Search results for: Ocas

Otrava psa sinicemi

Otrava sinicemi u psa: příznaky, první pomoc a prevence

 Koupání v přírodních vodách může skrývat nebezpečí, které každoročně stojí za vážnými otravami a úhyny psů. Řeč je o sinicích.

Mnoho lidí si pod pojmem sinice představí jen zelený povlak na hladině a často ho zaměňují za neškodný žabinec. Ve skutečnosti však některé druhy produkují velmi silné toxiny, které mohou během několika hodin způsobit selhání jater, poškození nervového systému nebo dokonce smrt.

 

Co jsou sinice?

Sinice neboli cyanobakterie jsou mikroskopické organismy, které se přirozeně vyskytují téměř ve všech sladkých vodách. Přestože se v zahraničních článcích často setkáte s označením blue-green algae (modrozelené řasy), ve skutečnosti se nejedná o řasy, ale o bakterie schopné fotosyntézy.

Za normálních okolností jsou sinice ve vodě přítomny v malém množství a nepředstavují závažný problém. Potíže nastávají ve chvíli, kdy se začnou masivně množit a vytvoří takzvaný vodní květ.

 

Co je vodní květ?

Vodní květ je jev, při kterém se sinice nebo řasy přemnoží natolik, že jsou viditelné pouhým okem.

Voda připomíná hrachovou polévku, pozorovatelné jsou shluky, které připomínají krupici a nebo nasekané jehličí a u břehů můžeme vidět zelený povlak a nebo nazelenalou pěnu.

Právě v přítomnosti vodního květu bývá koncentrace toxinů nejvyšší.

 

Proč se sinice přemnoží? 

 Sinice prospívají v teplé, stojaté vodě s vysokým obsahem živin, zejména fosforu a dusíku. Tyto živiny se do vody dostávají například z hnojiv, odpadních vod nebo splachů z polí. Ke vzniku vodního květu a přemnožení sinic přispívá kombinace vysoké teploty vody při dlouhodobém slunečném a suchém počasí a stojatá či pomalu tekoucí voda.  Nejobvyklejší doba výskytu je letní období. 

 

Kde se sinice nejčastěji vyskytují?

Nejčasteji ve stojatých vodách jako jsou rybníky, tůně, především při poklesu vody v době sucha. Objevit se mohou i v pomalu tekoucích potocích a řekách při sníženém průtoku vody v období sucha a nebo regulace průtoku a to nejčastěji ve slepých ramenech, zátokách a pomaleji tekoucích úsecích. 

POZOR! Riziko nepředstavují jen rybníky a tůně. Sinice se mohou přemnožit i v obyčejné louži. To platí zejména pro louže na polních cestách, které se během léta rychle zahřívají. Kromě možného výskytu sinic mohou obsahovat také zbytky hnojiv, pesticidů a dalších látek spláchnutých z okolních polí. 

 

Jak poznat sinice ve vodě?

Pozornost by měly vzbudit následující znaky: 

  • zelený nebo modrozelený zákal,

  • mastný film na hladině,

  • zelená pěna u břehu,

  • shluky drobných zelených částeček,

  • zatuchlý nebo hnilobný zápach.

Největší množství sinic bývá často nahromaděno právě u břehu. 
Nenechte se ukolébat čistě vypadající vodou u břehu. Vodní květ může být vlivem větru nahromaděný na opačné straně nádrže, zatímco toxiny uvolněné sinicemi zůstávají rozptýlené ve vodě. Proto je dobré před koupáním zkontrolovat celou vodní plochu, nejen místo, kde se chystáte psa pustit do vody.

TIP: Aktuální výskyt sinic a kvalitu vody na sledovaných koupacích lokalitách lze ověřit na webu Koupací vody. Ne všechny rybníky a nádrže jsou však pravidelně monitorovány, proto vždy sledujte i vzhled vody. Pokud je voda zelená, zakalená nebo se na hladině tvoří povlaky, psa do ní raději nepouštějte.

Sinice lze orientačně odhalit pomocí jednoduchého testu. Vzorek vody nalijte do průhledné láhve a nechte asi 20 minut stát na světle. Sinice mají tendenci shromažďovat se u hladiny, kde vytvoří zelený až modrozelený proužek. Řasy naproti tomu zůstávají rozptýlené ve vodě nebo se postupně usazují ke dnu.
(Doporučení z webu sinice.cz)

 

Sinice nebo okřehek?

Majitelé psů si často pletou sinice s okřehkem – známým pod lidovým označením žabinec. 

Okřehek je drobná plovoucí rostlina tvořená malými zelenými lístky. Jednotlivé rostlinky jsou dobře rozpoznatelné a oddělené.

Sinice naproti tomu vytvářejí spíše zákal, kašovitý povlak nebo zelené shluky. Voda vypadá, jako by do ní někdo nalil zelenou barvu.

Je však důležité vědět, že okřehek a sinice se mohou ve stejné vodě vyskytovat současně.

 

Proč jsou sinice pro psy nebezpečné?

Nebezpečí nepředstavují samotné sinice, ale toxiny, které některé druhy produkují.

Pes se může otrávit:

  • vypitím kontaminované vody,

  • koupáním ve vodě se sinicemi a polykáním vody při plavání,

  • olizováním mokré srsti po koupání,

  • aportováním z kontaminované vody,

  • olizováním pěny nebo povlaků u břehu.

K intoxikaci přitom nemusí dojít po vypití velkého množství vody. U některých toxinů mohou stačit jen jednotlivé loky.

 

Nejnebezpečnější toxiny sinic

Sinice produkují desítky různých toxinů. Pro psy jsou však nejvýznamnější dvě skupiny.

 

Mikrocystin: poškození jater

Mikrocystin patří mezi nejčastější toxiny produkované sladkovodními sinicemi.

Po vstřebání napadají jaterní buňky a mohou způsobit:

  • akutní poškození jater,

  • krvácivé stavy v důsledku poruchy srážení krve,

  • selhání jater.

Příznaky se obvykle rozvíjejí během několika hodin po požití.

 

Anatoxin-a: jeden z nejrychleji působících přírodních jedů

Anatoxin-a patří mezi neurotoxiny.

Napadá nervový systém a narušuje přenos nervových vzruchů mezi nervy a svaly. Výsledkem může být ochrnutí svalů včetně těch, které zajišťují dýchání.

Příznaky se mohou objevit již během několika minut od kontaktu s toxinem!

Právě anatoxin-a stojí za některými případy velmi rychlých úhynů psů po koupání.

 

Příznaky otravy sinicemi u psa

Příznaky se mohou objevit během několika minut až hodin po kontaktu s kontaminovanou vodou.

Mezi nejčastější patří:

  • zvracení a průjem,

  • silné slinění a neklid,

  • slabost a nekoordinovaná chůze,

  • svalový třes a křeče,

  • dezorientace,

  • potíže s dýcháním,

  • kolaps.

Při poškození jater se mohou později objevit také:

  • bolesti břicha,

  • žloutenka,

  • krvácivé projevy,

  • výrazná apatie.

 

První pomoc při otravě sinicemi

Pokud máte podezření, že se pes napil vody obsahující sinice nebo se v ní koupal, jednejte okamžitě.

Okamžitě psa dostaňte z vody

Zabraňte dalšímu kontaktu s kontaminovanou vodou.

Nenechte ho olizovat srst

Při olizování může přijmout další množství toxinů.

Opláchněte psa čistou vodou

Pokud je to možné, důkladně opláchněte srst a tlapky.

Kontaktujte veterináře

Nečekejte, zda příznaky samy odezní.

U některých typů intoxikace rozhodují doslova minuty.

Nevyvolávejte zvracení bez doporučení veterináře

Pes s neurologickými příznaky se může při zvracení snadno udusit.

 

Jak otravu sinicemi u psa předejít?

Prevence je v tomto případě mnohem účinnější než následná léčba.

Nepouštějte psa do vody, která:

  • je zeleně zabarvená,

  • obsahuje pěnu nebo povlaky,

  • zapáchá,

  • vykazuje známky vodního květu,

  • je dlouhodobě stojatá a přehřátá.

Na výlety vždy noste dostatek vlastní pitné vody a nenechte psa pít z rybníků, tůní nebo louží.

Zdroje:

www.koupaci-vody.cz
www.sinice.cz
www.szu.gov.cz
vet.cornell.edu 
vetgirlontherun.com

Život ohrožující krvácení

Krvácení – zranění, které může být absolutně banální a nebo zranění, které vám zabije psa, než se vůbec zorientujete v situaci. Na seminářích se setkávám s tím, že zástava krvácení je veliká neznámá a přitom je to jedna z nejčastějších věcí řešených v rámci poskytnutí první pomoci. Krvácení je časté při sražení psa autem a nebo napadení jiným psem a také při  pořezání psa o střepy, plechovky a jiný odpad v terénu při venčení. Tento článek je věnován život ohrožujícímu krvácení. O tom, co (ne)dělat s krvácením, které psa na životě neohrožuje se dočtete v dalším článku. 

 

VNĚJŠÍ KRVÁCENÍ

Z hlediska terénní první pomoci vůbec neřešte, jestli je to tepenné a nebo žilní krvácení. Ztrácíte čas zkoumáním barvy krve, ztrácíte čas vymýšlením toho, jak se zastavuje tepenné a žilní krvácení (oboje stejně!) a pes mezitím ztrácí krev, než začnete s poskytováním první pomoci.


Pokud váš pes krvácí, tak zjistěte:

 

  • z jaké části těla krev teče
  • jak moc z rány teče/vystřikuje krev
  • jak velké je zranění a kolik jich je

 

 

Tohle jsou základní tři parametry, které když vyhodnotíte, dostanete obraz o závažnosti zranění psa. K tomu, abyste závažnost vyhodnotili je potřeba trošku anatomie. Pes vám ze strženého drápu nevykrvácí, stejně jako z povrchové rány na uchu. Hluboká, tržná, bodná a nebo kousná rána v oblasti velkých cév zavání obrovským průšvihem a velkou ztrátou krve. 

schéma velkých cév v těle psa

 

POKUD PES ZTRATIL VELKÉ MNOŽSTVÍ KRVE, DOCHÁZÍ K ZESVĚTLENÍ BARVY SLIZNIC A PRODLOUŽENÍ DOBY KAPILÁRNÍHO NÁVRATU. Jak tyto fyziologické hodnoty zjistíte se dočtete ve článku ZDE.

 

ZÁSTAVA KRVÁCENÍ

Masivní vnější krvácení je život ohrožující stav a bez okamžitého poskytnutí první pomoci může být ztráta krve fatální.
Masivní krvácení se zastavuje dvěma způsoby:

  • tlakový způsob zastavení krvácení
  • zaškrcení

 

Tlakový způsob zastavení krvácení

Nejčastěji používaná technika k zastavení krvácení. Tlakem přímo v ráně se snažte krvácení zastavit všemi dostupnými prostředky, které nezpůsobí další poranění. Ke kompresi rány použijte samozřejmě nejlépe gázu či ruličku obvazu. Alternativně použijte textíli (šátek, šála, triko), kterou složenou dle velikosti rány budete stlačovat v ráně. U masivního krvácení se nehraje na použití sterilních materiálů či desinfikování rány. U masivního krvácení se hraje o přežití. Pochopitelně čím čistější kompresní materiál použijete, tím lépe. A když nemáte po ruce žádný příhodný materiál, kterým vytvoříte v ráně kompresi? Ránu stlačujte vlastními prsty. 
Pokud je rána na končetině, můžete materiál vložený do rány ke končetině upevnit obvazem. Pevně, ale ne tak, abyste končetinu zaškrtili.
Jestliže i přes gázu či textílii pořád prosakuje krev, přímo na vytvořenou kompresi přidejte další vrstvu gázy- obvazu- textílie a zvyšte tlak komprese. Hrubou chybou je již vytvořenou vrstvu z rány vyndat a začít znovu od začátku. Pokud se vám nedaří tímto způsobem krvácení zastavit, budete muset ránu zaškrtit. Tedy pokud se nachází na končetině. Pokud je na trupu, nezbývá než přiložit další vrstvu kompresní vrsty a zvýšit tlak na ránu. 

Tlakový způsob zastavení krvácení nesmíte použít u masivně  krvácejících otevřených zlomenin, amputací a u ran s cizím tělesem. 

Zaškrcení končetiny

Používání škrtidla je ve vodách poskytování první pomoci docela zvláštně uchopeno. Někteří lektoři první pomoci pro lidi  svým kurzistům tvrdí, že škrtidlo používat nesmí a že škrtidlem nadělají více škody než užitku. Potom mi chodí na moje semináře lidi, kteří se na škrtidlo tváří jako na zbraň hromadného ničení. 


Se škrtidlem se to má následovně:

Jsou situace, kdy ho použít musíte. Při amputaci, rozsáhlém poranění končetin, masivně krvácejících otevřených zlomeninách  a při nezastavitelném krvácení tlakovým způsobem je zaškrcení končetiny jediné možné řešení.

Škrtidlem můžete nadělat víc škody než užitku. To když ho použijete blbě. A nebo dobře, ale použijete blbý škrtidlo- jako například škrtidlo, které dosud někdo máte v autolékárničce – tenké škrtidlo z tenké gumy o šíři 1 cm. 

Pokud člověku zaškrtíte končetinu, samozřejmě voláte záchranku. Ta je u vás do pár minut a pokud jste končetinu zaškrtili blbě a nebo zbytečně (zažila jsem na výjezdu), tak si to záchranáři upraví po svém. Udává se, že končetina vydrží zaškrcená dvě hodiny. Pokud přijedete k autonehodě, kde bude ležet motorkář s amputovaou nohou o svodidlo a vy škrtidlo nepoužijete, abyste náhodou nenadělali víc škody než užitku, tak ten člověk tam možná vykrvácí, než přijede záchranka.

Pokud vašemu psovi zaškrtíte končetinu, protože má silně krvácející otevřenou zlomeninu, nejspíš mu zachráníte život a pravděpodobně ho k veterináři dovezete včas. 

Tolik tedy k (ne)používání škrtidel. 

JAK zaškrcovat a ČÍM

Úplná klasika je  pryžové  škrtidlo VHODNÉ ŠÍŘE. Klasické Esmarchovo škrtidlo je široké 6 cm, což je dostatečná a bezpečná šířka ke škrcení končetin člověka i psa. (Pozn.-u malého psa – york, pinč, čivava a spol. škrtidlo přeložte napůl, tzn. škrtidlo bude mít třícentimetrovou šířku, což je na malého psa dostatečné.) Dříve bylo v autolékárničkách škrtidlo o šíři 1 cm, které při použití opravdu napáchalo více škody než užitku. Pokud takové doma stále máte, tak ho nepoužívejte na psy ani zvířata. Úzká guma se neefektivně zařezávala do tkáně a díky úzké šířce nebylo škrtidlo schopno krvácení zastavit. 

www.prozachranu.cz

 

Další možností je taktický turniket, který z použití v armádách plynule přešlo k použití civilnímu. Turniket lze použít i u psa, nicméně je použití limitováno velikostí psa. U trpasličích a malých plemen nelze použít. Pokud byste do své výbavy první pomoci turniket chtěli pořídit, pořiďte opravdu originální taktické škrtidlo (C.A.T.) a ne levnou napodobeninu z Wishe. 

www.armed.eu

 

Alternativně lze k zaškrcení použít pásek, šátek, pruh tkaniny  či vodítko.

Abyste se škrtidlem nenapáchali víc škody jak užitku, jak s oblibou učí někteří kolegové lektoři, je potřeba se SE ŠKRTIDLEM NAUČIT ZACHÁZET a používat ho jako prostředek poslední volby. Bohužel za šest let výuky vím, že škrtidlo umí použít jeden člověk z deseti…

KDE škrtidlo přikládat ?

Škrtidlo se přikládá pouze na končetiny a zcela totožně jako u člověka jen na pažní kost v případě úrazu hrudní končetiny a nebo na stehenní kost v případě úrazu na pánevní končetině. Škrtidlo NESMÍ být umístěno na kloub a v jeho bezprostřední blízkosti. Na to pozor hlavně u psa, kde je funkční plocha na zaškrcení opravdu malá.  U psa lze ještě zaškrtit ocas, pokud došlo k traumatické amputaci a to několik centimetrů nad zbývajícím pahýlem.

NIKDY NEPŘIKLÁDÁME ŠKRTIDLO NA TRUP A NEBO KRK!


PROČ?

Je výhodnější zaškrtit hlavní přívodní tepnu, která probíhá vedle jedné velké kosti (pažní a nebo stehenní) a sice omezit distribuci krve pro celou končetinu, ale pokud škrtidlo přiložíme na předloktí či bérec, kde jsou dvě kosti vedle sebe, tak hrozí, že:

  • krvácení nezastavíte z důvodu toho, že mezi kostmi probíhají cévy, které nezaškrtíte
  • zejména u psa jsou kosti křehčí a tenčí než u dospělého člověka a pevným zaškrcením lze způsobit zlomeninu předloktí a nebo bérce
  • pokud se jedná o amputaci končetiny v oblasti předloktí či bérce, zaškrcení v této části končetiny povede k dalšímu poškození tkání díky volnému pohybu konce amputovaných kostí

    Pro lepší názornost vypůjčený obrázek z webu www.zachrannasluzba.cz, který mluví naprosto za vše.

Jak vypadají cévy v paži a předloktí člověka. U psa je to velmi podobné. Nahoře vidíte schéma průřezu končetinou. U pánevní končetiny je krevní zásobení obdobné. Zdroj www.zachrannasluzba.cz

 

KDY zaškrcovat končetinu?

  • u amputací 
  •  u masivně krvácejících otevřených zlomeninách
  • při rozsáhlém poranění na končetinách, které nejde zastavit tlakově
  • při masivně krvácejícím zranění končetin  s cizím tělesem v ráně

 

 

Co dělat při masivně krvácejícím zranění, které nelze zastavit tlakově a nelze použít škrtidlo, protože je zranění na hlavě, krku a nebo trupu?

Tady opravdu pomůže jen komprese rány a stlačování obvazu či tkaniny v ráně vaší rukou. Pokud se jedná o člověka, ZÁSADNĚ V RUKAVICÍCH. Myslete na svou bezpečnost. Je to pochopitelně ideální i u psa, ale od psa HIV či žloutenku nekoupíte…

Pozn. autorky: Při zástavě krvácení tlakovým způsobem můžete použít hemostatickou gázu, která stejně jako taktické škrtidlo přešla z armádního použití do použití civilního. Hemostatická gáza je pomůcka poměrně nákladná (1000 Kč a více), ale velmi nápomocná při opravdu silném krvácení. Pokud ovšem někdo o používání hemostatických prostředků uvažuje, měl by být předem seznámen s jednotlivými formami a způsoby použití. 

 

VNITŘNÍ KRVÁCENÍ

Vnitřní krvácení vám tiše a nepozorovaně zabije psa. Vnitřní krvácení není vidět, protože krev uniká z krevního řečiště do břišní, hrudní a nebo pánevní dutiny. Při zlomeninách uniká krev díky poškozeným svalům okolo kosti a kosti samotné krev nepozorovaně do měkkých tkání.
Jenom pro orientační představu- člověk při zlomenině stehenní kosti ztratí 300 ml- 3000 ml, při ruptuře jater 1500-2000 ml. Ztráta 2000-3000 ml krve u člověka je život ohrožující. 

Vnitřní krvácení může vzniknout úrazově či neúrazově. Neúrazové vnitřní krvácení může vzniknout díky ruptuře nádoru, krvácení do mozku při cévní mozkové příhodě a nebo jako pooperační komplikace. Úrazové vnitřní krvácení u psa je nejčastěji při střetu s autem, cyklistou, poranění koněm a nebo divokým prasetem, při pádu/skoku z výšky. Úrazové vnitřní krvácení často majitel psa podcení, protože do psa „jenom“ trošku narazilo auto, pes „jenom“ skočil ze střechy garáže a „trochu“ se rozplácl na zámkové dlažbě, „trochu“ ho kopl kůň a podobně. 

Příznaky mírného vnitřního krvácení mohou být velmi pozvolné a zdánlivě žádné. Příznakem masivního vnitřního krvácení je náhlý kolaps zvířete a smrt. 

Jediný příznak ztráty krve do tělních dutin, který může na psu pozorovat majitel je bledost sliznic a prodloužená doba kapilárního návratu. Pes může při větší ztrátě krve být apatický, neochotný k pohybu, postupně bude docházet k poruchám vědomí s následným hlubokým bezvědomím a zástavou dechové aktivity.

JESTLIŽE PES BYL SRAŽEN AUTEM, CYKLISTOU, SPADL ČI SKOČIL Z VÝŠKY, BYL ÚČASTNÍKEM AUTONEHODY A NEBO BYL PORANĚN KONĚM ČI DIVOKÝM PRASETEM, rozhodně je na místě neprodlená návštěva veterinárního lékaře za účelem vyloučení vnitřního krvácení.

Vnitřní krvácení zastavit v rámci první pomoci  nelze. Je nutné minimalizovat manipulaci se psem a zamezit ve volném pohybu. 

Při každém závažném zranění psa je nutné zajistit tepelný komfort při transportu k veterinárnímu lékaři nejlépe izotermickou folií.

 

Při cestování se psem, ale i doma je vhodné mít dobře vybavenou lékárničku (nejen) pro svého psa: http://www.prvnipomocpropsy.cz/cestovni-lekarnicka-pro-psy/

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

Border kolie kolaps (BCC)

 

Syndrom border kolie kolaps ( dále jen BCC) je v Čechách stále pořád poměrně neznámá věc, ačkoliv border kolie je velmi populární plemeno. Jedná se o poruchu nervového systému border kolií, ale i dalších plemen jako je australský ovčák, kelpie, vipet, bearded kolie,  sheltie a miniaturní australský ovčák. 

Podobné onemocnění je zátěží indukovaný kolaps (EIC) je pozorované u labradorů a dalších plemen , ale zde je prokázaná genetická mutace genu DNM1,  která není přítomna u zvířat postižených BCC. Výhodou u onemocnění EIC je izolace genetické mutace a možnost zvířata geneticky testovat a zabránit tak šíření onemocnění do dalších generací. Další plemena, u kterých se vyskytuje EIC jsou americký kokršpaněl, anglický kokršpaněl, flanderský bouvier a maďarský ohař.

Jak se projevuje BCC?

Typicky se projevuje při zátěži psa jako je pasení ovcí, agility a nebo flyball. Ataky přichází nejčastěji v teplém počasí, proto může připomínat přehřátí psa ze zátěže. Nicméně průběh je odlišný, stejně jako navrácení psa do normálního stavu. Ve vysoké zátěži psa stoupá tělesná teplota vlivem svalové práce psa. Bylo zjištěno, že teplota psa postiženého atakou BCC není rozdílná oproti teplotě pracujícího psa bez BCC. 

Lze říci, že BCC = Epizodická neurologická porucha vyvolaná hyperventilací a nebo hypertermií u pracujícího psa. 


Ataka BCC přichází bez varovných předchozích signálů a normálně pracující pes po 5- 15 minutách začne jevit známky kolapsu:

🔴 dezorientace

🔴 vrávoravá chůze

🔴 křížení nohou při otáčení

🔴 přehnané zvedání končetin v pohybu, trhaná chůze

🔴 padání ke straně 

🔴 tuhnutí zadních končetin

🔴 ataxie všech čtyř končetin

Příznaky kolapsu  trvají 5-30 minut.

Foto: Sam Marešová

 

Jak poznat BCC od přehřátí psa?

BCC se projevuje častěji v teplém počasí, proto se snadno „svede“ na přehřátí psa.
Border kolie kolaps může psa postihnout i v chladném počasí, což je zásadní rozdíl od přehřátí psa z horka.
Průběh rekonvalescence psa z přehřátí a BCC je diametrálně odlišný. Pes se po odeznění příznaků kolapsu vrací do úplného normálu a byl by schopen další práce (což zodpovědný majitel samozřejmě neudělá). Zotavení přehřátého psa je zdlouhavé, pes je vyčerpaný, zmatenost přetrvává delší dobu, pes rozhodně není schopen dalších aktivit  a zpravidla je nutná veterinární intervence. Navíc se studiemi prokázalo, že pes po epizodě BCC nevykazuje žádné laboratorní odlišnosti v krvi na rozdíl od psa, který kolaboval následkem přehřátí. 

 

První pomoc při BCC

Přerušit aktivitu při prvním příznaku přicházející epizody BCC

Psa uložte na chladné místo mimo všechny pracovní vzruchy – tzn. odvést a nebo odnést ze závodiště a nebo pastviny s ovcemi. 
Psovi nabídněte vodu na pití a chlaďte končetiny, oblast břicha, podpaží, třísel jako při přehřátí. 
Po návratu psa k normálu není vhodné pokračovat v aktivitě. 

 

Jak mohu zjistit, že můj pes má opravdu BCC? 

Na rozdíl od EIC nelze pro BCC provést genetické testy na přítomnost této nemoci, ačkoliv podklad je nejpravděpodobněji v mutaci genu. Zatím není izolovaný gen, který BCC způsobuje. Pokud jste se u  vašeho psa s epizodou výše popsaných příznaků u svého psa setkali, je na místě komplexní vyšetření u veterináře pro vyloučení jiného onemocnění. Pokud za příznaky nebude stát jiné onemocnění, lze považovat příznaky za projevy BCC. Vzhledem k tomu, že se považuje nemoc za geneticky přenášenou, nemělo by být postižené zvíře zařazeno do chovu. Vzhledem k tomu, že se po genetické příčině BCC v zahraničí pátrá, lze předpokládat, že časem budou k dispozici testy i na toto onemocnění.

A co tedy se psem, který má BCC?

V první řadě by pes po prodělání epizody měl být komplexně vyšetřen veterinárním lékařem, aby se vyloučila jiná příčina kolapsu. Pokud je pes laboratorně i klinicky zdravý a patří mezi skupinu psů, kde se BCC vyskytuje, dá se předpokládat toto onemocnění.  Pes s BCC by měl být jednoznačně vyřazen z chovu. Není nutné se psem přerušit veškeré sportovní aktivity, ale je nutná úprava režimu. V teplém počasí se psem aktivity omezte na minimum, protože BCC se projevuje častěji, než v chladném počasí. Při prvním příznaku přicházejícího kolapsu je nutné okamžitě přerušit aktivitu. Je vhodné u psa s BCC zařadit klidnější aktivity, které nemusí být spouštěčem epizod BCC jako dynamické a fyzicky náročné sportovní disciplíny. 

 

 

 

 

Foto: Eliška Mayerová

 

zdroje:
https://www.aaha.org/publications/newstat/articles/2016-12/getting-to-the-bottom-of-border-collie-collapse/

https://vetmed.umn.edu/research/research-labs/canine-genetics-lab/canine-genetics-research/border-collie-collapse

veterinarniportal.cz

 

 

Fyziologické hodnoty psa

Mezi základní znalosti každého majitele psa by měla být znalost fyziologických hodnot psa. Základní vyšetření těchto hodnot vám prozradí hodně o aktuálním zdravotním stavu psa a vyhodnocení těchto hodnot je jedna z prvních věcí, co u psa vyšetří veterinář. Neznalost majitelů zjišťuji za seminářích – tam vám znalosti doplním. Ale horší je, když se člověk ptá na facebooku, kolik má mít teplotu pes….
Dneska  je schopen téměř každý majitel mobilu si pamatovat, kolik má jeho chytrý mobil paměť, jaký operační systém a jaké rozlišení má fotoaparát. Myslím, že dostat do hlavy pár důležitých údajů o psovi by neměl být takový problém. Jako pomůcku si můžete vytisknout a nebo uložit do telefonu přehlednou tabulku, kterou naleznete na konci článku.

kontrola sliznice ve spojivkovém vaku oka

DECHOVÁ FREKVENCE je počet dechů za minutu. Nezapomeňte, že při a nebo po zátěži, v teplém počasí a při psychické zátěži se dechová frekvence mnohonásobně zvyšuje. Hodnota pak dosahuje až 200-220 dechů za minutu. Dechový frekvence  se zjišťuje se pohledem na bok/hrudník psa a počítá se počet dechů a výdechů. Jestliže je pes v bezvědomí, dech může být mělký a pohledem špatně viditelný. Pak se odečte tak, že se položí dlaň na hrudník psa a počítá se zvednutí hrudníku. Nádech a výdech= 1 dechový cyklus. Počítejte 30 vteřin a násobte dvěma.

Dechová frekvence u psa v psychickém, fyzickém klidu a v teplotním komfortu je 10-30 dechů za minutu. 

 

TEPOVÁ FREKVENCE je počet tepů za minutu. Tak jako u dechové frekvence platí, že při zátěži fyzické a nebo psychické a v teplém počasí se tato hodnota zvyšuje nad fyziologickou hodnotu. Tep nejlépe odečtete na stehenní tepně na vnitřní straně stehna. Počítejte 15 vteřin a násobte čtyřmi. Hodnoty se navíc liší u štěňat a u dospělých psů s ohledem na velikost. 

POZOR! Pokud je pes v bezvědomí a chcete si ověřit, zda jsou zachované životní funkce (jestli pes dýchá a je zachovaná srdeční aktivita) NEOVĚŘUJE SE TEP, ALE POUZE DECHOVÁ AKTIVITA! Stejně jako u lidí je hledání pulzu ztráta času – laik má problém hned najít místo, kde probíhá tepna. Navíc pes a nebo člověk může být v bezvědomí a dýchat a puls nemusí být hmatný kvůli velkému poklesu krevního tlaku. Dalším důvodem je pak chyba při ověřování tepu, kdy zachránce cítí v konečcích prstů svůj tep a ne tep zachraňovaného…. 
Tepová hodnota nás zajímá  především u zvířete při vědomí, kdy chceme vědět hodnotu tepů. 

Tepová frekvence u psa v psychickém, fyzickém klidu a v teplotním komfortu je: 

u štěňat: 120-160 tepů/min.

u malých a středních plemen: 80-120 tepů/min.

u velkých a obřích plemen: 60-100 tepů/min.

 

TĚLESNÁ TEPLOTA se u psa měří v konečníku. Měřte digitálním teploměrem nejlépe s ohebným koncem v případě podezření na změnu zdravotního stavu. Konec teploměru namažte vazelínou a nebo olejem. Svěrač konečníku je poměrně silný, je nutné teploměr zasunout dostatečně hluboko, aby teploměr měřil teplotu uvnitř rekta. 

Tělesná teplota psa je 37,5-39°C.

 

Teploměr zasuňte dostetečně hluboko do konečníku psa. Teploměr musí být potřený vazelínou a nebo olejem.

 

 

 

BARVA SLIZNIC je ukazatel aktuálního zdravotního stavu psa. Sliznice psa jsou dobře viditelné na dásních psa a na spojivce oka. Sliznice u zdravého psa je vlhká, hladká, bez erozí a růžové barvy na nepigmentovaných místech. Jednotlivé odchylky mohou znamenat více zdravotních komplikací – v tomto článku je uvedena nejčastější příčina způsobená stavem vyžadující akutní poskytnutí první pomoci.

Bledá až bílá sliznice – velká krevní ztráta! Jediná laikem rozpoznatelná známka vnitřního krvácení. 

Červená sliznice– přehřátí psa (+suchá sliznice a absence slin)

Modrofialová sliznice – cyanoza – dušení cizím tělesem, zástava krevního oběhu. (Akutní nedostatek kyslíku ve tkáních psa.)

Žlutá sliznice – onemocnění jater a nebo žlučníku.

 

TABULKU KE STAŽENÍ V PDF NALEZNETE ZDE: fyziologické hodnoty první pomoc

 

 

 

 

Srst s podsadou nestříhejte!

Jako každý rok i letos  s oteplováním přichází mánie stříhání psů. JENŽE velká část psích plemen má srst s podsadou, která není ke stříhání určena a ostříhání psu škodí.
Jen letos jsem v provozovně fyzioterapie měla ostříhanou kříženku border kolie(majitelka si psa ostříhala sama strojkem z Lidlu…) a hrubosrstého jack russel teriéra ostříhaného úplně na krátko- též domácí tvorba. On ten pes totiž nosil na těch chlupech domů nepořádek.

Bohužel se najdou i psí salony, kde vám na požádání psa s podsadou bez mrknutí oka vezmou strojkem.

A jak je to tedy s tím (ne)stříháním?

Psí srst můžeme rozdělit z hlediska údržby na dva typy:

  • srst, která se stříhá a jinak kosmeticky upravuje – pes nemá podsadu

  • srst, která má podsadu a nestříhá se

 

  • samostatně pak stojí plemena bezsrstá

 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. 

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

 

Funkce srsti:

Srst psa má obrovský význam v termoregulaci zvířete. Pes, jak známo se nedokáže chladit pocením jako člověk, jeho potní žlázy jsou v minimálním množství a k regulaci teploty jsou nedostatečné. Hlavní mechanismus ochlazování psa je pomocí odpařování přebytečného tepla prostřednictvím zrychleného dýchání, odborně nazývaného jako termická polypnoe. Běžně se dechová frekvence dostává z klidových 10-30 dechů za minutu až na 250 za minutu. 
Srst psa je dalším velkým pomocníkem v regulaci teploty psa, protože díky stavbě psí srsti je pes dokonale chráněn před vnějšími vlivy prostředí a pokud má srst s podsadou, tak má ideální prostředek k udržení tělesné teploty v zimě a ochraně proti přehřátí v létě.

Srst tedy:

  • chrání psa před vnějšími vlivy- déšť, slunce, mráz
  • pomáhá odvodu tepla a nebo odvodu tepla brání (termoregulační funkce)

 

Plemena psů s vlasovou strukturou srsti jsou bez podsady a nebo s podsadou- liší se podle plemene. Tato srst se běžně upravuje střihem dle standardu plemene a nebo požadavku plemene, jelikož srst roste jako vlasy. Stříháním dle standardů střihů jednotlivých plemen nezasahujeme do termoregulační funkce srsti psa (která je u tohoto typu srsti navíc minimální). Není dobrý nápad takové plemeno vzít na léto „trojkou“, protože odhalená a citlivá kůže se na slunci může spálit.

Plemena psů s hrubou srstí se udržují trimováním. Jsou majitelé, kteří místo trimování v salonech požadují stříhání a nebo si psa ostříhají doma sami. Tento typ srsti nemá podsadu a k odstranění odumřelých chlupů slouží právě technika trimování a stříhání není vhodnou technikou údržby této srsti.

Plemena psů s podsadou jsou ta, kde je přítomna krycí srst a podsada. Během ročního období dochází k výměně srsti podsady- na léto pes vylíná tak, že podsada je minimální a na zimu výrazně zhuňatí a podsada je výrazná. Krátkosrstá plemena jako maďarský ohař, pinč, dobrman atp. mají i v zimním období podsadu minimální a nebo žádnou. Plemena s takovým typem srsti jsou obecně náchylnější jak k přehřátí, tak podchlazení.
Plemena se středně dlouhou a nebo dlouhou srstí jsou dokonale vybavena k odolávání klimatickým vlivům právě tím, že krycí srst chrání psa před deštěm, sluncem a podsada vykonává funkci termoregulační- v létě zabraňuje přehřátí psa a v zimě podchlazení.

A právě u psů s takovým typem srsti majitelé v dobré víře udělají poměrně zásadní chybu- psa na léto ostříhají. Sama mám tervuerena a celé léto slyším dobrácké „odborné“ rady- „ostříhejte toho psa, vždyť mu musí být hrozné horko“, „proč toho psa trápíte, nebylo by lépe ostříhanému?“, „podívejte se, sotva dýchá, to je jasný, v těch chlupech je mu horko“.
Naopak! Pokud bych psa ostříhala, bude mít velice vážné potíže s tím, aby se v létě nepřehřál.

Někdy je opodstatněné psa se srstí s podsadou ostříhat, respektive prostříhat v kvalitním psím salonu po poradě s veterinářem  z hlediska zdravotního a to jsou kožní problémy, hormonální poruchy tvorby a růstu srsti atp. U zdravého zvířete toto opodstatnění opravdu nemá a psovi jednoznačně škodí. 

Výstavní úpravy srsti s podsadou jsou zásahy pouze do pesíků, tedy krycích chlupů a jedná se o úpravu tvaru tlapek, ocasu, linie břicha a hrudi a podobně (jako například u zlatého retrívra či irského setra). 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. 

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

 

Na přiloženém schématu přejatém ze zahraničního webu je jasně vidět, jak srst s podsadou funguje. A také, že je důležité psa s podsadou pravidelně odumřelé podsady zbavovat, aby srst byla vzdušná, bez odumřelých chlupů a mohla dobře plnit svou funkci:

Horní schémata ukazují, jak vypadá srst zbavená podsady a srst s podsadou.
Dolní schéma ukazuje, jaký je rozdíl v proudění vzduchu a odvodu tepla srstí vyčesanou a nevyčesanou a jak působí slunce na srst ostříhanou.  Zároveň je patrné, jak působí podsada v zimě- teplo, které si pes vytvoří svalovou prací nepustí ven a studený vzduch nemá šanci psa ochladit skrz hustou podsadu.

Bohužel se setkávám neustále s případy ostříhaných psů v rámci „lepšího“ komfortu v létě, nebo dokonce kvůli tomu, že pes na chlupech nosí domů nepořádek. (Takovým lze doporučit místo psa třeba želvu).

 

O srst s podsadou je nutné důkladně pečovat, aby mohla plnit svou termoregulační funkci 

Místo stříhání je nutné psu důkladně srst vyčesávat a zbavovat staré podsady. Pokud je srst zacuchaná a i v teplém počasí je plná zimní podsady, pes se necítí komfortně, protože srst nedokáže plnit svou termoregulační funkci plnohodnotně. Zejména po zimě bývá vyčesávání bohaté podsady zdlouhavé a jedno vyčesání psa zimní podsady nezbaví. Psa je nutno vyčesávat důkladně a několikrát, protože pes podsadu uvolňuje postupně. 

 

Jarní vyčesávání podsady. Asi čtvrté kolo důkladného vyčesání a pořád je podsady dost. 


Zdroj: vlastní

 

Pár konkrétně-anonymních případů z praxe:

Slečna s australským ovčákem  přišla na rehabilitaci pro bolestivost zad jejího psa. Veterinář (!!) doporučil psa vzít nakrátko, protože dle něj psa bolí záda proto, že místo na pelechu lehá na dlažbě, tudíž na záda nastydl. Majitelka nelenila a australského ovčáka s bohatou srstí opravdu ostříhala, nicméně zjistila, že psa záda bolí stále. Vyjádřila jsem podezření na vážné degenerativní změny  páteře dle klinického obrazu (pan doktor se neobtěžoval udělat ani RTG) a majitelku referovala zpět na veterinu. Po pár dnech přišel mail, že doktor neochotně psa zrentgenoval a v příloze mi poslala RTG psa s velice rozsáhlými spondylotickými změnami.
Pes samozřejmě nadále lehá na dlažbě místo v pelechu…

Majitelka koně mě pozvala na osteopatické ošetření koně. Kolem pobíhal nakrátko vystříhaný kříženec ovčáka téměř dohola a partner majitelky a spolumajitel psa neměl nic lepšího na práci, než psa v průběhu ošetření koně zlejvat vodou z hadice, protože psovi je horko ( vážně?) .

Majitelka feny border kolie vystříhává břicho nakrátko, protože pes na břiše nosí domů zvenku nepořádek. Na namítnutí, že naruší termoregulaci psa díky narušení integrity srsty odvětila, že ho stejně bude vyholovat, protože prostě nosí domů nepořádek…

Majitelka  x zlatého retrívra přišla před pár lety na rehabilitaci se psem vystříhaným tak, že  hlavu, nohy a ocas nechala  osrstěnou, zbytek  byl ostříhaný. „Aby jí nebylo horko“. Po vysvětlení funkce srsti psa jedno léto psa nechala zarůst. Další rok  byla  fena opět ostříhaná.  Protože v těch chlupech je jí prostě horko….

 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. Takhle ostříhaný pes se světlou kůží se na slunci velmi snadno spálí.

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

 

Rizika ostříhání srsti jsou následující:

  • přehřátí psa vlivem pozbytí termoregulační funkce srsti
  • spálení od slunce!
  • snížení kvality srsti psa- často se stává, že po ostříhání se rapidně zhorší kvalita srsti a trvá, než nabyde původní kvality
  • prochladnutí- opravdu není záruka, že celé léto budou tropy
  • nachlazení v oblasti ledvin a močových cest, velkých nervových plexů zejména pak lumbosakrálního

 

Pokud máte psa vyholeného po ortopedické a nebo jiné operaci a nebo z jiného zdravotního důvodu, pak je nutné psa chránit před slunečním zářením a vyholenou oblast natírat opalovacím krémem po dobu, než narostou chlupy. (Dětské opalovací mléko je použitelné i pro psa, pochopitelně není vhodné nechat psa natřenou partii olizovat). Kůže je citlivá a velmi náchylná ke spálení od slunce. Při delším pobytu na slunci je vhodné psu dát bavlněné triko, které bude oholenou část krýt a přesto nebude psa nikde škrtit a nebude ho mít upnuté. Nejideálnější je vyholeného psa slunečnímu záření vystavovat co nejméně. Pokud máte psa oholeného a je chladno či deštivo, je velice vhodné psovi na vycházky a pobyt venku pořídit funkční deku pro psy (Hurta, Back on Track). 

Pes s podsadou, naprosto nevhodná úprava srsti. 

(Zdroj: Blesk pro ženy… )

Tonutí psa

Překvapivě i pes se může utopit. Vzhledem k tomu, že pes nepřemýšlí v dlouhodobém horizontu jako člověk, tak se může stát, že psovi uprostřed vodní nádrže jednoduše dojdou síly. Další způsob, jak si utopit psa je nechat ho pohybovat se ve vodě v místě vodních jezů a nebo na tekoucí vodě se zvýšeným průtokem vody. Pes se také může dostat do míst, kde je spodní proud. V poslední době je velká obliba brát psa na paddleboard a nebo loď. Ve chvíli, kdy pes není úplně dobře ovladatelný a buď se vrhne z plavidla za kachnou a nebo zpanikaří a vyskočí do vody daleko od břehu, může nastat problém s vysílením psa, než doplave na mělčinu. 

Poměrně šikovná je plovací vesta pro psa- starými kynologickými mazáky vysmívaná, ale u současných pejskařů se těší čím dál větší oblibě a právem. Psu usnadňuje pohyb ve vodě a pokud se psem plavete z důvodu zvýšení jeho kondice a nebo rehabilitace, tak díky vestě pes může stejnoměrně zatížit všechny čtyři končetiny a plavat stejnoměrně. Pochopitelně je tu velký bonus ve formě bezpečnosti psa pro situaci, kdy se pes vysílí, což může nastat stejně dobře jako u člověka. 
(Pozn. autorky- po absolvování kurzu s vodní záchrannou službou jsem si uvědomila, jak moc je plavání náročné na fyzičku- a nemyslím „plavání“ na paní radovou pět metrů od břehu, ale opravdu plavání. )

Jak vybrat vestu pro psa? 

Vest je na trhu poměrně velké množství. Pro psa neplavce vyberte určitě vestu dlouhou přes celá záda- tělo dobře podrží ve vodorovné pozici. Jen pozor- konec vesty by měl končit před kořenem ocasu- pes ho ve vodě používá jako kormidlo. Pro psy, kteří plavou se dá pořídit vesta kratší. 
V obou případech ale platí, že by vesta neměla nikde škrtit, ale  pes by z ní neměl „vypadnout“, neměla by omezovat pohyb předních ani zadních končetin. 

Tonutí je poměrně nebezpečné v tom, že dojde často „najednou“ k rychlému potopení psa a nebo člověka. Zapomeňte na scény z Pobřežní hlídky, kdy tonoucí hlasitě volal o pomoc. Tak to moc nefunguje. Tonoucí člověk nemá sílu volat o pomoc. Zápasí o dech a na volání nezbývá sil. Tak podobně u psa. Pes plave a najednou zničehonic máte obrovský problém. 

Jak předejít tomu, aby se pes začal topit?

  • Nepouštějte psa do vody v nebezpečných místech – okolí jezu, jez, místa se zvýšeným průtokem vody po deštích, upouštění přehrad a podobně.
  • Nepřeceňujte síly svého psa! To, že máte pocit, že pes ještě pořád může a má spoustu sil se může záhy změnit během pár vteřin. 
  • Pokud psa berete na paddleboard, do lodi a nebo na raft, používejte plovací vestu pro psa.

 

Záchrana tonoucího psa 

Záchrana tonoucího člověka a nebo psa je poměrně nebezpečná záležitost pro zachránce. V případě tonutí člověka je bezpečnější záchrana tonoucího člověka ve chvíli, kdy je v bezvědomí, než člověka při vědomí, který panicky hledá něco, čeho by se chytl a svádí boj o holý život.  Pokud máte plovák, paddleboard a nebo třeba pet lahev, tak je záchrana poměrně bezpečná- topícímu se člověku strčíte pod ruce něco, čeho se může chytit a panika už je poté zvládnutelná a pro záchrance je bezpečnější takového člověka doprovodit ke břehu. Lépe ve dvou zachráncích! Psovi ovšem nevysvětlíte, že se má chytit pet lahve.. Tonoucí pes se bude zoufale škrábat po člověku ve snaze na něco z vody vylézt. Topící se pes při vědomí je schopen stáhnout pod vodu člověka! Pokud se jedná o malého psa, situace ve vodě je ještě poměrně zvládnutelná, ale v případě psa větší velikosti je to vysloveně nebezpečné. Podotýkám, že pokud někdo chce zachraňovat tonoucího psa a nebo člověka z vody, měl by být dobrý plavec a rozhodně se nepoustět na hlubokou vodu s holýma rukama. Potřebujete něco, čeho se chytíte při záchraně sami, když záchranu podceníte a dotyčný vás začne stahovat do vody a něco, co tonoucímu poskytnete na chycení a nebo na to  vytáhnete z vody.  Bezpečnost je na prvním místě v poskytování první pomoci. Hrdinů jsou plné hřbitovy a bohužel jsou případy, kdy při záchraně někoho utonul sám zachránce. A není jich málo… 
Pokud máte možnost, při záchraně tonoucího psa při vědomí využijte paddleboard, nafukovací lehátko, loďku – něco, na co psa můžete z vody vytahnout. Opět je to práce nejlépe pro dva lidi. 
Pokud je tonoucí pes v bezvědomí, dopravte ho ke břehu tak, aby hlava byla celou dobu nad hladinou a do plic se mu nedostávala další voda. 
Na břehu zjistěte, zda pes dýchá a nebo nedýchá. Pokud nedýchá, neprodleně zahajte resuscitaci – o postupu při resuscitaci psa se dočtete ZDE. U tonutí započněte resuscitaci pěti úvodními vdechy. 

Zabezpečte psovi tepelný komfort. Pes s mokrou srstí, vysílený a a po zástavě srdeční aktivity bude podchlazený. Psa zabalte ideálně do izotermické folie, která nenasákne vodou. Pokud je zachránce sám, řeší tepelný komfort po obnovení životních funkcí, které je přednostní, pokud je na místě více lidí, tak druhý zachránce řeší už v průběhu resuscitace tepelný komfort. 

ZAPOMEŇTE  NA VYLÉVÁNÍ VODY Z PLIC! Sladká voda se z plic vstřebává. Navíc ztrácíte drahocenný čas k pokusu přivést psa zpět k životu- vaším primárním úkolem je dostat do těla psa kyslík, protože tonutí dochází k dušení, jehož následkem je zástava a nebo porucha srdeční aktivity. Tonutí může být buď „mokré“, kdy se do plic reálně dostává voda a nebo „suché“, kdy se při tonutí reflexivně stáhnou svaly okolo dýchacích cest  a voda do plic proniknout nemůže- ale ani vzduch- dochází tedy k asfyxii a zástavě oběhu. 

Pokud se vám podaří obnovit životní funkce u psa se zástavou oběhu a nebo jste z vody vytáhli psa ještě při vědomí, rozhodně je na místě kontaktování veterinárního lékaře a převoz psa ke kontrole stavu. 

Pro akutní situace byste měli mít v telefonu uložené kontakty na nejbližší veterinární pohotovosti. 
Ale pro vyhledání a kontaktování nejbližší veterinární pohotovosti můžete využít mobilní aplikaci Zvíře+. 

www.zvireplus.cz


NEZAPOMEŇTE VŽDY PŘED PŘEVOZEM PSA V AKUTNÍM STAVU TELEFONICKY UVĚDOMIT VYBRANÉ VETERINÁRNÍ PRACOVIŠTĚ O VAŠEM PŘÍJEZDU A STAVU PSA!!! 

První pomoc při dušení psa

Když jsem před několika lety měla v hlavě nápad na semináře první pomoci pro psy, poslední impuls k tomu, abych nápad zrealizovala byl právě můj dusící se pes. Kdybych nevěděla, jaká je první pomoc při dušení psa a včas nezasáhla, tak Agi už je několik let po smrti. Na veterinární klinice, kam jsem psa odvážela na kontrolní vyšetření jsem se dozvěděla, že majitelé často panicky psa naloží do auta a odváží k veterináři, ovšem bez poskytnutí první pomoci a psa dovezou už bez známek života. Od doby, co semináře běží již třetím rokem jsem se doslechla od účastníků o mnoha a mnoha případech dušení psa s dobrým i špatným koncem.

Jak tedy poznám, že se pes dusí ?

Příznaky dusícího se psa:
(příznaky jsou popsané postupně od začátku dušení)

  • neklid, panika
  • pes si tlapou mne čumák, dáví se (ale nezvrací), snaží se těleso vykašlat
  • oči „vylézající“ z důlků
  • sliznice oka a tlamy včetně jazyka mají fialovo-nachovou barvu (cyanóza vlivem nedostatečného okysličení tkání)
  • pes je nahrbený, břicho je vtažené
  • pes postupně přestává mít snahu o zbavení se cizího tělesa, přestává kašlat a dávit se, nastupuje neschopnost psa stát, pes se motá, až postupně zaujme polohu vleže na boku
  • nastoupí bezvědomí a dojde k zástavě srdeční a dechové aktivity vlivem hypoxie- nedostatku kyslíku v tkáních

Nepleťte si dušení psa cizím tělesem a reverse sneezing („zpětné kýchání“)

Reverse sneezing a nebo česky zpětné kýchání si často majitelé psů pletou s dušením psa a natočená videa psa s tímto problémem často sdílí ve skupinách na facebooku s prosbou o radu, že se jim dusí pes. Můžu všechny z vás ubezpečit, že pokud by se pes dusil, tak než natočíte video a vložíte ho na facebook, máte psa mrtvýho.
Reverse sneezing není nic jiného, než spasmus měkkého patra a svalů okolo hrtanu, který nutí psa prudce a dlouze vdechovat vzduch za typického chrochtavého zvuku. Pes většinou stojí s hlavou nataženou dopředu, má vytřeštěné oči a opravdu se tváří, že je to jeho poslední minuta v životě.
Většinou je to neškodná respirační záležitost, která psa postihne jednou za čas. Příčinami mohou být rozrušení, změny teplot (vytopený byt- mrazivé počasí venku), pyly, tahání psa na vodítku, delší měkké patro. Častěji se s tímto jevem potkáte u brachycefalických psů jako je buldoček, čivava, mops a podobně. Ale moje fena malinoise reverse sneezing předváděla poměrně pravidelně, ačkoliv je to dlouholebé plemeno.
První pomoc je velice jednoduchá – ucpat psovi nosní dírky a zároveň zvednou hlavu tak, aby byl krk natažený (a uvolnily se tím svaly okolo hrtanu a průdušnice). Pes je nucen nadechnout se nosem a záchvat okamžitě odeznívá. (Opravdu z praxe ověřeno na vlastním psovi).

Nezaměňujte ale tento záchvat za psincový kašel a nebo za kolaps trachey, případně nějakou závažnou respirační infekci. (Jednoduché odlišit- pokud psu přikryju nosní dírky a „divné“ dýchání neustane, rozhodně se nebude jednat o neškodný reverse sneezing).
Je také poměrně jednoduché odlišit dušení cizím tělesem od reverse sneezing. Při záchvatu reverse sneezing nemá pes cyanotické sliznice (modrofialové), protože nedochází k nedostatku kyslíku v tkáních – pes se nedusí. V případě dušení a nedostatku kyslíku v tkáních se barva sliznic mění a nastávají i další doprovodné známky dušení (viz odstavec příznaky).

Zde je video s typickým průběhem záchvatu reverse sneezing:
(staženo z youtube https://www.youtube.com/watch?v=U3L4v0W2_Sw)

Co dělat, pokud se můj pes dusí?

1. Při podezření na dušení psa zkontrolujte tlamu.


Někdy pes jeví známky dušení, ale ve skutečnosti se mu přilepil piškot na horní patro a nebo se mu zasekl klacek a nebo kus kosti mezi stoličky v horní čelisti – pes se bude dávit, kašlat, třít si packou čumák a nebo třít tlamu o zem. Pro důkladné zkontrolování je vhodné si posvítit do krku psa – většina chytrých telefonů má funkci baterky. Pokud uvidíte cizí těleso uvízlé u kořene jazyka, které se dá vytáhnout bez rizika toho, aby jste předmět zatlačili dále do hltanu, můžete se pokusit jej vytáhnout. Pokud hrozí pokousání psem, který panikaří a nebo je těleso nevyndatelné, přistupte rovnou k vypuzovacím manévrům (viz bod 2).
Pokud psovi otevřete tlamu a v zadní části tlamy má pes uvízlý míček, který uzavírá hltan, není prakticky možné jej vytáhnout prsty (míček je kulatý, od slin a bude klouzat) – můžete se pokusit míček vytlačit zpět do tlamy tak, že psovi nahmatáte míček u úhlu dolní čelisti a v mezisaničí a zvenčí se jej pokusíte vytlačit zpět do tlamy. Pokud se nepodaří tento manévr, přistupte neprodleně k vypuzovacím manévrům ( následující bod .).


POZOR! Do tlamy můžete sáhnout psovi, kterého dobře znáte a nebo vlastnímu psovi. Pokud pomáháte cizímu psovi, manipulace s tlamou není bezpečná! Potom je nejlepší přistoupit rovnou k vypuzovacím manévrům.
Pokud se i váš pes vzpouzí tak, že do tlamy se mu prostě nedostanete a akorát soubojem o otevření tlamy psa přicházíte o čas, rovnou přistupte k následujícímu bodu:

2. Pokud je pes při vědomí a je schopen stát, použijte následující vypuzovací manévry:


Úder mezi lopatky – obdoba vypuzovacího manévru u lidí. Manévr je méně invazivní, než Heimlichův hmat (viz dále), proto s ním začínejte. Dusícího psa jednou rukou nadzvedněte pod břichem tak, aby zadní část těla psa byla výše a hlava nejníže – na těleso zároveň bude působit gravitace. Druhou rukou (ideálně dominantní rukou) proveďte několik úderů mezi lopatky plochou dlaně tak, aby úder sklouzl ve směru osy těla psa- není cílem psa tlouct, ale těleso rozpohybovat tak, aby vypadlo zpět do hltanu a tlamy. Úder je veden silou přiměřenou velikosti a konstituci psa. Úder ale musí být rázný. Příliš málo intenzivní úder nepomůže ( a pes se udusí) a působení nadměrnou silou je zbytečné a psovi velice nepříjemné. Proveďte 3 – 5 úderů a v případě, že se pes stále dusí, přistupte k invazivnějšímu kroku:

Heimlichův hmat – využijete hlavně u velkých psů, ale je aplikovatelný i na středně velké psy. U malých plemen je vzhledem k nízké váze hmat špatně proveditelný a v případě použití nepřiměřené síly může způsobit psu zranění. Uchopte psa tak, že rukama obemknete hrudní koš psa a v oblasti, kde se spojují žeberní oblouky ( a kde se nachází mečovitý výběžek hrudní kosti) přiložte ruku v pěst palcem opřenou o psa a druhou rukou překryjte ruku zatnutou v pěst a prudce stlačte toto místo šikmo vzhůru směrem k bránici psa. Proveďte několik stlačení a zkontrolujte stav psa. Tento hmat je poměrně bolestivý, protože místo stlačení je velmi citlivé, proto postupujte sice razantně, ale s citem a ohledem na velikost a konstituci psa. Opět platí, že málo intenzivní zásah nepomůže, příliš velká síla je zbytečná a způsobuje psu zbytečnou bolest.
U malého psa lze tento manévr nahradit několika ráznými stlačeními hrudního koše ze stran.
Principem Heimlichova hmatu je zvýšení nitrohrudního tlaku, čímž se může uvolnit překážka v dýchacích cestách.

Byla bych velmi ráda, aby každý čtenář dokázal lokalizovat oblast lopatek a oblast mečovitého výběžku hrudní kosti na vlastním psovi, protože až se váš pes bude dusit, není prostor na hledání anatomických struktur, musíte jít na jisto. (Tato problematika je obsahem seminářů první pomoci pro psy).

úder mezi lopatky při dušení cizím tělesem

3. Pes je při vědomí, ale v poloze vleže na boku a není již schopen stát (máte několik desítek vteřin, než upadne do bezvědomí a záhy dojde k zástavě srdeční činnosti vlivem nedostatku kyslíku v těle), použijte následující postup:

Najděte nejvyšší bod hrudního koše a několikrát po době jej dynamicky stlačte s ohledem na konstituci a velikost psa. Nejvyšší bod hrudního koše je vodítko pro to, aby zachránce nestlačoval břicho, čímž by mohl evakuovat obsah žaludku jícnem do dutiny tlamy a mohlo by dojít k následné aspiraci obsahu žaludku do dýchacích cest. Po několika stlačeních proveďte několik vdechů do nosu psa a toto schéma opakujte do zlepšení stavu psa (pes se snaží vstávat, začíná se hýbat, sliznice opět mají růžovou barvu). Pravidelně kontrolujte zadní část tlamy psa, zda-li se cizí těleso nedostalo do míst, kde jej lze vyjmout manuálně. Tento manévr také zvyšuje nitrohrudní tlak, takže je šance, že se překážka uvolní. Navíc v tomto stavu má pes již velice ochablý svalový tonus kosterního svalstva díky nedostatku kyslíku ve tkáních, tím pádem se uvolnily svaly i okolo dýchacích cest.

Pokud se stav psa nezlepšil a pes upadl do bezvědomí, na které navazuje následná zástava dechové a srdeční aktivity, začněte s kardiopulmonální resuscitací psa. Díky ztrátě svalového tonu je možné, že se překážka uvolní až při resuscitaci.

POZOR! Nejrůznější dostupné rady na téma chytit psa za zadní nohy a cizí těleso ze psa „vytřepat“ má několik háčků – psa střední a větší velikosti většinou majitel není schopen ze země zvednout. Zvednout psa za zadní končetiny si koleduje o luxaci kyčelního kloubu zvláště u psa s vyšším stupněm dysplazie. Pes má relaxované kosterní svalstvo, tudíž kyčelní klouby nechrání před zraněním tonus příslušných svalových skupin.. No a v poslední řadě – než psa uchopíte, zvednete (mezitím vám třikrát upadne, protože je už velmi vláčný) utíkají drahocenné vteřiny, které můžete použít k vypuzovacímu manévru.

Na youtube existuje video, kde název mylně uvádí, že jde o resuscitaci psa.
Jedná se o vypuzovací manévr u psa, který už je právě ve fázi, kdy není schopen stát.
Proč to není resuscitace?
Zachránce neprovádí kontinuální masáž oblasti hrotu srdce, pes by navíc při resuscitaci ležel na opačném boku. Pes je při vědomí – všimněte si, že občas pohne hlavou a aktivně se brání manipulaci s jeho tlamou. Takového psa nerescitujeme, protože člověk i pes se resuscituje ve fázi, kdy není přítomná dechová aktivita a je přítomno bezvědomí…
Za povšimnutí stojí změna barvy sliznice tlamy v průběhu videa z tmavě fialové (cyanoza) po zdravě růžovou barvu sliznice na konci videa.
Video bylo staženo z youtube. https://www.youtube.com/watch?v=xzwZJ0PHe-E


Pes by neměl mít k dispozici hračky, které jsou nepřiměřeně malé velikosti psa, tudíž mohou ucpat dýchací cesty, stejně tak je nebezpečné nechávat o samotě psa se sušeným uchem a nebo kostí, kterou může pes spolknout a začít se dusit. Nezapomeňte, že primárně se pes udusí překážkou v dýchacích cestách, ale na vině může být i velký kus kosti/ucha/velký pamlsek spolknutý a uvízlý v jícnu. Jícen a průdušnice na sebe těsně naléhají a trávicí a dýchací cesty mají společnou část – hltan. Pokud uvízne těleso v jícnu, kterého se nedokáže pes zbavit dávením a nebo kašlem, cizí těleso ucpe jícen, který sekundárně tlačí na průdušnici a zužuje její průsvit. Postupně vznikajícím otokem jícnu dochází k utlačování průdušnice a pes se může udusit. Právě Agi se málem udusil tak, že spolkl od sousedky hozený pamlsek tak, že se mu vzpříčil v jícnu a utlačoval průdušnici. Vypuzovací manévry pomohly tomu, že pamlsek se v jícnu uvolnil a pes začal normálně dýchat.

Pokud se váš pes dusil a vám se podařilo cizí těleso odstranit, přesto kontaktujte veterinární pracoviště a nechte psa prohlédnout, zda nedošlo k poškození dýchacích cest.
Poranění psa může dojít i při vypuzovacích manévrech. V případě, že pes po dušení vykašlává krvavou pěnu je poranění zřejmé a převoz k veterináři by měl být neprodlený.

Seminář do konce roku už s největší pravděpodobností žádný nebude, ale připravuji pro vás termíny na rok 2021.

 

První pomoc při uštknutí zmijí u psa

Jaro, léto a začátek podzimu znamenají vyšší riziko kontaktu psa s hady. V České republice žije jediný jedovatý druh – zmije obecná (Vipera berus). Přestože nejde o agresivního hada, k uštknutí psů dochází pravidelně, protože:

  • hada často očichává,
  • dostává se k němu velmi blízko,
  • a bývá nejčastěji uštknut do oblasti hlavy nebo končetin.


Jak poznat zmiji?

V České republice se kromě zmije obecné můžete setkat také s užovkou hladkou, podplamatou, stromovou a nebo obojkovou.

Typická užovka obojková mívá za hlavou světlé skvrny tvořící takzvaný „obojek“.

V praxi ale bývá rozlišení v terénu obtížné a krátký pohled na hada nemusí být pro laika dostatečný.

Ve skutečnosti majitelé velmi často samotné uštknutí nevidí. Pes náhle zakňučí, uskočí, začne kulhat nebo rychle otékat a člověk si teprve následně všimne hada – nebo jen jeho části.

V řadě případů navíc majitel vůbec netuší, zda šlo skutečně o zmiji. Had bývá schovaný v trávě, mezi kameny nebo rychle zmizí. Často člověk zahlédne pouze ocas nebo krátký pohyb v porostu. 
Rozpoznání uštkutí zmijí od kousnutí užovkou je nejlépe identifikovatelné podle stop na kůži psa. 


Jak vypadá rána po uštknutí zmijí?

Zmije obecná má solenoglyfní chrup – tedy dlouhé jedové zuby, které nejčastěji zanechávají dvě vpichové ranky vedle sebe. Ale pozor!

Ranky mohou být:

  • drobné,
  • špatně viditelné,
  • a často rychle překryté otokem.

Pokud se had trefil pouze jedním zubem, může být patrná jen jedna ranka.

Proto pro podezření na uštknutí zmijí mějte vždy, když kromě ranky v kůži rychle nastupuje:

  • rychle vznikající bolestivý otok,
  • zarudnutí,
  • krváceniny v okolí,
  • a výrazná bolestivost.


Jak vypadá kousnutí užovkou?

Užovky nemají jedové zuby jako zmije. Jejich chrup tvoří drobné zahnuté zoubky bez jedových tesáků.

Kousnutí užovkou proto většinou připomíná:

  • drobné škrábance,
  • více malých vpichů vedle sebe,
  • nebo povrchové otisky zoubků.

Výrazný rychle se šířící otok typický pro zmijí uštknutí u kousnutí užovkou obvykle nevzniká.


Co obsahuje zmijí jed?

Zmijí jed obsahuje směs peptidů, polypeptidů, proteinových toxinů a enzymaticky aktivních látek. Působí především cytotoxicky – poškozuje buňky a tkáně v okolí uštknutí. Zároveň zvyšuje propustnost cév a způsobuje jejich rozšíření, což vede k průniku tekutin a krevních složek mimo krevní řečiště a následnému vzniku výrazného otoku.

Součástí účinku jedu je také zánětlivá reakce, porucha srážlivosti krve a hemolýza, tedy poškození červených krvinek. V těžších případech může dojít i k poškození některých orgánů, například ledvin, jater nebo srdeční svaloviny.

Rozsah reakce závisí na:

  • množství aplikovaného jedu,
  • lokalitě uštknutí,
  • velikosti psa,
  • zdravotním stavu,
  • a individuální citlivosti organismu.

Kdy může zmije psa uštknout?

Nejčastěji při:

  • pohybu v vysoké trávě,
  • mezi kameny,
  • v lese,
  • na loukách,
  • ve vřesovištích, borůvčí a nebo kleči,
  • nebo v suchém a slunném terénu.

Had nevnímá zvuky jako člověk. Vibrace půdy zachycuje prostřednictvím čelistí a tyto otřesy přenáší na sluchový aparát. Dospělého člověka proto často zaznamená dříve než psa pobíhajícího desítky metrů před majitelem.

Proto je nejlepší prevencí před uštkutím zmijí mít neustále psa na dohled, sledovat terén okolo sebe a sledovat aktivitu vašeho psa.

Pes na volno zkrátka vyžaduje plnou pozornost majitele. Pokud ji majitel nechce nebo nemůže věnovat, pes by měl být na vodítku.

Zmije samozřejmě může psa uštknout i v případě, že ho máte na dohled, pes hada neloví ani neočuchává a přesto se dostane příliš blízko. Výše uvedená preventivní opatření ale významně snižují riziko kontaktu s hadem.


Příznaky uštknutí zmijí u psa

Příznaky se mohou rozvíjet během několika minut až hodin.

Typické jsou:

  • rychle vznikající otok,
  • bolestivost,
  • zarudnutí,
  • krváceniny v okolí rány,
  • kulhání,
  • výrazná reakce na dotek.

U některých psů zůstane reakce pouze lokální. U jiných může dojít k rozvoji závažného celkového stavu.

Objevit se může:

  • zrychlené dýchání,
  • zrychlená srdeční frekvence,
  • slabost,
  • malátnost,
  • třes,
  • zvracení,
  • průjem,
  • bolest břicha,
  • potíže s dýcháním,
  • kolaps.

V nejtěžších případech může dojít k anafylaktické reakci, poruše vědomí nebo oběhovému selhání.


Co dělat při uštknutí psa?

Majitelova panika a stres stresují i psa. Zvyšuje se tepová frekvence a jed se následně rychleji šíří organismem.

Zmijí jed působí hemoragicky, hemolyticky a cytotoxicky. Zaškrcení může výrazně zvýšit koncentraci jedu v postižené oblasti a způsobit rozsáhlé poškození tkání nebo nekrózu.

Pohyb urychluje šíření jedu tělem.

Ideální je psa odnést k autu a co nejrychleji ho transportovat na veterinární pracoviště. Veterináře předem telefonicky informujte o vašem příjezdu.

Pokud psa nemůžete nést, dojděte s ním klidně co nejkratší možnou trasou na místo, kam může přijet auto.

V dojezdových lokalitách záchranné veterinární služby PetMedic a nebo Zvíře+ neváhejte využít jejich odborných služeb, zajištění veterinární péče na místě a rychlého transportu na veterinární pracoviště!
V komplikovaném terénu, kdy nejste schopni rychle a bezpečně transportovat psa vlastními prostředky požádejte o asistenci Hasičský záchranný sbor, v horských lokalitách požádejte o pomoc Horskou službu.

Pokud je to možné, přiložte chladný obklad.

Byl-li pes uštknut do končetiny a máte k dispozici dlahu typu SamSplint, můžete končetinu šetrně znehybnit.


Co při uštknutí psa nikdy nedělat

Řezání rány nepomáhá odstranit jed a pouze zvyšuje riziko infekce a dalšího poškození.

Tento postup je neúčinný a zdržuje transport psa k veterináři.

Pes po uštknutí často panikaří. Právě pohyb ale významně urychluje šíření jedu tělem.


Jaká je šance, že pes přežije?

Zmijí uštknutí je pro psa reálně přežitelné, ale také reálně smrtelné.

Intenzita reakce závisí na mnoha faktorech:

  • věku psa – ohroženější jsou štěňata a senioři,
  • kondici a zdravotním stavu,
  • individuální citlivosti organismu,
  • lokalitě uštknutí,
  • množství aplikovaného jedu,
  • a rychlosti veterinární pomoci.

Nejrychleji se jed šíří při uštknutí do oblasti hlavy, krku, hrudníku nebo břicha. Relativně příznivější bývá uštknutí do končetiny.

Na jaře mají zmije po zimování často větší zásoby jedu. Někdy naopak dochází k takzvanému „suchému“ kousnutí bez aplikace jedu.

Velkou roli hraje také reakce majitele. Pokud budete otálet, situaci podceníte nebo o uštknutí vůbec nevíte, prognóza psa se výrazně zhoršuje.

Při včasné veterinární péči je ale prognóza u mnoha psů dobrá.


Pozor na zmije v Chorvatsku!

Pokud cestujete se psem do Chorvatska, je potřeba počítat i s výskytem nebezpečnějšíhodruhu hada než v České republice.

 

Nejvýznamnější je zmije růžkatá (Vipera ammodytes), která patří mezi nejjedovatější evropské hady. Typická je výrůstkem („růžkem“) na špičce nosu.

Vyskytuje se hlavně:

  • v kamenitých oblastech,
  • ve zídkách,
  • mezi skalami,
  • v suchém porostu,
  • podél turistických cest.

Její jed působí agresivněji než jed zmije obecné a může vyvolat výraznější systémovou reakci organismu.

Princip první pomoci je ale stejný:

  • zachovat klid,
  • zabránit pohybu psa,
  • nezaškrcovat končetinu,
  • a co nejrychleji vyhledat veterinární pomoc.

    Před cestováním do zahraničí je velmi důležité mít zjištěné kontakty na tamní veterinární pohotovostní pracoviště!
    Aplikace Zvíře+ obsahuje kontakty i na některá pohotovostní pracoviště v Chorvatsku. Tato aplikace patří do telefonu každého majitele psa!

zdroje fotografií:
zmije růžkatá: https://blogorgonopsid.blogspot.com
zmije obecná: Monaco Nature Encyclopedia

Se psem na dovolenou

Začalo období dovolených a většina majitelů na dovolené bere svoje psí parťáky. Co všechno je potřeba zařídit, pokud jedete se psem na dovolenou, aby se obešla bez komplikací a nebo nemusela předčasně skončit? Read More