nikotinové sáčky a žvýkačky, u nichž dochází k rychlé a účinné absorpci přes ústní sliznici.

Spoléhat se u intoxikace nikotinem na vyvolání zvracení jako hlavní formu první pomoci proto nelze.
V praxi už bývá značná část dávky v krevním oběhu psa dříve, než si majitel vůbec uvědomí, co se stalo. V případě pozření nikotinu psem je vždy nutná co nejrychlejší intervence veterinárního lékaře!

Množství nikotinu v jednotlivých nikotinových produktech

Obsah nikotinu se významně liší v závislosti na produktu. Nejvyšší obsah se nachází v nikotinových náplastech, které ovšem nejsou častou příčinou otravy. Velmi koncentrované jsou náplně elektronických cigaret, které jsou velmi rozšířené. Za nebezpečnou dávku, která může způsobit úmrtí psa se uvádí dávka nikotinu přibližně 9–12 mg na kilogram živé hmotnosti.
Již dávky kolem 1 mg/kg však mohou vyvolat klinické příznaky otravy.

Obsah nikotinu v jednotlivých výrobcích:

cigarety: 9–30 mg nikotinu
nedopalky cigaret: 2–8 mg nikotinu
doutníky: až 40 mg nikotinu
žvýkací tabák: 6–8 mg nikotinu na gram
nikotinové žvýkačky: 2–4 mg nikotinu na kus
nikotinové náplasti: 8,3–114 mg nikotinu
náplně do elektronických cigaret: až 36 mg nikotinu na ml

Další významné riziko představují baterie elektronických cigaret. Pokud pes elektronickou cigaretu rozkouše a pozře baterii, nejde už o otravu v pravém slova smyslu, ale o akutní poleptání trávicího traktu.

Po kontaktu baterie se slinami dochází k uvolňování hydroxidu sodného nebo draselného, což vede k poleptání sliznic. Tento proces začíná během několika desítek minut.

Současně s poleptáním sliznic hrozí:

perforace jícnu nebo žaludku
nekróza stěny trávicího traktu
krvácení
při poškození obalu i únik toxického obsahu baterie a intoxikace psa

Pes může slinit, vykazovat bolest při polykání, odmítat potravu, zvracet (často s příměsí krve), postupně nastupuje apatie, silný zápach z dutiny ústní (proces nekrozy a zánětu v žaludku či jícnu), následně nastupuje celková sepse psa.

Požití nebo rozkousání baterie vyžaduje okamžitou návštěvu veterinárního pracoviště!
V tomto případě nikdy nevyvolávejte zvracení!

Prevence otravy psa nikotinem

Veškeré nikotinové výrobky je nutné ukládat mimo dosah psa, stejně jako popelníky s nedopalky. Zvláště nikotinové sáčky a tekuté náplně do elektronických cigaret mohou být pro psa chuťově atraktivní.

Při venčení je nezbytné sledovat, s čím si pes hraje a co sbírá ze země, protože nedopalky i zbytky nikotinových sáčků se běžně nacházejí ve městě i v přírodě. U elektronických cigaret navíc hrozí riziko rozkousání baterie a poleptání dutiny ústní, jícnu nebo žaludku. I zdánlivě neškodně vypadající elektronické cigarety proto vždy ukládejte mimo dosah psa.

Zdroje:

veterinarypartner.vin.com
marvistaweb.com

obrázky- chatgpt

Pes a kynuté těsto

Otrava psa kynutým těstem patří mezi méně známé, přesto potenciálně fatální stavy. Právě proto je nebezpečná. Majitelé ji často podceňují, protože suroviny na těsto samy o sobě nejsou toxické. Problém vzniká až v žaludku psa.

Proč je kynuté těsto pro psa nebezpečné

Kynuté těsto obsahuje kvasinky, které v teplém a vlhkém prostředí psího žaludku pokračují v kvašení. Těsto v žaludku kyne, zvětšuje se, mechanicky roztahuje žaludek a vyvolává silnou bolest. Může dojít až k akutní dilataci žaludku či poruše prokrvení stěny žaludku.

Druhým, často opomíjeným mechanismem, je produkce ethanolu. Kvasinky při fermentaci produkují alkohol, který se rychle vstřebává do krevního oběhu. Výsledkem je akutní alkoholová intoxikace, která zatěžuje centrální nervový systém, játra i kardiovaskulární aparát psa.

První klinické projevy se mohou objevit už 30–60 minut po pozření, někdy i dříve. Rychlost nástupu závisí na množství sněděného těsta a velikosti psa.

Typické příznaky zahrnují neklid, slinění, zvracení, nafouknuté a bolestivé břicho v oblasti žaludku, poruchy koordinace, apatii nebo dezorientaci. Při rozvoji alkoholové intoxikace se objevuje třes, hypothermie, zpomalené reakce, někdy až bezvědomí. V těžkých případech dochází k dechové depresi a oběhovému selhání.

V případě, že pes pozře kynuté těsto, není vhodné vyvolávat zvracení doma jako u jiných typů otrav. Konzistence kynutého těsta a zvětšování jeho objemu v žaludku může znemožnit psu těsto vyzvrátit, navíc při souběžné otravě alkoholem, tedy „opilosti“ psa hrozí riziko aspirace (vdechnutí) obsahu žaludku do dýchacích cest. Jediným řešením je neprodlená návštěva veterinárního lékaře.

Kynuté těsto vždy nechávejte kynout výhradně na místě, kam se pes nemá šanci dostat. Pro psa může být atraktivní a jedna chvíle nepozornosti může vést k akutnímu, život ohrožujícímu stavu.

Neprůchodnost střev u psa

Ileus, tedy porucha motility střev je stav, kdy střevo není schopno posouvat svůj obsah ve směru peristaltiky.

Ileus dělíme do dvou skupin dle příčiny – mechanický a funkční.

Funkční ileus

Tento stav vzniká na základě poruchy motility (pohyblivosti) střeva na podkladě intoxikace, úrazů páteře, po operacích v dutině břišní. Příčinou není cizí těleso ve střevě.

Mechanický ileus

Je zapříčiněný cizím tělesem ve střevě, případně vchlípení, torzí střevní kličky, případně nádorem.
U psů jasně vede spolknutí cizího předmětu – hraček, kamenů, ponožek, vařených či jinak tepelně zpracovaných kostí, pecek nebo provázků. Tyto předměty se zaklíní ve střevě a způsobí úplnou neprůchodnost. Zároveň může velmi rychle dojít k uskřinutí cév zásobující střevo, nekroze a celkové sepsi.

Mechanický ileus je akutní, život ohrožující stav a je nutná co nejdřívější intervence veterinárního lékaře.

Jaké příznaky provází ileus?

Mezi nejčastější příznaky neprůchodnosti střeva patří:

zvracení, při pokročilém stádiu mechanického ileu může pes zvracet nahnědlou, zapáchající tekutinu (miserere)
poruchy vyprazdňování – zácpa, zástava odchodu plynů, porucha střevních zvuků.
POZOR -někdy se pes zdánlivě vyprazdňuje – ale jde pouze o malé množství průjmové zapáchající stolice – část střevního obsahu obteče překážku střeva, majitel má pocit, že u psa dochází k odchodu stolice, ale střevo je neprůchozí
nafouklé, bolestivé břicho
apatie, nechutenství

Proč se mechanický ileus špatně diagnostikuje?

Diagnostika mechanického ileu není vždy jednoduchá. Na rentgenových snímcích jsou dobře patrná pouze některá cizí tělesa – například kov, kameny nebo kosti. Naopak textil, plast, guma či dřevo, tedy nejčastější předměty, které psi spolknou, na RTG vidět nebývají.

Ultrazvuk dokáže odhalit rozšířené kličky střeva, stagnující obsah nebo změněnou peristaltiku, ale samotné cizí těleso často splyne s okolní náplní a není jednoznačně rozeznatelné.
Právě majitel je často „klíčovým svědkem“ k diagnoze – proto pokud máte podezření, že pes něco mohl sežrat, zmizela psí oblíbená hračka a nebo jste našli kousky zničené hračky, neváhejte a svoje podezření veterináři sdělte. Urychlíte tím významně proces diagnostiky.

Pecka broskve, která byla příčinou ileu australské feny. Foto se souhlasem majitelky Pavlíny Votavové.

Jak předcházet tomuto kritickému stavu?

nekrmit vařenými, pečenými kostmi!
odpadkový koš umístit mimo dosah psa
zamezit žraní kamenů či klacků
pokud pes likviduje hračky a požírá jejich části, vyměnit zničitelné za odolné
nenechat psa sbírat na zahradě pod stromy ovoce s velkou peckou – švestky, meruňky, broskve!

Pes a hroznové víno

Toxicita hroznového vína a hrozinek pro psy (a kočky) byla mnoho let poměrně záhadnou. Ví se, že v mnoha případech po pozření hrozna a nebo hrozinek dochází k otravě. Ale proč? A proč ne u všech? Existovalo mnoho hypotéz, které byly postupně vyvrácené. První popsaný případ prokázané intoxikace hroznovým vínem byl v roce 2001.
Tajemství okolo otravy hrozny bylo zdá se velmi pravděpodobně definitivně prolomeno. Napomohl případ otravy psa doma vyrobenou modelovací hmotou, jejíž součástí byl vinný kámen. Příznaky otravy psa byly totiž totožné, jako při otravě hroznovým vínem. Studií se zjistilo, že v případech otrav vinným kamenem a hroznovým vínem byly zaznamenány stejné příznaky, laboratorní hodnoty a stejné histopatologické nálezy.

VELMI PRAVDĚPODOBNĚ JE PŘÍČINOU OTRAV HROZNOVÝM VÍNEM KYSELINA VINNÁ, která je obsažena v hroznech, hrozinkách, vinném kameni a tamarindech.

Zatím nebyla stanovena přesně letální dávka pro psy, ale dle AniCura *) je pravděpodobná dávka 10-30g/kg hmotnosti zvířete.

*) síť veterinárních pracovišť v Evropě – https://www.anicuragroup.com/

Vzhledem k tomu, že v různých odrůdách vína je rozdílný obsah kyseliny vinné a na obsah kyseliny mají vliv ještě další faktory, nelze určit, kolik vína a jaký druh je pro psa toxický.
Každopádně víme, že při otravě hrozny jsou poškozeny ledviny a kyselina vinná, která je pravděpodobnou toxickou noxou je pro psa silný nefrotoxin.

Je jisté, že u psů, kteří mají nedostatečnou ledvinovou funkci stačí k intoxikaci nízká dávka.

Jak se projevuje otrava hroznovým vínem?

bolest břicha
zvracení
průjem
snížená produkce moči až zástava močení
akutní selhání ledvin

Příznaky se začínají projevovat 6-12 hodin po pozření vína.

Co dělat při pozření hroznového vína psem?

Je na zodpovědnosti každého majitele, zda nechá pozření vína takříkajíc v rukou osudu. Protože skutečně jsou doložené případy psů, kteří pravidelně víno konzumují přímo z vinohradu a nebo na zahradě a skupina majitelů těchto psů jistě protáčí nad tímto článkem oči s pohrdavým odfrknutím.

Pokud dojde k pozření vína psem a majitel chce z preventivních důvodů situaci řešit, postupuje se jako u jiných otrav, při nichž lze u psa vyvolat zvracení.

dle váhy psa stříkačkou psovi vpravte do tlamy 3% peroxid vodíku v dávce 1-2 ml na kg psa (ideálně ředěný na 1,5% koncentraci)
Aby se zvýšila pravděpodobnost zvracení, psa vezměte na vodítko krátce projít
Po vyzvracení podejte Enterozoogel a nebo aktivní uhlí
kontaktujte veterinárního lékaře

Závěrem

Dle nejnovějších studií je ozřejmena pravděpodobná toxická noxa v hroznovém víně. Kyselina vinná je nefrotoxin pro psa a kočku. Je zjištěno, že nebezpečnější jsou tmavé hrozny, než hrozny bílé. Zvlášť nebezpečné jsou hrozinky, protože se jedná o koncentrovanou formu hroznového vína.
V odrůdách vína se obsah kyseliny vinné liší, což objasňuje fakt, že ne všichni psi se vínem otráví. Nicméně fakt, že kyselina vinná je nefrotoxin by mělo být varovnou informací pro majitele psů.

Informace ze zahraničních zdrojů byly konzultovány a ověřeny Toxikologickým informačním střediskem, kterému patří velké poděkování za vstřícné a laskavé konzultování mých toxikologických dotazů.

Zdroje:

https://www.aspcapro.org/resource/toxic-component-grapes-and-raisins-identified

www.tierischehelden.de/weintrauben-giftig-fuer-hunde/

Zdeňka Svobodová, Helena Modrá a kolektiv, Veterinární toxikologie v klinické praxi

HHC a jiné drogy

HHC a jiné omamné látky: problém, který nekončí jen u lidí

HHC a jeho deriváty dnes koupíte v podobě, která vypadá jako bonbony pro děti – gumoví medvídci, čokolády, sušenky. Barevné, sladké, „bezpečné“ a především chuťově atraktivní. Jednoduše dostupné ve většině večerek ve velkých městech.

Na urgentním příjmu se s intoxikacemi po HHC setkávám prakticky každou směnu. A scénář se opakuje pořád dokola. Člověk čeká „zážitek“, lepší soustředění nebo aspoň nějakou zábavu. To slibují vizuálně atraktivní obaly. Navíc nechybí ještě ujištění, že se jedná o věc legální. Místo toho přichází zvracení, halucinace, dezorientace, třes, pocení, panika a velmi často i regulérní strach ze smrti.

Někdy to končí poruchou vědomí. Někdy arytmií. A občas i JIPkou.

Mezi zdravotníky už slovo HHC nevyvolává překvapení, ale spíš otrávené protočení očí. Protože víme, co přijde.

Proč to dopadá tak špatně?

Zásadní problém je forma požití – většinou je velmi snadná- prostě sníte bonbon, sušenku a čekáte na super jízdu. Na rozdíl od kouření nenastupuje účinek hned. Klidně 30–120 minut se „nic neděje“.

A člověk si vezme další dávku. A někdy ještě jednu.

Jenže mezitím už první dávka běží….Výsledkem je kumulace efektu, která přijde se zpožděním, ale o to tvrději – najednou nastoupí plná dávka – nebo spíš několik dávek najednou.
A organismus to prostě nezvládne.

Proto vidíme:

masivní zvracení
těžkou úzkost a panické ataky
halucinace
poruchy vědomí až hluboké bezvědomí – zejména v kombinaci s alkoholem

Co to vlastně je?

HHC (hexahydrokanabinol) je derivát THC. Narozdíl od THC je HHC synteticky upravená látka. Ještě silnější je další derivát – HHC-P.

Účinek je podobný THC – jen hůř předvídatelný.

A proč by to mělo zajímat majitele psů?

Protože to nekončí u lidí.

Pes se k těmhle látkám dostane překvapivě snadno:

sežere přímo omamnou látku (párty, oslavy)
najde zbytky někde venku
nebo pozře lidský výkal

Kanabinoidy i jiné návykové a omamné látky se totiž vylučují stolicí až v 50% koncentraci požité dávky po dobu 72 hodin po pozření uživatelem.

Jak se intoxikace u psa projevuje?

Typicky uvidíte:

nekoordinovanou chůzi (ataxii)
slabost, třes
zvracení
změny srdeční frekvence
apatii nebo naopak výrazný neklid

V horších případech:

křeče
poruchy vědomí
kolaps

Pes bývá dezorientovaný. Může reagovat nepředvídatelně, někdy i agresivně.

Kde je největší riziko?

Města. Parky. Okraje chodníků. Křoví. Zkrátka kde se lidé baví – a pak si „odskočí“. A nebo po sobě zanechají zbytky omamných látek, které jsou pro psa chuťově atraktivní. Protože v případě HHC se jedná nejčastěji o sladké bonbony a nebo sušenky.

Co dělat, když k tomu dojde?

Pokud víte, že pes pozřel THC, HHC a nebo jinou látku, nečekejte a postupujte jako u klasické otravy, při které lze vyvolat zvracení:

Vyvolání zvracení:

ideálně do 2 hodin
3% peroxid vodíku 1–2 ml/kg (naředěný 1:1 s vodou)
ne, pokud pes zvrací, má křeče nebo kolabuje

U výkalů je to vždy na zvážení. Ne každý obsahuje stopy návykových a nebo omamných látek. Ale pokud se objeví příznaky, na vyvolání zvracení je pozdě a řešením je rychlá návštěva veterinární pohotovosti.

Pes a léto

Léto je v posledních letech teplotně nevypočitatelné a velká část teplého období bývá teplotně nesnesitelná pro lidi i pro zvířata. Ale nejen horké počasí je úskalím letních dní..
Na co by měl majitel psa myslet a na co být připraven?

Prochladnutí psa díky nedostatečnému vysušení psí srsti
Hotspot
Syndrom mrtvého ocasu
Otrava sinicemi
Spáleniny polštářků tlapek
Přehřátí
Lokální popáleniny kůže
Intoxikace vodou
Akutní zánět slinivky
Uštknutí zmijí a nebo bodnutí včelou
Tonutí Read More

Celodenní seminář první pomoci pro psy II.

Na žádost absolventů semináře první pomoci pro psy vznikl navazující seminář.
Tento seminář je určen pouze pro absolventy Semináře první pomoci pro psy I. a nebo Semináře první pomoci pro psy v kostce, jelikož na sebe obsahově semináře navazují. Read More

Přehřátí psa

Přehřátí je jednou z nejčastějších příčin akutního ohrožení života psa. Přehřátí bohužel často končí zbytečnou smrtí zvířete…

Stupeň přehřátí psa a reverzibilita stavu závisí na době, po kterou byl pes vystaven zvýšení teploty těla a o kolik stupňů se tělesná teplota zvýšila. Jestliže se teplota zvýšila nad hodnotu 41–41,5 °C, nastávají již neurologické příznaky a orgánové poškození. Pes je v ohrožení života.

Pes, na rozdíl od člověka, nemá dostatek potních žláz a nedokáže se chladit pocením. Hlavním regulačním mechanismem je ochlazování přes tlamu zvířete, termická polypnoe, což je evaporační chlazení.

Bohužel si mnoho majitelů psa myslí, že pokud se pes přehřeje, stačí ho „jen“ ochladit a pes bude v pořádku.

Co se v těle děje při přehřátí

Přehřátí není jeden moment, ale rychlá kaskáda selhání organismu, rychle dochází k selhání kompenzačních mechanismů psa a následky jsou mnohdy skutečně fatální.

Přehřátí lze dělit do několika stádií.

Kompenzace – pes zrychleně dýchá, cévy se rozšiřují a organismus se snaží odvádět teplo.
Dekompenzace – teplota stoupá nad ~41–41,5 °C, začíná poškození buněk a nervového systému, mechanismy chlazení už nestačí.
Systémový kolaps – dochází k poškození cévního endotelu, úniku tekutin z cév a rozvratu mikrocirkulace.

Smrt není způsobena samotnou teplotou, ale následnou kaskádou selhání organismu:

mozkový edém → otok mozku, křeče, koma
DIC → porucha srážení krve
šok → selhání prokrvení orgánů

Další následky přehřátí :

Nervová soustava – při přehřátí psa dochází k edému mozku, křečím, komatu a nevratnému poškození neuronů (edém mozku), což vede často ke smrti. Nadále jsou zasaženy další orgány:

Játra – destrukce hepatocytů, akutní selhání jater.
Ledviny – akutní tubulární nekróza, riziko selhání ledvin do 48 hodin po přehřátí.
Srdce – náhlá smrt, ischémie myokardu, tachyarytmie.
Svaly – rhabdomyolýza, sekundární poškození ledvin.

Prevence hypertermie psa v letním období

Pohoda a prevence hypertermie psa v letním období je závislá i na dalších faktorech, které může ovlivnit jeho majitel:

Plemena psů s podsadou v letním období nestříhejte

Mnoho majitelů psů se domnívá, že jejich psovi s hustou srstí a podsadou prospěje, že ho na léto ostříhají. Není to pravda! Hyperventilace je normální a hlavní termoregulační mechanismus. Srst psa není pro psa utrpením a zátěží, ale naopak ochrana před horkem. Dobře udržovaná srst zastává funkci termoizolační.

Bavíme-li se o plemenech bez podsady (yorkshire teriér etc.) a naháči, situace je zde jiná. Srst plní funkci spíše ozdobnou, než termoregulační a plemena bezsrstá je nutné chránit před slunečním zářením stejně, jako kůži lidskou. Někdy musí být srst s podsadou u psa prostříhaná ze zdravotních důvodů, ale jedná se o výjimečný důvod ostříhání srsti psa.

Bohužel se v praxi veterinárního fyzioterapeuta setkávám s tím, že majitel přichází s dlouhosrstým plemenem s podsadou v létě ostříhaným na půl centimetru…

Mnohem větší službu svému psu prokážete, když budete pravidelně pečovat o srst svého psa a důkladně ho zbavíte zimní srsti. Pes se mnohdy zbavuje zimní podsady ještě na konci května.

Více o (ne)stříhání psů se dočtete ve článku ZDE.

Nenechávejte svého psa v autě ani na pár minut

Každoročně může být natočeno x spotů a napsáno x článků na téma, jak nesmírně nezodpovědné je nechat psa v autě s vypnutým motorem (klimatizací/větráním) a každý rok pár psů zbytečně zemře na přehřátí a následný šok.

Pokud je venku vysoká teplota, v autě nastává skleníkový efekt, kdy během desítek sekund prudce stoupá teplota (během deseti minut až na 65 °C!).

Venčete svého psa ráno a večer a vyhýbejte se fyzickým aktivitám

Přizpůsobte obvyklý režim aktuálnímu počasí. Pes se v horkém poledni hodinové vycházky rád vzdá ve prospěch polehávání ve stínu a chladu. Vyhněte se (pokud možno) venčení v odpoledních hodinách úplně, nebo je alespoň zkraťte na nezbytnou dobu (vykonání potřeby). I aktivní jedinci v horkém počasí většinou ve své aktivitě poleví a jsou rádi, pokud mají klidný a chladný prostor pro odpočinek. Trénink sportovních aktivit úplně odložte na příhodnější počasí.

Nezapomínejte, že asfalt je rozpálený a od asfaltu či dlažby jde největší teplo

…a že pes má dýchací cesty níž, než my, lidé, a rozpálený vzduch z asfaltu a dlažby dýchají…

Nejvíce trpí plemena brachycefalická (krátkolebá) a psi s onemocněním zvaným kolaps průdušnice. Pokud možno se snažte vyhýbat takovým cestám a přecházet je jen v nutných případech a venčit na lesních cestách či cestách bez dlažby i asfaltu. Ovšem ne vždy je možné se tomuto prostředí úplně vyhnout. Opět platí – zkraťte venčení pouze na nezbytnou dobu a delší venčení plánujte na brzké ráno či pozdní večer.
Další riziko nadměrného pohybu psa po rozpáleném asfaltu jsou popáleniny na polštářcích končetin psa.

Omezte sportovní aktivity

I sportovně aktivního psa nechte odpočívat. Žádný trénink není tak důležitý, jako zdraví psa. Majitel musí přemýšlet za svého psa. Protože pes, který miluje aport, by klidně aportoval do padnutí i v největším horku v poledne. Ale jsme to my, jejich majitelé, kdo musí přílišné nadšení pro sport a míček krotit. Fyzická aktivita zvyšuje tělesnou teplotu zvířete díky svalové práci. Kombinace horkého počasí a přílišné fyzické aktivity není úplně ideální kombinací.

Zajistěte dostatek pitné vody

Malá miska na vodu nestačí. Na léto je vhodné psu zajistit větší množství čerstvé vody, zejména tehdy, pokud je pes celý den mimo dozor svého majitele, který je mimo domov. Pro více psů velkého plemene neváhejte psům poskytnout vodu v menším kyblíku. Vhodné je také misku a nebo kyblík zajistit tak, aby ji psi nemohli převrhnout a vylít.

Zvolte správný typ náhubku

Na psa nepatří náhubek, ve kterém nemůže otevřít tlamu a chladit se. Stejně jako fixační náhubek, který NENÍ náhubkem pro denní použití! Jak bylo zmíněno výše, hlavní „chladící“ mechanismus je právě psí tlama…

Více o správném náhubku se dočtete ve článku ZDE.

I aktivity ve vodě mohou být pro psa nebezpečné!

Pokud budete nechávat psa trávit dlouhou dobu plaváním a nebo aportováním míčku z vody, dojde velice snadno k přehřátí. Plavání a aportování je fyzická aktivita, která zvyšuje tělesnou teplotu svalovou prací. Pes ve vodě nemůže plavat s otevřenou tlamou, nemůže se ochlazovat zrychleným dýcháním, když má v tlamě míček. Navíc chladná voda způsobí vazokonstrikci periferních cév – chladem se stáhnou malé cévy na povrchu těla a tím se zvyšuje teplo v tělesném jádru.

Delším pobytem v chladnější vodě a nebo následným prochladnutím může dojít k nepříjemné záležitosti, které se říká syndrom mrtvého ocasu – o něm se dočtete v tomto článku.

Poměrně málo se ví o tom, že pokud pes (a nebo člověk) přijme mnoho tekutin naráz, může dojít ke smrti. U lidí se jedná o hloupé sázky a hry, kdo vypije víc (několik případů úmrtí na hyperhydrataci bylo v USA) a u psa se toto děje v případech her psa s rozprašovačem vody, chytání vody z bazénu, rybníku a podobně. V tomto vedou jednoznačně borderkolie a jiní „ADHD“ jedinci, kteří se zacyklí v jedné aktivitě a dokážou u ní strávit neskutečné množství času.

Více o hyperhydrataci se dočtete ZDE.

… A CO DĚLAT, POKUD K PŘEHŘÁTÍ PSA DOJDE?

Příznaky hypertermie psa:

zrychlené, obtížné dýchání
červené sliznice, husté, vazké sliny, nebo pěna u tlamy
dehydratace – (při vytvoření kožní řasy se kůže vrací zpět velmi pomalu)
skelný pohled, nervozita, panika, dezorientace zvířete, později apatie
zvýšená tepová frekvence, zvýšená teplota, třes
později nastává apatie, bezvědomí, koma a smrt

První pomoc při přehřátí psa:

Psa přenést na dobře větrané, chladnější a stinné místo.
POSTUPNÉ (!!!!!) ochlazování zvířete – balení tlapek do studených (ne ledových) hadrů, ručníků. Je-li pes při vědomí, nabídneme čerstvou, vlažnou vodu k pití v malých dávkách. Nenechte psa vypít velké množství vody naráz – mohlo by dojít k zvracení, což je při dehydrataci velmi nežádoucí. Můžeme postupně ochlazovat vlažnou vodou zbytek těla. Nikdy psa nechlaďte nárazově ponořením nebo politím studenou vodou, šokový stav organismu by se mohl prohloubit! Na přehřátého psa použijte vlažnou vodu (teploty těla) a postupně můžete teplotu vody snižovat.

Pokud dojde k bezvědomí a následné zástavě srdeční činnosti, zahajte kardiopulmonální resuscitaci. Článek o resuscitaci naleznete ZDE.

Po ochlazení a stabilizaci stavu zvířete jej dopravte k veterináři nebo využijte výjezdové veterinární služby. Veterinární lékař posoudí stav psa a zahájí další léčbu hypertermie.

Rizikové skupiny:

štěňata
staří nebo nemocní jedinci
psi trpící nadváhou
malá a bezsrstá plemena
molosoidní a brachycefalická plemena
psi ve sportovní či pracovní zátěži

Search results for: intoxikace