Search results for: dýchání

Otrava psa sinicemi

Otrava sinicemi u psa: příznaky, první pomoc a prevence

 Koupání v přírodních vodách může skrývat nebezpečí, které každoročně stojí za vážnými otravami a úhyny psů. Řeč je o sinicích.

Mnoho lidí si pod pojmem sinice představí jen zelený povlak na hladině a často ho zaměňují za neškodný žabinec. Ve skutečnosti však některé druhy produkují velmi silné toxiny, které mohou během několika hodin způsobit selhání jater, poškození nervového systému nebo dokonce smrt.

 

Co jsou sinice?

Sinice neboli cyanobakterie jsou mikroskopické organismy, které se přirozeně vyskytují téměř ve všech sladkých vodách. Přestože se v zahraničních článcích často setkáte s označením blue-green algae (modrozelené řasy), ve skutečnosti se nejedná o řasy, ale o bakterie schopné fotosyntézy.

Za normálních okolností jsou sinice ve vodě přítomny v malém množství a nepředstavují závažný problém. Potíže nastávají ve chvíli, kdy se začnou masivně množit a vytvoří takzvaný vodní květ.

 

Co je vodní květ?

Vodní květ je jev, při kterém se sinice nebo řasy přemnoží natolik, že jsou viditelné pouhým okem.

Voda připomíná hrachovou polévku, pozorovatelné jsou shluky, které připomínají krupici a nebo nasekané jehličí a u břehů můžeme vidět zelený povlak a nebo nazelenalou pěnu.

Právě v přítomnosti vodního květu bývá koncentrace toxinů nejvyšší.

 

Proč se sinice přemnoží? 

 Sinice prospívají v teplé, stojaté vodě s vysokým obsahem živin, zejména fosforu a dusíku. Tyto živiny se do vody dostávají například z hnojiv, odpadních vod nebo splachů z polí. Ke vzniku vodního květu a přemnožení sinic přispívá kombinace vysoké teploty vody při dlouhodobém slunečném a suchém počasí a stojatá či pomalu tekoucí voda.  Nejobvyklejší doba výskytu je letní období. 

 

Kde se sinice nejčastěji vyskytují?

Nejčasteji ve stojatých vodách jako jsou rybníky, tůně, především při poklesu vody v době sucha. Objevit se mohou i v pomalu tekoucích potocích a řekách při sníženém průtoku vody v období sucha a nebo regulace průtoku a to nejčastěji ve slepých ramenech, zátokách a pomaleji tekoucích úsecích. 

POZOR! Riziko nepředstavují jen rybníky a tůně. Sinice se mohou přemnožit i v obyčejné louži. To platí zejména pro louže na polních cestách, které se během léta rychle zahřívají. Kromě možného výskytu sinic mohou obsahovat také zbytky hnojiv, pesticidů a dalších látek spláchnutých z okolních polí. 

 

Jak poznat sinice ve vodě?

Pozornost by měly vzbudit následující znaky: 

  • zelený nebo modrozelený zákal,

  • mastný film na hladině,

  • zelená pěna u břehu,

  • shluky drobných zelených částeček,

  • zatuchlý nebo hnilobný zápach.

Největší množství sinic bývá často nahromaděno právě u břehu. 
Nenechte se ukolébat čistě vypadající vodou u břehu. Vodní květ může být vlivem větru nahromaděný na opačné straně nádrže, zatímco toxiny uvolněné sinicemi zůstávají rozptýlené ve vodě. Proto je dobré před koupáním zkontrolovat celou vodní plochu, nejen místo, kde se chystáte psa pustit do vody.

TIP: Aktuální výskyt sinic a kvalitu vody na sledovaných koupacích lokalitách lze ověřit na webu Koupací vody. Ne všechny rybníky a nádrže jsou však pravidelně monitorovány, proto vždy sledujte i vzhled vody. Pokud je voda zelená, zakalená nebo se na hladině tvoří povlaky, psa do ní raději nepouštějte.

Sinice lze orientačně odhalit pomocí jednoduchého testu. Vzorek vody nalijte do průhledné láhve a nechte asi 20 minut stát na světle. Sinice mají tendenci shromažďovat se u hladiny, kde vytvoří zelený až modrozelený proužek. Řasy naproti tomu zůstávají rozptýlené ve vodě nebo se postupně usazují ke dnu.
(Doporučení z webu sinice.cz)

 

Sinice nebo okřehek?

Majitelé psů si často pletou sinice s okřehkem – známým pod lidovým označením žabinec. 

Okřehek je drobná plovoucí rostlina tvořená malými zelenými lístky. Jednotlivé rostlinky jsou dobře rozpoznatelné a oddělené.

Sinice naproti tomu vytvářejí spíše zákal, kašovitý povlak nebo zelené shluky. Voda vypadá, jako by do ní někdo nalil zelenou barvu.

Je však důležité vědět, že okřehek a sinice se mohou ve stejné vodě vyskytovat současně.

 

Proč jsou sinice pro psy nebezpečné?

Nebezpečí nepředstavují samotné sinice, ale toxiny, které některé druhy produkují.

Pes se může otrávit:

  • vypitím kontaminované vody,

  • koupáním ve vodě se sinicemi a polykáním vody při plavání,

  • olizováním mokré srsti po koupání,

  • aportováním z kontaminované vody,

  • olizováním pěny nebo povlaků u břehu.

K intoxikaci přitom nemusí dojít po vypití velkého množství vody. U některých toxinů mohou stačit jen jednotlivé loky.

 

Nejnebezpečnější toxiny sinic

Sinice produkují desítky různých toxinů. Pro psy jsou však nejvýznamnější dvě skupiny.

 

Mikrocystin: poškození jater

Mikrocystin patří mezi nejčastější toxiny produkované sladkovodními sinicemi.

Po vstřebání napadají jaterní buňky a mohou způsobit:

  • akutní poškození jater,

  • krvácivé stavy v důsledku poruchy srážení krve,

  • selhání jater.

Příznaky se obvykle rozvíjejí během několika hodin po požití.

 

Anatoxin-a: jeden z nejrychleji působících přírodních jedů

Anatoxin-a patří mezi neurotoxiny.

Napadá nervový systém a narušuje přenos nervových vzruchů mezi nervy a svaly. Výsledkem může být ochrnutí svalů včetně těch, které zajišťují dýchání.

Příznaky se mohou objevit již během několika minut od kontaktu s toxinem!

Právě anatoxin-a stojí za některými případy velmi rychlých úhynů psů po koupání.

 

Příznaky otravy sinicemi u psa

Příznaky se mohou objevit během několika minut až hodin po kontaktu s kontaminovanou vodou.

Mezi nejčastější patří:

  • zvracení a průjem,

  • silné slinění a neklid,

  • slabost a nekoordinovaná chůze,

  • svalový třes a křeče,

  • dezorientace,

  • potíže s dýcháním,

  • kolaps.

Při poškození jater se mohou později objevit také:

  • bolesti břicha,

  • žloutenka,

  • krvácivé projevy,

  • výrazná apatie.

 

První pomoc při otravě sinicemi

Pokud máte podezření, že se pes napil vody obsahující sinice nebo se v ní koupal, jednejte okamžitě.

Okamžitě psa dostaňte z vody

Zabraňte dalšímu kontaktu s kontaminovanou vodou.

Nenechte ho olizovat srst

Při olizování může přijmout další množství toxinů.

Opláchněte psa čistou vodou

Pokud je to možné, důkladně opláchněte srst a tlapky.

Kontaktujte veterináře

Nečekejte, zda příznaky samy odezní.

U některých typů intoxikace rozhodují doslova minuty.

Nevyvolávejte zvracení bez doporučení veterináře

Pes s neurologickými příznaky se může při zvracení snadno udusit.

 

Jak otravu sinicemi u psa předejít?

Prevence je v tomto případě mnohem účinnější než následná léčba.

Nepouštějte psa do vody, která:

  • je zeleně zabarvená,

  • obsahuje pěnu nebo povlaky,

  • zapáchá,

  • vykazuje známky vodního květu,

  • je dlouhodobě stojatá a přehřátá.

Na výlety vždy noste dostatek vlastní pitné vody a nenechte psa pít z rybníků, tůní nebo louží.

Zdroje:

www.koupaci-vody.cz
www.sinice.cz
www.szu.gov.cz
vet.cornell.edu 
vetgirlontherun.com

Otrava psa nikotinem

Jak neustále upozorňuji na kurzech první pomoci pro psy, nikotin je pro psa vysoce toxický a intoxikace mívá závažný průběh a  vede často k úmrtí zvířete.




Mechanismus otravy



Nikotin se velmi rychle vstřebává přes sliznici dutiny ústní do krevního oběhu a působí především na nervový systém. Stimuluje nikotinové acetylcholinové receptory, což vede k jejich nejprve nadměrné aktivaci a následně k vyčerpání. Výsledkem je rozvrat autonomního i somatického nervového systému, vznik závažných neurologických příznaků,  ovlivnění srdeční aktivity a dýchání. U psa se klinické příznaky objevují velmi rychle, často již během 15–60 minut od požití. 

 

Riziko pro psa nepředstavují pouze samotné cigarety


Pro psa nepředstavují riziko jen samotné cigarety. Stejně nebezpečný, často dokonce nebezpečnější, je celý sortiment výrobků s obsahem nikotinu, který se běžně vyskytuje v domácnostech. Patří sem nedopalky, žvýkací tabák, nikotinové sáčky, náplasti, žvýkačky, náplně do elektronických cigaret i samotné e-cigarety. Tyto produkty často obsahují vysoké koncentrace nikotinu, bývají ochucené a pro psa atraktivní.
K otravám dochází často také mimo domácnost, zejména při venčení. Často především hravé štěně a nebo mladý pes najde na zemi pohozený nedopalek a nebo vyhozené nikotinové sáčky a v rámci hry a nebo prozkoumávání neznámého dojde k otravě. 

 

Příznaky otravy

Nástup klinických příznaků nastává obvykle během 15–60 minut po požití nikotinu. Doba nástupu účinku se liší dle formy pozřeného nikotinu – nejsnáze se vstřebávají tekuté náplně elektronických cigaret a nikotinové sáčky, které jsou určeny k vložení do úst  a vstřebávání sliznicí. Také záleží na koncentraci nikotinu ve výrobku, který pes pozřel. 

 

U psa nastupují následující příznaky:

  • tachykardie (zrychlená srdeční akce) 
  • srdeční arytmie
  • hypertenze
  • tachypnoe (zrychlená dechová frekvence)
  • průjem, zvracení, bolest břicha
  • ztráta koordinace, poruchy chůze
  • neklid, třas
  • záškuby svalstva
  • křeče
  • hypersalivace (slinění)
  • kolaps
  • úmrtí následkem respiračního selhání způsobené paralýzou dechových svalů

Zvláště ohroženou skupinou jsou kardiaci, staří psi a štěňata.
Intenzita příznaků a vážnost průběhu intoxikace závisí na celkovém zdravotním stavu psa, velikosti a konstituci, věku a samozřejmě množství a formě přijatého nikotinu. Hlavní roli v úspěšnosti řešení intoxikace hraje včasný převoz psa k veterináři a zahájení léčby. 

 

Co dělat, když pes pozře nikotin? 


U této intoxikace můžete postupovat jako při většině otrav psa – tedy pokusit se vyvolat zvracení, podat střevní adsorbens. O otravách se dočtete více ve článku ZDE.

POZOR! Vzhledem k velmi rychlému nástupu účinku nikotinu, který primárně postihuje nervový systém, je časové okno pro vyvolání zvracení a odstranění větší části dávky z žaludku psa velmi krátké a po nástupu neurologických příznaků (křeče, třas, dezorientace) je nemožné pro riziko aspirace žaludečního obsahu. 

Navíc je nutné počítat s tím, že nikotin se vstřebává již přes sliznici dutiny ústní, takže část dávky se do krevního oběhu dostává už při samotném kousání nebo žvýkání nikotinového výrobku. Nejvyšší riziko představují formy nikotinu v tekuté podobě, zejména náplně do elektronických cigaret, dále nikotinové sáčky a žvýkačky, u nichž dochází k rychlé a účinné absorpci přes ústní sliznici.

Spoléhat se u intoxikace nikotinem na vyvolání zvracení jako hlavní formu první pomoci proto nelze.
V praxi už bývá značná část dávky v krevním  oběhu psa dříve, než si majitel vůbec uvědomí, co se stalo. V případě pozření nikotinu psem je vždy nutná co nejrychlejší intervence veterinárního lékaře!

 

Množství nikotinu v jednotlivých nikotinových produktech

Obsah nikotinu se významně liší v závislosti na produktu. Nejvyšší obsah se nachází v nikotinových náplastech, které ovšem nejsou častou příčinou otravy. Velmi koncentrované jsou náplně elektronických cigaret, které jsou velmi rozšířené. Za nebezpečnou dávku, která může způsobit úmrtí psa se uvádí dávka nikotinu přibližně 9–12 mg na kilogram živé hmotnosti.
Již dávky kolem 1 mg/kg však mohou vyvolat klinické příznaky otravy. 

Obsah nikotinu v jednotlivých výrobcích:

  • cigarety: 9–30 mg nikotinu
  • nedopalky cigaret: 2–8 mg nikotinu
  • doutníky: až 40 mg nikotinu
  • žvýkací tabák: 6–8 mg nikotinu na gram
  • nikotinové žvýkačky: 2–4 mg nikotinu na kus
  • nikotinové náplasti: 8,3–114 mg nikotinu
  • náplně do elektronických cigaret: až 36 mg nikotinu na ml

 

 

Další významné riziko představují baterie elektronických cigaret. Pokud pes elektronickou cigaretu rozkouše a pozře baterii, nejde už o otravu v pravém slova smyslu, ale o akutní poleptání trávicího traktu.

Po kontaktu baterie se slinami dochází k uvolňování hydroxidu sodného nebo draselného, což vede k poleptání sliznic. Tento proces začíná během několika desítek minut.

 

Současně s poleptáním sliznic hrozí:

  • perforace jícnu nebo žaludku

  • nekróza stěny trávicího traktu

  • krvácení

  • při poškození obalu i únik toxického obsahu baterie a intoxikace psa

 

Pes může slinit, vykazovat bolest při polykání, odmítat potravu, zvracet (často s příměsí krve), postupně nastupuje apatie, silný zápach z dutiny ústní (proces nekrozy a zánětu v žaludku či jícnu), následně nastupuje celková sepse psa. 

Požití nebo rozkousání baterie vyžaduje okamžitou návštěvu veterinárního pracoviště!
V tomto případě nikdy nevyvolávejte zvracení! 



Prevence otravy psa nikotinem 

Veškeré nikotinové výrobky je nutné ukládat mimo dosah psa, stejně jako popelníky s nedopalky. Zvláště nikotinové sáčky a tekuté náplně do elektronických cigaret mohou být pro psa chuťově atraktivní.

Při venčení je nezbytné sledovat, s čím si pes hraje a co sbírá ze země, protože nedopalky i zbytky nikotinových sáčků se běžně nacházejí ve městě i v přírodě. U elektronických cigaret navíc hrozí riziko rozkousání baterie a poleptání dutiny ústní, jícnu nebo žaludku. I zdánlivě neškodně vypadající elektronické cigarety proto vždy ukládejte mimo dosah psa.

 

 

Zdroje: 

veterinarypartner.vin.com 
marvistaweb.com
obrázky- chatgpt

 

Kašel u psa


Kašel u psa není „jen nachlazení“, ale varovný příznak mnoha akutních a vážných stavů. Může znamenat banální podráždění dýchacích cest, infekční nemoc horních či dolních cest dýchacích, ale také kolaps trachey, srdeční selhání nebo rozvíjející se plicní edém a další závažné stavy.


  • kašel trvá déle než několik dní
  • je záchvatovitý, dráždivý nebo se zhoršuje
  • pes při kašli kolabuje
  • pes kašle hlavně v noci nebo v klidu
  • kašel je spojen s dušností, apatií nebo horečkou
  • objevuje se žlutý, nazelenalý, hnisavý a nebo krvavý sekret
  • pes vykašlává krev
  • jde o štěně, seniora nebo kardiaka



Psincový kašel je vysoce nakažlivé onemocnění dýchacích cest. Typickým příznakem je suchý, dráždivý kašel, často spojený s dávivým reflexem. Mnoho případů má lehký průběh, ale u štěňat, seniorů a oslabených psů může přejít v zápal plic. Psincový kašel je lidové označení infekčního onemocnění – infekční laryngotracheitidy, které nemá jednoho původce jako většina jiných onemocnění. Nejčastějším původcem je Bordetella bronchiseptica, adenoviry, viry parainfluenzy a mnoho dalších.
Vzhledem k různorodosti původců a časté kombinaci virového a bakteriálního původu nemoci není na místě psincový kašel podceňovat.
Tato nemoc může proběhnout naprosto hladce bez nutnosti léčby léčivy, ale také může skončit těžkým zápalem plic a úhynem psa.
Psincovým kašlem se nejčastěji nakazí pes na výstavě a jiných veřejných kynologických akcích, na místech, kde se vyskytují jiní psi (sdílené odkladací kotce na cvičáku apod.), při setkávání s jinými psy, ale i kontaktem s infekčními sekrety psa.
Jestliže u vašeho psa nastoupí kašel, který přechází v dávení s odkašláním bílé pěny, pravděpodobně se jedná o psincový kašel a nebo jinou infekční příčinu. Vždy je na místě navštívit veterinu a nechat psa vyšetřit.


Co můžete udělat, než navštívíte veterináře:

 

  • zamezit kontaktu s jinými psy při venčení
  • podpořit imunitu přírodními doplňky jako betaglukany, preparáty na podporu imunity psa
  • doplnit do krmné dávky vitamín C v přírodní podobě (na trhu je nepřeberné množství preparátů)

    ideálně izolovat nemocného psa od ostatních psů v domácnosti (což je často těžko realizovatelné)
  • podávat JITROCELOVÝ SIRUP se doporučuje jako „první pomoc“ při kašli a často skutečně pomáhá urychlit rekonvalescenci psa. Jitrocelový sirup nesmí být slazen xylitolem, protože je pro psa vysoce toxický! Viz článek o intoxikaci xylitolem: https://www.prvnipomocpropsy.cz/pes-a-xylitol/

 


Někdy majitel psa zaměňuje kolaps trachey za psincový kašel. Kolaps trachey patří mezi nejčastější příčiny chronického kašle u malých psů. Jedná se chronické, degenerativní onemocnění dýchacích cest, při kterém dochází k postupné ztrátě pevnosti chrupavčitých prstenců průdušnice. Průsvit trachey se dynamicky zužuje, zejména při nádechu nebo výdechu, což mechanicky dráždí kašlové receptory a zhoršuje proudění vzduchu. Typickým projevem je suchý, záchvatovitý kašel, často vyvolaný vzrušením, fyzickou zátěží nebo tlakem na krk, například při použití obojku. Kašel připomíná husí kejhání. Onemocnění postihuje především malá plemena a má progresivní charakter – nejde o infekci ani stav, který by bylo možné vyléčit. Terapie je dlouhodobá a spočívá v úpravě režimu, kontrole hmotnosti, zákazu obojku a cílené veterinární léčbě.


Při selhání levé komory dochází ke hromadění krve v plicním řečišti. Plicní edém není infekce ani zánět. Zvyšuje se tlak v plicních cévách a tekutina začne prosakovat do plicní tkáně. Vzniká kardiogenní plicní edém.

  • tachypnoe- zrychlené dýchání
  • kašel, nejčastěji v noci
  • neklid
  • v těžkých případech vykašlávání pěnivého, narůžovělého sekretu
  • cyanotické sliznice
  • únava

Plicní edém je život ohrožující stav.

Další častou příčinou kašle je zvětšená levá síň, která mechanicky utlačuje průdušky. Pes pak kašle i bez plně rozvinutého edému.


Kašel může být způsoben také:



Kašel u psa je indikátor změny zdravotního stavu, nikoli banalita. Může mít příčiny od lehkých respiračních infekcí až po akutní srdeční či plicní patologie. U kašle je včasné veterinární vyšetření nezbytné k vyloučení závažných stavů a k zahájení adekvátní léčby.


 

Otrava psa THC, HHC a dalšími drogami

 

HHC, THC, pervitin, kokain, extáze, opioidy… možná si říkáte, proč by to vůbec mělo zajímat majitele psa.
Bohužel intoxikace návykovými látkami u psů žijících zejména ve větších městech řeší veterináři čím dál častěji. Jsme tak daleko, že zfetovaný pes, mnohdy opravdu bojující o život není raritní případ, ale čím dál běžnější pacient na pohotovosti. 
Jako záchranář urgentního příjmu v centru Prahy se s intoxikacemi u lidí setkávám denně. Velké množství intoxikovaných lidí mají na svědomí syntetické kanabioidy, které jsou velmi rozšířené a mezi turisty i mladými lidmi oblíbené. Bohužel „zábava“ a „výlet do jiné galaxie“ končí většinou na urgentu a nebo JIPu. 

 

HHC a THC nejsou pro psy legrace

HHC a jeho deriváty se v posledních letech objevily v celé řadě výrobků. Vaporizéry, květy, bonbony, želé, čokolády, sušenky…

U THC je intoxikace u psů poměrně dobře popsaná. Psi jsou na jeho účinky citlivější než lidé a po požití se nejčastěji objevuje výrazná ospalost, nekoordinovaná chůze, změny vnímání, třes, zvracení. Pes může působit, jako kdyby byl opilý nebo úplně „mimo“.

U THC se příznaky mohou objevit během jedné až několika hodin po požití a následky intoxikace mohou přetrvávat i několik dní. Prognóza při samotné intoxikaci bývá obecně dobrá, ale těžší případy mohou vyžadovat hospitalizaci a intenzivní monitoring.

U HHC je situace méně předvídatelná. Jde o látku podobnou THC, ale u různých výrobků může být problém s přesnou koncentrací a skutečným složením. Protože HHC je několikanásobně silnější než přírodní THC, účinky syntetických kanabioidů jsou u lidí i zvířat znásobené. 

Jak se pes k drogám vůbec dostane?

Překvapivě snadno.

Může sežrat přímo drogu nebo výrobek, který ji obsahuje. Právě sladké poživatiny jsou pro psa samozřejmě velmi lákavé a je to jeden ze způsobů, jak se k látce dostat. HHC bonbony a nebo želé může pes bez problému sežrat třeba v parku, kde po nějakém „večírku“ zůstaly zbytky. Pochopitelně pes může najít a sežrat zbytek jointu a nebo tablety či prášel. 
A někdy se k látce dostane poněkud bizarní cestou – sežere lidské výkaly a nebo zvratky po člověku, který drogu užil. Jsou popsané případy, kdy pes olízal moč intoxikovaného člověka – i toto může stačit k intoxikaci zvířete.
Návykové látky, které člověk pozře se totiž vylučují močí a stolicí po dobu 72 hodin v přibližně 50% koncentraci pozřené dávky. Protože je pes k drogám mnohem citlivější než člověk, stačí skutečně stopové množství k tomu, aby skončil na veterinární klinice s akutní otravou.

 

Jak se intoxikace u psa projevuje?

Záleží především na tom, co pes pozřel.

U THC nebo HHC bude typičtější útlum, nekoordinovaná chůze, slabost, třes, změny srdeční frekvence, zvracení a může být přítomná močová inkontinence.  Pes může být dezorientovaný a reagovat na okolí jinak než obvykle.

 

Kokain

Kokain je silný stimulant. 

U psa bude výrazný neklid, hyperaktivita, třes, rozšířené zornice, zrychlené dýchání, vysoká srdeční frekvence a krevní tlak. Pes může být velmi citlivý na okolní podněty, může pobíhat, být dezorientovaný nebo agresivní.

V těžkých případech se objevují křeče, poruchy srdečního rytmu, vysoká tělesná teplota, kolaps a porucha vědomí.

Těžká hypertermie může vést k poškození svalů, ledvin, jater a dalších orgánů.

Pervitin

Pervitin, tedy metamfetamin, a další amfetaminy mohou způsobit velmi podobný obraz.

Pes je neklidný, přestimulovaný, může pobíhat, třást se, být agresivní nebo naopak úplně dezorientovaný. Má rozšířené zornice, rychlý tep a dýchání a může mít výrazně zvýšenou tělesnou teplotu.

V závažných případech dochází ke křečím, poruchám srdečního rytmu, těžké hypertermii a následnému poškození orgánů.

Extáze neboli MDMA

MDMA patří také mezi stimulanty. U psa může vyvolat výrazný neklid, dezorientaci, třes, rozšířené zornice, zrychlený tep a velmi vysokou tělesnou teplotu.

V těžkých případech mohou nastoupit křeče, poruchy vědomí a další komplikace spojené s přehřátím organismu.

Opioidy

Opioidy jsou úplný opak stimulantů.

Heroin, fentanyl, morfin, oxykodon a další opioidy centrální nervový systém výrazně tlumí.

Pes může být velmi ospalý, nereagovat, motat se, mít zúžené zornice a především může začít pomalu a nedostatečně dýchat.

A právě útlum dýchání je tady největší problém.

Silná opioidní intoxikace může skončit bezvědomím a smrtí.

U opioidů je ale jedna důležitá věc. Existuje specifické antidotum. Proto je informace o možném požití opioidu pro veterináře zásadní a může významně ovlivnit další postup léčby.

 

Co dělat, když pes drogu pozře?

U některých otrav může být vyvolání zvracení krátce po požití vhodnou součástí dekontaminace. Jenže u otrav tohoto typu se s vyvoláváním zvracení pohybujeme na velmi tenkém ledu. 

Jakmile je pes utlumený, nekoordinovaný, má poruchu vědomí, křeče, potíže s polykáním nebo dýcháním, zvracení doma rozhodně nevyvoláváme. Hrozí totiž vdechnutí žaludečního obsahu při zvracení. Stejně problematické vyvolání zvracení bude u psa, který je „nastřelený“ kokainem. 
Vyvolání zvracení u psa, který pozřel návykovou látku můžete bezpečně provést jen krátce po pozření před nastoupením prvních příznaků intoxikace!

Pokud víte nebo máte důvodné podezření, že pes pozřel drogu, je nutný neprodlený transport psa k veterinárnímu lékaři!

 

A co když nevím, co pes sežral? 

Bohužel často majitel psa nezaznamená včas, že pes venku něco pozřel  a nebo že olízl lidský výkal. Jestliže ale po procházce a nebo během procházky pes začne vykazovat příznaky intoxikace drogami, jediné, co můžete udělat je psa neodkladně transportovat k veterináři. 

 

Může mít otrava drogami trvalé následky? 

Ve většině případů se pes po včas zaléčené intoxikaci zcela zotaví. U THC například příznaky obvykle během několika dnů úplně odezní. U těžkých intoxikací jinými drogami ale mohou nastat závažné komplikace – například dlouhotrvající křeče, výrazné přehřátí, poruchy srdečního rytmu nebo nedostatek kyslíku. Ty už mohou poškodit mozek a další orgány a zanechat trvalé následky. Proto je nutná při podezření na pozření návykové látky neodkladná veterinární péče, ve většině případů s  hospitalizací psa. 



Souhrnná tabulka příznaků intoxikace jednotlivými typy návykových látek:

Látka Typické příznaky Zornice Tělesná teplota
THC Útlum, ospalost, motání, nekoordinovaná chůze, dezorientace, močová inkontinence, třes, někdy zvracení Rozšířené Normální až snížená
HHC Útlum, ospalost, nekoordinace, dezorientace, změny chování, třes, zvracení Pravděpodobně rozšířené* Normální až snížená
Pervitin / metamfetamin Výrazný neklid, hyperaktivita, agitovanost, třes, rychlý tep a dech, vysoký tlak, křeče Výrazně rozšířené Výrazně zvýšená
Kokain Silný neklid, hyperaktivita, třes, rychlý tep a dech, vysoký tlak, zvracení, křeče Výrazně rozšířené Zvýšená až výrazně zvýšená
MDMA / extáze Nevolnost, neklid, hyperaktivita, dezorientace, třes, svalová ztuhlost, rychlý tep a dech, křeče Výrazně rozšířené Výrazně zvýšená
Opioidy Výrazný útlum, ospalost, nekoordinace, velmi pomalé nebo mělké dýchání, nízký tlak, bezvědomí Výrazně zúžené Snížená

 

*) u HHC není dostatek dat, proto „pravděpodobně“ – vzhledem k podobnosti s THC. 

 

Tabulka slouží jako ORIENTAČNÍ přehled příznaků.

Zdroje: 

Merck Veterinary Manual – Poisonings from Illicit and Abused Drugs
Toxikologické informační středisko

Vlasovec psí – nechtěný suvenýr z dovolené

Letní měsíce lákají majitele psů k cestám do zahraničí – ať už jde o dovolenou na jihu Evropy nebo účast na mezinárodní výstavě. Co už ale tak lákavé není, je riziko importu parazitárního onemocnění, které může  psovi fatálně poškodit zdraví. Léčba je nákladná, náročná a nejistá. Navíc je toto onemocnění specifické v tom, že klinické příznaky se projevují až několik let po nakažení parazitem. 

Co je vlasovec psí?

Vlasovec psí (Dirofilaria immitis) je parazit z kmene Nematoda (hlístice), který představuje pro psy a jiné teplokrevné živočichy riziko závažného onemocnění, které často končí smrtí zvířete. Dirofilarióza se označuje velmi příznačně jako srdeční červivost.

Vlasovec potřebuje k šíření mezihostitele v podobě komára a teplejší podnebí, proto se u nás (zatím) a až na ojedinělé výjimky výskytu tento parazit nevyskytuje. Pro vývoj parazita je nutná teplota ne nižší 14°C -21°C a optimální vlhkost. Na nákazu dirofiláriemi je vhodné myslet v období od dubna do listopadu. 

Častěji se s ním můžeme setkat při cestách na jih Evropy (především ve Španělsku, Francii, Itálii, Řecku, Chorvatsku nebo Bulharsku), v Americe, Austrálii nebo Asii. Avšak v posledních letech byla nákaza srdečními červy ojediněle zaznamenána i ve střední Evropě  – v Rakousku, Maďarsku, Slovensku a také v Česku. Zavlečení může souviset s importem psů z jiných států nebo s klimatickými změnami podnebí. 

(https://www.crouchvalevets.co.uk/)

Jak se pes nakazí?

Vlasovec potřebuje ke svému šíření mezihostitele v podobě komára, který při nasátí krve od infikovaného psa nasaje i larvální stádium parazita- mikrofilárie. Ty se v sacím ústrojí komára vyvíjejí v další infekce schopné stádium, které trvá 10-14 dní. Když infikovaný komár bodne další zvíře, mikrofilárie se dostávají do podkoží následně do cév a postupně se dostávají až do velkých plicních cév a pravé komory srdce. Přeměna z larválního stádia v dospělce trvá přibližně pět měsíců. Po zhruba šesti měsících vývoje v těle hostitele pohlavně dospívají a produkují další mikrofilárie, které kolují krevním řečištěm psa.  Červi mohou v těle psa žit několik let (udává se rozmezí 5-7 let), než pes hyne na srdeční selhání. Dospělý jedinec červa připomíná špagetu a dorůstá délky až třicet centimetrů.

 

 

Příznaky onemocnění a léčba

 

Vzhledem k tomu, že příznaky nastávají ve chvíli, kdy dospělí červi začínají omezovat průtok krve srdcem a omezují dýchání, na přítomnost vlasovce se přichází poměrně pozdě a léčba je velmi komplikovaná až nemožná. 

Příznaky onemocnění jsou:

dušnost

kašel

hubnutí

anemie

snížená aktivita psa, malátnost

selhávání orgánů

 

PREVENCE je jediná cesta, jak se vyhnout tomuto závažnému onemocnění.

Před cestou do oblastí, kde se vlasovec psí vyskytuje navštivte svého veterináře a požádejte ho o antiparazitikum, které je účinné proti těmto hlístům. Tyto preparáty  jsou v podobě spot onů a nebo tablet. Návštěvu veterináře naplánujte minimálně týden před odjezdem. Je vhodné přibalit i repelentní prostředky proti komárům.

 

TESTOVÁNÍ přítomnosti antigenu parazita v krvi psa je možné prostřednictvím testu SNAP 4Dx Plus u veterinárního lékaře. Přítomnost antigenu je prokazatelná 6-7 měsíců po nakažení vlasovcem. SNAP 4Dx Plus test je vhodné provádět JEDENKRÁT ROČNĚ v rámci preventivního vyšetření psa a nebo při podezření na přítomnost onemocnění, které se testem detekují. Jedná se právě o dirofilarii, boreliozu, anaplazmozu a ehrlichiozu.

 

 

 

 

 

zdroje:
Crouch Vale Veterinary Practice. Heartworm in dogs. [online]. Crouchvalevets.co.uk, ©2022 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://www.crouchvalevets.co.uk/news/heartworm-in-dogs/
MVDr. Jiří Šerák. Vlasovec psí – srdeční červivost. [online]. Sherak.cz, ©2022 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://www.sherak.cz/vlasovec-psi-srdecni-cervivost/
VET-PLUS s.r.o. Vlasovec psí. [online]. Vet-plus.cz, ©2023 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://www.vet-plus.cz/vlasovec-psi/
Vaše Veterina. Srdeční červivost – Dirofilaria immitis. [online]. Vaseveterina.cz, ©2023 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://www.vaseveterina.cz/blog/dirofilaria-psa/
VetSupply Australia. Heartworm disease in dogs. [online]. Vetsupply.com.au, ©2023 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://www.vetsupply.com.au/blog/heartworm-in-dogs/
Klinika Yorica. Vlasovec psí – dirofilarióza. [online]. Klinika-yorica.cz, ©2023 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://www.klinika-yorica.cz/clanky/vlasovec-psi/
Idaho Veterinary Hospital. Heartworm prevention and treatment. [online]. Idahovethospital.com, ©2023 [cit. 2025-07-06]. Dostupné z: https://idahovethospital.com/heartworm-prevention/
 
 
Zeptat se služby ChatGPT
 
 
 

 

 

Srst s podsadou nestříhejte!

Jako každý rok i letos  s oteplováním přichází mánie stříhání psů. JENŽE velká část psích plemen má srst s podsadou, která není ke stříhání určena a ostříhání psu škodí.
Jen letos jsem v provozovně fyzioterapie měla ostříhanou kříženku border kolie(majitelka si psa ostříhala sama strojkem z Lidlu…) a hrubosrstého jack russel teriéra ostříhaného úplně na krátko- též domácí tvorba. On ten pes totiž nosil na těch chlupech domů nepořádek.

Bohužel se najdou i psí salony, kde vám na požádání psa s podsadou bez mrknutí oka vezmou strojkem.

A jak je to tedy s tím (ne)stříháním?

Psí srst můžeme rozdělit z hlediska údržby na dva typy:

  • srst, která se stříhá a jinak kosmeticky upravuje – pes nemá podsadu

  • srst, která má podsadu a nestříhá se

 

  • samostatně pak stojí plemena bezsrstá

 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. 

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

 

Funkce srsti:

Srst psa má obrovský význam v termoregulaci zvířete. Pes, jak známo se nedokáže chladit pocením jako člověk, jeho potní žlázy jsou v minimálním množství a k regulaci teploty jsou nedostatečné. Hlavní mechanismus ochlazování psa je pomocí odpařování přebytečného tepla prostřednictvím zrychleného dýchání, odborně nazývaného jako termická polypnoe. Běžně se dechová frekvence dostává z klidových 10-30 dechů za minutu až na 250 za minutu. 
Srst psa je dalším velkým pomocníkem v regulaci teploty psa, protože díky stavbě psí srsti je pes dokonale chráněn před vnějšími vlivy prostředí a pokud má srst s podsadou, tak má ideální prostředek k udržení tělesné teploty v zimě a ochraně proti přehřátí v létě.

Srst tedy:

  • chrání psa před vnějšími vlivy- déšť, slunce, mráz
  • pomáhá odvodu tepla a nebo odvodu tepla brání (termoregulační funkce)

 

Plemena psů s vlasovou strukturou srsti jsou bez podsady a nebo s podsadou- liší se podle plemene. Tato srst se běžně upravuje střihem dle standardu plemene a nebo požadavku plemene, jelikož srst roste jako vlasy. Stříháním dle standardů střihů jednotlivých plemen nezasahujeme do termoregulační funkce srsti psa (která je u tohoto typu srsti navíc minimální). Není dobrý nápad takové plemeno vzít na léto „trojkou“, protože odhalená a citlivá kůže se na slunci může spálit.

Plemena psů s hrubou srstí se udržují trimováním. Jsou majitelé, kteří místo trimování v salonech požadují stříhání a nebo si psa ostříhají doma sami. Tento typ srsti nemá podsadu a k odstranění odumřelých chlupů slouží právě technika trimování a stříhání není vhodnou technikou údržby této srsti.

Plemena psů s podsadou jsou ta, kde je přítomna krycí srst a podsada. Během ročního období dochází k výměně srsti podsady- na léto pes vylíná tak, že podsada je minimální a na zimu výrazně zhuňatí a podsada je výrazná. Krátkosrstá plemena jako maďarský ohař, pinč, dobrman atp. mají i v zimním období podsadu minimální a nebo žádnou. Plemena s takovým typem srsti jsou obecně náchylnější jak k přehřátí, tak podchlazení.
Plemena se středně dlouhou a nebo dlouhou srstí jsou dokonale vybavena k odolávání klimatickým vlivům právě tím, že krycí srst chrání psa před deštěm, sluncem a podsada vykonává funkci termoregulační- v létě zabraňuje přehřátí psa a v zimě podchlazení.

A právě u psů s takovým typem srsti majitelé v dobré víře udělají poměrně zásadní chybu- psa na léto ostříhají. Sama mám tervuerena a celé léto slyším dobrácké „odborné“ rady- „ostříhejte toho psa, vždyť mu musí být hrozné horko“, „proč toho psa trápíte, nebylo by lépe ostříhanému?“, „podívejte se, sotva dýchá, to je jasný, v těch chlupech je mu horko“.
Naopak! Pokud bych psa ostříhala, bude mít velice vážné potíže s tím, aby se v létě nepřehřál.

Někdy je opodstatněné psa se srstí s podsadou ostříhat, respektive prostříhat v kvalitním psím salonu po poradě s veterinářem  z hlediska zdravotního a to jsou kožní problémy, hormonální poruchy tvorby a růstu srsti atp. U zdravého zvířete toto opodstatnění opravdu nemá a psovi jednoznačně škodí. 

Výstavní úpravy srsti s podsadou jsou zásahy pouze do pesíků, tedy krycích chlupů a jedná se o úpravu tvaru tlapek, ocasu, linie břicha a hrudi a podobně (jako například u zlatého retrívra či irského setra). 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. 

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

 

Na přiloženém schématu přejatém ze zahraničního webu je jasně vidět, jak srst s podsadou funguje. A také, že je důležité psa s podsadou pravidelně odumřelé podsady zbavovat, aby srst byla vzdušná, bez odumřelých chlupů a mohla dobře plnit svou funkci:

Horní schémata ukazují, jak vypadá srst zbavená podsady a srst s podsadou.
Dolní schéma ukazuje, jaký je rozdíl v proudění vzduchu a odvodu tepla srstí vyčesanou a nevyčesanou a jak působí slunce na srst ostříhanou.  Zároveň je patrné, jak působí podsada v zimě- teplo, které si pes vytvoří svalovou prací nepustí ven a studený vzduch nemá šanci psa ochladit skrz hustou podsadu.

Bohužel se setkávám neustále s případy ostříhaných psů v rámci „lepšího“ komfortu v létě, nebo dokonce kvůli tomu, že pes na chlupech nosí domů nepořádek. (Takovým lze doporučit místo psa třeba želvu).

 

O srst s podsadou je nutné důkladně pečovat, aby mohla plnit svou termoregulační funkci 

Místo stříhání je nutné psu důkladně srst vyčesávat a zbavovat staré podsady. Pokud je srst zacuchaná a i v teplém počasí je plná zimní podsady, pes se necítí komfortně, protože srst nedokáže plnit svou termoregulační funkci plnohodnotně. Zejména po zimě bývá vyčesávání bohaté podsady zdlouhavé a jedno vyčesání psa zimní podsady nezbaví. Psa je nutno vyčesávat důkladně a několikrát, protože pes podsadu uvolňuje postupně. 

 

Jarní vyčesávání podsady. Asi čtvrté kolo důkladného vyčesání a pořád je podsady dost. 


Zdroj: vlastní

 

Pár konkrétně-anonymních případů z praxe:

Slečna s australským ovčákem  přišla na rehabilitaci pro bolestivost zad jejího psa. Veterinář (!!) doporučil psa vzít nakrátko, protože dle něj psa bolí záda proto, že místo na pelechu lehá na dlažbě, tudíž na záda nastydl. Majitelka nelenila a australského ovčáka s bohatou srstí opravdu ostříhala, nicméně zjistila, že psa záda bolí stále. Vyjádřila jsem podezření na vážné degenerativní změny  páteře dle klinického obrazu (pan doktor se neobtěžoval udělat ani RTG) a majitelku referovala zpět na veterinu. Po pár dnech přišel mail, že doktor neochotně psa zrentgenoval a v příloze mi poslala RTG psa s velice rozsáhlými spondylotickými změnami.
Pes samozřejmě nadále lehá na dlažbě místo v pelechu…

Majitelka koně mě pozvala na osteopatické ošetření koně. Kolem pobíhal nakrátko vystříhaný kříženec ovčáka téměř dohola a partner majitelky a spolumajitel psa neměl nic lepšího na práci, než psa v průběhu ošetření koně zlejvat vodou z hadice, protože psovi je horko ( vážně?) .

Majitelka feny border kolie vystříhává břicho nakrátko, protože pes na břiše nosí domů zvenku nepořádek. Na namítnutí, že naruší termoregulaci psa díky narušení integrity srsty odvětila, že ho stejně bude vyholovat, protože prostě nosí domů nepořádek…

Majitelka  x zlatého retrívra přišla před pár lety na rehabilitaci se psem vystříhaným tak, že  hlavu, nohy a ocas nechala  osrstěnou, zbytek  byl ostříhaný. „Aby jí nebylo horko“. Po vysvětlení funkce srsti psa jedno léto psa nechala zarůst. Další rok  byla  fena opět ostříhaná.  Protože v těch chlupech je jí prostě horko….

 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. Takhle ostříhaný pes se světlou kůží se na slunci velmi snadno spálí.

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

 

Rizika ostříhání srsti jsou následující:

  • přehřátí psa vlivem pozbytí termoregulační funkce srsti
  • spálení od slunce!
  • snížení kvality srsti psa- často se stává, že po ostříhání se rapidně zhorší kvalita srsti a trvá, než nabyde původní kvality
  • prochladnutí- opravdu není záruka, že celé léto budou tropy
  • nachlazení v oblasti ledvin a močových cest, velkých nervových plexů zejména pak lumbosakrálního

 

Pokud máte psa vyholeného po ortopedické a nebo jiné operaci a nebo z jiného zdravotního důvodu, pak je nutné psa chránit před slunečním zářením a vyholenou oblast natírat opalovacím krémem po dobu, než narostou chlupy. (Dětské opalovací mléko je použitelné i pro psa, pochopitelně není vhodné nechat psa natřenou partii olizovat). Kůže je citlivá a velmi náchylná ke spálení od slunce. Při delším pobytu na slunci je vhodné psu dát bavlněné triko, které bude oholenou část krýt a přesto nebude psa nikde škrtit a nebude ho mít upnuté. Nejideálnější je vyholeného psa slunečnímu záření vystavovat co nejméně. Pokud máte psa oholeného a je chladno či deštivo, je velice vhodné psovi na vycházky a pobyt venku pořídit funkční deku pro psy (Hurta, Back on Track). 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. 

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

Jak vyhodnotit stav psa v akutním stavu

  Úraz, nehoda a nebo jiný akutní stav psa znamená pro majitele velký stres. Někteří majitelé jednají racionálně a psovi dokážou pomoci, ale většina upadne v hysterii a paniku a není schopna vymyslet, CO dělat, s čím začít, na co se zaměřit a minuty utíkají. Pokud má pes závažná zranění a nebo je v opravdu akutním stavu, zemře vám pes před očima, aniž vy jste přišli na to, kde vlastně začít. U lidí je výhoda ta, že pokud jste svědky situace vyžadující okamžité poskytnutí první pomoci, operátor na lince 155 k situaci vysílá posádku RZP a nebo i RLP/RV, pokud to situace vyžaduje a do doby příjezdu posádky dává instrukce volajícímu a provádí ho celou situací. Pokud se jedná o psa, musíte si poradit sami…

Protože jako budoucí záchranář se pořád setkávám s algoritmem cABCDE, který používají k práci profesionálové, tady máte jednoduchý návod v podobném duchu napasované na míru majiteli- laikovi a psovi, který potřebuje fakt akutně pomoc. Budeme se držet osvědčeného schématu cABCDE, protože na komplexní vyšetření stavu pacienta prostě nikdo nic geniálnějšího nevymyslel. 
Tento systém slouží k tomu, aby vyšetřující člověk postupoval systematicky a logicky. Postupuje se od nejhoršího k nejméně závažnému. Protože pokud budete měřit teplotu masivně krvácejícímu psovi, tak sice zjistíte sníženou tělesnou teplotu, ale pravděpodobně se pejsek zastavení krvácení nedožije. U tohoto algoritmu je samozřejmě potřeba použít selský rozum, tudíž pokud mi pes „akorát“ kulhá, přičemž běhá po louce, už jen logickou úvahou můžu vyloučit bod c, A, B, C, – pes masivně nekrvácí, má průchodné dýchací cesty, dýchá zjevně normálně, pokud běhá po louce a krevní oběh bude taktéž v pořádku. V tomto případě se tedy zabývám body D a E a sice těch částí, které se týkají pohyblivosti psa. Ale pokud přijdete ke psovi v bezvědomí a nevíte co se stalo, rozhodně si projedete celý algoritmus cABCDE. 

Pokud je váš pes zraněný a nebo se akutně změní jeho zdravotní stav, s rozvahou a klidem psa vyšetřete a podle situace poskytněte první pomoc a zajistěte transport na veterinární pracoviště. Pokud nejste seznámeni se základním postupem, JAK správně a hlavně bezpečně pro vás i psa poskytnout první pomoc, přečtěte si nejprve tento článek.

 

c – Critical bleeding – ŽIVOT OHROŽUJÍCÍ ZEVNÍ KRVÁCENÍ

Před celkovým vyšetřením psa se ujistěte, že u psa není přítomno silné zevní krvácení. Pokud ano, krvácení neprodleně zastavte tlakovým obvazem a nebo škrtidlem. Pokud pes krvácí z drobných povrchových zranění, pokračujte ve vyšetření podle ABCDE a drobné krvácení ošetřete později. 

A – Airway – PRŮCHODNOST DÝCHACÍCH CEST

Pokud je váš pes při vědomí a normálně dýchá, jeho dýchací cesty jsou průchodné. Pokud je pes v bezvědomí, je potřeba si ověřit, zda pes není v bezvědomí vlivem neprůchodnosti dýchacích cest – zkontrolujte dutinu tlamy psa a případná cizí tělesa odstraňte. Z tlamy vytáhněte jazyk a nechte volně viset ven. Stejně tak pokud pes náhle začal ztěžka dýchat a dusit se- překážkou může být cizí těleso v dýchacích cestách a nebo otok. S dusícím se psem si dokážete jako laik poradit – o dušení se dočtete zde:  první pomoc při dušení psa.

B – Breathing – DÝCHÁNÍ

Dechová frekvence – tato hodnota by měla být v optimálních podmínkách fyzického a psychického klidu 10-30/min. Ovšem z fyziologických hodnot je zrovna dechová frekvence nejméně vypovídající, protože při stresu psa a nebo při vysoké teplotě ovzduší, případě u psa po zátěži může hodnota několikanásobně přesahovat fyziologickou hodnotu a je to zcela v pořádku. Ovšem zrychlená dechová frekvence může poukazovat i na reakci na bolest a diskomfort psa vlivem úrazu. Naopak zpomalená dechová frekvence je varovný příznak, zejména pokud je pes v bezvědomí ať vlivem akutní změny zdravotního stavu a nebo úrazu.

Barva sliznic – zkontrolujte, zda není přítomna cyanoza –  modrofialová barva jazyka, spojivky a dásní značí nedostatečné okysličení tkání (dušení, zástava srdeční činnosti..).  Bledá až bílá sliznice (anemická) je u psa v akutním stavu po úraze známkou možného vnitřního krvácení!

Kvalita dýchání – zkontrolujte, zda pes dýchá normálně, bez velkého úsilí a zda není přítomno penetrující poranění hrudníku (pneumothorax!)

POKUD PES NEDÝCHÁ A NEBO JE V BEZVĚDOMÍ A DÝCHÁ LAPAVĚ, NEPRODLENĚ ZAHAJTE KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACI. Více ve článku o resuscitaci psa.

C – Circulation – KREVNÍ OBĚH A KRVÁCENÍ

Tepová frekvence – nejlépe se  odečítá nejlépe na vnitřní straně stehna na stehenní tepně. Případně lze odečíst na levé straně hrudního koše- ale zde je tep „rušen“ dechem a laika může výrazně plést. 
Tepová frekvence je u velkého psa přibližně 60-100/min, u malého 80-120/min a u štěňat 120-160/min.

Opět platí, že stres, fyzická zátěž zvyšuje srdeční frekvenci. Pes v bezvědomí se špatně hmatným pulsem a  nízkou tepovou frekvencí  poukazuje na šokový stav/velkou krevní ztrátu a další vážné stavy.

Doba kapilárního návratu – tato hodnota ukazuje kvalitu periferního prokrvení a tím orientačně stav krevního oběhu.  Zkontrolujte dobu kapilárního návratu, která by neměla přesáhnout dvě vteřiny. U psa se vyšetřuje na sliznici tlamy, kdy na nepigmentované místo zatlačíte prstem, vytlačíte tak krev z kapilár a odečítáte dobu, kdy se krev do odkrveného místa vrací. Pokud je tato hodnota nad 2 vteřiny, je zde podezření na VNITŘNÍ KRVÁCENÍ A NEBO ŠOK.  Nevyšetřujte u psa cizího z důvodu vaší bezpečnosti.

Barva sliznic – bledá sliznice znamená silné krvácení a společně s prodlouženou dobou kapilárního návratu je to ukazatel vnitřního krvácení. Červená sliznice u psa ponechaného v místě s vysokou teplotou poukazuje na přehřátí. 

Ošetřete krvácející rány (pozor, silné krvácení ošetřujeme ihned podle bodu c! ). 

 

D – Disability – POSTIŽENÍ

Celkový stav – stav vědomí – pokud pes normálně reaguje na podněty, je při vědomí. Pokud nereaguje na žádné podněty, jedná se o bezvědomí – komatický stav.  Pokud lze psa probudit na většinou pouze bolestivý podnět a pes upadá zpátky do nevědomí, jedná se o stav soporózní, lehčí poruchu vědomí nazýváme somnolence a pes se jeví ospale a dezorientovaně. Všechny stavy poruchy vědomí vyžadují okamžitý transport k veterinárnímu lékaři. Příčinami může být úraz hlavy, otrava a nebo závažné interní onemocnění. 

Reakce zornic – zejména po úraze je vhodné psovi zkontrolovat reakci zornic –  zda jsou symetrické a není jedna zornice výrazně větší než druhá. Pokud je zornice očí rozdílná, je podezření na úraz hlavy a stav vyžaduje transport k veterinárnímu lékaři. Z hlediska bezpečnosti rozhodně nepohlížejte do očí cizímu zraněnému psovi! Zkontrolujte, zda má pes oči klidné a nebo mu cukají oči ze strany na stranu (nystagmus).

( Lze vyšetřit reakci na osvit, nicméně laik většinou nenosí vyšetřovací světlo a hlavně  většinou ve stresu nedokáže vyhodnotit, jestli zornice reagují a nebo ne. )


Pohyblivost – zaměřte se na to, zda je pes pohyblivý a pokud ano, zda je přítomno kulhání na končetinu a kterou.  Pokud pes není pohyblivý, neovládá pánevní končetiny a nebo pánevní i hrudní končetiny  a stavu předcházel úraz, je ve hře poranění páteře – s ohledem na tento fakt se psem manipulujte obezřetně. Změna pohybu může být náhlá i bez úrazu – pes se začne stáčet k jedné straně, případně k jedné straně padat. Tady je zvláště u starších psů podezření na cévní mozkovou příhodu a nebo vestibulární syndrom. 

 

E – Exposure – DALŠÍ PŘÍZNAKY

Psa vyšetřete od hlavy k patě a hledejte známky poranění, otok, kožní změny, změny držení končetin (podezření na frakturu a nebo luxaci). 

Pokud pes zvrací a nebo má průjem, sledujte frekvenci a obsah. Sledujte přítomnost krve a případně parazitů. 

Sledujte nezvyklé nahrbení psa, nafouknutí v oblasti žaludku, vkasané břicho a podobné změny na těle psa. 

Tělesná teplota – teplotu psa změřte v konečníku. Fyziologické rozmezí je 37,5- 39 °C.

ZAJISTĚTE TEPELNÝ KOMFORT – pokud pes krvácí, máte podezření na vnitřní krvácení a nebo došlo k rozsáhlým poraněním, pes má změnu vědomí je zajištění teplotního komfortu velmi důležité. Poslouží izotermická folie, suchá deka a nebo suchá bunda. 

 

Kdo je připraven, není překvapen… 

Až svého psa vyšetříte a zajistíte první pomoc, je nutno zajistit transport na veterinární pracoviště. A u většiny majitelů nastává shánění veterinární pohotovosti a dotazování se na facebookových skupinách. Upřímně řečeno, když čtu dotazy jako třeba „Akutní! Pohotovost pro psa v Praze?“ a nebo „Pomoc, kde je nejbližší pohotovost v Jablonci? Náš veterinář nezvedá telefon!“, tak se mi svírá žaludek. Většina akutních dotazů samozřejmě vzniká v noci, takže tázající málokdy obdrží smyslupnou odpověď. Občas se nějaký dobrák uchýlí k tomu, že napíše „Jeeje, snad bude v pořádku. Neporadím, ale držím palečky!“. Hezké, ale k ničemu. Sice jsme si tak nějak zvykli každý problém konzultovat na síti, ale nějak si odvykáme používat vlastní rozum. 


Takže: 

  • Telefonní číslo na veterinární pohotovost a na „záložní“ pohotovost, když vás na té první odmítnou a nebo třeba nezvednou telefon SI ULOŽTE DO TELEFONNÍHO SEZNAMU! 
  • Mějte zjištěný alternativní převoz na veterinární kliniku. Protože až budete potřebovat auto, k dispozici nebude. Zákon schválnosti. Některé taxislužby dokážou převézt domácí mazlíčky, ovšem vždy hlašte operátorovi taxislužby! No a samozřejmě Praha má výhodu veterinární záchranné služby  Petmedic, jejíž číslo si také uložte do telefonu, pokud jste pražští. 
  • VŽDY odstavujte auto natankované. I když se vám už po práci na benzínku zajíždět nechce. Není nic horšího, než akutně nakládat psa do auta, přičemž víte, že když jste z auta naposledy vystupovali, svítila tam rezerva. Vlastní zkušenost. 
  • A poslední věc, která by se měla podle mě vytesat do hlavy každému majiteli psa: 
    NIKDY NEJEZDĚTE SE PSEM V AKUTNÍM STAVU NA VETERINÁRNÍ PRACOVIŠTĚ BEZ UVĚDOMĚNÍ PERSONÁLU TELEFONICKY!! Nemáte jistotu, že vám psa akutně budou moci přijmout a navíc o vás neví – pokud zavoláte předem, že vezete psa s podezřením na torzi, mají čas se na situaci připravit. 

 

Schéma cABCDE v tabulce pro vytištění naleznete ZDE.

 

Kardiopulmonální resuscitace psa

Když se řekne první pomoc, většinu lidí napadne právě resuscitace. 

U psa je to to samé. Když se ptám na seminářích, co od semináře očekáváte především, tak se většinou shodnete na tom, že určitě tu resuscitaci.

Co vlastně kardiopulmonální resuscitace je a k čemu slouží? 

Je to náhrada srdeční činnosti a plicní ventilace, jejímž účelem je oddálení nevratného poškození životně důležitých orgánů vlivem nedostatku kyslíku ve tkáních. Především mozku, který je na nedostatek kyslíku nejvíce citlivý – mozek bez přísunu kyslíku odumírá během cca pěti minut. Pokud se jedná o podchlazený organismus, tak je doba delší. Nepřímou masáží srdce nepřímo působíme tlakem na srdce-krevní pumpu těla, která rozvádí po těle okysličenou krev. Pokud srdce nepracuje správně a nebo vůbec, je nutné jeho činnost suplovat právě masáží srdce. Snahou je, aby krev byla distribuována po těle do příjezdu ZZS. U člověka se již v laické první pomoci ustoupilo od umělého dýchání a zahajuje se pouze nepřímá srdeční masáž. U dětí v laické první pomoci umělé dýchání zůstalo. Většina dospělých potřebuje resuscitaci ve chvíli, kdy zkolaboval vlivem náhlé zástavy oběhu- srdce má poruchu rytmu a nebo se zastavilo úplně. V těle je ale dostatek okysličené krve, kterou je potřeba distribuovat k buňkám nepřímou masáží srdce. Ale u dětí je to naopak. Děti nejčastěji zkolabují vlivem dušení a nebo tonutí. To znamená, že k zástavě srdeční činnosti dochází vlivem nedostatku kyslíku v tkáních a s masáží srdce si nevystačíte. Tělo zoufale potřebuje kyslík. Takže tam je na místě umělé dýchání. No a samozřejmě pokud se dospělý člověk topil a nebo dusil, je to ta samá písnička – tělo nemá kyslík. Ale to umělé dýchání málokdo umí dobře, málokdo dokáže překonat odpor a umělé dýchání poskytnout. Pokud umíte a chcete, hurá. Pokud ne, masírujte a modlete se. 

KDY  resuscitovat psa 

První podmínka je, že je situace pro zachránce bezpečná. Platí pro záchranu psa i člověka. Ale to je ostatně základní  podmínka k jakémukoliv poskytnutí první pomoci. Další podmínka je, že pokud pes a nebo člověk masivně krvácí, před zahájením resuscitace krvácení zastavíte.

Indikace k zahájení resuscitace je, že je  pes je v bezvědomí a nedýchá. A nebo je v bezvědomí a dýchá divně- lapavě. Tento jev se nazývá gasping a nebo terminální, agonální dýchání.  Opět to samé platí pro člověka. 


JAK? 

Resuscitace psa  se provádí podle schématu 30 stlačení hrudníku ve frekvenci 100-120/min. : 2 vdechy

Je nutné, aby pes ležel na pevném podkladu- na zemi. Pokud je na posteli a nebo na gauči, sundejte ho na zem. 

Umělé dýchání je vhodné zachovat. I u psů jsou hojné případy jako u dětí, že došlo k zástavě srdeční činnosti vlivem tonutí a nebo dušení – tady je poměrně slušná šance, že se resuscitace podaří, pokud je zahájena včas a dobře. Pokud z nějakého důvodu dýchání nelze provést, alespoň provádějte masáž srdce. 


Psovi se provádí umělé dýchání z úst do nosu psa. Aby vdechovaný vzduch neunikal tlamou ven, rukama držte tlamu psa pevně zavřenou.  Pokud se jedná o malého psa velikosti čivavy, krysaříka a podobně, dýchá se do nosu a tlamy zároveň- jako u mimina, kterému se rty obemknou jeho rty i nos, protože ústa novorozence jsou tak malá, že jen do úst je to problematické. 

Intenzita vdechu musí být přizpůsobena velikosti a konstituci psa- vdech je správně provedený, pokud se hrudní koš nadzvedne.

Hrudní koš je nutno stlačovat do hloubky jedné třetiny šířky hrudního koše. U člověka řekneme, že to je asi pět až šest centimetrů, ale u psa to takhle paušalizovat nelze. Pokud je to německá doga, masáž bude poměrně intenzivní, protože doga je velký pes s poměrně širokým hrudníkem. Ale pokud je to saluki, který je taky velký, tak tam bude masáž méně intenzivní co do hloubky stlačení – je to chrt a jeho hrudník je o polovinu užší než u dogy. Stejně tak u malého psa- stafbulík se sudovitým hrudníkem vyžaduje poměrně intenzivní masáž, zvláště u nasvalených jedinců, zatímco velikostně podobný například border terirér má opět o polovinu užší hrudník. Speciálně štěňata a čivavy, krysaříci potřebují extra šetrné zacházení – tam určitě k masáži srdce nepřistoupíme tak jako u velkého psa přes sebe přeloženýma rukama, ale za použití pouze dvou a nebo tří prstů. Frekvence stlačení hrudního koše je 100-120/min. 

Poloha psa při resuscitaci a „zapadnutí jazyka“. 

Opět narazím na jeden mýtus, který se nese snad z generace na generaci. Že pokud člověk zkolabuje do bezvědomí, zapadne mu jazyk a je potřeba člověku sáhnout do úst a jazyk vytáhnout ven. No a dříve se tradovalo (a občas se ještě mezi lidmi tahle legenda vyskytuje), že je potřeba spínacím špendlíkem nutno připnout jazyk ke spodnímu rtu. Jazyk jako takový opravdu může ucpat dýchací cesty – ale spíše než zapadnutí jazyka tomuhle jevu sluší termín obstrukce dýchacích cest kořenem jazyka. Protože se stane to, že v poloze na zádech v bezvědomí máme poměrně hodně uvolněné svaly. A jazyk je sval. Kořen jazyka je poměrně objemné těleso a to, co vidíme v ústech je pouze jeho volná část – viz obrázek. No a tenhle uvolněný sval se v bezvědomí úplně povolí a dýchací cesty zneprůchodní – viz druhý obrázek. Proto je důležitý krok u člověka v bezvědomí předsunutí dolní čelisti a lehký záklon hlavy. Pokud je podezření na poraněnou krční páteř, tak pouze předsunutí dolní čelisti. Tkáně se napnou a kořen jazyka nebude zneprůchodňovat dýchací cesty.

U psa při resuscitaci na pravém boku zajistíme průchodnost dýchacích cest tak, že psovi natáhneme krk tak, aby byl v jedné rovině s páteří. Tím se napnou tkáně a kořen jazyka nemůže utlačovat dýchací cesty. Volnou část jazyka vytáhneme z tlamy ven – bude volně viset z boku tlamy. 

Zdroj: Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka

vlevo- obstrukce dýchacích cest kořenem jazyka a její uvolnění po záklonu hlavy a předsunu dolní čelisti (vpravo). Zdroj: svetoutdooru.cz

 

POSTUP KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE U PSA

Pes je v bezvědomí – nereaguje na vnější podněty:

1. Ověření, zda je situace pro zachránce bezpečná 

2. Pokud pes masivně krvácí, je nutno neprodleně krvácení zastavit před zahájením resuscitace!

3. Ověření dechu – pes nedýchá  a nebo dýchá lapavě- zahájení resuscitace

4. Otevřete psovi tlamu a zkontrolujte, jestli není v tlamě cizí těleso, které by mohlo utlačovat dýchací cesty. Vytáhněte jazyk. Srovnejte krk psa tak, aby byl v rovině s páteří. 


5. Pokud pes nezačal po uvolnění dýchacích cest sám dýchat, proveďte dva umělé vdechy do nosu psa a neprodleně přikročte ke třiceti stlačením hrudníku ve frekvenci 100-120/min. Cyklus opakujte po dobu dvou minut bez přestávek a poté vyhodnoťte, zda pes nezačal dýchat. Pokud ne, pokračujte v resuscitaci dále. Pokud jste dva, po dvou minutách se v resuscitaci střídejte. Pokud máte k dispozici veterinární záchrannou službu (PetMedic- Praha a okolí), přivolejte si posádku při zahajování resuscitace, aby byl vůz vyslán co nejdříve na místo ( pokud jste sami, využijte hlasitý odposlech telefonu a při telefonátu resuscitujte- neztrácíte čas). 

6. Pokud pes začal jevit známky dýchání, případně se probouzí z bezvědomí, přestaňte resuscitovat a okamžitě uvědomte veterinární pracoviště a zajistěte neprodleně transport. Po celou dobu transportu monitorujte životní funkce psa a v případě opětovné zástavy zahajte opětovně resuscitaci. 

Jestliže resuscitujete déle jak deset minut a pes nejeví známky dýchání, resuscitace je neúspěšná.

V případě, že jste přivolali pomoc v podobě veterinární záchranné služby PetMedic a nebo Zvíře+, pokračujte v resuscitaci do příjezdu záchranné služby. 

Absolutně si nedokážete představit postup resuscitace psa a nebo člověka? Přijďte se naučit, jak zachránit život. 

www.prvnipomocpropsy.cz/udalosti

foto: Amálka Kiššová

První pomoc při dušení psa

Když jsem před několika lety měla v hlavě nápad na semináře první pomoci pro psy, poslední impuls k tomu, abych nápad zrealizovala byl právě můj dusící se pes. Kdybych nevěděla, jaká je první pomoc při dušení psa a včas nezasáhla, tak Agi už je několik let po smrti. Na veterinární klinice, kam jsem psa odvážela na kontrolní vyšetření jsem se dozvěděla, že majitelé často panicky psa naloží do auta a odváží k veterináři, ovšem bez poskytnutí první pomoci a psa dovezou už bez známek života. Od doby, co semináře běží již třetím rokem jsem se doslechla od účastníků o mnoha a mnoha případech dušení psa s dobrým i špatným koncem.

Jak tedy poznám, že se pes dusí ?

Příznaky dusícího se psa:
(příznaky jsou popsané postupně od začátku dušení)

  • neklid, panika
  • pes si tlapou mne čumák, dáví se (ale nezvrací), snaží se těleso vykašlat
  • oči „vylézající“ z důlků
  • sliznice oka a tlamy včetně jazyka mají fialovo-nachovou barvu (cyanóza vlivem nedostatečného okysličení tkání)
  • pes je nahrbený, břicho je vtažené
  • pes postupně přestává mít snahu o zbavení se cizího tělesa, přestává kašlat a dávit se, nastupuje neschopnost psa stát, pes se motá, až postupně zaujme polohu vleže na boku
  • nastoupí bezvědomí a dojde k zástavě srdeční a dechové aktivity vlivem hypoxie- nedostatku kyslíku v tkáních

Nepleťte si dušení psa cizím tělesem a reverse sneezing („zpětné kýchání“)

Reverse sneezing a nebo česky zpětné kýchání si často majitelé psů pletou s dušením psa a natočená videa psa s tímto problémem často sdílí ve skupinách na facebooku s prosbou o radu, že se jim dusí pes. Můžu všechny z vás ubezpečit, že pokud by se pes dusil, tak než natočíte video a vložíte ho na facebook, máte psa mrtvýho.
Reverse sneezing není nic jiného, než spasmus měkkého patra a svalů okolo hrtanu, který nutí psa prudce a dlouze vdechovat vzduch za typického chrochtavého zvuku. Pes většinou stojí s hlavou nataženou dopředu, má vytřeštěné oči a opravdu se tváří, že je to jeho poslední minuta v životě.
Většinou je to neškodná respirační záležitost, která psa postihne jednou za čas. Příčinami mohou být rozrušení, změny teplot (vytopený byt- mrazivé počasí venku), pyly, tahání psa na vodítku, delší měkké patro. Častěji se s tímto jevem potkáte u brachycefalických psů jako je buldoček, čivava, mops a podobně. Ale moje fena malinoise reverse sneezing předváděla poměrně pravidelně, ačkoliv je to dlouholebé plemeno.
První pomoc je velice jednoduchá – ucpat psovi nosní dírky a zároveň zvednou hlavu tak, aby byl krk natažený (a uvolnily se tím svaly okolo hrtanu a průdušnice). Pes je nucen nadechnout se nosem a záchvat okamžitě odeznívá. (Opravdu z praxe ověřeno na vlastním psovi).

Nezaměňujte ale tento záchvat za psincový kašel a nebo za kolaps trachey, případně nějakou závažnou respirační infekci. (Jednoduché odlišit- pokud psu přikryju nosní dírky a „divné“ dýchání neustane, rozhodně se nebude jednat o neškodný reverse sneezing).
Je také poměrně jednoduché odlišit dušení cizím tělesem od reverse sneezing. Při záchvatu reverse sneezing nemá pes cyanotické sliznice (modrofialové), protože nedochází k nedostatku kyslíku v tkáních – pes se nedusí. V případě dušení a nedostatku kyslíku v tkáních se barva sliznic mění a nastávají i další doprovodné známky dušení (viz odstavec příznaky).

Zde je video s typickým průběhem záchvatu reverse sneezing:
(staženo z youtube https://www.youtube.com/watch?v=U3L4v0W2_Sw)

Co dělat, pokud se můj pes dusí?

1. Při podezření na dušení psa zkontrolujte tlamu.


Někdy pes jeví známky dušení, ale ve skutečnosti se mu přilepil piškot na horní patro a nebo se mu zasekl klacek a nebo kus kosti mezi stoličky v horní čelisti – pes se bude dávit, kašlat, třít si packou čumák a nebo třít tlamu o zem. Pro důkladné zkontrolování je vhodné si posvítit do krku psa – většina chytrých telefonů má funkci baterky. Pokud uvidíte cizí těleso uvízlé u kořene jazyka, které se dá vytáhnout bez rizika toho, aby jste předmět zatlačili dále do hltanu, můžete se pokusit jej vytáhnout. Pokud hrozí pokousání psem, který panikaří a nebo je těleso nevyndatelné, přistupte rovnou k vypuzovacím manévrům (viz bod 2).
Pokud psovi otevřete tlamu a v zadní části tlamy má pes uvízlý míček, který uzavírá hltan, není prakticky možné jej vytáhnout prsty (míček je kulatý, od slin a bude klouzat) – můžete se pokusit míček vytlačit zpět do tlamy tak, že psovi nahmatáte míček u úhlu dolní čelisti a v mezisaničí a zvenčí se jej pokusíte vytlačit zpět do tlamy. Pokud se nepodaří tento manévr, přistupte neprodleně k vypuzovacím manévrům ( následující bod .).


POZOR! Do tlamy můžete sáhnout psovi, kterého dobře znáte a nebo vlastnímu psovi. Pokud pomáháte cizímu psovi, manipulace s tlamou není bezpečná! Potom je nejlepší přistoupit rovnou k vypuzovacím manévrům.
Pokud se i váš pes vzpouzí tak, že do tlamy se mu prostě nedostanete a akorát soubojem o otevření tlamy psa přicházíte o čas, rovnou přistupte k následujícímu bodu:

2. Pokud je pes při vědomí a je schopen stát, použijte následující vypuzovací manévry:


Úder mezi lopatky – obdoba vypuzovacího manévru u lidí. Manévr je méně invazivní, než Heimlichův hmat (viz dále), proto s ním začínejte. Dusícího psa jednou rukou nadzvedněte pod břichem tak, aby zadní část těla psa byla výše a hlava nejníže – na těleso zároveň bude působit gravitace. Druhou rukou (ideálně dominantní rukou) proveďte několik úderů mezi lopatky plochou dlaně tak, aby úder sklouzl ve směru osy těla psa- není cílem psa tlouct, ale těleso rozpohybovat tak, aby vypadlo zpět do hltanu a tlamy. Úder je veden silou přiměřenou velikosti a konstituci psa. Úder ale musí být rázný. Příliš málo intenzivní úder nepomůže ( a pes se udusí) a působení nadměrnou silou je zbytečné a psovi velice nepříjemné. Proveďte 3 – 5 úderů a v případě, že se pes stále dusí, přistupte k invazivnějšímu kroku:

Heimlichův hmat – využijete hlavně u velkých psů, ale je aplikovatelný i na středně velké psy. U malých plemen je vzhledem k nízké váze hmat špatně proveditelný a v případě použití nepřiměřené síly může způsobit psu zranění. Uchopte psa tak, že rukama obemknete hrudní koš psa a v oblasti, kde se spojují žeberní oblouky ( a kde se nachází mečovitý výběžek hrudní kosti) přiložte ruku v pěst palcem opřenou o psa a druhou rukou překryjte ruku zatnutou v pěst a prudce stlačte toto místo šikmo vzhůru směrem k bránici psa. Proveďte několik stlačení a zkontrolujte stav psa. Tento hmat je poměrně bolestivý, protože místo stlačení je velmi citlivé, proto postupujte sice razantně, ale s citem a ohledem na velikost a konstituci psa. Opět platí, že málo intenzivní zásah nepomůže, příliš velká síla je zbytečná a způsobuje psu zbytečnou bolest.
U malého psa lze tento manévr nahradit několika ráznými stlačeními hrudního koše ze stran.
Principem Heimlichova hmatu je zvýšení nitrohrudního tlaku, čímž se může uvolnit překážka v dýchacích cestách.

Byla bych velmi ráda, aby každý čtenář dokázal lokalizovat oblast lopatek a oblast mečovitého výběžku hrudní kosti na vlastním psovi, protože až se váš pes bude dusit, není prostor na hledání anatomických struktur, musíte jít na jisto. (Tato problematika je obsahem seminářů první pomoci pro psy).

úder mezi lopatky při dušení cizím tělesem

3. Pes je při vědomí, ale v poloze vleže na boku a není již schopen stát (máte několik desítek vteřin, než upadne do bezvědomí a záhy dojde k zástavě srdeční činnosti vlivem nedostatku kyslíku v těle), použijte následující postup:

Najděte nejvyšší bod hrudního koše a několikrát po době jej dynamicky stlačte s ohledem na konstituci a velikost psa. Nejvyšší bod hrudního koše je vodítko pro to, aby zachránce nestlačoval břicho, čímž by mohl evakuovat obsah žaludku jícnem do dutiny tlamy a mohlo by dojít k následné aspiraci obsahu žaludku do dýchacích cest. Po několika stlačeních proveďte několik vdechů do nosu psa a toto schéma opakujte do zlepšení stavu psa (pes se snaží vstávat, začíná se hýbat, sliznice opět mají růžovou barvu). Pravidelně kontrolujte zadní část tlamy psa, zda-li se cizí těleso nedostalo do míst, kde jej lze vyjmout manuálně. Tento manévr také zvyšuje nitrohrudní tlak, takže je šance, že se překážka uvolní. Navíc v tomto stavu má pes již velice ochablý svalový tonus kosterního svalstva díky nedostatku kyslíku ve tkáních, tím pádem se uvolnily svaly i okolo dýchacích cest.

Pokud se stav psa nezlepšil a pes upadl do bezvědomí, na které navazuje následná zástava dechové a srdeční aktivity, začněte s kardiopulmonální resuscitací psa. Díky ztrátě svalového tonu je možné, že se překážka uvolní až při resuscitaci.

POZOR! Nejrůznější dostupné rady na téma chytit psa za zadní nohy a cizí těleso ze psa „vytřepat“ má několik háčků – psa střední a větší velikosti většinou majitel není schopen ze země zvednout. Zvednout psa za zadní končetiny si koleduje o luxaci kyčelního kloubu zvláště u psa s vyšším stupněm dysplazie. Pes má relaxované kosterní svalstvo, tudíž kyčelní klouby nechrání před zraněním tonus příslušných svalových skupin.. No a v poslední řadě – než psa uchopíte, zvednete (mezitím vám třikrát upadne, protože je už velmi vláčný) utíkají drahocenné vteřiny, které můžete použít k vypuzovacímu manévru.

Na youtube existuje video, kde název mylně uvádí, že jde o resuscitaci psa.
Jedná se o vypuzovací manévr u psa, který už je právě ve fázi, kdy není schopen stát.
Proč to není resuscitace?
Zachránce neprovádí kontinuální masáž oblasti hrotu srdce, pes by navíc při resuscitaci ležel na opačném boku. Pes je při vědomí – všimněte si, že občas pohne hlavou a aktivně se brání manipulaci s jeho tlamou. Takového psa nerescitujeme, protože člověk i pes se resuscituje ve fázi, kdy není přítomná dechová aktivita a je přítomno bezvědomí…
Za povšimnutí stojí změna barvy sliznice tlamy v průběhu videa z tmavě fialové (cyanoza) po zdravě růžovou barvu sliznice na konci videa.
Video bylo staženo z youtube. https://www.youtube.com/watch?v=xzwZJ0PHe-E


Pes by neměl mít k dispozici hračky, které jsou nepřiměřeně malé velikosti psa, tudíž mohou ucpat dýchací cesty, stejně tak je nebezpečné nechávat o samotě psa se sušeným uchem a nebo kostí, kterou může pes spolknout a začít se dusit. Nezapomeňte, že primárně se pes udusí překážkou v dýchacích cestách, ale na vině může být i velký kus kosti/ucha/velký pamlsek spolknutý a uvízlý v jícnu. Jícen a průdušnice na sebe těsně naléhají a trávicí a dýchací cesty mají společnou část – hltan. Pokud uvízne těleso v jícnu, kterého se nedokáže pes zbavit dávením a nebo kašlem, cizí těleso ucpe jícen, který sekundárně tlačí na průdušnici a zužuje její průsvit. Postupně vznikajícím otokem jícnu dochází k utlačování průdušnice a pes se může udusit. Právě Agi se málem udusil tak, že spolkl od sousedky hozený pamlsek tak, že se mu vzpříčil v jícnu a utlačoval průdušnici. Vypuzovací manévry pomohly tomu, že pamlsek se v jícnu uvolnil a pes začal normálně dýchat.

Pokud se váš pes dusil a vám se podařilo cizí těleso odstranit, přesto kontaktujte veterinární pracoviště a nechte psa prohlédnout, zda nedošlo k poškození dýchacích cest.
Poranění psa může dojít i při vypuzovacích manévrech. V případě, že pes po dušení vykašlává krvavou pěnu je poranění zřejmé a převoz k veterináři by měl být neprodlený.

Seminář do konce roku už s největší pravděpodobností žádný nebude, ale připravuji pro vás termíny na rok 2021.

 

První pomoc při uštknutí zmijí u psa

Jaro, léto a začátek podzimu znamenají vyšší riziko kontaktu psa s hady. V České republice žije jediný jedovatý druh – zmije obecná (Vipera berus). Přestože nejde o agresivního hada, k uštknutí psů dochází pravidelně, protože:

  • hada často očichává,
  • dostává se k němu velmi blízko,
  • a bývá nejčastěji uštknut do oblasti hlavy nebo končetin.


Jak poznat zmiji?

V České republice se kromě zmije obecné můžete setkat také s užovkou hladkou, podplamatou, stromovou a nebo obojkovou.

Typická užovka obojková mívá za hlavou světlé skvrny tvořící takzvaný „obojek“.

V praxi ale bývá rozlišení v terénu obtížné a krátký pohled na hada nemusí být pro laika dostatečný.

Ve skutečnosti majitelé velmi často samotné uštknutí nevidí. Pes náhle zakňučí, uskočí, začne kulhat nebo rychle otékat a člověk si teprve následně všimne hada – nebo jen jeho části.

V řadě případů navíc majitel vůbec netuší, zda šlo skutečně o zmiji. Had bývá schovaný v trávě, mezi kameny nebo rychle zmizí. Často člověk zahlédne pouze ocas nebo krátký pohyb v porostu. 
Rozpoznání uštkutí zmijí od kousnutí užovkou je nejlépe identifikovatelné podle stop na kůži psa. 


Jak vypadá rána po uštknutí zmijí?

Zmije obecná má solenoglyfní chrup – tedy dlouhé jedové zuby, které nejčastěji zanechávají dvě vpichové ranky vedle sebe. Ale pozor!

Ranky mohou být:

  • drobné,
  • špatně viditelné,
  • a často rychle překryté otokem.

Pokud se had trefil pouze jedním zubem, může být patrná jen jedna ranka.

Proto pro podezření na uštknutí zmijí mějte vždy, když kromě ranky v kůži rychle nastupuje:

  • rychle vznikající bolestivý otok,
  • zarudnutí,
  • krváceniny v okolí,
  • a výrazná bolestivost.


Jak vypadá kousnutí užovkou?

Užovky nemají jedové zuby jako zmije. Jejich chrup tvoří drobné zahnuté zoubky bez jedových tesáků.

Kousnutí užovkou proto většinou připomíná:

  • drobné škrábance,
  • více malých vpichů vedle sebe,
  • nebo povrchové otisky zoubků.

Výrazný rychle se šířící otok typický pro zmijí uštknutí u kousnutí užovkou obvykle nevzniká.


Co obsahuje zmijí jed?

Zmijí jed obsahuje směs peptidů, polypeptidů, proteinových toxinů a enzymaticky aktivních látek. Působí především cytotoxicky – poškozuje buňky a tkáně v okolí uštknutí. Zároveň zvyšuje propustnost cév a způsobuje jejich rozšíření, což vede k průniku tekutin a krevních složek mimo krevní řečiště a následnému vzniku výrazného otoku.

Součástí účinku jedu je také zánětlivá reakce, porucha srážlivosti krve a hemolýza, tedy poškození červených krvinek. V těžších případech může dojít i k poškození některých orgánů, například ledvin, jater nebo srdeční svaloviny.

Rozsah reakce závisí na:

  • množství aplikovaného jedu,
  • lokalitě uštknutí,
  • velikosti psa,
  • zdravotním stavu,
  • a individuální citlivosti organismu.

Kdy může zmije psa uštknout?

Nejčastěji při:

  • pohybu v vysoké trávě,
  • mezi kameny,
  • v lese,
  • na loukách,
  • ve vřesovištích, borůvčí a nebo kleči,
  • nebo v suchém a slunném terénu.

Had nevnímá zvuky jako člověk. Vibrace půdy zachycuje prostřednictvím čelistí a tyto otřesy přenáší na sluchový aparát. Dospělého člověka proto často zaznamená dříve než psa pobíhajícího desítky metrů před majitelem.

Proto je nejlepší prevencí před uštkutím zmijí mít neustále psa na dohled, sledovat terén okolo sebe a sledovat aktivitu vašeho psa.

Pes na volno zkrátka vyžaduje plnou pozornost majitele. Pokud ji majitel nechce nebo nemůže věnovat, pes by měl být na vodítku.

Zmije samozřejmě může psa uštknout i v případě, že ho máte na dohled, pes hada neloví ani neočuchává a přesto se dostane příliš blízko. Výše uvedená preventivní opatření ale významně snižují riziko kontaktu s hadem.


Příznaky uštknutí zmijí u psa

Příznaky se mohou rozvíjet během několika minut až hodin.

Typické jsou:

  • rychle vznikající otok,
  • bolestivost,
  • zarudnutí,
  • krváceniny v okolí rány,
  • kulhání,
  • výrazná reakce na dotek.

U některých psů zůstane reakce pouze lokální. U jiných může dojít k rozvoji závažného celkového stavu.

Objevit se může:

  • zrychlené dýchání,
  • zrychlená srdeční frekvence,
  • slabost,
  • malátnost,
  • třes,
  • zvracení,
  • průjem,
  • bolest břicha,
  • potíže s dýcháním,
  • kolaps.

V nejtěžších případech může dojít k anafylaktické reakci, poruše vědomí nebo oběhovému selhání.


Co dělat při uštknutí psa?

Majitelova panika a stres stresují i psa. Zvyšuje se tepová frekvence a jed se následně rychleji šíří organismem.

Zmijí jed působí hemoragicky, hemolyticky a cytotoxicky. Zaškrcení může výrazně zvýšit koncentraci jedu v postižené oblasti a způsobit rozsáhlé poškození tkání nebo nekrózu.

Pohyb urychluje šíření jedu tělem.

Ideální je psa odnést k autu a co nejrychleji ho transportovat na veterinární pracoviště. Veterináře předem telefonicky informujte o vašem příjezdu.

Pokud psa nemůžete nést, dojděte s ním klidně co nejkratší možnou trasou na místo, kam může přijet auto.

V dojezdových lokalitách záchranné veterinární služby PetMedic a nebo Zvíře+ neváhejte využít jejich odborných služeb, zajištění veterinární péče na místě a rychlého transportu na veterinární pracoviště!
V komplikovaném terénu, kdy nejste schopni rychle a bezpečně transportovat psa vlastními prostředky požádejte o asistenci Hasičský záchranný sbor, v horských lokalitách požádejte o pomoc Horskou službu.

Pokud je to možné, přiložte chladný obklad.

Byl-li pes uštknut do končetiny a máte k dispozici dlahu typu SamSplint, můžete končetinu šetrně znehybnit.


Co při uštknutí psa nikdy nedělat

Řezání rány nepomáhá odstranit jed a pouze zvyšuje riziko infekce a dalšího poškození.

Tento postup je neúčinný a zdržuje transport psa k veterináři.

Pes po uštknutí často panikaří. Právě pohyb ale významně urychluje šíření jedu tělem.


Jaká je šance, že pes přežije?

Zmijí uštknutí je pro psa reálně přežitelné, ale také reálně smrtelné.

Intenzita reakce závisí na mnoha faktorech:

  • věku psa – ohroženější jsou štěňata a senioři,
  • kondici a zdravotním stavu,
  • individuální citlivosti organismu,
  • lokalitě uštknutí,
  • množství aplikovaného jedu,
  • a rychlosti veterinární pomoci.

Nejrychleji se jed šíří při uštknutí do oblasti hlavy, krku, hrudníku nebo břicha. Relativně příznivější bývá uštknutí do končetiny.

Na jaře mají zmije po zimování často větší zásoby jedu. Někdy naopak dochází k takzvanému „suchému“ kousnutí bez aplikace jedu.

Velkou roli hraje také reakce majitele. Pokud budete otálet, situaci podceníte nebo o uštknutí vůbec nevíte, prognóza psa se výrazně zhoršuje.

Při včasné veterinární péči je ale prognóza u mnoha psů dobrá.


Pozor na zmije v Chorvatsku!

Pokud cestujete se psem do Chorvatska, je potřeba počítat i s výskytem nebezpečnějšíhodruhu hada než v České republice.

 

Nejvýznamnější je zmije růžkatá (Vipera ammodytes), která patří mezi nejjedovatější evropské hady. Typická je výrůstkem („růžkem“) na špičce nosu.

Vyskytuje se hlavně:

  • v kamenitých oblastech,
  • ve zídkách,
  • mezi skalami,
  • v suchém porostu,
  • podél turistických cest.

Její jed působí agresivněji než jed zmije obecné a může vyvolat výraznější systémovou reakci organismu.

Princip první pomoci je ale stejný:

  • zachovat klid,
  • zabránit pohybu psa,
  • nezaškrcovat končetinu,
  • a co nejrychleji vyhledat veterinární pomoc.

    Před cestováním do zahraničí je velmi důležité mít zjištěné kontakty na tamní veterinární pohotovostní pracoviště!
    Aplikace Zvíře+ obsahuje kontakty i na některá pohotovostní pracoviště v Chorvatsku. Tato aplikace patří do telefonu každého majitele psa!

zdroje fotografií:
zmije růžkatá: https://blogorgonopsid.blogspot.com
zmije obecná: Monaco Nature Encyclopedia