Tag Archive první pomoc pes

Život ohrožující krvácení

Krvácení – zranění, které může být absolutně banální a nebo zranění, které vám zabije psa, než se vůbec zorientujete v situaci. Na seminářích se setkávám s tím, že zástava krvácení je veliká neznámá a přitom je to jedna z nejčastějších věcí řešených v rámci poskytnutí první pomoci. Krvácení je časté při sražení psa autem a nebo napadení jiným psem a také při  pořezání psa o střepy, plechovky a jiný odpad v terénu při venčení. Tento článek je věnován život ohrožujícímu krvácení. O tom, co (ne)dělat s krvácením, které psa na životě neohrožuje se dočtete v dalším článku. 

 

VNĚJŠÍ KRVÁCENÍ

Z hlediska terénní první pomoci vůbec neřešte, jestli je to tepenné a nebo žilní krvácení. Ztrácíte čas zkoumáním barvy krve, ztrácíte čas vymýšlením toho, jak se zastavuje tepenné a žilní krvácení (oboje stejně!) a pes mezitím ztrácí krev, než začnete s poskytováním první pomoci.


Pokud váš pes krvácí, tak zjistěte:

 

  • z jaké části těla krev teče
  • jak moc z rány teče/vystřikuje krev
  • jak velké je zranění a kolik jich je

 

 

Tohle jsou základní tři parametry, které když vyhodnotíte, dostanete obraz o závažnosti zranění psa. K tomu, abyste závažnost vyhodnotili je potřeba trošku anatomie. Pes vám ze strženého drápu nevykrvácí, stejně jako z povrchové rány na uchu. Hluboká, tržná, bodná a nebo kousná rána v oblasti velkých cév zavání obrovským průšvihem a velkou ztrátou krve. 

schéma velkých cév v těle psa

 

POKUD PES ZTRATIL VELKÉ MNOŽSTVÍ KRVE, DOCHÁZÍ K ZESVĚTLENÍ BARVY SLIZNIC A PRODLOUŽENÍ DOBY KAPILÁRNÍHO NÁVRATU. Jak tyto fyziologické hodnoty zjistíte se dočtete ve článku ZDE.

 

ZÁSTAVA KRVÁCENÍ

Masivní vnější krvácení je život ohrožující stav a bez okamžitého poskytnutí první pomoci může být ztráta krve fatální.
Masivní krvácení se zastavuje dvěma způsoby:

  • tlakový způsob zastavení krvácení
  • zaškrcení

 

Tlakový způsob zastavení krvácení

Nejčastěji používaná technika k zastavení krvácení. Tlakem přímo v ráně se snažte krvácení zastavit všemi dostupnými prostředky, které nezpůsobí další poranění. Ke kompresi rány použijte samozřejmě nejlépe gázu či ruličku obvazu. Alternativně použijte textíli (šátek, šála, triko), kterou složenou dle velikosti rány budete stlačovat v ráně. U masivního krvácení se nehraje na použití sterilních materiálů či desinfikování rány. U masivního krvácení se hraje o přežití. Pochopitelně čím čistější kompresní materiál použijete, tím lépe. A když nemáte po ruce žádný příhodný materiál, kterým vytvoříte v ráně kompresi? Ránu stlačujte vlastními prsty. 
Pokud je rána na končetině, můžete materiál vložený do rány ke končetině upevnit obvazem. Pevně, ale ne tak, abyste končetinu zaškrtili.
Jestliže i přes gázu či textílii pořád prosakuje krev, přímo na vytvořenou kompresi přidejte další vrstvu gázy- obvazu- textílie a zvyšte tlak komprese. Hrubou chybou je již vytvořenou vrstvu z rány vyndat a začít znovu od začátku. Pokud se vám nedaří tímto způsobem krvácení zastavit, budete muset ránu zaškrtit. Tedy pokud se nachází na končetině. Pokud je na trupu, nezbývá než přiložit další vrstvu kompresní vrsty a zvýšit tlak na ránu. 

Tlakový způsob zastavení krvácení nesmíte použít u masivně  krvácejících otevřených zlomenin, amputací a u ran s cizím tělesem. 

Zaškrcení končetiny

Používání škrtidla je ve vodách poskytování první pomoci docela zvláštně uchopeno. Někteří lektoři první pomoci pro lidi  svým kurzistům tvrdí, že škrtidlo používat nesmí a že škrtidlem nadělají více škody než užitku. Potom mi chodí na moje semináře lidi, kteří se na škrtidlo tváří jako na zbraň hromadného ničení. 


Se škrtidlem se to má následovně:

Jsou situace, kdy ho použít musíte. Při amputaci, rozsáhlém poranění končetin, masivně krvácejících otevřených zlomeninách  a při nezastavitelném krvácení tlakovým způsobem je zaškrcení končetiny jediné možné řešení.

Škrtidlem můžete nadělat víc škody než užitku. To když ho použijete blbě. A nebo dobře, ale použijete blbý škrtidlo- jako například škrtidlo, které dosud někdo máte v autolékárničce – tenké škrtidlo z tenké gumy o šíři 1 cm. 

Pokud člověku zaškrtíte končetinu, samozřejmě voláte záchranku. Ta je u vás do pár minut a pokud jste končetinu zaškrtili blbě a nebo zbytečně (zažila jsem na výjezdu), tak si to záchranáři upraví po svém. Udává se, že končetina vydrží zaškrcená dvě hodiny. Pokud přijedete k autonehodě, kde bude ležet motorkář s amputovaou nohou o svodidlo a vy škrtidlo nepoužijete, abyste náhodou nenadělali víc škody než užitku, tak ten člověk tam možná vykrvácí, než přijede záchranka.

Pokud vašemu psovi zaškrtíte končetinu, protože má silně krvácející otevřenou zlomeninu, nejspíš mu zachráníte život a pravděpodobně ho k veterináři dovezete včas. 

Tolik tedy k (ne)používání škrtidel. 

JAK zaškrcovat a ČÍM

Úplná klasika je  pryžové  škrtidlo VHODNÉ ŠÍŘE. Klasické Esmarchovo škrtidlo je široké 6 cm, což je dostatečná a bezpečná šířka ke škrcení končetin člověka i psa. (Pozn.-u malého psa – york, pinč, čivava a spol. škrtidlo přeložte napůl, tzn. škrtidlo bude mít třícentimetrovou šířku, což je na malého psa dostatečné.) Dříve bylo v autolékárničkách škrtidlo o šíři 1 cm, které při použití opravdu napáchalo více škody než užitku. Pokud takové doma stále máte, tak ho nepoužívejte na psy ani zvířata. Úzká guma se neefektivně zařezávala do tkáně a díky úzké šířce nebylo škrtidlo schopno krvácení zastavit. 

www.prozachranu.cz

 

Další možností je taktický turniket, který z použití v armádách plynule přešlo k použití civilnímu. Turniket lze použít i u psa, nicméně je použití limitováno velikostí psa. U trpasličích a malých plemen nelze použít. Pokud byste do své výbavy první pomoci turniket chtěli pořídit, pořiďte opravdu originální taktické škrtidlo (C.A.T.) a ne levnou napodobeninu z Wishe. 

www.armed.eu

 

Alternativně lze k zaškrcení použít pásek, šátek, pruh tkaniny  či vodítko.

Abyste se škrtidlem nenapáchali víc škody jak užitku, jak s oblibou učí někteří kolegové lektoři, je potřeba se SE ŠKRTIDLEM NAUČIT ZACHÁZET a používat ho jako prostředek poslední volby. Bohužel za šest let výuky vím, že škrtidlo umí použít jeden člověk z deseti…

KDE škrtidlo přikládat ?

Škrtidlo se přikládá pouze na končetiny a zcela totožně jako u člověka jen na pažní kost v případě úrazu hrudní končetiny a nebo na stehenní kost v případě úrazu na pánevní končetině. Škrtidlo NESMÍ být umístěno na kloub a v jeho bezprostřední blízkosti. Na to pozor hlavně u psa, kde je funkční plocha na zaškrcení opravdu malá.  U psa lze ještě zaškrtit ocas, pokud došlo k traumatické amputaci a to několik centimetrů nad zbývajícím pahýlem.

NIKDY NEPŘIKLÁDÁME ŠKRTIDLO NA TRUP A NEBO KRK!


PROČ?

Je výhodnější zaškrtit hlavní přívodní tepnu, která probíhá vedle jedné velké kosti (pažní a nebo stehenní) a sice omezit distribuci krve pro celou končetinu, ale pokud škrtidlo přiložíme na předloktí či bérec, kde jsou dvě kosti vedle sebe, tak hrozí, že:

  • krvácení nezastavíte z důvodu toho, že mezi kostmi probíhají cévy, které nezaškrtíte
  • zejména u psa jsou kosti křehčí a tenčí než u dospělého člověka a pevným zaškrcením lze způsobit zlomeninu předloktí a nebo bérce
  • pokud se jedná o amputaci končetiny v oblasti předloktí či bérce, zaškrcení v této části končetiny povede k dalšímu poškození tkání díky volnému pohybu konce amputovaných kostí

    Pro lepší názornost vypůjčený obrázek z webu www.zachrannasluzba.cz, který mluví naprosto za vše.

Jak vypadají cévy v paži a předloktí člověka. U psa je to velmi podobné. Nahoře vidíte schéma průřezu končetinou. U pánevní končetiny je krevní zásobení obdobné. Zdroj www.zachrannasluzba.cz

 

KDY zaškrcovat končetinu?

  • u amputací 
  •  u masivně krvácejících otevřených zlomeninách
  • při rozsáhlém poranění na končetinách, které nejde zastavit tlakově
  • při masivně krvácejícím zranění končetin  s cizím tělesem v ráně

 

 

Co dělat při masivně krvácejícím zranění, které nelze zastavit tlakově a nelze použít škrtidlo, protože je zranění na hlavě, krku a nebo trupu?

Tady opravdu pomůže jen komprese rány a stlačování obvazu či tkaniny v ráně vaší rukou. Pokud se jedná o člověka, ZÁSADNĚ V RUKAVICÍCH. Myslete na svou bezpečnost. Je to pochopitelně ideální i u psa, ale od psa HIV či žloutenku nekoupíte…

Pozn. autorky: Při zástavě krvácení tlakovým způsobem můžete použít hemostatickou gázu, která stejně jako taktické škrtidlo přešla z armádního použití do použití civilního. Hemostatická gáza je pomůcka poměrně nákladná (1000 Kč a více), ale velmi nápomocná při opravdu silném krvácení. Pokud ovšem někdo o používání hemostatických prostředků uvažuje, měl by být předem seznámen s jednotlivými formami a způsoby použití. 

 

VNITŘNÍ KRVÁCENÍ

Vnitřní krvácení vám tiše a nepozorovaně zabije psa. Vnitřní krvácení není vidět, protože krev uniká z krevního řečiště do břišní, hrudní a nebo pánevní dutiny. Při zlomeninách uniká krev díky poškozeným svalům okolo kosti a kosti samotné krev nepozorovaně do měkkých tkání.
Jenom pro orientační představu- člověk při zlomenině stehenní kosti ztratí 300 ml- 3000 ml, při ruptuře jater 1500-2000 ml. Ztráta 2000-3000 ml krve u člověka je život ohrožující. 

Vnitřní krvácení může vzniknout úrazově či neúrazově. Neúrazové vnitřní krvácení může vzniknout díky ruptuře nádoru, krvácení do mozku při cévní mozkové příhodě a nebo jako pooperační komplikace. Úrazové vnitřní krvácení u psa je nejčastěji při střetu s autem, cyklistou, poranění koněm a nebo divokým prasetem, při pádu/skoku z výšky. Úrazové vnitřní krvácení často majitel psa podcení, protože do psa „jenom“ trošku narazilo auto, pes „jenom“ skočil ze střechy garáže a „trochu“ se rozplácl na zámkové dlažbě, „trochu“ ho kopl kůň a podobně. 

Příznaky mírného vnitřního krvácení mohou být velmi pozvolné a zdánlivě žádné. Příznakem masivního vnitřního krvácení je náhlý kolaps zvířete a smrt. 

Jediný příznak ztráty krve do tělních dutin, který může na psu pozorovat majitel je bledost sliznic a prodloužená doba kapilárního návratu. Pes může při větší ztrátě krve být apatický, neochotný k pohybu, postupně bude docházet k poruchám vědomí s následným hlubokým bezvědomím a zástavou dechové aktivity.

JESTLIŽE PES BYL SRAŽEN AUTEM, CYKLISTOU, SPADL ČI SKOČIL Z VÝŠKY, BYL ÚČASTNÍKEM AUTONEHODY A NEBO BYL PORANĚN KONĚM ČI DIVOKÝM PRASETEM, rozhodně je na místě neprodlená návštěva veterinárního lékaře za účelem vyloučení vnitřního krvácení.

Vnitřní krvácení zastavit v rámci první pomoci  nelze. Je nutné minimalizovat manipulaci se psem a zamezit ve volném pohybu. 

Při každém závažném zranění psa je nutné zajistit tepelný komfort při transportu k veterinárnímu lékaři nejlépe izotermickou folií.

 

Při cestování se psem, ale i doma je vhodné mít dobře vybavenou lékárničku (nejen) pro svého psa: http://www.prvnipomocpropsy.cz/cestovni-lekarnicka-pro-psy/

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

Fyziologické hodnoty psa

Mezi základní znalosti každého majitele psa by měla být znalost fyziologických hodnot psa. Základní vyšetření těchto hodnot vám prozradí hodně o aktuálním zdravotním stavu psa a vyhodnocení těchto hodnot je jedna z prvních věcí, co u psa vyšetří veterinář. Neznalost majitelů zjišťuji za seminářích – tam vám znalosti doplním. Ale horší je, když se člověk ptá na facebooku, kolik má mít teplotu pes….
Dneska  je schopen téměř každý majitel mobilu si pamatovat, kolik má jeho chytrý mobil paměť, jaký operační systém a jaké rozlišení má fotoaparát. Myslím, že dostat do hlavy pár důležitých údajů o psovi by neměl být takový problém. Jako pomůcku si můžete vytisknout a nebo uložit do telefonu přehlednou tabulku, kterou naleznete na konci článku.

kontrola sliznice ve spojivkovém vaku oka

DECHOVÁ FREKVENCE je počet dechů za minutu. Nezapomeňte, že při a nebo po zátěži, v teplém počasí a při psychické zátěži se dechová frekvence mnohonásobně zvyšuje. Hodnota pak dosahuje až 200-220 dechů za minutu. Dechový frekvence  se zjišťuje se pohledem na bok/hrudník psa a počítá se počet dechů a výdechů. Jestliže je pes v bezvědomí, dech může být mělký a pohledem špatně viditelný. Pak se odečte tak, že se položí dlaň na hrudník psa a počítá se zvednutí hrudníku. Nádech a výdech= 1 dechový cyklus. Počítejte 30 vteřin a násobte dvěma.

Dechová frekvence u psa v psychickém, fyzickém klidu a v teplotním komfortu je 10-30 dechů za minutu. 

 

TEPOVÁ FREKVENCE je počet tepů za minutu. Tak jako u dechové frekvence platí, že při zátěži fyzické a nebo psychické a v teplém počasí se tato hodnota zvyšuje nad fyziologickou hodnotu. Tep nejlépe odečtete na stehenní tepně na vnitřní straně stehna. Počítejte 15 vteřin a násobte čtyřmi. Hodnoty se navíc liší u štěňat a u dospělých psů s ohledem na velikost. 

POZOR! Pokud je pes v bezvědomí a chcete si ověřit, zda jsou zachované životní funkce (jestli pes dýchá a je zachovaná srdeční aktivita) NEOVĚŘUJE SE TEP, ALE POUZE DECHOVÁ AKTIVITA! Stejně jako u lidí je hledání pulzu ztráta času – laik má problém hned najít místo, kde probíhá tepna. Navíc pes a nebo člověk může být v bezvědomí a dýchat a puls nemusí být hmatný kvůli velkému poklesu krevního tlaku. Dalším důvodem je pak chyba při ověřování tepu, kdy zachránce cítí v konečcích prstů svůj tep a ne tep zachraňovaného…. 
Tepová hodnota nás zajímá  především u zvířete při vědomí, kdy chceme vědět hodnotu tepů. 

Tepová frekvence u psa v psychickém, fyzickém klidu a v teplotním komfortu je: 

u štěňat: 120-160 tepů/min.

u malých a středních plemen: 80-120 tepů/min.

u velkých a obřích plemen: 60-100 tepů/min.

 

TĚLESNÁ TEPLOTA se u psa měří v konečníku. Měřte digitálním teploměrem nejlépe s ohebným koncem v případě podezření na změnu zdravotního stavu. Konec teploměru namažte vazelínou a nebo olejem. Svěrač konečníku je poměrně silný, je nutné teploměr zasunout dostatečně hluboko, aby teploměr měřil teplotu uvnitř rekta. 

Tělesná teplota psa je 37,5-39°C.

 

Teploměr zasuňte dostetečně hluboko do konečníku psa. Teploměr musí být potřený vazelínou a nebo olejem.

 

 

 

BARVA SLIZNIC je ukazatel aktuálního zdravotního stavu psa. Sliznice psa jsou dobře viditelné na dásních psa a na spojivce oka. Sliznice u zdravého psa je vlhká, hladká, bez erozí a růžové barvy na nepigmentovaných místech. Jednotlivé odchylky mohou znamenat více zdravotních komplikací – v tomto článku je uvedena nejčastější příčina způsobená stavem vyžadující akutní poskytnutí první pomoci.

Bledá až bílá sliznice – velká krevní ztráta! Jediná laikem rozpoznatelná známka vnitřního krvácení. 

Červená sliznice– přehřátí psa (+suchá sliznice a absence slin)

Modrofialová sliznice – cyanoza – dušení cizím tělesem, zástava krevního oběhu. (Akutní nedostatek kyslíku ve tkáních psa.)

Žlutá sliznice – onemocnění jater a nebo žlučníku.

 

TABULKU KE STAŽENÍ V PDF NALEZNETE ZDE: fyziologické hodnoty první pomoc

 

 

 

 

Tonutí psa

Překvapivě i pes se může utopit. Vzhledem k tomu, že pes nepřemýšlí v dlouhodobém horizontu jako člověk, tak se může stát, že psovi uprostřed vodní nádrže jednoduše dojdou síly. Další způsob, jak si utopit psa je nechat ho pohybovat se ve vodě v místě vodních jezů a nebo na tekoucí vodě se zvýšeným průtokem vody. Pes se také může dostat do míst, kde je spodní proud. V poslední době je velká obliba brát psa na paddleboard a nebo loď. Ve chvíli, kdy pes není úplně dobře ovladatelný a buď se vrhne z plavidla za kachnou a nebo zpanikaří a vyskočí do vody daleko od břehu, může nastat problém s vysílením psa, než doplave na mělčinu. 

Poměrně šikovná je plovací vesta pro psa- starými kynologickými mazáky vysmívaná, ale u současných pejskařů se těší čím dál větší oblibě a právem. Psu usnadňuje pohyb ve vodě a pokud se psem plavete z důvodu zvýšení jeho kondice a nebo rehabilitace, tak díky vestě pes může stejnoměrně zatížit všechny čtyři končetiny a plavat stejnoměrně. Pochopitelně je tu velký bonus ve formě bezpečnosti psa pro situaci, kdy se pes vysílí, což může nastat stejně dobře jako u člověka. 
(Pozn. autorky- po absolvování kurzu s vodní záchrannou službou jsem si uvědomila, jak moc je plavání náročné na fyzičku- a nemyslím „plavání“ na paní radovou pět metrů od břehu, ale opravdu plavání. )

Jak vybrat vestu pro psa? 

Vest je na trhu poměrně velké množství. Pro psa neplavce vyberte určitě vestu dlouhou přes celá záda- tělo dobře podrží ve vodorovné pozici. Jen pozor- konec vesty by měl končit před kořenem ocasu- pes ho ve vodě používá jako kormidlo. Pro psy, kteří plavou se dá pořídit vesta kratší. 
V obou případech ale platí, že by vesta neměla nikde škrtit, ale  pes by z ní neměl „vypadnout“, neměla by omezovat pohyb předních ani zadních končetin. 

Tonutí je poměrně nebezpečné v tom, že dojde často „najednou“ k rychlému potopení psa a nebo člověka. Zapomeňte na scény z Pobřežní hlídky, kdy tonoucí hlasitě volal o pomoc. Tak to moc nefunguje. Tonoucí člověk nemá sílu volat o pomoc. Zápasí o dech a na volání nezbývá sil. Tak podobně u psa. Pes plave a najednou zničehonic máte obrovský problém. 

Jak předejít tomu, aby se pes začal topit?

  • Nepouštějte psa do vody v nebezpečných místech – okolí jezu, jez, místa se zvýšeným průtokem vody po deštích, upouštění přehrad a podobně.
  • Nepřeceňujte síly svého psa! To, že máte pocit, že pes ještě pořád může a má spoustu sil se může záhy změnit během pár vteřin. 
  • Pokud psa berete na paddleboard, do lodi a nebo na raft, používejte plovací vestu pro psa.

 

Záchrana tonoucího psa 

Záchrana tonoucího člověka a nebo psa je poměrně nebezpečná záležitost pro zachránce. V případě tonutí člověka je bezpečnější záchrana tonoucího člověka ve chvíli, kdy je v bezvědomí, než člověka při vědomí, který panicky hledá něco, čeho by se chytl a svádí boj o holý život.  Pokud máte plovák, paddleboard a nebo třeba pet lahev, tak je záchrana poměrně bezpečná- topícímu se člověku strčíte pod ruce něco, čeho se může chytit a panika už je poté zvládnutelná a pro záchrance je bezpečnější takového člověka doprovodit ke břehu. Lépe ve dvou zachráncích! Psovi ovšem nevysvětlíte, že se má chytit pet lahve.. Tonoucí pes se bude zoufale škrábat po člověku ve snaze na něco z vody vylézt. Topící se pes při vědomí je schopen stáhnout pod vodu člověka! Pokud se jedná o malého psa, situace ve vodě je ještě poměrně zvládnutelná, ale v případě psa větší velikosti je to vysloveně nebezpečné. Podotýkám, že pokud někdo chce zachraňovat tonoucího psa a nebo člověka z vody, měl by být dobrý plavec a rozhodně se nepoustět na hlubokou vodu s holýma rukama. Potřebujete něco, čeho se chytíte při záchraně sami, když záchranu podceníte a dotyčný vás začne stahovat do vody a něco, co tonoucímu poskytnete na chycení a nebo na to  vytáhnete z vody.  Bezpečnost je na prvním místě v poskytování první pomoci. Hrdinů jsou plné hřbitovy a bohužel jsou případy, kdy při záchraně někoho utonul sám zachránce. A není jich málo… 
Pokud máte možnost, při záchraně tonoucího psa při vědomí využijte paddleboard, nafukovací lehátko, loďku – něco, na co psa můžete z vody vytahnout. Opět je to práce nejlépe pro dva lidi. 
Pokud je tonoucí pes v bezvědomí, dopravte ho ke břehu tak, aby hlava byla celou dobu nad hladinou a do plic se mu nedostávala další voda. 
Na břehu zjistěte, zda pes dýchá a nebo nedýchá. Pokud nedýchá, neprodleně zahajte resuscitaci – o postupu při resuscitaci psa se dočtete ZDE. U tonutí započněte resuscitaci pěti úvodními vdechy. 

Zabezpečte psovi tepelný komfort. Pes s mokrou srstí, vysílený a a po zástavě srdeční aktivity bude podchlazený. Psa zabalte ideálně do izotermické folie, která nenasákne vodou. Pokud je zachránce sám, řeší tepelný komfort po obnovení životních funkcí, které je přednostní, pokud je na místě více lidí, tak druhý zachránce řeší už v průběhu resuscitace tepelný komfort. 

ZAPOMEŇTE  NA VYLÉVÁNÍ VODY Z PLIC! Sladká voda se z plic vstřebává. Navíc ztrácíte drahocenný čas k pokusu přivést psa zpět k životu- vaším primárním úkolem je dostat do těla psa kyslík, protože tonutí dochází k dušení, jehož následkem je zástava a nebo porucha srdeční aktivity. Tonutí může být buď „mokré“, kdy se do plic reálně dostává voda a nebo „suché“, kdy se při tonutí reflexivně stáhnou svaly okolo dýchacích cest  a voda do plic proniknout nemůže- ale ani vzduch- dochází tedy k asfyxii a zástavě oběhu. 

Pokud se vám podaří obnovit životní funkce u psa se zástavou oběhu a nebo jste z vody vytáhli psa ještě při vědomí, rozhodně je na místě kontaktování veterinárního lékaře a převoz psa ke kontrole stavu. 

Pro akutní situace byste měli mít v telefonu uložené kontakty na nejbližší veterinární pohotovosti. 
Ale pro vyhledání a kontaktování nejbližší veterinární pohotovosti můžete využít mobilní aplikaci Zvíře+. 

www.zvireplus.cz


NEZAPOMEŇTE VŽDY PŘED PŘEVOZEM PSA V AKUTNÍM STAVU TELEFONICKY UVĚDOMIT VYBRANÉ VETERINÁRNÍ PRACOVIŠTĚ O VAŠEM PŘÍJEZDU A STAVU PSA!!! 

Jak vyhodnotit stav psa v akutním stavu

  Úraz, nehoda a nebo jiný akutní stav psa znamená pro majitele velký stres. Někteří majitelé jednají racionálně a psovi dokážou pomoci, ale většina upadne v hysterii a paniku a není schopna vymyslet, CO dělat, s čím začít, na co se zaměřit a minuty utíkají. Pokud má pes závažná zranění a nebo je v opravdu akutním stavu, zemře vám pes před očima, aniž vy jste přišli na to, kde vlastně začít. U lidí je výhoda ta, že pokud jste svědky situace vyžadující okamžité poskytnutí první pomoci, operátor na lince 155 k situaci vysílá posádku RZP a nebo i RLP/RV, pokud to situace vyžaduje a do doby příjezdu posádky dává instrukce volajícímu a provádí ho celou situací. Pokud se jedná o psa, musíte si poradit sami…

Protože jako budoucí záchranář se pořád setkávám s algoritmem cABCDE, který používají k práci profesionálové, tady máte jednoduchý návod v podobném duchu napasované na míru majiteli- laikovi a psovi, který potřebuje fakt akutně pomoc. Budeme se držet osvědčeného schématu cABCDE, protože na komplexní vyšetření stavu pacienta prostě nikdo nic geniálnějšího nevymyslel. 
Tento systém slouží k tomu, aby vyšetřující člověk postupoval systematicky a logicky. Postupuje se od nejhoršího k nejméně závažnému. Protože pokud budete měřit teplotu masivně krvácejícímu psovi, tak sice zjistíte sníženou tělesnou teplotu, ale pravděpodobně se pejsek zastavení krvácení nedožije. U tohoto algoritmu je samozřejmě potřeba použít selský rozum, tudíž pokud mi pes „akorát“ kulhá, přičemž běhá po louce, už jen logickou úvahou můžu vyloučit bod c, A, B, C, – pes masivně nekrvácí, má průchodné dýchací cesty, dýchá zjevně normálně, pokud běhá po louce a krevní oběh bude taktéž v pořádku. V tomto případě se tedy zabývám body D a E a sice těch částí, které se týkají pohyblivosti psa. Ale pokud přijdete ke psovi v bezvědomí a nevíte co se stalo, rozhodně si projedete celý algoritmus cABCDE. 

Pokud je váš pes zraněný a nebo se akutně změní jeho zdravotní stav, s rozvahou a klidem psa vyšetřete a podle situace poskytněte první pomoc a zajistěte transport na veterinární pracoviště. Pokud nejste seznámeni se základním postupem, JAK správně a hlavně bezpečně pro vás i psa poskytnout první pomoc, přečtěte si nejprve tento článek.

 

c – Critical bleeding – ŽIVOT OHROŽUJÍCÍ ZEVNÍ KRVÁCENÍ

Před celkovým vyšetřením psa se ujistěte, že u psa není přítomno silné zevní krvácení. Pokud ano, krvácení neprodleně zastavte tlakovým obvazem a nebo škrtidlem. Pokud pes krvácí z drobných povrchových zranění, pokračujte ve vyšetření podle ABCDE a drobné krvácení ošetřete později. 

A – Airway – PRŮCHODNOST DÝCHACÍCH CEST

Pokud je váš pes při vědomí a normálně dýchá, jeho dýchací cesty jsou průchodné. Pokud je pes v bezvědomí, je potřeba si ověřit, zda pes není v bezvědomí vlivem neprůchodnosti dýchacích cest – zkontrolujte dutinu tlamy psa a případná cizí tělesa odstraňte. Z tlamy vytáhněte jazyk a nechte volně viset ven. Stejně tak pokud pes náhle začal ztěžka dýchat a dusit se- překážkou může být cizí těleso v dýchacích cestách a nebo otok. S dusícím se psem si dokážete jako laik poradit – o dušení se dočtete zde:  první pomoc při dušení psa.

B – Breathing – DÝCHÁNÍ

Dechová frekvence – tato hodnota by měla být v optimálních podmínkách fyzického a psychického klidu 10-30/min. Ovšem z fyziologických hodnot je zrovna dechová frekvence nejméně vypovídající, protože při stresu psa a nebo při vysoké teplotě ovzduší, případě u psa po zátěži může hodnota několikanásobně přesahovat fyziologickou hodnotu a je to zcela v pořádku. Ovšem zrychlená dechová frekvence může poukazovat i na reakci na bolest a diskomfort psa vlivem úrazu. Naopak zpomalená dechová frekvence je varovný příznak, zejména pokud je pes v bezvědomí ať vlivem akutní změny zdravotního stavu a nebo úrazu.

Barva sliznic – zkontrolujte, zda není přítomna cyanoza –  modrofialová barva jazyka, spojivky a dásní značí nedostatečné okysličení tkání (dušení, zástava srdeční činnosti..).  Bledá až bílá sliznice (anemická) je u psa v akutním stavu po úraze známkou možného vnitřního krvácení!

Kvalita dýchání – zkontrolujte, zda pes dýchá normálně, bez velkého úsilí a zda není přítomno penetrující poranění hrudníku (pneumothorax!)

POKUD PES NEDÝCHÁ A NEBO JE V BEZVĚDOMÍ A DÝCHÁ LAPAVĚ, NEPRODLENĚ ZAHAJTE KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACI. Více ve článku o resuscitaci psa.

C – Circulation – KREVNÍ OBĚH A KRVÁCENÍ

Tepová frekvence – nejlépe se  odečítá nejlépe na vnitřní straně stehna na stehenní tepně. Případně lze odečíst na levé straně hrudního koše- ale zde je tep „rušen“ dechem a laika může výrazně plést. 
Tepová frekvence je u velkého psa přibližně 60-100/min, u malého 80-120/min a u štěňat 120-160/min.

Opět platí, že stres, fyzická zátěž zvyšuje srdeční frekvenci. Pes v bezvědomí se špatně hmatným pulsem a  nízkou tepovou frekvencí  poukazuje na šokový stav/velkou krevní ztrátu a další vážné stavy.

Doba kapilárního návratu – tato hodnota ukazuje kvalitu periferního prokrvení a tím orientačně stav krevního oběhu.  Zkontrolujte dobu kapilárního návratu, která by neměla přesáhnout dvě vteřiny. U psa se vyšetřuje na sliznici tlamy, kdy na nepigmentované místo zatlačíte prstem, vytlačíte tak krev z kapilár a odečítáte dobu, kdy se krev do odkrveného místa vrací. Pokud je tato hodnota nad 2 vteřiny, je zde podezření na VNITŘNÍ KRVÁCENÍ A NEBO ŠOK.  Nevyšetřujte u psa cizího z důvodu vaší bezpečnosti.

Barva sliznic – bledá sliznice znamená silné krvácení a společně s prodlouženou dobou kapilárního návratu je to ukazatel vnitřního krvácení. Červená sliznice u psa ponechaného v místě s vysokou teplotou poukazuje na přehřátí. 

Ošetřete krvácející rány (pozor, silné krvácení ošetřujeme ihned podle bodu c! ). 

 

D – Disability – POSTIŽENÍ

Celkový stav – stav vědomí – pokud pes normálně reaguje na podněty, je při vědomí. Pokud nereaguje na žádné podněty, jedná se o bezvědomí – komatický stav.  Pokud lze psa probudit na většinou pouze bolestivý podnět a pes upadá zpátky do nevědomí, jedná se o stav soporózní, lehčí poruchu vědomí nazýváme somnolence a pes se jeví ospale a dezorientovaně. Všechny stavy poruchy vědomí vyžadují okamžitý transport k veterinárnímu lékaři. Příčinami může být úraz hlavy, otrava a nebo závažné interní onemocnění. 

Reakce zornic – zejména po úraze je vhodné psovi zkontrolovat reakci zornic –  zda jsou symetrické a není jedna zornice výrazně větší než druhá. Pokud je zornice očí rozdílná, je podezření na úraz hlavy a stav vyžaduje transport k veterinárnímu lékaři. Z hlediska bezpečnosti rozhodně nepohlížejte do očí cizímu zraněnému psovi! Zkontrolujte, zda má pes oči klidné a nebo mu cukají oči ze strany na stranu (nystagmus).

( Lze vyšetřit reakci na osvit, nicméně laik většinou nenosí vyšetřovací světlo a hlavně  většinou ve stresu nedokáže vyhodnotit, jestli zornice reagují a nebo ne. )


Pohyblivost – zaměřte se na to, zda je pes pohyblivý a pokud ano, zda je přítomno kulhání na končetinu a kterou.  Pokud pes není pohyblivý, neovládá pánevní končetiny a nebo pánevní i hrudní končetiny  a stavu předcházel úraz, je ve hře poranění páteře – s ohledem na tento fakt se psem manipulujte obezřetně. Změna pohybu může být náhlá i bez úrazu – pes se začne stáčet k jedné straně, případně k jedné straně padat. Tady je zvláště u starších psů podezření na cévní mozkovou příhodu a nebo vestibulární syndrom. 

 

E – Exposure – DALŠÍ PŘÍZNAKY

Psa vyšetřete od hlavy k patě a hledejte známky poranění, otok, kožní změny, změny držení končetin (podezření na frakturu a nebo luxaci). 

Pokud pes zvrací a nebo má průjem, sledujte frekvenci a obsah. Sledujte přítomnost krve a případně parazitů. 

Sledujte nezvyklé nahrbení psa, nafouknutí v oblasti žaludku, vkasané břicho a podobné změny na těle psa. 

Tělesná teplota – teplotu psa změřte v konečníku. Fyziologické rozmezí je 37,5- 39 °C.

ZAJISTĚTE TEPELNÝ KOMFORT – pokud pes krvácí, máte podezření na vnitřní krvácení a nebo došlo k rozsáhlým poraněním, pes má změnu vědomí je zajištění teplotního komfortu velmi důležité. Poslouží izotermická folie, suchá deka a nebo suchá bunda. 

 

Kdo je připraven, není překvapen… 

Až svého psa vyšetříte a zajistíte první pomoc, je nutno zajistit transport na veterinární pracoviště. A u většiny majitelů nastává shánění veterinární pohotovosti a dotazování se na facebookových skupinách. Upřímně řečeno, když čtu dotazy jako třeba „Akutní! Pohotovost pro psa v Praze?“ a nebo „Pomoc, kde je nejbližší pohotovost v Jablonci? Náš veterinář nezvedá telefon!“, tak se mi svírá žaludek. Většina akutních dotazů samozřejmě vzniká v noci, takže tázající málokdy obdrží smyslupnou odpověď. Občas se nějaký dobrák uchýlí k tomu, že napíše „Jeeje, snad bude v pořádku. Neporadím, ale držím palečky!“. Hezké, ale k ničemu. Sice jsme si tak nějak zvykli každý problém konzultovat na síti, ale nějak si odvykáme používat vlastní rozum. 


Takže: 

  • Telefonní číslo na veterinární pohotovost a na „záložní“ pohotovost, když vás na té první odmítnou a nebo třeba nezvednou telefon SI ULOŽTE DO TELEFONNÍHO SEZNAMU! 
  • Mějte zjištěný alternativní převoz na veterinární kliniku. Protože až budete potřebovat auto, k dispozici nebude. Zákon schválnosti. Některé taxislužby dokážou převézt domácí mazlíčky, ovšem vždy hlašte operátorovi taxislužby! No a samozřejmě Praha má výhodu veterinární záchranné služby  Petmedic, jejíž číslo si také uložte do telefonu, pokud jste pražští. 
  • VŽDY odstavujte auto natankované. I když se vám už po práci na benzínku zajíždět nechce. Není nic horšího, než akutně nakládat psa do auta, přičemž víte, že když jste z auta naposledy vystupovali, svítila tam rezerva. Vlastní zkušenost. 
  • A poslední věc, která by se měla podle mě vytesat do hlavy každému majiteli psa: 
    NIKDY NEJEZDĚTE SE PSEM V AKUTNÍM STAVU NA VETERINÁRNÍ PRACOVIŠTĚ BEZ UVĚDOMĚNÍ PERSONÁLU TELEFONICKY!! Nemáte jistotu, že vám psa akutně budou moci přijmout a navíc o vás neví – pokud zavoláte předem, že vezete psa s podezřením na torzi, mají čas se na situaci připravit. 

 

Schéma cABCDE v tabulce pro vytištění naleznete ZDE.

 

Kardiopulmonální resuscitace psa

Když se řekne první pomoc, většinu lidí napadne právě resuscitace. Snad proto, že většina národa je pozorovatelem bizarních seriálů ze zdravotnictví, kde je resuscitace v dost nepodařeném provedení k vidění prakticky v každém díle. Bohužel určité procento fanoušků po shlédnutí první tisícovky dílů  mozkožroutích seriálů nabírá dojem, že je vlastně skoro doktor. Pak se dostane do reálné situace, zírá a neví.  Protože Doktor House není zrovna po ruce, stejně tak jako vrchní sestra na podpatcích s výstřihem do pasu, ani superfešák v záchranářské uniformě. Nikdo! Vy a člověk, co leží na zemi, má modrofialovou barvu, chroptí, klepe se a za chvíli se zaklepe naposled, pokud nic neuděláte. Vítejte v realitě. 

U psa je to to samé. Když se ptám na seminářích, co od semináře očekáváte především, tak se většinou shodnete na tom, že určitě tu resuscitaci. Kdyby jako náhodou. Tak kdyby jako náhodou vám zkolaboval pes tak, že nedýchá, tak ve většině případů ho neoživíte. Vítejte v realitě podruhé. Teď ještě PROČ ho většinou neoživíte- pokud se jede na zkolabovaného člověka a někdo je tak duchapřítomný a sanitku nejen zavolal, ale dokázal zahájit nepřímou srdeční masáž, je šance, že až přijede posádka, dotyčného napojí na monitor, vyhodnotí srdeční rytmus, zajistí dýchací cesty a žilní vstup a podle dané poruchy srdečního rytmu pacienta během resuscitace buď zdefibriluje a nebo mu podá příslušné léky. Pak je šance, že pacient přežije.  Někdy ovšem člověk zůstává dlouhé minuty bez pomoci a mozek jak známo zhruba pět minut bez přísunu kyslíku odumírá a to nevratně. Člověk nepřežije a nebo přežije ve stavu, kdy je snad lepší, aby ani nepřežil. No a nebo se stane, že laik na chodníku provede skvělou a ukázkovou nepřímou masáž srdce, posádky jsou u pacienta během pár minut, ale přes veškerou snahu pacient zemře. Protože to prostě nebylo slučitelné se životem. Takže pokud jste v situaci, kdy máte zkolabovaného psa, nemáte k dispozici monitor, léky, doktora, je to prostě hop a nebo trop. V lepším případě máte k dispozici veterinární záchrannou službu s lékařem, ale většinou jste v tom sami. Vy a pes. 
Přes to všechno si myslím, že by majitel psa měl znát, jak provést co nejlépe resuscitaci psa. Protože pořád je lepší, pokud jste dělali všechno dobře, ale pes vám zůstal pod rukama, než když jste nedělali nic. Pár z vás, co jste absolvovali seminář a že je vás kolem tisíce touto situací prošlo. Resuscitovali, pes nepřežil. Ale jsou vděční, že věděli jak. Byli si jistí, že bojovali. Tak nejvíc, jak mohli. 

Co vlastně kardiopulmonální resuscitace je a k čemu slouží? 

Je to náhrada srdeční činnosti a plicní ventilace, jejímž účelem je oddálení nevratného poškození životně důležitých orgánů vlivem nedostatku kyslíku ve tkáních. Především mozku, který je na nedostatek kyslíku nejvíce citlivý – mozek bez přísunu kyslíku odumírá během cca pěti minut. Pokud se jedná o podchlazený organismus, tak je doba delší. Nepřímou masáží srdce nepřímo působíme tlakem na srdce-krevní pumpu těla, která pohání krev po těle a díky výměně kyslíku a oxidu uhličitého v červených krvinkách dochází k tomu, že tělo je dostatečně zásobeno kyslíkem. Pokud srdce nepracuje správně a nebo vůbec, je nutné jeho činnost suplovat právě masáží srdce. Snahou je, aby krev byla distribuována po těle do příjezdu ZZS. U člověka se již v laické první pomoci ustoupilo od umělého dýchání a zahajuje se pouze nepřímá srdeční masáž. U dětí v laické první pomoci umělé dýchání zůstalo. Důvod je prostý – většina dospělých lidí zkolabuje vlivem poruchy srdečního rytmu a srdce vypoví funkci, když jsou tkáně a plíce plné okysličené krve. Takže do příjezdu záchranky je přednostní nahradit tu pumpu a zajistit, že krev obíhá. Tělo není hloupé a v kritické situaci dokáže zásobení krví omezit na nejdůležitější části těla. Říká se tomu centralizace oběhu. Takže v době, kdy má záchranná služba poměrně krátké dojezdy a nebo dříve přijede Policie s vybavením k první pomoci je u dospělého člověka většinou plně dostačující ta masáž. Ale u dětí je to naopak. Děti nejčastěji zkolabují vlivem dušení a nebo tonutí. To znamená, že k zástavě srdeční činnosti dochází vlivem nedostatku kyslíku v tkáních a s masáží srdce si nevystačíte. Tělo zoufale potřebuje kyslík. Takže tam prosím používejte umělé dýchání. No a samozřejmě pokud se dospělý člověk topil a nebo dusil, je to ta samá písnička – tělo nemá kyslík. Ale to umělé dýchání málokdo umí dobře, málokdo dokáže překonat odpor a umělé dýchání poskytnout. Pokud umíte a chcete, hurá. Pokud ne, masírujte a modlete se. 
No a u psa neexistují žádné oficiální stanovy k poskytování první pomoci jako u lidí a tudíž si každý dělá a říká co chce. Projela jsem semináře první pomoci v Německu a Rakousku. Od Německého Červeného kříže po veterinární kliniku ve Vídni a záchranku ve Vídni. Všichni se shodují – u psa dýchat. Jednoznačně. Nemáte v zádech sanitku s kyslíkovou lahví a pomůckami k zajištění dýchacích cest jako při resuscitaci člověka. Lidem se většinou nepříčí kontaktovat svoje ústa s tlamou psa tak jako s ústy jiného, cizího člověka. A koneckonců- jste v situaci, kdy nemáte moc na výběr. 

KDY  resuscitovat psa 

První podmínka je, že je situace pro zachránce bezpečná. Platí pro záchranu psa i člověka. Ale to je ostatně základní  podmínka k jakémukoliv poskytnutí první pomoci. Další podmínka je, že pokud pes a nebo člověk masivně krvácí, před zahájením resuscitace krvácení zastavíte buď tlakovým způsobem a nebo v nejhorším škrtidlem. 

Indikace k zahájení resuscitace je, že je  pes je v bezvědomí a nedýchá. A nebo je v bezvědomí a dýchá divně- lapavě. Opět to samé platí pro člověka. Čekat, jestli pes náhodou nezačne dýchat a probudí se z bezvědomí je jako čekat na zjevení Krista. Je to tak málo pravděpodobné. Oboje. Ztrácíte čas a šanci na záchranu. Nečekat, resuscitovat. Ihned. 


JAK? 

V první řadě bych se ráda pozastavila nad tím, jak ne. Bohužel se dá dohledat mnoho zdrojů (ano, i českých), kdy je návod na resuscitaci ne úplně ideální. Slušně napsáno. Každopádně neustálým opisováním ze „zaručeně pravdivých“ zdrojů se ty nesmysly šíří pořád dál. 
Můžete se dočíst, ze psa resuscitujeme tak, že leží na levém boku a masáž srdce se provádí na pravé straně hrudního koše. Případně,  že masáž srdce se dělá tak, že pes leží na zádech a masíruje se ve středu hrudní kosti jako u člověka. Oba postupy odporují ideální funkčnosti hned z několika důvodů: 

Srdce psa je nejblíže hrudní stěně na levé straně hrudníku, ve spodní třetině mezi třetím až šestým žebrem. Tedy za levým loktem. Takže je jaksi neúčelné masírovat pravou stranu hrudního koše. Tlak nebude cílený na srdce tak jako při masáži levé strany hrudního koše. 

Podloženo odborným faktem- čerpáno z Anatomie domácích savců 2 (König a Liebich)  – asi 60% objemu srdce je lokalizováno vlevo od střední roviny hrudníku. 

Viz obrázek (Anatomie domácích savců 2 – König a Liebich)

 

A proč je ne úplně ideální resuscitovat psa v poloze na zádech? Pes v bezvědomí je jako hadrová panenka, svalový tonus je ochablý  a pes v poloze na zádech ležet prostě nemůže. Bude vám padat ke straně. Další důvod je anatomie a fyzika- pokud si vezmeme hrudník člověka, tak je dorzoventrálně oploštělý, tedy plochá strana je na přední straně a zadní straně hrudníku. Srdce leží ve středohrudí hrotem srdce natočeným doleva. Masáž srdce provádíme v poloze člověka na zádech a masírujeme v oblasti hrudní kosti. Logicky. I anatomická stavba žeber napovídá tomu, že hrudník nejsnadněji stlačíme z přední a zadní strany a nikoliv z boků. 
U psa je to přesně naopak. Vzhledem k oploštění hrudního koše z bočních stran je poměrně neúčelné vyvíjet tlak na hrudní kost- energie tlaku se „rozuteče“ do stran, místo aby byla nahrazena funkce srdeční pumpy. Navíc vzhledem k anatomii při tlaku na hrudní koš se pes v bezvědomí tuplem zhroutí ke straně. Efekt masáže srdce prachbídný. U psů se sudovitým hrudníkem (bull plemena) by anatomicky teoreticky připadala v úvahu resuscitace v poloze psa na zádech, nicméně v případě, že máte pomocníka a ten psa v poloze přidržuje, protože jinak se bude i pes se sudovitým hrudníkem mít tendenci hroutit do boční polohy. 
Snad napoví nákresy – nalevo hrudník psa, napravo hrudník člověka. 

 

Takže tolik k tomu, jak neresuscitovat a teď k tomu, jak by se resuscitovat mělo- podotýkám, že se shoduje většina světových organizátorů seminářů první pomoci pro psy a shodují se i všichni lektoři zahraničních seminářů, které jsem absolvovala. Všichni se přiklání k osvědčenému algoritmu jako u resuscitace člověka. Snad proto, že tepová frekvence dospělého člověka je fyziologicky 60-90/min a u psa je podle velikosti od 60-120/min. Stejně jsme si blízcí i klidovou  dechovou frekvencí. 
Tedy resuscitace psa ( i člověka) se provádí podle schématu 30 stlačení hrudníku: 2 vdechy (! pozor- viz výše- v laické resuscitaci vyjma dětí upřednostňujeme jen srdeční masáž!)

Je nutné, aby pes ležel na pevném podkladu- na zemi. Pokud je na posteli a nebo na gauči, sundejte ho na zem. 

Umělé dýchání je vhodné zachovat. I u psů jsou hojné případy jako u dětí, že došlo k zástavě srdeční činnosti vlivem tonutí a nebo dušení – tady je poměrně slušná šance, že se resuscitace podaří, pokud je zahájena včas a dobře. Porucha srdeční činnosti není vyvolaná z příčin poruchy vedení elektrického potenciálu srdce, ale z důvodu nedostatku kyslíku ve tkáních. Pokud z nějakého důvodu dýchání nelze provést, alespoň provádějte masáž srdce. 
Psovi se provádí umělé dýchání z úst do nosu psa. Aby vdechovaný vzduch neunikal tlamou ven, rukama držte tlamu psa pevně zavřenou.  Pokud se jedná o malého psa velikosti čivavy, krysaříka a podobně, dýchá se do nosu a tlamy zároveň- jako u mimina, kterému se rty obemknou jeho rty i nos, protože ústa novorozence jsou tak malá, že jen do úst je to problematické. 

Intenzita vdechu musí být přizpůsobena velikosti a konstituci psa- vdech je správně provedený, pokud se hrudní koš nadzvedne.

Hrudní koš je nutno stlačovat do hloubky jedné třetiny šířky hrudního koše. U člověka řekneme, že to je asi pět až šest centimetrů, ale u psa to takhle paušalizovat nelze. Pokud je to německá doga, masáž bude poměrně intenzivní, protože doga je velký pes s poměrně širokým hrudníkem. Ale pokud je to saluki, který je taky velký, tak tam bude masáž méně intenzivní co do hloubky stlačení – je to chrt a jeho hrudník je o polovinu užší než u dogy. Stejně tak u malého psa- stafbulík se sudovitým hrudníkem vyžaduje poměrně intenzivní masáž, zvláště u nasvalených jedinců, zatímco velikostně podobný například border terirér má opět o polovinu užší hrudník. Speciálně štěňata a čivavy, krysaříci potřebují extra šetrné zacházení – tam určitě k masáži srdce nepřistoupíme tak jako u velkého psa přes sebe přeloženýma rukama, ale za použití pouze dvou a nebo tří prstů. Frekvence stlačení hrudního koše je 100-120/min. 

Poloha psa při resuscitaci a „zapadnutí jazyka“. 

Opět narazím na jeden mýtus, který se nese snad z generace na generaci. Že pokud člověk zkolabuje do bezvědomí, zapadne mu jazyk a je potřeba člověku sáhnout do úst a jazyk vytáhnout ven. No a dříve se tradovalo (a občas se ještě mezi lidmi tahle legenda vyskytuje), že je potřeba spínacím špendlíkem nutno připnout jazyk ke spodnímu rtu. Než byste někomu provedli tenhle brutální dvojitej piercing, tak máte před sebou nebožtíka. Jazyk jako takový opravdu může ucpat dýchací cesty – ale spíše než zapadnutí jazyka tomuhle jevu sluší termín obstrukce dýchacích cest kořenem jazyka. Protože se stane to, že v poloze na zádech v bezvědomí máme poměrně hodně uvolněné svaly. A jazyk je sval. Kořen jazyka je poměrně objemné těleso a to, co vidíme v ústech je pouze jeho volná část – viz obrázek. No a tenhle uvolněný sval se v bezvědomí úplně povolí a dýchací cesty zneprůchodní – viz druhý obrázek. Proto je důležitý krok u člověka v bezvědomí předsunutí dolní čelisti a lehký záklon hlavy. Pokud je podezření na poraněnou krční páteř, tak pouze předsunutí dolní čelisti. Tkáně se napnou a kořen jazyka nebude zneprůchodňovat dýchací cesty.

U psa při resuscitaci na pravém boku zajistíme průchodnost dýchacích cest tak, že psovi natáhneme krk tak, aby byl v jedné rovině s páteří. Tím se napnou tkáně a kořen jazyka nemůže utlačovat dýchací cesty. Volnou část jazyka vytáhneme z tlamy ven – bude volně viset z boku tlamy. 

Zdroj: Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka

vlevo- obstrukce dýchacích cest kořenem jazyka a její uvolnění po záklonu hlavy a předsunu dolní čelisti (vpravo). Zdroj: svetoutdooru.cz

 

POSTUP KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE U PSA

Pes je v bezvědomí – nereaguje na vnější podněty:

1. Ověření, zda je situace pro zachránce bezpečná 

2. Pokud pes masivně krvácí, je nutno neprodleně krvácení zastavit před zahájením resuscitace!

3. Ověření dechu – pes nedýchá  a nebo dýchá lapavě- zahájení resuscitace

4. Otevřete psovi tlamu a zkontrolujte, jestli není v tlamě cizí těleso, které by mohlo utlačovat dýchací cesty. Vytáhněte jazyk. Srovnejte krk psa tak, aby byl v rovině s páteří. 
5. Pokud pes nezačal po uvolnění dýchacích cest sám dýchat, proveďte dva umělé vdechy do nosu psa a neprodleně přikročte ke třiceti stlačením hrudníku ve frekvenci 100-120/min. Cyklus opakujte po dobu dvou minut bez přestávek a poté vyhodnoťte, zda pes nezačal dýchat. Pokud ne, pokračujte v resuscitaci dále. Pokud jste dva, po dvou minutách se v resuscitaci střídejte. Pokud máte k dispozici veterinární záchrannou službu (PetMedic- Praha a okolí), přivolejte si posádku při zahajování resuscitace, aby byl vůz vyslán co nejdříve na místo ( pokud jste sami, využijte hlasitý odposlech telefonu a při telefonátu resuscitujte- neztrácíte čas). 

6. Pokud pes začal jevit známky dýchání, případně se probouzí z bezvědomí, přestaňte resuscitovat a okamžitě uvědomte veterinární pracoviště a zajistěte neprodleně transport. Po celou dobu transportu monitorujte životní funkce psa a v případě opětovné zástavy zahajte opětovně resuscitaci. 

Jestliže resuscitujete déle jak deset minut a pes nejeví známky dýchání, resuscitace je neúspěšná. 
Existuje ale mnoho stavů, které lze vyřešit dřív, než k resuscitaci musí dojít. Je to například krvácení, dušení a mnoho dalších stavů. Je poměrně smutný fakt, že hodně majitelů psa neví, co dělat, pokud se jeho pes dusí a nemá nejmenší ponětí, co dělat, když jeho pes silně krvácí. Znalost první pomoci a pravidelné procvičování a opakování by mělo být nedílnou součástí znalostí majitele psa. Bohužel se najde velké procento lidí, co ani netuší, jakou má pes tělesnou teplotu. Ale není to jen o psech. Spousta lidí absolutně netuší, jak pomoci člověku a dokonce se najdou i dospělí jedinci, co neví, jaké číslo je na záchrannou službu. Neznalost první pomoci může být a často je příčinou toho, že někdo nepřežije. I když by mohl. 

Na závěr ještě zpátky  k těm lidem. Přeci jen, jsem budoucí záchranář ve finální části studia. Ještě nadšenej a nevyhořelej budoucí záchranář. Takže asi takhle – každej den umírají lidi. Přirozeně. A nebo taky zbytečně. Proto, že někdo prošel kolem ležícího člověka v domnění, že to je opilec a přitom to byl táta od čtyř dětí s infarktem a nebo něčí dítě s hypoglykemií a ne zfetovanec a nebo zhulenec. Stačilo jít, zjistit situaci a přivolat pomoc. A mohlo být o zbytečnou  a předčasnou smrt míň. Dnešní urgentní medicína dokáže fakt kolikrát zázraky. Ale k tomu, aby se ten zázrak mohl stát, tak je potřeba někdo, kdo nad tím průšvihem na ulici nemávne rukou, neodvrátí zrak a neodejde, ale je potřeba někoho, kdo pomůže, poskytne první pomoc a tu záchranku zavolá. Vaše zákonná povinnost v poskytnutí první pomoci začíná a končí přivoláním záchranky. Cokoliv navíc je už nad rámec zákonné povinnosti poskytnutí první pomoci. Ale nebuďte bezohlední a první pomoc se naučte. Může přijít situace, kdy bude potřeba, abyste ji dobře ovládali. Třeba k tomu, abyste někomu zachránili život. 

foto: Amálka Kiššová

První pomoc při dušení psa

Když jsem před několika lety měla v hlavě nápad na semináře první pomoci pro psy, poslední impuls k tomu, abych nápad zrealizovala byl právě můj dusící se pes. Kdybych nevěděla, jaká je první pomoc při dušení psa a včas nezasáhla, tak Agi už je několik let po smrti. Na veterinární klinice, kam jsem psa odvážela na kontrolní vyšetření jsem se dozvěděla, že majitelé často panicky psa naloží do auta a odváží k veterináři, ovšem bez poskytnutí první pomoci a psa dovezou už bez známek života. Od doby, co semináře běží již třetím rokem jsem se doslechla od účastníků o mnoha a mnoha případech dušení psa s dobrým i špatným koncem.

Jak tedy poznám, že se pes dusí ?

Příznaky dusícího se psa:
(příznaky jsou popsané postupně od začátku dušení)

  • neklid, panika
  • pes si tlapou mne čumák, dáví se (ale nezvrací), snaží se těleso vykašlat
  • oči „vylézající“ z důlků
  • sliznice oka a tlamy včetně jazyka mají fialovo-nachovou barvu (cyanóza vlivem nedostatečného okysličení tkání)
  • pes je nahrbený, břicho je vtažené
  • pes postupně přestává mít snahu o zbavení se cizího tělesa, přestává kašlat a dávit se, nastupuje neschopnost psa stát, pes se motá, až postupně zaujme polohu vleže na boku
  • nastoupí bezvědomí a dojde k zástavě srdeční a dechové aktivity vlivem hypoxie- nedostatku kyslíku v tkáních

Nepleťte si dušení psa cizím tělesem a reverse sneezing („zpětné kýchání“)

Reverse sneezing a nebo česky zpětné kýchání si často majitelé psů pletou s dušením psa a natočená videa psa s tímto problémem často sdílí ve skupinách na facebooku s prosbou o radu, že se jim dusí pes. Můžu všechny z vás ubezpečit, že pokud by se pes dusil, tak než natočíte video a vložíte ho na facebook, máte psa mrtvýho.
Reverse sneezing není nic jiného, než spasmus měkkého patra a svalů okolo hrtanu, který nutí psa prudce a dlouze vdechovat vzduch za typického chrochtavého zvuku. Pes většinou stojí s hlavou nataženou dopředu, má vytřeštěné oči a opravdu se tváří, že je to jeho poslední minuta v životě.
Většinou je to neškodná respirační záležitost, která psa postihne jednou za čas. Příčinami mohou být rozrušení, změny teplot (vytopený byt- mrazivé počasí venku), pyly, tahání psa na vodítku, delší měkké patro. Častěji se s tímto jevem potkáte u brachycefalických psů jako je buldoček, čivava, mops a podobně. Ale moje fena malinoise reverse sneezing předváděla poměrně pravidelně, ačkoliv je to dlouholebé plemeno.
První pomoc je velice jednoduchá – ucpat psovi nosní dírky a zároveň zvednou hlavu tak, aby byl krk natažený (a uvolnily se tím svaly okolo hrtanu a průdušnice). Pes je nucen nadechnout se nosem a záchvat okamžitě odeznívá. (Opravdu z praxe ověřeno na vlastním psovi).

Nezaměňujte ale tento záchvat za psincový kašel a nebo za kolaps trachey, případně nějakou závažnou respirační infekci. (Jednoduché odlišit- pokud psu přikryju nosní dírky a „divné“ dýchání neustane, rozhodně se nebude jednat o neškodný reverse sneezing).
Je také poměrně jednoduché odlišit dušení cizím tělesem od reverse sneezing. Při záchvatu reverse sneezing nemá pes cyanotické sliznice (modrofialové), protože nedochází k nedostatku kyslíku v tkáních – pes se nedusí. V případě dušení a nedostatku kyslíku v tkáních se barva sliznic mění a nastávají i další doprovodné známky dušení (viz odstavec příznaky).

Zde je video s typickým průběhem záchvatu reverse sneezing:
(staženo z youtube https://www.youtube.com/watch?v=U3L4v0W2_Sw)

Co dělat, pokud se můj pes dusí?

1. Při podezření na dušení psa zkontrolujte tlamu.


Někdy pes jeví známky dušení, ale ve skutečnosti se mu přilepil piškot na horní patro a nebo se mu zasekl klacek a nebo kus kosti mezi stoličky v horní čelisti – pes se bude dávit, kašlat, třít si packou čumák a nebo třít tlamu o zem. Pro důkladné zkontrolování je vhodné si posvítit do krku psa – většina chytrých telefonů má funkci baterky. Pokud uvidíte cizí těleso uvízlé u kořene jazyka, které se dá vytáhnout bez rizika toho, aby jste předmět zatlačili dále do hltanu, můžete se pokusit jej vytáhnout. Pokud hrozí pokousání psem, který panikaří a nebo je těleso nevyndatelné, přistupte rovnou k vypuzovacím manévrům (viz bod 2).
Pokud psovi otevřete tlamu a v zadní části tlamy má pes uvízlý míček, který uzavírá hltan, není prakticky možné jej vytáhnout prsty (míček je kulatý, od slin a bude klouzat) – můžete se pokusit míček vytlačit zpět do tlamy tak, že psovi nahmatáte míček u úhlu dolní čelisti a v mezisaničí a zvenčí se jej pokusíte vytlačit zpět do tlamy. Pokud se nepodaří tento manévr, přistupte neprodleně k vypuzovacím manévrům ( následující bod .).


POZOR! Do tlamy můžete sáhnout psovi, kterého dobře znáte a nebo vlastnímu psovi. Pokud pomáháte cizímu psovi, manipulace s tlamou není bezpečná! Potom je nejlepší přistoupit rovnou k vypuzovacím manévrům.
Pokud se i váš pes vzpouzí tak, že do tlamy se mu prostě nedostanete a akorát soubojem o otevření tlamy psa přicházíte o čas, rovnou přistupte k následujícímu bodu:

2. Pokud je pes při vědomí a je schopen stát, použijte následující vypuzovací manévry:


Úder mezi lopatky – obdoba vypuzovacího manévru u lidí. Manévr je méně invazivní, než Heimlichův hmat (viz dále), proto s ním začínejte. Dusícího psa jednou rukou nadzvedněte pod břichem tak, aby zadní část těla psa byla výše a hlava nejníže – na těleso zároveň bude působit gravitace. Druhou rukou (ideálně dominantní rukou) proveďte několik úderů mezi lopatky plochou dlaně tak, aby úder sklouzl ve směru osy těla psa- není cílem psa tlouct, ale těleso rozpohybovat tak, aby vypadlo zpět do hltanu a tlamy. Úder je veden silou přiměřenou velikosti a konstituci psa. Úder ale musí být rázný. Příliš málo intenzivní úder nepomůže ( a pes se udusí) a působení nadměrnou silou je zbytečné a psovi velice nepříjemné. Proveďte 3 – 5 úderů a v případě, že se pes stále dusí, přistupte k invazivnějšímu kroku:

Heimlichův hmat – využijete hlavně u velkých psů, ale je aplikovatelný i na středně velké psy. U malých plemen je vzhledem k nízké váze hmat špatně proveditelný a v případě použití nepřiměřené síly může způsobit psu zranění. Uchopte psa tak, že rukama obemknete hrudní koš psa a v oblasti, kde se spojují žeberní oblouky ( a kde se nachází mečovitý výběžek hrudní kosti) přiložte ruku v pěst palcem opřenou o psa a druhou rukou překryjte ruku zatnutou v pěst a prudce stlačte toto místo šikmo vzhůru směrem k bránici psa. Proveďte několik stlačení a zkontrolujte stav psa. Tento hmat je poměrně bolestivý, protože místo stlačení je velmi citlivé, proto postupujte sice razantně, ale s citem a ohledem na velikost a konstituci psa. Opět platí, že málo intenzivní zásah nepomůže, příliš velká síla je zbytečná a způsobuje psu zbytečnou bolest.
U malého psa lze tento manévr nahradit několika ráznými stlačeními hrudního koše ze stran.
Principem Heimlichova hmatu je zvýšení nitrohrudního tlaku, čímž se může uvolnit překážka v dýchacích cestách.

Byla bych velmi ráda, aby každý čtenář dokázal lokalizovat oblast lopatek a oblast mečovitého výběžku hrudní kosti na vlastním psovi, protože až se váš pes bude dusit, není prostor na hledání anatomických struktur, musíte jít na jisto. (Tato problematika je obsahem seminářů první pomoci pro psy).

úder mezi lopatky při dušení cizím tělesem

3. Pes je při vědomí, ale v poloze vleže na boku a není již schopen stát (máte několik desítek vteřin, než upadne do bezvědomí a záhy dojde k zástavě srdeční činnosti vlivem nedostatku kyslíku v těle), použijte následující postup:

Najděte nejvyšší bod hrudního koše a několikrát po době jej dynamicky stlačte s ohledem na konstituci a velikost psa. Nejvyšší bod hrudního koše je vodítko pro to, aby zachránce nestlačoval břicho, čímž by mohl evakuovat obsah žaludku jícnem do dutiny tlamy a mohlo by dojít k následné aspiraci obsahu žaludku do dýchacích cest. Po několika stlačeních proveďte několik vdechů do nosu psa a toto schéma opakujte do zlepšení stavu psa (pes se snaží vstávat, začíná se hýbat, sliznice opět mají růžovou barvu). Pravidelně kontrolujte zadní část tlamy psa, zda-li se cizí těleso nedostalo do míst, kde jej lze vyjmout manuálně. Tento manévr také zvyšuje nitrohrudní tlak, takže je šance, že se překážka uvolní. Navíc v tomto stavu má pes již velice ochablý svalový tonus kosterního svalstva díky nedostatku kyslíku ve tkáních, tím pádem se uvolnily svaly i okolo dýchacích cest.

Pokud se stav psa nezlepšil a pes upadl do bezvědomí, na které navazuje následná zástava dechové a srdeční aktivity, začněte s kardiopulmonální resuscitací psa. Díky ztrátě svalového tonu je možné, že se překážka uvolní až při resuscitaci.

POZOR! Nejrůznější dostupné rady na téma chytit psa za zadní nohy a cizí těleso ze psa „vytřepat“ má několik háčků – psa střední a větší velikosti většinou majitel není schopen ze země zvednout. Zvednout psa za zadní končetiny si koleduje o luxaci kyčelního kloubu zvláště u psa s vyšším stupněm dysplazie. Pes má relaxované kosterní svalstvo, tudíž kyčelní klouby nechrání před zraněním tonus příslušných svalových skupin.. No a v poslední řadě – než psa uchopíte, zvednete (mezitím vám třikrát upadne, protože je už velmi vláčný) utíkají drahocenné vteřiny, které můžete použít k vypuzovacímu manévru.

Na youtube existuje video, kde název mylně uvádí, že jde o resuscitaci psa.
Jedná se o vypuzovací manévr u psa, který už je právě ve fázi, kdy není schopen stát.
Proč to není resuscitace?
Zachránce neprovádí kontinuální masáž oblasti hrotu srdce, pes by navíc při resuscitaci ležel na opačném boku. Pes je při vědomí – všimněte si, že občas pohne hlavou a aktivně se brání manipulaci s jeho tlamou. Takového psa nerescitujeme, protože člověk i pes se resuscituje ve fázi, kdy není přítomná dechová aktivita a je přítomno bezvědomí…
Za povšimnutí stojí změna barvy sliznice tlamy v průběhu videa z tmavě fialové (cyanoza) po zdravě růžovou barvu sliznice na konci videa.
Video bylo staženo z youtube. https://www.youtube.com/watch?v=xzwZJ0PHe-E


Pes by neměl mít k dispozici hračky, které jsou nepřiměřeně malé velikosti psa, tudíž mohou ucpat dýchací cesty, stejně tak je nebezpečné nechávat o samotě psa se sušeným uchem a nebo kostí, kterou může pes spolknout a začít se dusit. Nezapomeňte, že primárně se pes udusí překážkou v dýchacích cestách, ale na vině může být i velký kus kosti/ucha/velký pamlsek spolknutý a uvízlý v jícnu. Jícen a průdušnice na sebe těsně naléhají a trávicí a dýchací cesty mají společnou část – hltan. Pokud uvízne těleso v jícnu, kterého se nedokáže pes zbavit dávením a nebo kašlem, cizí těleso ucpe jícen, který sekundárně tlačí na průdušnici a zužuje její průsvit. Postupně vznikajícím otokem jícnu dochází k utlačování průdušnice a pes se může udusit. Právě Agi se málem udusil tak, že spolkl od sousedky hozený pamlsek tak, že se mu vzpříčil v jícnu a utlačoval průdušnici. Vypuzovací manévry pomohly tomu, že pamlsek se v jícnu uvolnil a pes začal normálně dýchat.

Pokud se váš pes dusil a vám se podařilo cizí těleso odstranit, přesto kontaktujte veterinární pracoviště a nechte psa prohlédnout, zda nedošlo k poškození dýchacích cest.
Poranění psa může dojít i při vypuzovacích manévrech. V případě, že pes po dušení vykašlává krvavou pěnu je poranění zřejmé a převoz k veterináři by měl být neprodlený.

Seminář do konce roku už s největší pravděpodobností žádný nebude, ale připravuji pro vás termíny na rok 2021.

 

Včelí bodnutí a hadí uštknutí

Období pozdního jara, léta a začátku podzimu znamenají pro mnoho majitelů psů obavy z vosího, včelího bodnutí a nebo dokonce uštkutí zmijí a kolikrát netuší, co se psem dělat v tom či onom případě, jak dokazují debaty na facebookových pejskařských skupinách.

Co hrozí psovi při bodnutí včelou a nebo vosou?

Vosa, včela i sršeň patří do skupiny hmyzu blanokřídlí (Hymenoptera). Složení jedu je u všech tří zástupců podobné a skládá se ze tří skupin látek – biogenních aminů, polypeptidů a enzymů. Polypeptid mellitin, který je nejvíce zastoupenou látkou se skupiny polypeptidů narušuje membrány buněk a narušením membrány žírných buněk se uvolňuje histamin. (zdroj: biotox.cz)

V reakci na vstup hmyzího jedu do těla zvířete vzniká lokální alergická reakce, ale  podle individuální citlivosti jedince může být  alergická reakce celková (alergie způsobená protilátkami IgE), v nejhorším případě může nastat anafylaktický šok a smrt psa.

Lokální alergická reakce

Je v místě a okolí bodnutí hmyzem. Místo lokálně může výrazně otéct, místo je na dotek citlivé, ale otok se nešíří do dalších částí těla a pes neprojevuje příznaky celkové alergické reakce.

Celková alergická reakce

Otok tkání se rozšiřuje, může nastat neklid, zrychlená tepová a dechová frekvence, psu se hůře dýchá (otok dýchacích cest!). Může být přítomna zmatenost zvířete, malátnost.

Anafylaktický šok

Prudká alergická reakce, která může nastat v řádu desítek minut až hodiny. Prudká anafylaktická reakce může pro psa i člověka smrtelná. Příznaky jsou : obtížné dýchání, průjem, zvracení, třas, křeče, posléze srdeční selhání, koma a smrt. Zde je rozhodující rychlost dopravení psa k veterináři.

Co dělat při bodnutí?

  • Prohlédněte místo vpichu, jestli v kůži nezůstalo žihadlo. Pokud ano, je potřeba je z kůže odstranit tak, aby nedošlo k vyprázdnění zbytku jedového váčku do tkáně psa. Nejlépe žihadlo z kůže „odškrábněte“ pinzetou, nejméně vhodný způsob odstranění žihadla je prsty.
  • Místo bodnutí chlaďte – vodou, ledovým obkladem…
  • Pokud byl pes bodnutý do hlavy a nebo krku, případně celkově otéká, sundejte obojek a antiparazitní obojek!
  • Jestliže pes dostal žihadlo do tlamy a nebo jazyka, můžete psovi podat na ochlazení sliznic a jazyka na okusování např. zmrzlé maso.
  • V případě, že pes celkově otéká a nebo byl bodnutý do tlamy či jazyka, je na místě okamžitý převoz na veterinární pracoviště, kde je předem uvědomíte o situaci a příjezdu.
  • Jako první pomoc lze podat (pokud veterinář neurčí jinak)  jednu tabletu antihistaminika.

Pes a lidská antihistaminika?

Lidská antihistaminika u psa neúčinkují s takovým účinkem jako u člověka. Běžně dostupná  volně prodejná  antihistaminika antagonizují působení histaminu na receptorech, ale u psa se v alergických reakcích podílí ještě jiné látky, na která antihistaminika nepůsobí. Zkrátka a dobře volně dostupné antihistaminikum není špatně psovi podat v dávce jedna tableta (neurčí-li veterinář jinak), ale v každém případě stav konzultujte s veterinářem a  pokud má pes prudší alergickou reakci, rozhodně psa dopravte neprodleně na veterinu. Toto je jediná výjimka podávání samostatného podávání lidského léku psu majitelem! (Pro upřesnění- mnoho lidských léčiv se využívá ve veterinární medicíně, ale rozhodně ne bez medikace veterinářem).

(Foto zdroj: https://www.connorspest.com/)

Uštkutí hadem

V České republice se vyskytuje jediný druh jedovatého hada – zmije obecná. Poměrně často se můžete setkat s užovkou hladkou, podplamatou a obojkovou. Hodně lidí si hady mezi sebou plete a zvláště „milovníci“ plazů jsou schopni popsat i slepýše jako hrozivého hada ( i když se jedná o naprosto neškodnou ještěrku 🙂 ).

Jak poznat jednotlivé druhy hadů?

Proč vlastně? Pokud se k v Čechách žijícímu hadovi nebudete vy  a ani pes přibližovat na méně než metr, pes ho nebude lovit a nebo si s ním hrát, prakticky nic vám ani psovi nehrozí.

Pokud by vás a nebo vašeho psa uštkl had, poslední co by vás mělo zajímat je určení druhu. Stejně většinou hada ani neuvidíte a nebo uvidíte ocas hada mizející v trávě. Mezi hadem a psem a nebo mezi člověkem a hadem neprobíhá žádný exhibiční zápas, během kterého by byl čas určit druh hada. Uštknutí bývá rychlé a ještě rychlejší je útěk (úplaz? 🙂 ) hada pryč. Uštkutí zmijí je ze strany hada pouze obranná reakce, nikoliv útok. Had je poměrně inteligentní tvor, který nebude plýtvat svým drahocenným jedem určeným na kořist (a nebo obranu) na psa a nebo člověka a i proto je často uštkutí od zmije „nasucho“, bez vypuštění jedových váčků do těla narušitele hadova klidu a bezpečí. Zmije má jed primárně k omráčení a nebo usmrcení kořisti a ne k útoku.

Nicméně: užovky dosahují zpravidla větší délky než obávaná zmije. Užovky mají hlavu více splývající s tělem, zmije má výraznější hlavu. Zornice užovky jsou svislé čárky, zornice užovky kulaté. Zbarvení užovky obojkové bývá šedé s typickými půlměsíci na hlavě, užovka podplamatá a hladká je zaměnitelná se zmijí dost snadno. Má šedo-hnědé zbarvení s kresbou na těle. Zbarvení zmije bývá často u samic hnědá, u samců šedá. Existují ovšem i tmaví jedinci. Pověstná klikatá čára na zmijím těle nemusí být vždy tak klikatá a výrazná , stejně tak jako užovka podplamatá může svou kresbou s trochou fantazie klikatou čáru připomínat.
Každopádně pokud se budete procházet na břehu Vltavy a nebo nějakého potoka a uvidíte se na dně plazit hada, je to nejpravděpodobněji vodomilec užovka podplamatá.  U vody každopádně můžete potkat i zmiji, která sice má ráda slunečná a suchá místa, ale zároveň i vlhké prostředí. Užovka hladká, kterou si se zmijí můžete také snadno splést je navíc údajně kousavý had na rozdíl od užovky podplamaté, která bývá poměrně klidná a nekonfliktní. (Pozn. autorky- když jsem ve Vltavě o podplamatku doslova zakopla, tak ji to ani nevyvedlo z míry. Já byla z míry vyvedena velice a to jsem hadomil 🙂  ).

Co obsahuje zmijí jed a jaké jsou jeho účinky? 

Zmijí jed obsahuje peptidy, polypeptidy, proteinové toxiny, proteiny s enzymatickou aktivitou a další složky. Jed má cytotoxický účinek, který má za následek vyšší propustnost cév a jejich rozšíření. Další účinky jedu je poškození buněk a následný průnik plazmy a červených krvinek mimo řečiště, což má za následek otok. Působení enzymů způsobuje hemolýzu (rozpad krevních buněk) ve formě lokální i systémové a poruchu srážlivosti krve – resp. snížení srážlivosti krve. Dochází také k mírnému narušení funkce jater a poškození buněk srdce. Součástí procesu po uštkutí zmijí je také zánět. Vlivem jedu může v těžších případech dojít i k poškození ledvin.

A kdy tedy může had uštknout psa a jak tomu předejít?

Pokud venčíte psa, věnujte pozornost psovi a vašemu okolí. Pokud bude pes kdesi pobíhat a vy budete za chůze sjíždět sítě na telefonu, pes může v klidu laškovat s hady (obtěžovat cizí psy, sežrat otrávenou návnadu.. pes na volno zkrátka a dobře vyžaduje plnou pozornost majitele. Pokud mu ji majitel nechce a nebo nemůže věnovat, patří na vodítko.)

Mějte psa na dohled. Had „slyší“ přes otřesy země, které vnímá čelistí a vibrace se přenáší na sluchový aparát. Takže opět – pokud bude pes daleko od vás, had ho nemusí nutně zaznamenat tak dobře a na takovou vzdálenost, jako když jde dospělý člověk.

Had psa může uštknout i v případě, že sice psa máte na dohled, pes hada neloví, neočuchává a přesto se dostal do takové blízkosti, že had cítí ohrožení.

Co dělat při uštknutí psa?

  • Nepátrejte po druhu hada a postupujte tak, jako by se jednalo o zmijí uštknutí!
  • Zachovejte klid. Je nutné, aby majitel zůstal co nejklidnější, protože paniku a hysterii přenáší na psa, čímž se mu zvyšuje tepová frekvence a jed se rychleji šíří tělem.
  • NEZAŠKRCUJTE RÁNU! Jed zmije má účinky hemoragické, hemolytické a cytotoxické (viz výše), takže v zaškrcené končetině může díky vysoké koncentraci jedu dojít k nepěkné nekroze tkáně.
  • Zamezte psovi v pohybu. Ideálně ho odneste k autu (vašemu a nebo přivolanému)  a dopravte psa neprodleně k veterináři – před odvozem ho informujte telefonicky o vašem příjezdu. Pokud psa nemůžete nést, dojděte s ním v klidu na nejbližší místo, kam může přijet pro psa auto. Trasa by měla být co nejkratší. Pohybem se opět šíří jed tělem.
  • Pokud had uštkl psa do nohy, můžete mu končetinu znehybnit dlahou (SamSplint), pokud ji máte k dispozici a pokud je čím, místo uštknutí chlaďte.

Jak poznat hadí uštknutí a jaká je šance, že pes přežije? 

Uštknutí poznáte podle typické ranky po dvou zubech. Pokud se had trefil pouze jedním zubem, můžete vidět pouze jednu ranku od zubu.

Příznaky uštknutí: 

Místo uštknutí oteče, zrudne, je bolestivé. Typické jsou krváceniny v okolí rány. Může nastat až lokální nekroza (rozpad tkáně). Srdeční frekvence je zvýšená, pes může mít bolestivé břicho, průjem, zvracení, potíže s dýcháním následkem vyplavení histaminu a zúžení průdušek, případně otokem tkání okolo dýchacích cest.  U psa může nastat i prudká reakce – pes může být malátný, nastat třes, upadnout do bezvědomí, může nastat anafylaktický šok. Je nutná okamžitá přeprava k veterináři!

Zmijí uštknutí je pro psa reálně přežitelné, ale také reálně smrtelné.

Intenzita reakce závisí na mnoha faktorech:

  • Věk – ohroženější jsou štěňata a senioři
  • Kondice a zdravotní stav psa – mladý a zdravý pes v kondici zvládne uštknutí lépe, než třináctiletý pes s chabou kondicí a např. onemocněním srdce a nebo ledvin.
  • Individuální citlivost jedince – opět záleží na imunitní reakci každého jedince jako  u včelího bodnutí. Může být pouze slabá reakce a nebo silná reakce až anafylaktický šok.
  • Lokalita uštknutí – nejrychleji se jed po těle šíří, pokud je rána na hlavě, hrudníku, břiše. „Nejlepší“ pro psa je uštknutí na končetině.
  • Množství- zjara mají zmije více jedu. Někdy zmije kousne bez uvolnění jedu do rány.
  • Reakce majitele  – pokud budete otálet, situaci podceníte a nebo o ní dokonce nevíte, je to pro psa horší než okamžité vykomunikování převozu a příjmu na veterinární pracoviště.

Pamatujte, že připravenost majitele může v akutních případech rozhodnout o životě psa. Proto byste měli být seznámeni se základními věcmi, které byste měli použít v případě akutního stavu psa – článek ZDE.

(zdroj: www.monaconatureencyclopedia.com) 


První pomoc při epileptickém záchvatu

Co vlastně epilepsie je? 

U nás se vžilo epilepsií označovat jakýkoliv křečový záchvat, který vypadá jako epilepsie. Ovšem ne každý křečový záchvat je epileptický. U diagnostiky původu a příčiny záchvatů je ideální, když majitel psa dokáže spolupracovat s veterinářem a odpovídat na anamnestické dotazy, které jsou v diferenciální diagnoze důležité (kolik záchvatů pes měl, v jakém časovém odstupu, zda byl v bezvědomí/při vědomí, jak dlouho záchvat trval, co mu předcházelo… ). Pokud je u záchvatu psa více než jedna osoba, je vhodné pro veterináře pořídit video průběhu záchvatu. Samozřejmě pouze v případě, že situace dovoluje pořízení videozáznamu.

Křečové záchvaty lze rozdělit do několika kategorií podle příčiny:

Primární epilepsie – je způsobená onemocněním mozkové tkáně, což může být infekce nervové tkáně, mozková příhoda, nádory a další onemocnění mozku jako například hydrocefalus, což je častá vývojová vada u brachycefalických plemen – především u nevhodně namnožených.

Sekundární epilepsie – je stav způsobený čímkoliv jiným, než poruchou mozkové aktivity. Přesněji řečeno, jedná se často o onemocnění  jiného orgánu, než je mozek, ale nemocí je ovlivněn. Častá je jaterní encefalopatie (narušený metabolismus amoniaku) onemocnění ledvin a nebo srdce a pozor- hypoglykemie a nebo hyperglykemie může způsobit křečový záchvat. Věděli jste, že i u psů se vyskytuje diabetes a není to úplně vzácné? Sekundární epilepsie může být způsobena otravou.

K sekundární epilepsii bych ráda dodala, že každý pes by měl v rámci prevence podstoupit ideálně jednou ročně preventivní vyšetření krve. Záchyt špatné funkce z některého orgánu může být častokrát podchycena včas a buď vyléčena úplně, nebo alespoň zpomalen průběh onemocnění. To, že pes vypadá zdravý neznamená, že interně úplně zdravý je.

Idiopatická epilepsie – konečně TA epilepsie.  Idiopatická = bez známé příčiny. Elektrická aktivita mozku začne být bez příčiny abnormální, mozek na chvíli přestane fungovat normálně a vzniknou křeče. Epileptický záchvat. Víme, že je to nejčastější typ záchvatů, víme, že má genetickou návaznost a víme, že některá plemena psů k ní mají větší sklon. A taky víme, že by neměli jedinci s touto vadou být v chovu. Ale protože jsme Mekka množení zvířat, tak se množí bez ohledu na genetickou vazbu tohoto a jiných onemocnění. Další důvod proč nemnožit a nekupovat zvířata z neověřených chovů. Vyskytuje se ve věku jednoho až tří let.

Jak může záchvat vypadat? 

Nejznámější typ záchvatu je takzvaný grand mal záchvat. Pes upadne do bezvědomí, provází ho křeče, může dojít k pomočení a nebo pokálení zvířete, pes může mít pěnu u huby. To je ta horší varianta. Existuje záchvat typu petit mal, kdy je pes při vědomí, dochází k těkavému pohybu očí, záškubům uší, pysků, zvíře nevnímá majitele.
Pokud zvíře prodělá více než dva záchvaty za 24 hodin, jedná se o takzvané klastry. Pokud na sebe navazuje jeden záchvat za druhým, nebo je záchvat delší než deset minut, mluvíme o status epilepticus.

Záchvat mívá často typický průběh (ale ne vždy):

  • prodromální stádium – pes je nervozní, vyhledává majitele a nebo se naopak snaží vyhledat klidné místo
  • aura – intenzivní změny chování, strach
  • záchvat (grand mal, petit mal)
  • postiktální fáze – pes může být zmatený, dezorientovaný, může být přechodně i agresivní 

PRVNÍ POMOC PŘI EPILEPTICKÉM (KŘEČOVÉM) ZÁCHVATU PSA: 

Do tlamy NIC nevkládejte! Dávno jsou doby, kdy se doporučovalo mezi zuby vložit pevný předmět, aby si pes (člověk) nepřekousl jazyk. Za prvé se vám to nepovede, za druhé budete sami asi kousnutí a za poslední můžete způsobit poranění postiženému záchvatem!

Není potřeba vytahovat jazyk! Opět hrozí riziko poranění vás. Ničemu nepomůžete. Jazyk psovi opravdu „nezapadne“, navíc je pes v křeči a nezmůžete s jazykem vůbec, ale vůbec nic.

Užitečnější bude, když se postaráte o to, aby pes odněkud nespadl (z křesla, postele, střechy boudy, schodů…). Pokud je to ve vašich možnostech, psa položte na rovnou podlahu (zem). Pokud ne, psa alespoň přidržujte, aby nespadl. Po záchvatu psa připněte na vodítko kvůli možné dezorientaci!
Pokud pes prodělává delší grandmalový záchvat, není od věci chladit končetiny a břicho, protože díky vysoké fyzické aktivitě těla se zvyšuje tělesná teplota. Záchvat je velmi fyzicky náročný pro oběhový systém a tělo psa. Kdo záchvat zažil na sobě, ví. Po záchvatu pes musí být v absolutním fyzickém klidu.

Pokud pes prodělal první záchvat v životě, je na místě neprodlená návštěva veterináře, který se pokusí určit příčinu záchvatu a nasadit vhodnou medikaci.

foto: Amálie Kiššová


Test první pomoci pro psy 1.

Chcete zjistit, jak jste na tom se znalostmi první pomoci pro psy? Otestujte je v následujícím testu 🙂
Na konci testu naleznete vysvětlení k jednotlivým otázkám.
Pokud zjistíte mezery ve znalostech, tak si je můžete přijít doplnit na některý ze seminářů první pomoci pro psy 🙂

Read More


Jak správně poskytnout první pomoc psovi

Kdo z majitelů psů může zodpovědně říct, že ví, co by dělal v krizové situaci, kdy jeho pes potřebuje poskytnout první pomoc, která může zachránit zdraví a nebo přímo život psa? Po pěti letech školení seminářů první pomoci pro psy a cca stém proběhlém semináři můžu odpovědět, že malé procento. Read More